s člověkem z národů. Když se rozšířilo, že Petr šel ke Korneliovi, někteří židovští křesťané měli velké námitky, že Petr „vstoupil do domu lidí, kteří nebyli obřezáni, a jedl s nimi“. Ano, Židé to považovali za pohoršení, jestliže někdo pobýval a jedl s „člověkem z národů“. — Sk. 11:1–3; srovnej Galatským 2:12.

21. Jak tedy chápeš Ježíšovo prohlášení, že nekající hříšník je „jako člověk z národů a jako výběrčí daní“?

²¹ Tak nám tedy Písmo pomáhá porozumět Ježíšově radě, co znamená zacházet s nekajícím hříšníkem, který odmítl vyslechnout sbor, ‚jako s člověkem z národů a jako s výběrčím daní‘. Uplatňovat dnes Kristovu radu jistě neznamená, že bychom na provinilce měli pohlížet jako na běžného spoluobčana, protože tak učedníci nerozuměli tomu, co Ježíš řekl. Lépe všemu porozumíme, prozkoumáme-li další rady v Křesťanských řeckých písmech, které nám dnes pomohou vyrovnat se se skutečnými životními situacemi, jež se týkají osob vyloučených z křesťanského sboru.

Odnětí pospolitosti — Jak se na ně dívat?

„Jehovo. . . kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? Ten, kdo chodí bezúhonně a koná spravedlnost.“ — Žalm 15:1, 2.

1, 2. Jak víme, že Bůh očekává od svých ctitelů, že budou dodržovat jeho měřítka?

JEHOVA je spravedlivý a svatý. Přestože je k nedokonalým lidem milosrdný a chápavý, očekává, že ti, kteří ho uctívají, budou zrcadlit jeho svatost tím, že se budou snažit dodržovat jeho spravedlivá měřítka. — Žalm 103:8–14; 4. Mojž. 15:40.

² Izraelita, který vědomě porušil Boží příkazy, jako třeba o odpadnutí, cizoložství nebo vraždě, měl být odříznut, usmrcen. (4. Mojž. 15:30; 35:31; 5. Mojž. 13:1–5; 3. Mojž. 20:10) Toto neochvějné dodržování Božích rozumných a spravedlivých měřítek bylo k dobru všem Izraelitům, protože pomáhalo udržovat čistotu sboru. Sloužilo k tomu, aby každého odradilo od šíření zkaženosti mezi lidem, který nesl Boží jméno.

3. Jaká byla situace Žida vyloučeného ze synagógy?

³ V prvním století n. l. neměli Židé pod římskou správou autoritu odsuzovat k trestu smrti. (Jan 18:28–31) Žid, který se provinil porušením Zákona, mohl však být vyloučen ze synagógy. Toto přísné potrestání vedlo k tomu, že ostatní Židé se vyloučené osobě vyhýbali a odvraceli se od ní. Říká se, že s ní ani neobchodovali, a prodávali jí pouze to nejnutnější k životu.a — Jan 9:22; 12:42; 16:2.

4, 5. Jak měl křesťanský sbor jednat s nekajícím hříšníkem?

⁴ Když se utvořil křesťanský sbor, nahradil židovský národ jako nositel Božího jména. (Mat. 21:43; Sk. 15:14) Od křesťanů se tedy mohlo právem očekávat, že budou zachovávat Jehovovu spravedlnost. Apoštol Petr napsal: „Ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými ve svém celém chování, protože je psáno: