3:1–7) Jak varoval Juda, pokoušejí se ‚působit rozdělení‘. (Juda 19) Kritizují třídu „věrného a rozvážného otroka“, od níž se poprvé dověděli o „cestě pravdy“, a tím ‚začínají bít své spoluotroky‘. Jestliže však setrvají ve svém postoji, v němž působí rozdělení, „vyberou“ je v patřičném čase andělé a ‚určí jim místo s pokrytci‘ křesťanstva. ‚Tam pláčí a skřípají zuby‘, někdy tím, že k vyjadřování svých údajných stížností užívají veřejných sdělovacích prostředků.

19. a) Co řekl Pavel o „sektách“ mezi Božím lidem? b) Jak můžeme dosáhnout toho, abychom byli ‚schválenými osobami‘?

¹⁹ To nám připomíná, co napsal apoštol Pavel Korinťanům: „Vždyť mezi vámi také musejí být sekty, aby se i schválené osoby mezi vámi staly zjevnými.“ (1. Kor. 11:19) Ano, jestliže se dnes někdo snaží „nenápadně zavádět ničivé sekty“ mezi svědky Jehovovy, poskytuje to věrným a oddaným křesťanům znamenitou příležitost, aby dokázali, že jsou ‚osobami schválenými‘ od Boha i Krista. Mohou a musí dokázat, že si váží pravé křesťanské jednoty. O této jednotě bude pojednávat následující článek.

„Jeden Pán, jedna víra, jeden křest“

„Je jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade vším.“ — Efezanům 4:4–6.

1, 2. a) Co sdělil Jehova velmi jasně sám o sobě prostřednictvím Mojžíšovým? b) Bylo tedy v Izraeli místo pro odlišné náboženské názory?

„JEHOVA, náš Bůh, je jeden Jehova. Nebudete chodit za jinými bohy, za žádnými bohy národů, které jsou kolem vás (protože Jehova, tvůj Bůh v tvém středu, je Bůh vyžadující výlučnou oddanost).“ Mojžíš nepřipustil, aby zůstaly nějaké pochybnosti v mysli Izraelitů shromážděných na moabských rovinách krátce před tím, než měli vstoupit do Zaslíbené země. Jasně vyjádřil, že jejich Bůh, Jehova, je jeden Bůh, a že Jehova očekává výlučné uctívání. V předcházející rozpravě Mojžíš řekl: „Jehova je pravý Bůh nahoře v nebesích a dole na zemi. Žádný jiný není. A budeš dodržovat jeho předpisy a přikázání, které ti dnes přikazuji, aby se ti dobře dařilo.“ — 5. Mojž. 6:4, 14, 15; 4:39, 40.

² Tato slova neposkytují žádný prostor pro odlišné náboženské názory! Izrael měl jednoho Boha. A Jehova jasně vytyčil jediný přijatelný způsob, jak má být uctíván.

VYVSTÁVAJÍ ŽIDOVSKÉ SEKTY

3. Co se nakonec stalo, protože většina Židů nezůstala Jehovovi věrná?

³ Avšak místo toho, aby Izraelité pěstovali čisté uctívání jediného pravého Boha, Jehovy, stala se většina z nich odpadlíky, ctiteli modlářských bohů. (Jer. 17:13; 19:5) Proto se jim ‚nedařilo dobře‘. Jeruzalém byl v roce 607 př. n. l. zničen Babylóňany a mnozí Židé byli odvedeni do Babylóna. Po 70 letech se do Jeruzaléma vrátil věrný ostatek a začali budovat druhý chrám pro uctívání Jehovy. Ale během doby se většina Židů dopustila odpadnutí a nakonec se rozštěpili do různých sekt.

4, 5. a) Popiš některé ze židovských sekt, které vznikly po babylónském zajetí. b) Přinesly takové rozdělující sekty Židům něco dobrého? Vysvětli to.

⁴ Ve čtvrtém nebo třetím století př. n. l. vznikla sekta chasidim („svatých“). Mimořádně horlivě zachovávali judaický zákon a všeobecně jsou považováni za předchůdce dvou jiných sekt, které vznikly ve druhém století př. n. l. — essejci a farizeové. Jak essejci, tak i farizeové přijali řeckou nauku nesmrtelnosti duše. Saduceové se od nich lišili tím, že nevěřili v posmrtný život. Bible mluví o tom, že v době apoštolů byly neshody mezi saducey a farizey. (Sk. 23:7–10) „Stručná židovská encyklopedie“ (angl.) říká: „Napětí mezi těmi dvěma dokonce vedlo ke krveprolévání a občanské válce.“

⁵ Další židovskou sektou byli zéloti, kteří existovali v prvním století n. l. Byli to bojovní nacionalisté, kteří značnou měrou přispěli k podnícení úspěšné židovské vzpoury proti Římanům v roce 66 n. l. Potom se snažili ovládnout jiné ozbrojené sekty v Jeruzalémě a způsobili tak občanskou válku a mnoho utrpení. Takové ozbrojené boje mezi soupeřícími židovskými sektami pokračovaly až do závěrečného obklíčení Římany, a dokonce i během té doby, a do zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. Je zřejmé, že sektářské rozdělení a nevěrnost vůči sjednocenému, čistému uctívání jednoho Boha, Jehovy, nepřinesly Židům nic dobrého.

PRVNÍ KŘESŤANÉ NEBYLI SEKTOU

6. Proč se první křesťané vyhýbali židovským sektám?

⁶ Není nutné říkat, že se první křesťané stranili židovských sektářských sporů. Věděli, že farizeové a saduceové patřili k nejrozhořčenějším Ježíšovým nepřátelům. Kristovi následovníci nemohli sdílet ani víru essejců v nesmrtelnost duše ani jejich sklon k mnišskému, asketickému životu. A jako neutrálové neměli zcela jistě nic společného s nacionalistickými zéloty. (Jan 17:16; 18:36) Křesťané naopak pěstovali jednotné, čisté uctívání jednoho pravého Boha, v souladu se slovy, která řekl Ježíš jedné nežidovské ženě: „Přichází však hodina, a nyní je zde, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou.“ — Jan 4:23.

7. Co řekli Ježíš a Pavel a co znamenají jejich slova v souvislosti s pravým křesťanským uctíváním?

⁷ Když apoštol Pavel mluvil o pravých křesťanech, řekl: „Pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno a my pro něj; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno a my skrze něj.“ (1. Kor. 8:6) Pravé křesťanství znamená jednotné uctívání jednoho Boha, Otce, Jehovy, skrze jednoho Pána, Ježíše Krista. Ježíš řekl svým učedníkům: „Váš vůdce je jeden, Kristus.“ — Mat. 23:10.

8. Proč nemohli být první křesťané právem označováni jako sekta?

⁸ Je pravda, že členové dlouho uznávaných židovských sekt nazývali pohrdavě první křesťany sektou (řecky: hairesis, což znamená „skupina lidí, kteří se oddělují od druhých a řídí se svými vlastními naukami“). (Sk. 24:5; 28:22) Apoštol Pavel však ve své obhajobě před vladařem Felixem zavrhl toto nesprávné pojmenování. Řekl: „Podle té cesty, kterou [jeho náboženští nepřátelé] nazývají ‚sektou‘, takovým způsobem prokazuji svatou službu Bohu svých předků.“ (Sk. 24:14) Křesťané rozhodně nemohli být nazýváni sektou, protože následovali Ježíše Krista, a ne nějakého člověka. Rozhodně také nebyli žádnou odnoží některé ze sekt judaismu, jež existovaly v prvním století n. l.

ŽÁDNÉ SEKTÁŘSKÉ ROZDĚLENÍ

9, 10. a) Proč se křesťanství nemělo rozpadnout do jednotlivých církví a sekt? b) Jaké teorie o původu křesťanství jsou naprosto nesprávné?

⁹ První křesťanství nebylo sektou. Ani se nemělo rozštěpit do jednotlivých sekt. Když se Kristus modlil ke svému Otci, prosil, aby