(1. Mojž. 22:14) A mezi známá biblická jména, v jejichž významu je obsažen Jehova nebo Jah, zkrácená básnická forma Jehovova jména, patří: Ezechiáš, Izaiáš, Joziáš, Nehemiáš, Abdiáš, Zachariáš a Sofoniáš. Dokonce i dnes lidé používají Boží jméno, když dávají jména dětem. Boží podivuhodné jméno může být ve skutečnosti obsaženo ve tvém vlastním jménu! Znáš někoho, kdo se jmenuje Joel? Jeho jméno znamená „Jehova je Bůh“. A co Jonatan? To znamená „Jehova dal“. Jozue znamená „Jehova je záchrana“. A každý, kdo má běžné jméno Jan, má jméno, které znamená „Jehova byl milostivý“.

A tak navzdory domněnkám některých lidí, že Boží jméno je příliš posvátné, než aby se mohlo vyslovovat, nebo jak si jiní myslí, že se má přehlížet, ukazuje Bible jeho používání a uznávání. Je obsaženo v mnoha biblických jménech, která se dávala během těch mnoha staletí, kdy lidé Boží svaté jméno JEHOVA nejen znali, ale používali v modlitbě, uctívání a běžném hovoru.

Co však Křesťanská písma, často nazývaná Nový zákon? Jehovovo jméno je obsaženo ve jménech Ježíš a Jan a ve slově „Halelujah“, ale proč se nevyskytuje častěji? Tuto důležitou otázku rozebírá následující článek.

Boží jméno v Křesťanských písmech

KDYŽ Ježíš nazval Boha svým Otcem, věděli jeho židovští posluchači, o kom mluví. Viděli Boží jméno napsané v hebrejských biblických svitcích, které měli k dispozici v synagógách. Takový svitek podali Ježíšovi v synagóze jeho domovského města Nazaretu. Přečetl úryvek z Izaiáše, který dvakrát obsahoval Jehovovo jméno. — Luk. 4:16–21.

Ježíšovi raní učedníci viděli napsané Boží jméno také v „Septuagintě“ — v překladu Bible do řečtiny, který raní křesťané používali při vyučování a psaní. Je pravda, že v určité době byl názor, že se v „Septuagintě“ Boží jméno nevyskytovalo, ale nyní se s konečnou platností ví, že toto jméno bylo natolik v úctě, že se tetragrammaton (výraz pro čtyři písmena, jimiž se v hebrejštině zapisuje Boží jméno) opisoval do řeckého textu přímo hebrejskými písmeny.

Ještě ve druhém století psal Aquila Boží jméno hebrejskými písmeny do svého řeckého textu. Ve třetím století napsal Origenes, že „v nejvěrnějších rukopisech se JMÉNO píše hebrejskými znaky“. Ve čtvrtém století napsal překladatel Bible Jeroným: „Až dodnes nacházíme v určitých řeckých svazcích čtyřpísmenné Boží jméno, totiž vyjádřené starobylým písmem.“

Dr. Paul E. Kahle píše: „Nyní víme, že v řeckém textu Bible [„Septuagintě“], pokud jej psali Židé pro Židy, se božské jméno nepřekládalo kyrios [Pán], ale v takových rkp [rukopisech] se zachovával tetragrammaton psaný hebrejskými nebo řeckými znaky.“ — „The Cairo Geniza“, str. 222, 224.

Co to znamená? To znamená, že Ježíšovi posluchači viděli Boží jméno napsané v Písmech, která četli, ať už mluvili hebrejsky nebo řecky. Když tedy citovali z těchto textů, bylo jedině rozumné, že se drželi ustáleného zvyku a do textu svých křesťanských řeckých Písem vkládali čtyři hebrejská písmena Jehovova jména.

George Howard, docent náboženství na Georgijské univerzitě, napsal v časopise „Journal of Biblical Literature“: „Protože v kopiích řecké Bible, které tvořily Písma rané církve, se dosud psal tetragram, je rozumné věřit, že pisatelé N[ového] z[ákona] zachovávali tetragram v biblickém textu, když citovali z Písma.“ — 1977, sv. 96, č. 1, str. 77.