vůle, protože jsme se ze své vůle nenarodili. Bůh chtěl, abychom začali existovat, přestože odsoudil Adama a Evu k smrti. (1. Mojž. 3:16–24; 5:1–4) Nenarodili jsme se však se ‚slavnou svobodou‘, jakou měli zprvu Adam a Eva v zahradě Eden jako „Boží děti“. Narodili jsme se v „zotročení zkaženosti“, pod odsouzením všeho Adamova potomstva k smrti. (Řím. 5:12) Nemohli jsme se tedy zachránit sami. Všechny naše pokusy zachránit se byly odsouzeny k marnosti, k pocitům zbytečnosti. Kam nás dovedly všechny snahy lidských vlád? Kam nás dovedly až do dnešního dne všechna sociální, hospodářská, finanční, lékařská a vědecká opatření usilovně se snažícího lidstva? Všichni stále trpíme duševní, tělesnou a mravní zkažeností. A navíc, dnes se zdá, jako by jaderná válka s interkontinentálními balistickými střelami, které se vynořují z moře a padají z nebe, měla znamenat náhlý konec nás všech. Dá se to nazvat „dychtivým očekáváním“ sténajícího stvoření?

19. S jakým záměrem podrobil Bůh člověka marnosti neboli pocitům zbytečnosti, ale na základě jaké naděje to učinil?

¹⁹ Stvořitel člověka však sám není podroben marnosti neboli pocitům zbytečnosti. Zkažené lidstvo nemůže zmařit stvořitelův záměr. Proto je naší nadějí on sám. Chce tedy, abychom neskládali naději v sebe, ale v něho. Všechny nás podrobil lidské neschopnosti proto, abychom neměli žádný základ pro naději v sebe. Jako jediný zdroj naděje, podrobil lidstvo marnosti, ale ne bez naděje. Spíše, jak se říká v Římanům 8:20, 21, „na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení zkaženosti a bude mít slavnou svobodu Božích dětí“.

20. a) Má tak zvaný „svobodný svět“ „slavnou svobodu Božích dětí“? b) Na jaké zjevení se vztahuje „dychtivé očekávání“ tvorstva?

²⁰ Dnes někteří vládci na základě určité politické ideologie prohlašují svou říši za „svobodný svět“ v protikladu k lidem pod odlišným panstvím. Ale ať tvrdí odporující si politické skupiny cokoli, žádná z nich nemá „slavnou svobodu Božích dětí“. Bůh a Otec Pána Ježíše Krista sám předkládá naději pro celou lidskou rodinu: dostane se do takového vztahu k Bohu, v jakém byli Adam a Eva, když byli stvořeni v Edenu. Ale toto obnovení musí počkat na jeden budoucí Boží skutek. Co to bude, se dozvídáme z apoštolových slov: „Tvorstvo totiž vyhlíží s dychtivým očekáváním zjevení Božích synů.“ (Řím. 8:19) Apoštol Pavel, který zapsal slova v Římanům 8:15–17, se sám zařazoval mezi tyto „Boží syny“.

21. Kdo je hlavním z těchto „Božích synů“? Jak byla uzdravena jeho „rána na patě“, a s jakým záměrem vzhledem k Židům 2:14, 15?

²¹ Tito zvláštní „Boží synové“ jsou semenem Boží „ženy“, jak říká Boží proroctví z Edenu v 1. Mojž. 3:15. Hlavním z tohoto „semene“ Boží nebeské organizace je Ježíš Kristus, ten, jemuž směl „prahad“ rozdrtit patu při jeho smrti na mučednickém kůle v roce 33 n. l. Bůh však uzdravil tu ránu na patě tak, že vzkřísil svého věrného Syna třetí den po jeho smrti. Protože byl vzkříšen jako nebeský duchovní Syn Boží, ne jako lidský Syn, mohl být přijat zpět Boží nebeskou „ženou“. Ten podle Židům 2:14, 15 ‚svou smrtí zničí toho, který má prostředek k působení smrti, totiž ďábla, a vymaní všechny ty, kteří byli ze strachu před smrtí po celý život podrobeni otroctví‘.

22. Kdo jsou druhotní členové „semene“ „Boží ženy“?

²² Druhotní členové „semene“ Boží mnohočetné „ženy“ jsou ti učedníci Ježíše Krista, kteří jsou zplozeni Božím duchem, aby se stali duchovními „Božími syny“ a spoludědici se svým starším bratrem Ježíšem Kristem v nebi.

23. K jaké naději zplodil Bůh podle 1. Petra 1:3, 4 druhotné členy „semene“? Žije ta naděje ještě v této pozdní době?

²³ Apoštol Petr mluví o jejich nebeské naději jako o „živé“, když jim píše: „Buď požehnán Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (1. Petra 1:3, 4) Tato jejich naděje je dnes stále „živá“. Nezemřela, přestože se pro ostatek, který je dosud na zemi, její uskutečnění zdánlivě zdrželo. Pomazaní očekávají, že se tato naděje zakrátko splní, a to ve stanovený čas jejich Boha a Otce, Jehovy. Apoštol Pavel nám připomíná 1. Mojžíšovu 3:15, když píše duchem zplozenému sboru v Římě: „Neboť Bůh, který dává pokoj, zakrátko rozdrtí satana pod vašima nohama.“ — Řím. 16:20.

24. Kdo dychtivě očekává zjevení těchto „Božích synů“ a po jaké události k němu dojde?

²⁴ „Zjevení“ těchto „Božích synů“ spolu s hlavním Božím Synem, Ježíšem Kristem, je to, co „dychtivé očekávání [lidského] stvoření“ toužebně vyhlíží. Nicméně krátce před touto událostí očekáváme „velké soužení“, jež nebeský Otec, Jehova Bůh, dopustí na protivníky a pronásledovatele, kteří působí utrpení jeho duchovním synům a jejich věrným společníkům. — Zjev. 7:14, 15; 2. Tess. 1:6–10.

Proč se naše naděje zcela jistě uskuteční

„Bůh nechává všechna svá díla spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha.“ — Římanům 8:28

1. O čem se v našem 20. století dozvídá stále více jednotlivců sténajícího stvoření? Jaký je stav jejich naděje po všech těch desetiletích a proč?

V NAŠEM 20. století se stále více jednotlivců lidského stvoření dozvídá o blížícím se „zjevení synů Božích“, a nyní vědí, co mají záhy očekávat. Přes všechno ‚sténání a bolesti‘, jimž bylo až dosud podrobeno lidské stvoření, se tyto informované čekající osoby radují v naději. Přestože uplynula už desetiletí od chvíle, kdy se tento „velký zástup“ začal utvářet, jejich naděje je také živá. Jako „strom života“ žije v jejich srdcích, protože je založena na Božím slibu, který je zapsán na stránkách Bible. — Přísl. 13:12; Zjev. 7:9; 21:5; Řím. 8:19–22.

2. a) V kterém právoplatném postavení se „velký zástup“ modlí za ospravedlnění Jehovy Boha? b) Když se modlí „Buď posvěceno tvé jméno“, za jaký čin se modlí a kdy se to splní?

² Především doufají v brzké ospravedlnění univerzální svrchovanosti Jehovy, Stvořitele. Oceňují, že je spravedlivý, když uplatňuje svou svrchovanost nad celým jím stvořeným vesmírem. Proto neochvějně odporují „prahadovi“, satanu ďáblovi, který nesprávně posuzuje a představuje Jehovovu svrchovanost a který obrátil většinu lidského stvoření proti ní. Modlí se Pánovu modlitbou k Jehovovi a říkají: „Buď posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9, 10) Tak se modlí, aby Jehova sám posvětil své jméno, a on vyslyší tuto modlitbu během nadcházejícího „velkého soužení“, které vyvrcholí „válkou velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu a po němž bude následovat spoutání „prahada“ a jeho démonského „semene“ a jejich uvržení