PODIVUHODNÁ DÍLA

18. Co lépe oceníme, když budeme vědět, co Jehova udělal „pro své jméno“?

¹⁸ Boží jméno se má používat. Mělo by nám připomínat Boží díla a milující laskavost. Bible nám říká, že tyto velké věci Jehova udělal „pro své jméno, aby učinil svou moc známou“. (Žalm 106:8) Podivuhodná díla, která vykonal „pro své jméno“, neudělal ze sobectví, ale aby nám pomohl ocenit, že on je Bůh, že má právo nám říkat, co máme dělat, a že můžeme mít naprostou důvěru ve splnění jeho slibů. (1. Sam. 12:22) Tak řekl: „Pamatujte na první věci před dávnou dobou, že já jsem ten Božský a že není žádný jiný Bůh ani nikdo jako já; který říkám od začátku konečný výsledek a odedávna věci, které nebyly učiněny; říkám: ‚Moje vlastní rozhodnutí obstojí a učiním všechno, co je mým potěšením‘; . . . Řekl jsem to přece a také to přivodím. Vytvořil jsem to, také to učiním.“ — Iz. 46:9–11.

19. Jaké ujištění pronesl Jozue, pokud jde o spolehlivost Božího slova?

¹⁹ O staletí dříve připomněl Jozue Izraelitům: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jedno slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se pro vás splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ — Joz. 23:14.

20. Uveď, co Jehovovo jméno připomíná tobě!

²⁰ Je to vše obsaženo ve tvé představě o Jehovovi? Když slyšíš jeho jméno, připomene ti to jeho díla, jeho moc, jeho všemohoucnost, jeho spolehlivost a pravdivost jeho slibů? Spojuješ to jméno s Bohem, který sám působí, že se stává vše, co je zapotřebí, aby se splnila jeho předsevzetí? Myslíš na to, že Jehova poslal na zem Ježíše, aby ospravedlnil Boží jméno, aby nás poučil o svém Otci a opatřil výkupné pro všechny, kteří je budou chtít příjmout? Cítíš též ocenění pro Jehovovy sliby o spravedlivé budoucnosti na očištěné zemi? — 2. Petra 3:13.

21. Jak můžeme mít podobný postoj jako spravedlivý král David?

²¹ Znalost věcí, které Jehova udělal, vede k víře. Víra nás pobízí k činnosti. Používáme jeho jméno, mluvíme o jeho skutcích, ochotně se nabízíme jako jeho služebníci. Těšíme se na splnění jeho velikého a neselhávajícího předsevzetí, že zbaví zemi zla a zřídí pro poslušné lidstvo spravedlivé nové podmínky. Máme-li takovou víru a jednáme-li podle ní, můžeme říci jako spravedlivý král David: „Má ústa budou mluvit Jehovovu chválu; a ať všechno tělo žehná jeho svatému jménu na neurčitý čas, ano navždy.“ — Žalm 145:21.

Bylo „Slovo“ Bohem?

LIDÉ, kteří věří, že Bůh je trojjediný a že Ježíš je Bůh, uvádějí jako důkaz této víry Jana 1:1 a Jana 20:28.

V mnoha překladech zní Jan 1:1: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.“ Svědomití překladatelé ovšem uznali, že je v textu mezi dvojím použitím slova „Bůh“ rozdíl.

„The New English Bible“ říká: „Co byl Bůh, to bylo Slovo.“ „Today’s English Version“ říká: „Byl stejný jako Bůh.“ „An American Translation“ říká: „Slovo bylo božské.“

Proč neřeknou tyto překlady prostě, že Slovo „byl Bůh“? Protože v řeckém originálu není použito „Bůh“ ve druhém případě stejným způsobem jako v případě prvním. Před prvním použitím slova Bůh stojí určitý člen „ho“, ale před druhým ne. „The Anchor Bible“ tedy říká: „Aby se v angličtině uchoval rozdílný odstín slova theos [bůh] s členem a bez členu, někteří (Moffat) překládali: ‚Slovo bylo božské‘.“

Janovým slovům porozumíme lépe, když přesně rozebereme, co řekl. Všimni si znovu, že napsal: „Na počátku bylo Slovo.“ Tady se samozřejmě nemluví o Božím počátku, protože Bůh žádný počátek neměl. (Žalm 90:1, 2) Jan zde hovoří o počátku tvoření, kdy všechny věci byly tvořeny pomocí „Slova“. Potom Jan říká: „Slovo bylo u Boha.“ Osoba, která u někoho je, samozřejmě není toutéž osobou.

Důležité ovšem je, co měl Jan na mysli, když tuto pasáž psal. Vyplývá z toho nějaký problém? Pokud si přeješ, aby tato pasáž říkala, že Ježíš je „Bůh“, pak ano. Vždyť ze spisů Jana je naprosto zřejmé, že nechápal Ježíše jako „Boha“ v tom smyslu, že je Otec, Bůh. V téže kapitole Jan například napsal: „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.“ (Jan 1:18, „EP“) Viděl už někdy někdo Boha? Ne. Viděl někdy někdo Ježíše? Samozřejmě!

Atanasiánské vyznání křesťanstva, které definuje trojici, říká, že „nikdo není větší ani menší než druhý“. Přesto Jan opětovně zaznamenává Ježíšova vlastní slova, která ukazují jeho podřízenost Otci. Otec ho ‚poslal‘, Otec mu přidělil práci, Otec mu řekl, co má dělat a říkat. Řekl také, že nepřišel, aby činil svou vlastní vůli, „ale vůli toho, který [ho] poslal“. — Jan 6:38; 3:17; 5:36; 8:28; 12:49, 50.

Jan také zaznamenal Ježíšovo prohlášení, že Otec je „jediný pravý Bůh“ a že „Otec je větší než já“. (Jan 17:3; 14:28) Uvedl šest případů, kdy Ježíš nazval Otce „můj Bůh“. Pět případů, kdy Ježíš mluví o ‚svém Bohu‘, je zaznamenáno dlouho po Ježíšově vzkříšení a vystoupení do nebe. (Jan 20:17; Zjev. 3:2, 12) Ještě nejméně pětkrát zaznamenal Jan pečlivě rozdíl nejen mezi Otcem a Beránkem, ale mezi Bohem a Beránkem, Ježíšem Kristem. (Zjev. 1:1; 7:10; 21:22; 22:1–3) Jan neříká, že psal, aby ukázal, že Ježíš je Bůh, nebo dokonce „Bůh Syn“, ale „abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn“. — Jan 20:31.

Tato prohlášení ukazují, že Jan věděl, jaký je vztah mezi Ježíšem a tím, o němž nám Jan říká, že jej Ježíš nazýval „Bohem“. Jan 1:1 tomu neodporuje. Správný překlad zní: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem.“ Stejnou gramatickou stavbu najdeš ve Skutcích 28:6, kde si Malťané mysleli, že Pavel je „bůh“.

A co Tomášův ohromený výkřik, když viděl vzkříšeného Ježíše: „Můj Pane a můj Bože!“? (Jan 20:24–29) Tomáš byl velice pohnut, když si plně uvědomil, že Ježíš Kristus byl skutečně vzkříšen a že mu stojí tváří v tvář. Nic ve zprávě ovšem nenaznačuje, že by Tomáš pokládal Ježíše za rovného Otci. Jan, který Tomášova slova zaznamenal, předtím citoval Ježíšův výrok, že i lidé jsou nazýváni „bohy“. A vzkříšený Pán Ježíš Kristus je rozhodně větší než jakýkoli člověk. (Jan 10:34, 35) A právě v kapitole, kde čteme Tomášova slova, zaznamenal Jan jiný Ježíšův výrok, že Otec je Ježíšovým Bohem. — Jan 20:17.

Pavel ukázal, že křesťané z prvního století správně chápali vztah mezi Ježíšem a jeho nebeským Otcem, když napsal, že „pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec . . . a je jeden Pán. Ježíš Kristus.“ 1. Kor. 8:6.