25. Jaké povzbuzení je vzhledem k význačným rysům Jonadaba a Rechabitů určeno jejich dnešnímu protiobrazu?

²⁵ Proto vy, oddaní, pokřtění křesťané, kteří jste byli znázorněni starověkými Rechabity, se musíte stejně jako oni zdržovat přílišných požitků, falešného uctívání, a přátelství se světem. (Jak. 4:4; 1. Jana 2:15–17) Napodobujte Rechabova syna Jonadaba v tom, že budete projevovat horlivost pro Jehovu a vzdorovat novodobému uctívání Baala; potom budete svědky toho, jak Jehova prostřednictvím svého většího Jehu, Ježíše Krista, zničí křesťanstvo a všechna ostatní falešná náboženství. S rechabitskou věrností projevujte oddanost svrchovanému Pánu Jehovovi a podílejte se na podpoře zájmů jeho slavného království pod Kristem. To vám pomůže, abyste zůstali i nadále osvobozeni od tohoto odsouzeného světa až do okamžiku, kdy již tento svět nebude. Když budete využívat požehnané svobody podle Boží vůle, nebudete „odříznuti“, až Bůh projeví svůj hněv proti tomuto zlému světu a všem jeho přátelům. Vy však budete před ním stát jako schválení a budete odměněni životem na rajské zemi pod královstvím jeho Syna. Pro ostatek Jeremiášovy třídy budete potom zdrojem velké radosti!

(Úvaha o Jeremiášově proroctví bude pokračovat.)

Žalmy

Vážíš si společenství s Božími služebníky?

JAK by ti bylo, kdybys nemohl být spolu se svými duchovními bratry? Toužil bys po tom, abys mohl s nimi společně uctívat Boha?

V Žalmu 42 je popsána situace, v níž se ocitl jeden Levita, který patřil k potomkům Choreho a žil ve vyhnanství. Jeho inspirovaná slova nám mohou velmi pomoci, abychom si dále také velmi vážili společnosti svých bratrů ve víře a abychom vytrvávali v nepříznivých okolnostech.

Žalmista prohlásil: „Jako laň, která touží po vodních tocích, tak má duše touží po tobě, Bože. Má duše vskutku žízní po Bohu, po živém Bohu. Kdy přijdu a objevím se před Bohem?“ (Žalm 42:1, 2; 42:2, 3, „KB“) Laň nemůže dlouho žít bez vody. Toto zvíře bude hledat tekutinu, která udržuje život, a bude ji pít, i kdyby se přitom vystavila útoku dravých zvířat. Tak jako laň touží po vodě, protože ji bezpodmínečně potřebuje, tak žalmista touží po Jehovovi.

V suché zemi, kde rostlinstvo v době sucha rychle vadne, je voda velmi cenná a není snadno dostupná. Proto žalmista mluví o tom, že „žízní“ po Všemohoucím. Protože mu zůstává odepřena výsada jít ke svatyni, ptá se, kdy se bude moci opět ‚objevit před Bohem‘.

V době pronásledování, jestliže je člověk ve vazbě a nemůže být ve společnosti svých bratrů ve víře, je to snad velmi skličující. Ze třetího verše 42. žalmu (Žalm 42:4, „KB“) poznáváme, že život ve vyhnanství vyvolával u tohoto Levity citové pohnutí. Čteme: „Mé slzy se mi staly pokrmem dnem i nocí, zatímco oni mi po celý den říkají: ‚Kde je tvůj Bůh?‘ “ Nepříznivá situace, v níž je žalmista, jej tak zkrušuje, že ztrácí chuť k jídlu. A tak jsou mu slzy za pokrm. Dnem i nocí mu slzy stékají po tvářích a ústech. Posměvači říkají: „Kde je tvůj Bůh?“ Jinak vyjádřeno, ptají se: „Proč ti nepomůže ten Bůh, na něhož se spoléháš?“ Tento posměch ještě zvyšuje žalmistův zármutek.