Katolický překlad Sýkorův zní: „Aby člověk Boží byl dokonalý, způsobilý ke každému skutku dobrému.“ To naznačuje, že „Boží člověk“ by měl pravidelně studovat inspirovaná Písma, žít podle nich a konat dílo, k jehož náležitému provádění se právě takovým studiem stává způsobilý.

16. Proč je dnes ještě více než za Noemových dnů nutné utíkat před žádostmi, které jsou vlastní těm, kdo dospívají k mužnosti?

¹⁶ Žijeme v nejvážnější době celých lidských dějin. Hledíme vstříc zániku světa, světa mnohem větších rozměrů než za Noemových dnů. Jsme tedy zapojeni do nejvznešenějšího a nejvýznamnějšího díla k prospěchu lidstva, jaké kdy bylo vykonáno. Rozhodně dnes není čas, aby kterýkoli oddaný, pokřtěný svědek Jehovy Boha sloužil smyslným, rozptylujícím mladickým žádostem. Jako napsal Pavel mladému Timoteovi: „Utíkej před žádostmi, které jsou vlastní mládí.“ „Ty však, Boží člověče [řecky anthropos], od toho uteč.“ (2. Tim. 2:22; 1. Tim. 6:11) Slova inspirovaného apoštola Jana platí dnes více než v době, kdy je napsal: „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. — 1. Jana 2:17.

17. Které dřívější Boží lidi bychom neměli snižovat, ale na koho máme hledět jako na dokonalý příklad Božího člověka?

¹⁷ V těchto dnech, které volají po projevech křesťanské mužnosti, potřebujeme hledět na dokonalý příklad toho, na něhož místodržitel Pilát Pontský poukázal před rozbouřeným židovským zástupem slovy: „Pohleďte, člověk!“, „Podívejte se, váš král!“. (Jan 19:5, 14) Dlouho před Kristem zde byli Boží lidé jako ‚Mojžíš, muž [pravého] Boha‘, Eliáš a jeho druh Elizeus a jiní. (5. Mojž. 33:1; 1. Král. 17:18, 24; 20:28; 2. Král. 1:9–12; 4:7, 9, 16) Nebudeme sice přehlížet ani snižovat tyto předkřesťanské Boží lidi, ale měli bychom hledět na toho, jenž zůstává nejvýznamnějším „Božím člověkem“, který kdy žil na Zemi, na Ježíše Krista, jenž nyní panuje jako král v nebesích od konce časů pohanů v r. 1914. (Žid. 11:1 až 12:3; Luk. 21:24) Prokážeme-li svou mužnost stejně jako on, můžeme nebojácně hledět vstříc zničení tohoto odsouzeného systému věcí v Har-Magedonu.

18. Jak můžeme splnit svou velkou odpovědnost podílet se na ospravedlnění univerzální svrchovanosti Jehovy Boha?

¹⁸ Zatímco se starý svět hroutí, činíme si pro sebe v tomto soudním období nesmazatelný, nezničitelný záznam. Bude tento záznam k naší cti a chvále, nebo bude, žel, k našemu věčnému zničení s tímto světem? Budeme-li se chovat jako muži a napodobovat svůj bezchybný vzor, Ježíše Krista, dokážeme, že „bůh tohoto světa“, satan ďábel, není naším duchovním vládcem. (2. Kor. 4:4) Budeme naopak vyzdvihovat univerzální svrchovanost Jehovy Boha a podílet se tak na jejím ospravedlnění před vším živým stvořením. Naše odpovědnost je skutečně velká a naše příležitost je skvělá.

19. V jakém ohledu potřebujeme růst jako „muži“ kromě toho, že bychom měli být bdělí a pevní ve víře? Kdo je nám k tomu zdrojem síly?

¹⁹ Je na nás, abychom zůstali bdělí vůči své přednosti a příležitosti a dále ‚stáli v pevné víře‘. Kéž Jehova nedopustí, abychom jako lidé patřící Bohu a zasvěcení Bohu zeslábli. Pro tento hodnotný cíl bychom měli dbát časového napomenutí apoštola Pavla. „Posilněte se.“ (1. Kor. 16:13) Budeme-li vzhlížet a modlit se přímo k Bohu skrze našeho krále Ježíše Krista, dokážeme to. U Izaiáše 40:29 je nám řečeno: „On dává unavenému sílu a působí, že ten, který nemá dynamickou energii, překypuje plnou silou.“ Až budeme svědky božského vítězství v Har-Magedonu, kéž získáme přednost zpívat slova, která zpíval Mojžíš, když faraónova vojska padla v Rudém moři. „Jehova je mužná válečná osoba [hebrejsky iš]. . . Má síla a má moc je Jah, protože slouží pro mou záchranu.“ — 2. Mojž. 15:3, 2.

Potřebují děti pravidla?

„I KDYŽ dítě vypadá snad napovrch velice vyspěle,“ říká Dr. Harry Mendelsohn, ředitel zdravotního střediska a oddělení pro rodinnou terapii v newyorské nemocnici Montefiore, „je to stále dítě.“ A stále potřebuje pravidla. Vysvětluje: „Rodiče mají dohlížet. Rodina není demokracie, ačkoli by každé dítě mělo být povzbuzováno, aby k ní přispívalo svým dílem. Nakonec ale všechna rozhodnutí musí činit rodiče. Měla by být určena pravidla, měla by být jasná a je nutné je vždy znovu opakovat. Děti by neměly mít odpovědnost, aby si rozhodovaly samy.“ — Newyorský list „Daily News“, 13. září 1981.

„Děti dokáží velmi dobře klamat,“ říká jeden správce střediska mládeže. „Tvrdí, že nechtějí žádná pravidla, ale jakmile prohlédnete jejich klam, zjistíte, že je to jinak. Základní fakt je, že rozumná pravidla považují za důkaz lásky.“

Souhlasí s tím děti? Uvádíme zde některé z věcí, kteří říkají děti v „Pravidlech pro rodiče od chlapců v reformní škole“ (angl.):

„Trochu tajně poslouchejte, co si říkáme. Buďte přísní a důslední při udílení kázně. Ukažte nám, kdo má právo dávat příkazy. Když víme, že nás někdo podporuje, poskytuje nám to pocit bezpečí.

Buďte nám příkladem. Ukažte nám cestu. Řekněte nám, že Bůh není mrtev, že nespí ani není na prázdninách. Potřebujeme věřit v něco většího a silnějšího, než jsme sami.

Přistihnete-li nás, jak lžeme, krademe nebo jednáme krutě, dejte nám vědět, proč to bylo nesprávné. Když potřebujeme trest, potrestejte nás, ale ukažte nám, že nás stále milujete.

Řekněte, ať uděláme, čím vyhrožujeme. Nebuďte slabí a nedejte se zastrašit hrozbami, že necháme školu nebo že půjdeme z domova. Buďte pevní. Děti ve skutečnosti nechtějí všechno, oč si říkají.“

To všechno je dobře vyjádřeno v krátkém výroku nejmoudřejšího ze všech rodičů, největšího z těch, kteří se starají o blaho dětí, Jehovy Boha. Jeho inspirované Slovo, Bible, říká: „Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Ef. 6:4) Stvořitel rozumí nejen tomu, co potřebují děti, ale také tomu, co potřebují rodiče. Ať jsi mladý člověk nebo ať jsi rodič, věnuj pozornost užitečným myšlenkám v dalších dvou článcích.