13. Co se děje Amanovi na příkaz krále Asvera?

¹³ Když se Asverus vrací ze zahrady, vidí zoufalého Amana na Esteřině pohovce a volá: „Má u mne v domě dojít také ke znásilnění královny?“ Král okamžitě odsuzuje zlého Agagitu k smrti. Brzy visí Amanovo mrtvé tělo právě na tom kůlu, který vztyčil pro Žida Mardochea. Teprve tehdy se utišuje králova zloba. — Ester 7:8–10.

14. Co je možno v dnešní době přirovnat k tomu, že se Ester představila jako Židovka a směle odhalila Amana jako nepřítele Božího lidu?

¹⁴ Díváme-li se zpět, pozorujeme, že statečná Ester nejen odhalila, že je Židovka, ale také směle odhalila Amana jako nepřítele Božího lidu. Podobně i dnes ti, kteří se od první světové války stali pomazanými následovníky Ježíše Krista, spolu s dřívějšími pomazanými o sobě statečně prohlásili, že jsou duchovní židé, a jako takoví že jsou svědkové Jehovovi. (Iz. 43:10–12) A jistě mají nepřátele. Například duchovenstvo křesťanstva se snaží o zničení Jehovova lidu, podobně jako Aman. Ale praví křesťané směle odhalili tyto nenávistné nepřátele, jejichž plány nedospějí dále než plány Amalechity Amana, který neměl žádné výčitky svědomí. Je to proto, že Jehovův lid, který směle mluví Boží slovo, má božskou podporu, když musí čelit spiknutím a pronásledování. — Iz. 54:17; Sk. 4:29–31.

TÍSEŇ SE MĚNÍ V JÁSÁNÍ

15. Co se děje s Amanovým domem? Do jakého postavení je jmenován Mardocheus?

¹⁵ Dům popraveného Amana dá Asverus Esteře, která králi řekla o svém vztahu k Mardocheovi. Vladař také bere svůj pečetní prsten, který byl vzat Amanovi, a dává jej Mardocheovi, čímž činí tohoto věrného Žida ministerským předsedou místo Agagity. Ester jedná v souladu se zmocněním, které dostala od krále, a ustanovuje Mardochea nad Amanovým domem. — Ester 8:1, 2.

16. Jak reaguje Asverus na Esteřinu prosebnou žádost a jaké zmocnění uděluje ve prospěch Židů?

¹⁶ Ester ještě jednou uvádí v zájmu svého lidu do nebezpečí svůj život, opět vchází bez pozvání před krále a s pláčem padá u jeho nohou. Asverus vztahuje své zlaté žezlo, Ester vstává a říká: ‚Zdá-li se to králi dobré a nalezla-li jsem před ním přízeň, ať je připravena psaná listina, aby byl zmařen Amanův plán. Jak mohu snést pohled na neštěstí svého lidu a na zničení svých příbuzných?‘ Zákony Médů a Peršanů jsou nezměnitelné, a proto Asverus zmocňuje Esteru a Mardochea, aby napsali v jeho jménu úřední listinu, která by naopak byla ve prospěch Židů. — Ester 1:19; 8:3–8.

17, 18. a) Co činí Mardocheus ve prospěch Židů v celé Perské říši a jaké dostávají právo ve spojitosti se 13. adarem? b) Jak Židé reagují na tento nový výnos?

¹⁷ A tak nově jmenovaný ministerský předseda začíná jednat. 23. dne měsíce sivanu (květen–červen) jsou povoláni královi sekretáři a Mardocheus diktuje výnos s opačným účinkem. Brzy se dostane k Židům, k ostatním lidem a k vládním úředníkům — satrapům (neboli místokrálům), k podřízeným vládcům a knížatům ve 127 perských právních obvodech. Mardocheus potvrzuje pravost listin tím, že je zapečeťuje královským pečetním prstenem. A jaký je obsah nového zákona? Král Asverus udělil Židům právo, aby se shromáždili a zastali se svých duší, aby zničili ty, kteří jim projeví nepřátelství. Ano, 13. adara (únor–březen), v den kdysi určený pro jejich vyhlazení, se budou moci bránit! Bez meškání vyjíždějí poslové na rychlých poštovních koních, které vyměňují, a roznášejí nový výnos do všech částí rozlehlé říše. — Ester 8:9–14.

¹⁸ Ministerský předseda Mardocheus vychází od krále oblečen do královského roucha z modré látky a plátna. Obléká si plášť z jemné vlny purpurově červené barvy a má na hlavě velkou zlatou korunu. Jistě má důvod ke štěstí, protože byl vydán tento nový výnos. Ano, v Susan vládne radost, a nakonec mají radost Židé po celé říši; mají hody a dobrý čas. Lid dokonce pocítil k Židům posvátnou úctu, a mnozí se stávají proselyty. — Ester 8:15–17.

19. Když uvažuješ o Amanově spiknutí, o novém dekretu a událostech, jež s tím byly spojeny, vidíš v tom povzbuzení pro dnešní křesťany?

¹⁹ Uvažování o těchto událostech poskytuje povzbuzení dnešním křesťanům. Jako Aman činil plány, že zničí přirozené Židy, tak se i náboženští vůdci křesťanstva snaží vyhladit dnešní duchovní židy, Kristovy duchovní bratry. Ježíš, který vykonává královskou moc nad zemí, jako kdysi Asverus vládl nad Perskou říší, připustil takové pokusy, ale umožnil svým pomazaným následovníkům, aby zastávali svůj život jako Jehovovi křesťanští svědkové. A navíc tisíce čestně smýšlejících lidí, podobných perským proselytům za dnů Estery, se postavilo na stranu těchto duchovních židů, neboť přijali pravé uctívání. — Zach. 8:23; Gal. 6:16.

JEHOVA PODPORUJE SVŮJ LID

20. Jak se dařilo Židům a jejich nepřátelům 13. a 14. adara?

²⁰ Uplynulo již několik měsíců a nadešel 13. den měsíce adar. Židé se shromažďují ve svých městech a vztahují ruku proti těm, kteří jim chtějí ublížit. Nikdo nemůže obstát před Božím lidem. Těm ve skutečnosti pomáhají vládní úředníci, protože takoví muži pocítili posvátnou úctu před Mardocheem. Ale to, že Židé porážejí lidi, kteří je nenávidí, je ve skutečnosti výsledkem Jehovovy podpory. Jen na samotném hradě Susan pobíjejí 500 mužů, a je usmrceno 10 Amanových synů. V celé říši je zničeno 75 000 nepřátel, ale Židé nikde nedrancují. Podle Esteřiny žádosti král Asverus dovoluje Židům v hlavním městě Susan, aby bojovali ještě o jeden den dále, a tehdy pobili ještě 300 mužů, ale nikde nedrancovali. Také těla Amanových deseti synů byla pověšena. Když Židé zničili své nepřátele, učinili v obvodech mimo město 14. adar a ve městě Susan 15. adar dnem k hodování a jásání. — Ester 9:1–19.

21. Jakou slavnost jsou Židé povinni dodržovat každoročně podle Mardocheova výnosu? K čemu to má sloužit?

²¹ Jehova vysvobodil svůj lid a oni na to mají vzpomínat. Mardocheus tedy posílá Židům po celé říši psané listiny. Proč? Aby jim uložil jako povinnost, že mají každoročně vzpomínat na 14. a 15. adar jako na dny, kdy mají hodovat, dávat si dary a radovat se. Později byl o tom Židům poslán další dopis s potvrzením od královny Estery. Tato slavnost na památku vysvobození se jmenuje purim; jméno souvisí s Amanovym jednáním, když dal metat pur neboli los, aby určil příznivý den, kdy má být proveden vyhlazovací plán, což se nakonec obrátilo proti němu samotnému. — Ester 9:20–32.

JEHOVA VYSVOBOZUJE SPRAVEDLIVÉ

22. Co dále činí Mardocheus ve svém vysokém vládním postavení ve prospěch Božího lidu?

²² Pro Esteru, Mardochea a ostatní Židy krize pominula. Jehova neopustil svůj lid. Časem král Asverus ukládá zemi a mořským ostrovům nucené práce. (Například někdy během své vlády dokončil mnoho z budovatelského díla, které začal jeho otec Dáreios I. v Persepoli.) Vysoké vládní postavení — ve skutečnosti druhé postavení po králi — zastává Mardocheus. Tento věrný Žid, kterého Boží oddaný lid uznává a respektuje, dále působí k jejich dobru a mluví pokojně ke všem jejich potomkům. — Ester 10:1–3.

23. Jaké znamenité vlastnosti projevují Mardocheus a Ester?

²³ Mardocheus byl skutečně muž, který projevoval víru, statečnost, rozhodnost, ryzost a věrnou oddanost Jehovovi i Božímu lidu. Ester byla rozumná žena, která mlčela, když to bylo nutné, ale nebojácně mluvila v pravý čas. Přijala Mardocheovu radu, i když tím ohrožovala vlastní život. Tato krásná a pokorná žena skutečně projevila svému lidu lásku, nesobeckost a věrnou oddanost. Ona i Mardocheus plně důvěřovali v Jehovu a na modlitbách hledali božské vedení.

24. Čím si může být jist Jehovův lid v dnešní době vzhledem k tomu, jak Bůh jednal s Mardocheem, Esterou a ostatními Židy?

²⁴ Jaké to jsou krásné příklady pro dnešní Boží lid! Tváří v tvář odporu a pronásledování slouží bok po boku, věrni Jehovovi a sobě navzájem. Ano, důvěřují, že je bude Jehova Bůh podporovat a že je vysvobodí, stejně jako podporoval a vysvobodil Esteru, Mardochea a jejich lid. (Fil. 1:27–30) Je pravda, že „mnohá jsou neštěstí spravedlivého, ale Jehova jej ze všech vysvobozuje“. (Žalm 34:19) Ať je tedy oznamována chvála našemu Bohu; a důvěřujme v něj, protože Jehova neopouští svůj lid.

Uznání v Jehovových očích

Skutečnost, že někdo má Boží přízeň, není zárukou toho, že zůstane uznaným Jehovovým služebníkem. Například Izraelité byli osvobozeni z otroctví v Egyptě a přivedeni do země Kanaán. Přece však okolnost, že byli Božím národem, nebyla pro ně zárukou, že se nezmění jejich vztah k Nejvyššímu. Když začali uctívat modly a i v jiném ohledu pohrdat Jehovovým zákonem, ztratila okolnost, že si je Bůh vybral kvůli jejich věrným předkům, svůj význam. Všemohoucí jim řekl prostřednictvím proroka Ámose: „Zdaliž nejste podobni synům Mouřenínů přede mnou, o synové Izraelovi? dí Hospodin. Zdaliž jsem Izraele nevyvedl z země Egyptské, tak jako Filištínské z Kaftor, a Syrské z Kir?“ — Ámos 9:7, „KB“.

Izraelité snad byli hrdí na to, že si je Bůh vybral. Pro svou nevěrnost však nebyli v Jehovových očích lepší než Mouřeníni. Obřízka pro ně ve skutečnosti neměla žádný význam. O staletí později zdůraznil apoštol Pavel stejnou myšlenku: „Obřízka je opravdu užitečná jen tehdy, jestliže jednáš podle zákona; jestliže však přestupuješ zákon, tvá obřízka se stala neobřízkou.“ — Řím. 2:25.

Podobně to bylo s osvobozením Izraelitů z Egypta. Sama skutečnost, že byli vyvedeni z Egypta, nedávala záruku, že se na ně Jehova Bůh trvale dobře dívá. V případě nevěrných Izraelitů bylo zázračné osvobození jejich předků z Egypta stejně malou zárukou, že se budou dále těšit z Boží přízně, jako vyvedení Filištínů a Syřanů z jejich předchozího bydliště.

Tím bylo značně zdůrazněno, že Boží uznání nezávisí na tom, z jakého národa, kmene nebo rodiny člověk pochází. Pouhé předstírání, že člověk je Božím služebníkem, znamená málo, jestliže nekoná Jehovovu vůli.