a byl vzkříšen, aby mrtví lidé mohli být také vzkříšeni a mohli získat příležitost k nekonečnému životu na očištěné zemi, která bude přeměněna ve světaširý ráj. Za odměnu byl vyvýšen do nebe a je po pravici nejvyššího soudce, Boha, který má moc vzkřísit mrtvé. Ježíš Kristus sám o sobě řekl, že je ‚Boží jednozplozený Syn‘ a „počátek Božího stvoření“. (Jan 3:16; Zjev. 3:14) Proč?

¹⁴ Protože byl Božím prvním stvořením v nebi a Bůh jej pak používal jako svého spolupracovníka při vytváření všech ostatních věcí, včetně naší Země a jejích prvních obyvatel, Adama a Evy. (Kol. 1:15–18) Neviditelní nebeští andělé byli stvořeni před vytvořením lidstva. Bůh vytvořil svého „jednozplozeného Syna“ a všechny svaté anděly, a nezůstal tudíž sám jako poustevník ve své vlastní duchovní říši. Podle biblické zprávy existují stamilióny těchto nadlidských andělů. — Žalm 104:4; Dan. 7:9, 10; Žid. 1:7; 12:22.

15. Jak byl Boží jednozplozený Syn kdysi učiněn „maličko nižší nežli andělé“?

¹⁵ Až nadejde den účtování se všemi národy země, budou tyto myriády andělů Bohu k dispozici. Jsou také k službám jeho spolusoudci, jehož prostřednictvím bude v ustanoveném dni soudit obydlenou zem. (Mat. 25:31, 32) Když Bůh zázračným způsobem poslal svého jednozplozeného Syna, aby se na zemi stal dokonalým člověkem, tím, že se narodil ze židovské panny, stal se tento Boží Syn „maličko nižším nežli andělé“. — Žid. 2:9; Žalm 8:4, 5; 8:5, 6, „KB“.

16. Do jakého postavení byl Ježíš Kristus vzkříšen a jaký to má užitečný účel?

¹⁶ V jakém postavení je však tento Boží jednozplozený Syn dnes, v dnešní době? Bůh jej vzkřísil do nebeského postavení, jež daleko převyšovalo postavení andělů, protože prokázal věrnost Bohu až do nevinné obětní smrti. Aby tento Boží Syn, podobný beránkovi, mohl poskytnout dobrodiní své oběti celému lidstvu, vzkřísil jej Bůh třetího dne, ne ovšem jako člověka, protože svou lidskou podstatu obětoval navždy. Bůh jej tedy vzkřísil k nebeskému životu, k nesmrtelnosti a k ještě vyšší nadřazenosti nad všemi anděly. (1. Petra 3:22) A tak mohl sloužit jako „semeno“ k požehnání všem národům na zemi. — 1. Mojž. 22:18; Gal. 3:8–16.

17. Co napsal Pavel v Židům 1:3–9 o tom, že Ježíš Kristus byl oslaven jako Boží Syn?

¹⁷ Neměli bychom tedy být šťastní, že Ježíš Kristus byl takto oslaven v nebesích? Ano, protože nyní máme radostnou vyhlídku na život v budoucnosti. Křesťanský apoštol Pavel, který zázračně viděl vzkříšeného Ježíše Krista, psal o jeho oslavení. V dopise Židům, kteří přijali Ježíše jako Mesiáše, o němž mluvila biblická proroctví, napsal Pavel: „Když přivodil očištění za naše hříchy, posadil se po pravici majestátu ve výšinách. Tak se stal lepším nežli andělé do té míry, že zdědil jméno znamenitější nežli jejich. . . O andělích také říká: ‚A činí své anděly duchy a své veřejné služebníky ohnivým plamenem.‘ Ale o Synu: ‚Bůh je navždy tvým trůnem a žezlo tvého království je žezlem přímosti. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi bezzákonnost. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání víc než tvé druhy.‘ “ — Žid. 1:3–9.

18. Co Bůh učiní ohledně nadcházejícího dne účtování prostřednictvím tohoto Syna?

¹⁸ Prostřednictvím tohoto Krále, který je vyšší než andělé a je Božím zastupujícím soudcem, Bůh způsobí, aby nám den účtování se všemi národy přinesl trvale dobro.

Ježíš Kristus — vítězný Král, s nímž musí národy počítat

1. Co napsal Pavel v Židům 1:8, 9 křesťanům v Jeruzalémě, aby dokázal, že Boží Syn je daleko vyšší než andělé?

NEŽ Římané v roce 70 n. l. zničili Jeruzalém, potřebovali křesťané v tomto městě mít důkaz z inspirovaných Hebrejských písem, že Ježíš Kristus, Boží Syn, byl učiněn vyšším než nebeští andělé. Když proto těmto křesťanům prvního století psal apoštol Pavel, upozornil je na prorocká slova, jež se vztahovala na oslaveného Ježíše Krista: „Bůh je navždy tvým trůnem a žezlo tvého království je žezlem přímosti. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi bezzákonnost. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání víc než tvé druhy.“ — Žid. 1:8, 9.

2. Proč se Bůh stal „trůnem“ svého Syna a jak?

² Království takového milovníka spravedlnosti, který tak nenávidí bezzákonnost, by jistě přineslo nám všem ten největší užitek. Jeho žezlo je tedy „žezlem přímosti“. Není divu, ze Bůh je pro něj „trůnem“, neboť Bůh je jediným zdrojem jeho království a jeho království sám udržuje. Žádné národy tohoto světa nemohou jeho království svrhnout, stejně jako nemohou svrhnout Boha jako svrchovaného vládce vesmíru a jako „Krále národů“.

3. Odkud Pavel citoval slova v Židům 1:8, 9 a co to dokazuje?

³ Slova, jež pisatel Židům, kteří se stali křesťany, uplatnil na oslaveného Božího Syna, byla citována z biblické knihy Žalmů, ze Žalmu 45:6, 7; 45:7, 8, „KB“. To dokazuje, že celý žalm byl prorocký. Budeme-li jej zkoumat, získáme informace o tom, co učiní Boží pomazaný král pro Boží slávu a pro věčné štěstí člověka.

4. Co je příčinou nadšení, jež vyzařuje ze 45. žalmu?

⁴ Pisatelé tohoto žalmu byli Levité v úředním postavení, kteří sloužili v Božím chrámu v Jeruzalémě. Ze žalmu plně vyzařuje nadšení. Je v něm vyjádřeno nadšení z toho, že přijde dobrá vláda, jež bude v rukou neporušitelného, spravedlivého panovníka. Je to vzrušující událost, neboť žalmista překypuje slovy: „Mé srdce se vzrušilo příjemnou věcí. Říkám: ‚Mé skutky se týkají krále.‘ Kéž je můj jazyk rydlem zručného opisovače.“ — Žalm 45:1 a podnadpis; 45:2, „KB“.

5. Kdo měl za téma svého kázání ‚příjemnou věc‘, o níž pojednává Žalm 45? V jakém rozsahu měla být rozhlášena?

⁵ Ukázalo se, že „příjemná věc“, jež vzrušila srdce inspirovaného žalmisty, byla charakteristickým rysem toho, co Ježíš Kristus označil jako „toto dobré poselství o království“. Poselství o království bylo tak „příjemné“, že si zasloužilo, aby bylo „kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“ vzhledem k tomu, že se přiblížil „konec“ těchto národů. (Mat. 24:14) Je dnes naše srdce vzrušeno „příjemným“ námětem o Božím království pod Kristovou vládou?

6. a) Čemu mají obzvláště sloužit naše „skutky“? b) Jak se náš „jazyk“ stává podobným rydlu zručného opisovače?

⁶ Připojujeme se k žalmistovi a říkáme všem, kteří nás mohou slyšet: „Mé skutky se týkají krále“? Nemáme proč se stydět za tohoto krále, za Božího pomazaného. Našimi hlavními „skutky“ by tedy mělo být to, že mluvíme, učíme a kážeme o tomto královském Mesiáši. Pracujeme hlavně pro zájmy jeho království, ne pro zájmy některého ze světských království, jež se blíží ke katastrofálnímu konci. Cítíme se podněcováni k tomu, abychom používali svého jazyka a oznamovali Boží království a jeho pomazaného krále. Výroky našeho jazyka plynou tak, jako by byly psány perem nebo rydlem opisovače, který je zručný v opisování svatého Písma. Co plyne z našeho jazyka, chceme také