„Měl bych ti mnoho co napsat, nechci ti však dále psát inkoustem a perem. Ale doufám, že tě brzy uvidím a promluvím si tváří v tvář. Pokoj tobě! Přátelé ti posílají pozdravy. Jmenovitě ode mne pozdravuj přátele.“ (3. Jana 13, 14)

Ano, Jan měl mnoho co říci Gáiovi, ale nechtěl to všechno psát. Místo toho doufal, že ho uvidí „brzy“ nebo „ihned“. („Meziřádkový překlad Království“) Pak si mohou ‚promluvit tváří v tvář‘, potěší se rozmluvou „od srdce k srdci“. — „Phillips“.

23.  Na co myslel Jan, když přál Gáiovi pokoj? b) Jak se v závěru Třetí Janovy apoštol zmínil o milovaných spoluvěřících?

²³ Než k tomu dojde, přál si Jan opravdově, aby měl Gáius pokoj, který pramení z důvěrného vztahu k Jehovovi, vyrovnanost, jež odstraňuje nepatřičnou úzkost a uklidňuje mysl i srdce. (Fil. 4:6, 7) Nakonec v závěru posílal apoštol Gáiovi pozdravy „přátel“. Tím se zmínil o milovaných spoluvěřících tak, jak to často dělají svědkové Jehovovi dnes. (Srovnej Jana 15:13, 14.) A jak vhodné je, že Jan znal členy místního sboru tak dobře, že mohl Gáia požádat, aby jim vyřídil jeho pozdravy „jmenovitě“!

DÁLE SLOUŽIT S VĚRNOU ODDANOSTÍ JAKO SPOLUPRACOVNÍCI

24, 25. Co by měly Druhá a Třetí Janova vštípit Jehovovým svědkům? K čemu by nás měly tyto dopisy pobídnout?

²⁴ Druhý a třetí inspirovaný dopis Janův rozhodně působí na novodobé křesťany, aby si uvědomili potřebu milovat se navzájem, aby zavrhovali odpadlictví, lnuli k pravdě a podporovali zájmy pravého uctívání. Jsme tedy odhodláni jako svědkové Jehovovi zůstat věrně oddaní biblické pravdě. Zpíváme k chvále svému Otci, zvěstujeme dobré poselství o království a poukazujeme na životně důležitou úlohu Ježíše Krista v Božím opatření k požehnání lidstva.

²⁵ Jako svědkové Jehovovi v těchto kritických „posledních dnech“ čelíme mnoha zkouškám víry. (2. Tim. 3:1–5) Avšak zdravá rada apoštola Jana nám pomůže, aby naším způsobem života bylo i nadále ‚chodit v pravdě‘. Napodobujme tedy dobré, dělejme, co můžeme, abychom podporovali zájmy království. Dál společně služme s věrnou oddaností jako ‚spolupracovníci v pravdě‘ — vše k chvále podivuhodného Boha pravdy, Jehovy.

Zprávy a jejich hlubší význam

„Omezený“ Bůh?

Proč dovoluje Bůh, aby ve světě existovalo tolik zla a utrpení? Podle rabbiho Harolda S. Kushnera, autora bestseleru „Když se dobrým lidem dějí špatně věci“ (angl.), je Bůh sice laskavý a milující, ale „omezený“. Po smrti svého mladého syna napsal Kushner: „Snáze mohu uctívat Boha, který nenávidí utrpení, ale není schopen je odstranit, než mohu uctívat Boha, který se rozhodne nechat děti trpět a umírat.“

Názor rabbiho Kushnera se může zdát rozumný ve srovnání s běžným názorem, že Bůh je odpovědný za katastrofy, jako je třeba smrt dítěte. Avšak oba názory dobře ilustrují pravdivost Božího vlastního slova. „Vaše myšlenky nejsou mými myšlenkami, ani mé cesty nejsou vašimi cestami.“ Bůh ukazuje, že není „omezený“, a dodává: „Tak se prokáže mé slovo, které vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale určitě vykoná to, v čem jsem měl zalíbení, a jistě bude úspěšné v tom, k čemu jsem je poslal.“ — Iz. 55:8–11.

Bůh také není odpovědný za lidské bídy, neboť Mojžíš uznal: „Dokonalá je jeho činnost . . . je spravedlivý a přímý . . . Je to jejich vlastní vada.“ (5. Mojž. 32:4, 5) Zakrátko však budou tyto zděděné vady odstraněny, až skončí časové období potřebné pro vyřešení sporných otázek, které vznikly vzpourou v Edenu, a až se uskuteční Boží předsevzetí obnovit rajskou zemi. — Mich. 7:18–20; Iz. 65:17–25.

Poznal by to Ježíš?

„Jsem přesvědčen, že křesťanství se musí radikálně ‚znovuzrodit‘, má-li přežít jako víra pro budoucnost,“ říká Tom Harpur, náboženský redaktor torontského „Star“ a bývalý kněz. A dodává: „Mnohé, co se nahromadilo během staletí jako přívažky, bude muset být buď radikálně změněno, nebo možná úplně odhozeno.“

Pro začátek klade otázku, zda by Ježíš „poznal to, co se hlučně přihlašuje za Jeho v tomto moderním světě“. Ptá se: „Kolik toho má opravdu společného s dnešními církevními vůdci, se všemi jejich církevními odznaky a pompou? Jak blízký je těmto přespravedlivým, uhlazeným televizním evangelistům? Jak příjemně by se asi dnes cítil řekněme při bohoslužbách v anglikánské Svatojakubské katedrále, římskokatolické katedrále sv. Michala nebo v Kostele národů?“

Takové otázky by nebyly nutné, kdyby se byly církve od začátku řídily biblickou radou: „Přesvědčte se o všem, držte se toho, co je znamenité.“ — 1. Tes. 5:21.

„‚Terapeutická‘ euthanasie“ („‚Léčebné‘ usmrcení ze soucitu“)

„Vzrůst počtu letitých osob, který nemá obdoby,“ a „obrovské náklady na péči o staré lidi ve vyspělých národech“ mohou podle názoru dr. Lachlena Chipmana z právnické katedry univerzity v Sydney (Austrálie), způsobit, že nastupující generace bude volat po „terapeutické“ euthanasii.

Ve zprávě kanadského „Medical Post“ řekl dr. Chipman, že „uvážené zabíjení letitých není tak absurdní, jak to zní“. Proč ne? Protože jak lékař vysvětlil, „generace, která pohotově přijala myšlenku potratu jako účinného a mravně neutrálního mechanismu . . . v čase narození, pohotově přijme . . . ‚terapeutickou‘ euthanasii jako mechanismus pro odklízení přebytečného obyvatelstva v čase smrti“.

Jak ironické by bylo, kdyby ti, kteří se dnes zastávají zabíjení nenarozených potratem, sami byli těmi, kteří budou zabiti „‚terapeutickou‘ euthanasii“, jestliže by bylo v budoucnosti přijato takové opatření! Místo doporučování potratů nebo euthanasie „v čase smrti“ je mnohem moudřejší dbát Ježíšovy rady: „Nezavraždíš . . . Cti svého otce a svou matku“, a tím klást základ i pro „věčný život“. — Mat. 19:16–19.