PODIVUHODNÁ DÍLA

18. Co lépe oceníme, když budeme vědět, co Jehova udělal „pro své jméno“?

¹⁸ Boží jméno se má používat. Mělo by nám připomínat Boží díla a milující laskavost. Bible nám říká, že tyto velké věci Jehova udělal „pro své jméno, aby učinil svou moc známou“. (Žalm 106:8) Podivuhodná díla, která vykonal „pro své jméno“, neudělal ze sobectví, ale aby nám pomohl ocenit, že on je Bůh, že má právo nám říkat, co máme dělat, a že můžeme mít naprostou důvěru ve splnění jeho slibů. (1. Sam. 12:22) Tak řekl: „Pamatujte na první věci před dávnou dobou, že já jsem ten Božský a že není žádný jiný Bůh ani nikdo jako já; který říkám od začátku konečný výsledek a odedávna věci, které nebyly učiněny; říkám: ‚Moje vlastní rozhodnutí obstojí a učiním všechno, co je mým potěšením‘; . . . Řekl jsem to přece a také to přivodím. Vytvořil jsem to, také to učiním.“ — Iz. 46:9–11.

19. Jaké ujištění pronesl Jozue, pokud jde o spolehlivost Božího slova?

¹⁹ O staletí dříve připomněl Jozue Izraelitům: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jedno slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se pro vás splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ — Joz. 23:14.

20. Uveď, co Jehovovo jméno připomíná tobě!

²⁰ Je to vše obsaženo ve tvé představě o Jehovovi? Když slyšíš jeho jméno, připomene ti to jeho díla, jeho moc, jeho všemohoucnost, jeho spolehlivost a pravdivost jeho slibů? Spojuješ to jméno s Bohem, který sám působí, že se stává vše, co je zapotřebí, aby se splnila jeho předsevzetí? Myslíš na to, že Jehova poslal na zem Ježíše, aby ospravedlnil Boží jméno, aby nás poučil o svém Otci a opatřil výkupné pro všechny, kteří je budou chtít příjmout? Cítíš též ocenění pro Jehovovy sliby o spravedlivé budoucnosti na očištěné zemi? — 2. Petra 3:13.

21. Jak můžeme mít podobný postoj jako spravedlivý král David?

²¹ Znalost věcí, které Jehova udělal, vede k víře. Víra nás pobízí k činnosti. Používáme jeho jméno, mluvíme o jeho skutcích, ochotně se nabízíme jako jeho služebníci. Těšíme se na splnění jeho velikého a neselhávajícího předsevzetí, že zbaví zemi zla a zřídí pro poslušné lidstvo spravedlivé nové podmínky. Máme-li takovou víru a jednáme-li podle ní, můžeme říci jako spravedlivý král David: „Má ústa budou mluvit Jehovovu chválu; a ať všechno tělo žehná jeho svatému jménu na neurčitý čas, ano navždy.“ — Žalm 145:21.

Bůh Syn, nebo „Boží Syn“?

„Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“ — Matouš 16:16.

1. a) Jaký názor na Ježíše má mnoho členů církví? b) Jaká zajímavá slova o tom pronesl Ježíš?

BYL Ježíš Bůh? Mnoho členů církví křesťanstva by odpovědělo Ano. Věděl jsi však, že je někdo, koho Ježíš nazýval „Bohem“? Otevři si Bibli u Jana 20:17 a přečti si Ježíšova vlastní slova ke konci toho verše: „Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu.“ Jestliže tě to překvapuje, pak zřejmě další zprávy, které Bible říká o Ježíšovi a o Bohu, tě přímo ohromí.

2. Jaká jiná zajímavá sdělení o vztahu mezi Ježíšem a Bohem uvádí Bible?

² Pomysli na anděla, který oznámil Ježíšovo narození Marii. Neřekl, že její dítě bude Bůh, ale že bude „Boží syn“. (Luk. 1:35) A Písma neříkají, jako to tvrdí někteří, že „Bůh sám“ přišel na zem, aby opatřil výkupné, ale že „Bůh vyslal svého Syna“, aby to udělal. — Gal. 4:4, 5; 1. Jana 4:9, 10.

3, 4. Jak jsou prohlášení Petra a Jana Křtitele v rozporu s tím, co křesťanstvo učí o trojici?

³ Ježíš se zeptal svých učedníků, za koho jej pokládají. Odpověděl Šimon Petr: „Ty jsi Bůh“? Ne, Petr řekl: „Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“ Opravil Ježíš Petra? Ne, Ježíš řekl: „Jsi šťastný, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.“ — Mat. 16:15–17.

⁴ Náboženští pisatelé, kteří věří, že Bůh je trojjedinný, mluví o „Bohu Synovi“. Jan Křtitel však Ježíše nenazval „Bohem Synem“, ale „Božím Synem“. Ježíšovi učedníci neříkali: „Ty jsi Bůh Syn“, ale „Ty jsi skutečně Boží Syn“. Mezi těmito výroky je velký rozdíl. — Jan 1:34; Mat. 14:33.

JE OTEC VĚTŠÍ?

5. Co se dá říci o Ježíšově nebeském postavení?

⁵ Bible mluví o Ježíšově předlidské existenci. Existoval dříve než Abrahám, byl u svého nebeského Otce, „dříve než byl svět“, byl „prvorozený všeho stvoření“ a „jeho prostřednictvím byly stvořeny všechny jiné věci“. (Jan 17:5; 8:58; Kol. 1:15–17) Ježíš se pokořil a „stal se poslušným až do smrti, ano, do smrti na mučednickém kůlu. Právě proto ho také Bůh povýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem.“ Bible také říká, že „Bůh našeho Pána Ježíše Krista . . . ho vzbudil z mrtvých a posadil po své pravici v nebeských místech, vysoko nad každou vládu a autoritu a moc a panství a každé jméno, které se jmenuje, nejen v tomto systému věcí, ale také v budoucím.“ — Fil. 2:8, 9; Ef. 1:17, 20, 21.

6–8. Uveď, co pronesl Ježíš o svém postavení vzhledem k Otci.

⁶ Přesto Ježíš opětovně projevoval Otci podřízenost, necítil se mu roven. Prohlašoval, že ho Otec poslal, Otec ho poučil a Otec mu přikázal, co má říkat. (Jan 3:17; 5:36; 6:38; 12:49, 50) Ježíš řekl, že „dokončil dílo“, které mu přidělil Otec, a že jeho následovníci „poznali, že jsi mne [Otče] vyslal“. — Jan 17:4, 6, 18, 25.

⁷ Dokonce ani nepřátelé Ježíše ho neobviňovali, že říká, že je Bohem. Místo toho říkali, že se činí „rovným Bohu“ tím, že Boha nazývá svým Otcem. Chtěli Ježíše zabít, protože, jak říká „Ekumenický překlad“ církví křesťanstva, „nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň“. Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.“ — Jan 5:18, 19.

⁸ Vzdor svému vyvýšenému postavení řekl Ježíš svým apoštolům: „Otec je větší než já.“ (Jan 14:28) Někteří říkají, že to platilo jen v době, kdy byl Ježíš ještě na zemi, a nyní, když vystoupil do nebe, to již neplatí. Ale Bible takový názor nepodporuje.

9. Jak ukázal Pavel rozdíl i mezi vzkříšeným Ježíšem a Bohem?

⁹ Potom, co Ježíš vystoupil do nebe, jeho následovníci dále učili, že Otec je větší než Syn. Více než po dvaceti letech psal Pavel o „Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista“. (Řím. 15:6) Podívej se na ta slova bedlivě. Pavel mluví o Ježíšově Bohu. Pavel důsledně činí rozdíl nejen mezi Otcem a Ježíšem, ale mezi Bohem a Ježíšem. Píše o Bohu a Kristu. Pavlův obvyklý pozdrav v dopisech zněl: „Mějte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.“ (Řím. 1:7; 1. Kor. 1:3; 2. Kor. 1:2; Gal. 1:3; Ef. 1:2; Fil. 1:2) Pavel také napsal, ne že Kristus je Bohem, ale že je „Božím obrazem“, a tak ho dokonale reprezentuje. (2. Kor. 4:4; „NS“, „Žilka“, „Hejčl“) Překladatelé „The Living Bible“ však ve víře, že Bůh je trojjedinný, změnili tento text, aby zněl: „Kristus, který je Bůh.“ Ale protože se to tam ve skutečnosti neříká, připojili poznámku pod čarou: „Doslova ‚který je Božím obrazem‘.“

10. Jak ukazuje Zjevení rozdíl mezi Ježíšem a Bohem?

¹⁰ Biblická kniha Zjevení také rozlišuje nejen mezi Ježíšem a Otcem, ale i mezi Ježíšem a Bohem. Začíná těmito slovy: „Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh.“ (Zjev. 1:1) Více než 60 let potom, co vystoupil Ježíš do nebe, cituje Zjevení slova vyvýšeného nebeského Ježíše: „Kdo zvítězí — toho učiním sloupem v chrámu svého Boha . . . napíši na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, a to své nové jméno.“ — Zjev. 3:12.

11. Jak je vyjádřen rozdíl mezi Ježíšem a Bohem v poslední kapitole Bible?

¹¹ Tento rozdíl mezi Bohem a Beránkem Ježíšem Kristem je vyjadřován až do poslední kapitoly Bible, kde se veliký nebeský trůn velkolepého Nového Jeruzaléma nepopisuje jako trůn nějaké domnělé trojice, ale jako „trůn Boží a Beránkův“. (Zjev. 22:1, 3) Těmto výrokům není těžké rozumět, pokud jsi nebyl učen, abys v nich hledal to, co neříkají.

„NA PRAVICI MOCI“

12. a) Jak vysvětlil Ježíš postavení, které bude mít po svém vzkříšení? b) Jak ukazuje Žalm 110:1, že Ježíš není Jehova?

¹² Když nepřátelé hledali důvod pro usmrcení Ježíše, neptali se, jestli je Bůh, ale jestli je „ten Kristus, Syn Boží“. Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. A přece vám říkám: Od této chvíle uvidíte Syna člověka sedět na pravici moci a přicházet na nebeských oblacích.“ (Mat. 26:63, 64) Už dříve Ježíš citoval a uplatnil na sebe Davidova slova: „Jehovův výrok k mému Pánu zní: ‚Seď na mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ “ Ježíš o sobě neříkal, že je Jehova nebo že je součástí nějaké nebiblické trojice, ale že bude na Jehovově pravici čekat, až se naplní Boží čas a předsevzetí. — Žalm 110:1; Mat. 22:42–44.

13. Co viděl Štěpán těsně předtím, než položil svůj život za víru?

¹³ Štěpán, první člověk, který zemřel pro svou víru v Krista, obdržel vidění vzkříšeného Ježíše v nebi. Viděl Ježíše jako Boha nebo jako součást nějaké trojice? Ne, jak Ježíš a David předpověděli, viděl Ježíše „po Boží pravici“. — Sk. 7:55, 56, „Petrů“, „Žilka“, „Hejčl“, „KB“.

14. Co ukazuje Danielovo vidění o „někom podobném synu člověka“?

¹⁴ Podobně velkolepé vidění měl Daniel. Napsal: „A díval jsem se dále v nočních viděních a tu, hle, s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka; a získal přístup k Prastarému na dny a přivedli jej až těsně před něho. A jemu bylo dáno panství a důstojnost a království, aby mu sloužili všichni lidé, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství na neurčitý čas, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“ (Dan. 7:13, 14) Ježíš nebyl Prastarý na dny, Jehova Bůh, byl ale Synem člověka. A všimni si, že ten byl přiveden před svého nebeského Otce, aby obdržel „panství a důstojnost a království, aby mu sloužili všichni lidé, národnostní skupiny a jazyky“. — Srovnej Matouše 25:31.

15. Co bude znát velký zástup, jak ukazuje Zjevení?

¹⁵ Biblická kniha Zjevení jasně ukazuje, že velký zástup ze všech národů a jazyků, který bude pod Kristovým panstvím, se skládá z osob, které budou znát rozdíl mezi Bohem a Beránkem, vždyť jejich oslavné volání zní: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ A navíc 144 000 těch, kteří stojí s Beránkem Ježíšem Kristem na nebeské hoře Sion, mají napsané „na svých čelech jeho jméno a jméno jeho Otce“. — Zjev. 7:9, 10; 14:1.

ČÍ SYN?

16. Čemu rozuměli Židé, když Ježíš řekl, že jeho Otec je ten, koho nazývají svým Bohem?

¹⁶ Židé o Božím jménu věděli. Věděli také, o kom Ježíš mluví, když říkal: „Je to můj Otec, který mne oslavuje, ten, o němž říkáte, že je vaším Bohem.“ (Jan 8:54) Kdo byl tím Bohem? Ať už jeho jméno dosud vyslovovali, nebo ne, viděli je ve svých Písmech. Bylo ve svitcích v jejich synagógách a hebrejským písmem bylo napsáno do řecké Bible — „Septuaginty“ — překladu, který četli a používali. (Viz článek „Boží jméno v Křesťanských písmech“, str. 6.) Jehova není jiné jméno pro Ježíše. Když Ježíš nazýval „Boha svým Otcem“ a sebe „Božím Synem“, chápali jeho židovští posluchači, že říká, že je Synem toho, jehož jméno se psalo čtyřmi hebrejskými písmeny JHVH. Neříkal o sobě, že je Jehova, ale že je Jehovův Syn. — Jan 5:18; 11:4.

NOVÁ SMLOUVA PRO KŘESŤANY

17, 18. a) Jaké vidíš klíčové body v Jeremiášově proroctví o nové smlouvě? Jak důležité je to proroctví? b) Co udělal prostředník té smlouvy?

¹⁷ Jeremiášovo velké proroctví o nové smlouvě ukazuje, že nejen Židé, ale i křesťané budou lidem pro Jehovovo jméno. Kdyby překladatelé tvé Bible náležitě používali Boží jméno tam, kde se objevuje v hebrejském originálu, četl bys toto:

„ ‚Hle, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a uzavřu s izraelský domem a judským domem novou smlouvu; . . . Neboť to je smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ je výrok Jehovův. ‚Vložím do nich svůj zákon a napíši jej do jejich srdce. A stanu se jejich Bohem a oni sami se stanou mým lidem. A nebudou již učit každý svého druha a každý svého bratra slovy: „Poznejte Jehovu!“, protože oni všichni mne budou znát, od nejmenšího z nich až do největšího z nich,‘ je Jehovův výrok.“ — Jer. 31:31–34.

¹⁸ Rozboru této nové smlouvy, kterou Bůh uzavřel s duchovním izraelem, věnuje křesťanský apoštol Pavel čtyři kapitoly knihy Židům (kapitoly 7–10). Nenaznačuje, že by Kristus byl původcem této smlouvy (která získala platnost skrze jeho krev), ale říká, že Kristus byl jejím „prostředníkem“. Jejím původcem byl Jehova Bůh. O jejím prostředníkovi Pavel napsal: „Kristus vstoupil do samého nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha.“ — Žid. 8:6; 9:15, 24.

19. Kdo bude podle tohoto proroctví Bohem těch, kteří jsou v křesťanské nové smlouvě?

¹⁹ Kdo bude podle Jeremiáše Bohem křesťanů v nové smlouvě? Jehova. Je to Jehova, který řekl: „Uzavřu . . . Vložím . . . stanu se jejich Bohem.“ A o křesťanech v nové smlouvě toto proroctví říká: „ ‚Oni všichni mne budou znát, od nejmenšího z nich až do největšího z nich,‘ je Jehovův výrok.“ Takže všichni, kteří jsou skutečně v křesťanské nové smlouvě — a také jiní věrní křesťané, kteří jsou s nimi spojeni —, budou těmi, kteří Jehovu znají a slouží mu! Už před více než 400 lety napsal Jan Kalvín: „Ta slova: ‚Poznejte Jehovu‘ poukazují na první základy víry.“ — „Komentáře ke Knize proroka Jeremiáše a Pláči“ od Jana Kalvína, do angl. přeloženo Johnem Owenem, str. 136.

ZMĚNĚNÁ SITUACE

20. Co si měli uvědomit Ježíšovi posluchači?

²⁰ Za dnů Ježíše znali jeho posluchači Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova. Jejich předkové uctívali Jehovu a měli ve svém středu Jehovův chrám. Bylo však ještě třeba, aby pochopili, že je důležité ctít a následovat také Ježíše. Proto Ježíš řekl, aby všichni „ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.“. — Jan 5:23.

21, 22. a) Jak se dnes situace obrátila? b) Co nesmíme přehlížet?

²¹ Dnes je situace obrácená. Členové církví křesťanstva mnoho mluví o Synovi, ale přehlížejí „Otce, který ho poslal“. Byl to Bůh, který vyvýšil Ježíše „do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby se v Ježíšově jménu sklánělo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemí a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce“. — Fil. 2:9–11.

²² Nesmíme jako mnozí přehlížet fakt, že by naše vyznání Ježíše mělo být „ke slávě Boha, Otce“. Mnoho dnešních náboženských vůdců, a tedy i jejich stáda, téměř zapomnělo na Otce. A přece řekl Ježíš v modlitbě ke svému nebeskému Otci: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu.“ Ale to nestačí. Musíme se také poučit o tom, kterého Bůh vyslal, a následovat ho. Ježíš tedy pokračoval: „A o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3.

Otázky k opakování

• Které biblické výroky ukazují rozdíl mezi Ježíšem a Bohem?

• Platila Ježíšova slova „Otec je větší než já“ i potom, co se Ježíš vrátil do nebe?

• Jak lépe porozumíme Ježíšovu postavení v nebi ze slov Davida a Daniela?

• Co budou podle Jeremiášova proroctví vědět praví křesťané o Bohu?

[Rámeček na straně 15]

„Bůh Syn“ — pozdější myšlenka

„Nová katolická encyklopedie“, sv. 13, str. 426 (angl.) říká: „Ptát se, zda N[ový] Z[ákon] představuje Ježíše jako Boha Syna“, znamená „hledat pro něho odkazový rámec, který se vyvinul teprve později“.

Ježíš a jeho apoštolové tedy učili, že je „Boží Syn“, ale teprve později církevníci vyvinuli pojetí „Boha Syna“.

Bylo „Slovo“ Bohem?

LIDÉ, kteří věří, že Bůh je trojjediný a že Ježíš je Bůh, uvádějí jako důkaz této víry Jana 1:1 a Jana 20:28.

V mnoha překladech zní Jan 1:1: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.“ Svědomití překladatelé ovšem uznali, že je v textu mezi dvojím použitím slova „Bůh“ rozdíl.

„The New English Bible“ říká: „Co byl Bůh, to bylo Slovo.“ „Today’s English Version“ říká: „Byl stejný jako Bůh.“ „An American Translation“ říká: „Slovo bylo božské.“

Proč neřeknou tyto překlady prostě, že Slovo „byl Bůh“? Protože v řeckém originálu není použito „Bůh“ ve druhém případě stejným způsobem jako v případě prvním. Před prvním použitím slova Bůh stojí určitý člen „ho“, ale před druhým ne. „The Anchor Bible“ tedy říká: „Aby se v angličtině uchoval rozdílný odstín slova theos [bůh] s členem a bez členu, někteří (Moffat) překládali: ‚Slovo bylo božské‘.“

Janovým slovům porozumíme lépe, když přesně rozebereme, co řekl. Všimni si znovu, že napsal: „Na počátku bylo Slovo.“ Tady se samozřejmě nemluví o Božím počátku, protože Bůh žádný počátek neměl. (Žalm 90:1, 2) Jan zde hovoří o počátku tvoření, kdy všechny věci byly tvořeny pomocí „Slova“. Potom Jan říká: „Slovo bylo u Boha.“ Osoba, která u někoho je, samozřejmě není toutéž osobou.

Důležité ovšem je, co měl Jan na mysli, když tuto pasáž psal. Vyplývá z toho nějaký problém? Pokud si přeješ, aby tato pasáž říkala, že Ježíš je „Bůh“, pak ano. Vždyť ze spisů Jana je naprosto zřejmé, že nechápal Ježíše jako „Boha“ v tom smyslu, že je Otec, Bůh. V téže kapitole Jan například napsal: „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.“ (Jan 1:18, „EP“) Viděl už někdy někdo Boha? Ne. Viděl někdy někdo Ježíše? Samozřejmě!

Atanasiánské vyznání křesťanstva, které definuje trojici, říká, že „nikdo není větší ani menší než druhý“. Přesto Jan opětovně zaznamenává Ježíšova vlastní slova, která ukazují jeho podřízenost Otci. Otec ho ‚poslal‘, Otec mu přidělil práci, Otec mu řekl, co má dělat a říkat. Řekl také, že nepřišel, aby činil svou vlastní vůli, „ale vůli toho, který [ho] poslal“. — Jan 6:38; 3:17; 5:36; 8:28; 12:49, 50.

Jan také zaznamenal Ježíšovo prohlášení, že Otec je „jediný pravý Bůh“ a že „Otec je větší než já“. (Jan 17:3; 14:28) Uvedl šest případů, kdy Ježíš nazval Otce „můj Bůh“. Pět případů, kdy Ježíš mluví o ‚svém Bohu‘, je zaznamenáno dlouho po Ježíšově vzkříšení a vystoupení do nebe. (Jan 20:17; Zjev. 3:2, 12) Ještě nejméně pětkrát zaznamenal Jan pečlivě rozdíl nejen mezi Otcem a Beránkem, ale mezi Bohem a Beránkem, Ježíšem Kristem. (Zjev. 1:1; 7:10; 21:22; 22:1–3) Jan neříká, že psal, aby ukázal, že Ježíš je Bůh, nebo dokonce „Bůh Syn“, ale „abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn“. — Jan 20:31.

Tato prohlášení ukazují, že Jan věděl, jaký je vztah mezi Ježíšem a tím, o němž nám Jan říká, že jej Ježíš nazýval „Bohem“. Jan 1:1 tomu neodporuje. Správný překlad zní: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem.“ Stejnou gramatickou stavbu najdeš ve Skutcích 28:6, kde si Malťané mysleli, že Pavel je „bůh“.

A co Tomášův ohromený výkřik, když viděl vzkříšeného Ježíše: „Můj Pane a můj Bože!“? (Jan 20:24–29) Tomáš byl velice pohnut, když si plně uvědomil, že Ježíš Kristus byl skutečně vzkříšen a že mu stojí tváří v tvář. Nic ve zprávě ovšem nenaznačuje, že by Tomáš pokládal Ježíše za rovného Otci. Jan, který Tomášova slova zaznamenal, předtím citoval Ježíšův výrok, že i lidé jsou nazýváni „bohy“. A vzkříšený Pán Ježíš Kristus je rozhodně větší než jakýkoli člověk. (Jan 10:34, 35) A právě v kapitole, kde čteme Tomášova slova, zaznamenal Jan jiný Ježíšův výrok, že Otec je Ježíšovým Bohem. — Jan 20:17.

Pavel ukázal, že křesťané z prvního století správně chápali vztah mezi Ježíšem a jeho nebeským Otcem, když napsal, že „pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec . . . a je jeden Pán. Ježíš Kristus.“ 1. Kor. 8:6.

Zprávy a jejich hlubší význam

Sexuální výchova — je úspěšná?

Mnozí se domnívají, že sexuální výchova na veřejných školách by mohla „zabránit předmanželským těhotenstvím, snížit počet pohlavních chorob, a možná dokonce omezit počet rozvodů,“ poznamenal dr. Dennis L. Cuddy v „News and Record“ vydávaném v severokarolinském Greensboro. Cuddy však tvrdí, že sexuální výchova přinesla nedobré výsledky tam, kde je řízena státem.

Cituje statistiku, jež naznačuje, že v Dánsku bylo prvních sedm let povinné sexuální výchovy ve školách provázeno třistaprocentním vzrůstem znásilnění. Prudce vzrostly také pohlavní choroby — o 250 procent u osob ve věku 16–20 let a o 400 procent u patnáctiletých a mladších. A po 29 letech povinné sexuální výchovy má Švédsko nejvyšší počet pohlavních chorob, tvrdí Cuddy. Povšiml si také, že v roce 1969 dostávalo jen 1,1 procenta studentů ve Spojených státech sexuální výchovu a počet pohlavních chorob byl mnohem nižší než v roce 1981, kdy se tak vzdělávalo 16,8 procenta. Profesorka Diana Ravitchová z pedagogické fakulty Kolumbijské univerzity otevřeně poznamenala: „Bylo by těžké si představit, že by dospívající mohli strávit semestr poučováním jak to správně dělat, jak je ti přitom dobře a jak významný je to zážitek, aniž by to chtěli co nejdříve vyzkoušet.“

Stvořitel lidských rozmnožovacích orgánů dal odpovědnost rodičům poučovat děti o těchto i jiných věcech. Bůh jim řekl, aby své děti vyučovali, „když sedíš ve svém domě a když kráčíš po silnici a když uléháš a když vstáváš“. — 5. Mojž. 6:7; 11:18–21.

Obrana rituálního uctívání

V nedávném čísle „V. S. Catholic“ napsal odpovědný redaktor Robert E. Burns: „Jsme tak pohroužení do zdánlivě nekonečné složitosti a matoucích rozptýlení světa, že může být velice obtížné přemýšlet o ctnostném životě . . . A tady nastupují náboženské obrazy a nádobky se svěcenou vodou a mnoho jiných ‚rituálních‘ věcí.“

Ve svém sloupci redaktor Burns varoval před uctíváním, které je prosté „rituálů, jež působí na naše city, stejně jako na naše intelektuální vnímání“. Domnívá se, že rituály a symboly jsou „zřejmě nezbytnými prostředky“ pro „obrácení našich myšlenek k Bohu“.

Burns a jiné katolické autority si snad myslí, že množství „rituálních“ věcí může přispívat k uctívání Boha. Povšimni si však,