co řekl Ježíš Kristus o „tom druhu ctitelů, které chce Otec“. Ženě, která si myslila, že je třeba uctívat na jisté hoře, Ježíš oznámil: „Bůh je duch a ti, kdo uctívají, musí uctívat v duchu a pravdě.“ Uctívat „v duchu“ zřejmě vylučuje používání zrakových pomůcek, jak naznačuje i apoštol Pavel, který řekl, že křesťané chodí „vírou, a ne viděním“. — Jan 4:23, 24; 2. Kor. 5:7, katolická „Jeruzalémská bible“.

‚Pokud jde o krev, mají svědkové pravdu‘

V italských nemocnicích se každoročně podle ministerstva zdravotnictví použije asi 150 000 litrů krve. Dr. Cesare Buresta, primář chirurgie v nemocnici Ripatransone v italském Ascoli Piceno, poznamenal, že „je stále obtížnější získat dárce, a existuje nečistý a téměř hanebný obchod s lidskou krví po nemocnicích; navíc je tu riziko infekční žloutenky nebo imunologické nesnášenlivosti vzhledem k Rh faktoru“.

Ale dr. Buresta také prohlásil: „Zvláštní je, že . . . svědkové Jehovovi odmítají na základě domnělého biblického zákazu krev jiných lidí, to jest, jsou proti transfúzím.“ Potom, co však jeho chirurgický tým použil ve třech případech umělou krev s pozitivními výsledky, učinil dr. Buresta závěr: „Nyní, jak se zdá, věda potvrzuje, že [svědkové] mají pravdu.“

Svědkové Jehovovi se pouze dávají vést biblickým příkazem, „abyste se zdržovali . . . krve“. (Sk. 15:29) Jejich ochota řídit se specifickým vedením Bible v této věci je chrání před určitým nebezpečím ohrožení zdraví. Jejich hlavní starostí však je, aby se líbili Bohu, a proto dbají rady v Příslovích 3:5, 6: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách a on sám napřímí tvé stezky.“

Ať ti Jozue pomáhá odvážně sloužit Jehovovi!

„VE SVĚTĚ budete mít soužení, ale buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ Snad poznáváš, že tato slova pronesl muž, který se jmenoval Ježíš. Jestliže bys však mluvil hebrejsky, jméno Jozue by ti to mohlo připomenout, neboť Ježíš je řecká forma hebrejského jména Jozue. — Jan 16:33.

Být odvážný je také vhodně klíčová myšlenka biblické knihy, kterou napsal Ježíšův předchůdce Jozue, syn Nuna. Možná bys však rád věděl, jaký osobní užitek můžeme mít z Jozuovy knihy my? Začněme tedy myšlenkou být odvážný.

ODVÁŽNÝ MUŽ

Když byl Mojžíš u konce svého života, vybral Jehova jako jeho nástupce Jozua, který jistě nebyl nováčkem ani nevyzkoušený mladík. Jozue se narodil jako otrok v Egyptě, ale po vyjití se vyznamenal jako statečný vůdce při odrážení nevyprovokovaného útoku Amalekovců. (2. Mojž. 17:8–16) Jozue potvrdil svoji odvahu a víru, když ze 12 mužů, kteří byli vysláni, aby vyzvídali v kananejské zemi, jedině on a Kálef nebojácně oznámili, že s Jehovovou pomocí by mohli porazit nemravné Kananejce a zabrat Zaslíbenou zemi. — 4. Mojž. 13:1 až 14:9.

Mojžíšovi nebylo dovoleno, aby vstoupil do Zaslíbené země, a proto řekl Jozuovi: „Buď odvážný a silný, protože ty — ty přivedeš tento lid do země, o níž Jehova přísahal jejich předkům, že jim ji dá, a ty sám jim ji dáš jako dědictví.“ — 5. Mojž. 31:7, 23.

Vidíš tedy, proč můžeme očekávat, že se z Jozuovy knihy naučíme, jak byl on odvážný a jak můžeme být odvážní i my. Vskutku, více než polovina slov „odvážný“ a „silný“, která se vyskytují v biblických verších, je použita v knize Jozue nebo v poznámkách o Jozuovi. Když například začínáme číst tuto knihu, nalézáme zde Jehovovu radu Jozuovi: „Buď odvážný a velmi silný, abys pečlivě jednal podle celého zákona, který ti přikázal můj sluha Mojžíš. Neuchyluj se od něj napravo ani nalevo, abys jednal moudře všude, kamkoli půjdeš.“ (Joz. 1:7) Povšimněme si některých příkladů, v nichž Jozue dokazoval, že má vnitřní odvahu k víře stejně jako vnější odvahu k činu. Potom uvidíme, jaké z toho můžeme mít osobní poučení.

ODVÁŽNÁ VÍRA A SKUTKY

Když Jehova vyzval Jozua, aby byl „odvážný a velmi silný“, začal Jozue konat přípravy k převedení Izraele přes Jordán a k tomu, aby ho přivedl do kananejské země. Jozue nařídil: „Připravte si potravu, protože od nynějška za tři dny přejdete tento Jordán, abyste vešli a vzali si do vlastnictví zemi, kterou vám dává Jehova, váš Bůh.“ (Joz. 1:11) Odvážná víra nevedla Jozua k tomu, aby se domníval, že mohou jen sedět a čekat, až Jehova všechno udělá. Bylo nutné osobní úsilí. Podobně i my potřebujeme víru a odvahu, abychom se řídili Ježíšovou radou a důvěřovali, že Jehova nám pomůže získat potravu a oděv přiměřené našim potřebám. A přece slib takové pomoci neznamená, že můžeme jednoduše sedět a nic pro sebe nedělat. — Mat. 6:25–33.

Jozue stál bezprostředně před problémem, že má překročit řeku Jordán na jaře, kdy voda sahala vysoko a přechod byl nejnebezpečnější. (Joz. 5:10) Jozue neuvažoval, že ‚by bylo lepší počkat do léta, až hladina vody opadne‘. Bůh řekl, aby jednal, a Jozue to odvážně učinil. Vidíš v tom nějaké poučení? Když je čas k tomu, abychom udělali něco pro pravé uctívání, musíme jednat odvážně, spíše než abychom měli sklon věc odkládat, až se nám bude zdát doba příznivější nebo vhodnější. Ano, jednej jako Jozue. — Kaz. 11:4; Jak. 4:13, 14.

Bůh ukazoval, že je s Jozuem, a přikázal mu, aby přiměl kněze nést truhlu smlouvy do vzedmuté řeky. Když vstoupili do vody, řeka se rozdělila. Lid potom mohl přejít jako po suché zemi. Jozue to nepovažoval za svou zásluhu, ale spíše se řídil Jehovovým příkazem a postavil v Gilgalu (bezpečně na západním břehu) památník z kamenů, které vzali z říčního koryta. To bylo pro zdůraznění, že „Jehovova ruka je silná, abyste vždy měli bázeň“. (Joz. 3:5–4:24) I když nemůžeme osobně vidět onen kamenný památník, který Jehova vytvořil Jozuovým prostřednictvím, měli bychom posilovat svoji důvěru v to, že Bůh je schopen jednat ve prospěch svého lidu. Tento památník měl jistě mít značný význam pro Izraelity, kteří stáli před opevněným kananejským městem Jerichem.

Povede Jozue, ten nebojácný vojenský velitel, Izraelity do hromadného útoku proti opevněnému městu? Snad víš, že Jozue se místo toho řídil Božími příkazy. A co měl dělat? Měl přimět své ozbrojené muže, aby každý den mlčky pochodovali kolem města, a za nimi kněží, z nichž někteří troubili na beraní rohy a druzí nesli truhlu. Sedmý den pochodovali sedmkrát a pak, „když přistoupili k troubení na rohy, lidé křičeli . . . Potom se zeď [Jericha] začala bortit.“ To umožnilo Jozuovým mužům, aby zaútočili a město oddali ke zničení. Ano, bylo to úplné vítězství! — Joz. 6:20.

ODVÁŽNĚ PEVNÝ, ALE ROZUMNÝ

Jiný druh Jozuovy odvahy můžeme ocenit ze dvou událostí, které se přihodily dále. První se udála v sousedství města Hai. Když Izraelité proti němu vyšli, vzápětí se dali na útěk. Proč? Protože proti Božímu příkazu vzal Achan nějakou kořist z Jericha. Někteří lidé možná omluvili jeho skutky, protože to, co vzal, bylo použitelné a nezdálo se, že jeho jednání někomu ublížilo. Snad jsi slyšel podobné úvahy o malých krádežích v zaměstnání nebo o jiném „drobném“ provinění. Jak reagoval Jozue?

Jozue s božskou podporou oddělil zločince a potvrdil zločin tím, že označil ukradené zboží. Jak bezvýznamně musely tyto předměty vypadat! Jozue se však dostal k jádru věci a řekl Achanovi: „Proč jsi na nás uvedl veřejné odsouzení? Jehova uvede tento den veřejné odsouzení na tebe.“ (Joz. 7:25) Jozue, horlící pro spravedlnost, dal hříšníka popravit a otevřel tak cestu k dobytí města Hai. Když máme na mysli Jozuovo jednání s Achanem, měli bychom uvažovat: ‚Jsem také tak pevný, když moji spolupracovníci nebo spolužáci zlehčují nezákonné nebo nemravné skutky?‘

Nyní uvažuj o druhé události, která se přihodila kananejským obyvatelům Gabaonu. Slyšeli o Jozuově úspěchu proti Jerichu a Hai a chytře poslali muže, kteří vystupovali jako poutníci ze vzdálené země, a chtěli s Izraelem uzavřít smlouvu o míru, a skutečně ji také uzavřeli. Potom vyšlo najevo, že ti muži byli ve skutečnosti ze sousedního Gabaonu. Mnozí Izraelité začali reptat proti tomu, jak se v té záležitosti postupovalo. Rozhorlil se snad Jozue nad tímto podvodem a nařídil Gabaon zničit?

Smlouva již byla uzavřena a Jozue to respektoval. Přikázal, aby Gabaonité byli přiděleni na čerpání vody a sběr dříví pro Jehovův dům. Gabaonité souhlasili, že budou dodržovat tuto dohodu, a události brzy ukázaly, že i Jozue ji dodržel. Jak? Pět kananejských králů z té oblasti totiž vytvořilo svaz a pochodovali proti Gabaonu. Jozue jednal rychle a po celonočním pochodu ten spolek napadl. Jehova pomohl tím, že na kananejskou armádu vrhal smrtící krupobití a pak zázračně na den znehybnil slunce, takže Izraelité mohli dokončit její porážku. Když uzavíráme nějakou dohodu nebo dáváme své slovo na něco, co není v rozporu s Božími zásadami, vzpomínáme na Gabaonity a budeme pak pevně odvážní jako Jozue? Dodržujeme své slovo, i když je to obtížné a nepohodlné? — Žalm 15:4.

Je významné, že po boji, o němž jsme se zmínili, a když bylo pět nepřátelských králů popraveno, vyzval Jozue svůj lid: „Nebojte se ani se neděste. Buďte odvážní a silní, neboť podobně učiní Jehova všem vašim nepřátelům, proti kterým válčíte.“ (Joz. 10:25) Izraelité byli silní a odvážní a byli tedy vhodní, aby se pustili do Bohem určeného výboje nejprve na jih a potom na sever, kde azorský král vytvořil také neúčinnou alianci proti Izraeli. I když Izraelité nebyli tak technologicky pokročilí jako Kananejci, kteří měli opevněná města a ozbrojené dvoukolé vozy, vykonávali odvážně Jehovovu vůli.

DALŠÍ POUČENÍ Z JOZUA

V knize Jozue jsme si zvláště povšimli poučení, které se vztahovalo na Jozuovu odvahu. Když však přečteš celou knihu, najdeš možná jiná užitečná poučení.

Na mnohé ženy například zapůsobil postoj Raab, jež ukryla dva Izraelity, kteří přišli vyzvídat do Jericha. Většina Kananejců, kteří slyšeli, jak Bůh jedná ve prospěch Izraele, se stavěli k obraně proti Izraeli se strachem. Raab však ne. Byla ochotná dostat se do neshody s vlastními lidmi a tak riskovat život, aby získala Jehovovu milující laskavost. Také udělala, co mohla, aby pomohla svým příbuzným dovědět se, co musejí učinit pro záchranu svých životů. Mohli bychom použít tento příběh, abychom dnes pomohli ženám chápat přednost pravého uctívání před vztahy k jejich bližním nebo i jejich národu. — Joz. 2:8–14.

V Jozuovi nacházíme také dobré poučení, abychom neposuzovali pohnutky druhých. Kniha zahrnuje dobu, kdy byl Kanaán podmaněn a pak Jozue přiděloval zemi podle kmenového dědictví. Muži ze dvou a půl kmenů se vrátili do svého území na východ od Jordánu. Když tam přišli, postavili oltář. Ostatní kmeny dospěly k nesprávnému závěru, co asi ten oltář znamená. Hrozila válka mezi kmeny. Když čteš o této události ve 22. kapitole Jozua, povšimni si poučení, že člověk má dávat pozor, aby nepřipisoval špatné pohnutky jednání druhých. A také si všímej, co by bylo dobré, abys udělal, jestliže máš pocit, že tě někdo jiný přehlíží nebo s tebou nevhodně jedná.

Při čtení knihy Jozue bychom neměli opomenout, jaký klade důraz na poznávání pravého uctívání, založeného na Božím slově, a lpění na něm. Bůh radil Jozuovi, aby pravidelně četl jeho Slovo a nevzdaloval se od něj. (Joz. 1:8) Po vítězství nad městem Hai vedl Jozue celý národ na sever k oblasti Sichem, mezi horu Hébal a horu Garizim. Vystavěl oltář k obětem a potom „tam napsal na kameny opis Mojžíšova zákona“. (Joz. 8:32) Dále četl lidu zákon. „Nechybělo ani jediné slovo ze všeho, co Mojžíš přikázal, které by Jozue nahlas nepřečetl před celým izraelským sborem, včetně žen a maličkých a cizích usedlíků, kteří chodili v jejich středu.“ — Joz. 8:35.

Později, když Jozue již nějakou dobu bydlel ve městě, o něž skromně požádal jako o dědictví, svolal lid a řekl: „Já sám jsem zestárnul a mé dny pokročily. A vy sami jste viděli všechno, co Jehova, váš Bůh, udělal všem těm národům kvůli vám, protože to byl Jehova, váš Bůh, kdo za vás bojoval.“ Vyzval je tedy: „Musíte být velmi odvážní, abyste dodržovali a dělali vše, co je napsáno v knize Mojžíšova zákona tím, že se od toho nikdy neodvrátíte ani napravo ani nalevo . . . Ale budete lpět na Jehovovi, svém Bohu.“ A ke konci jim připomněl jako podnět: „Vy dobře víte . . . , že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se splnila.“ — Joz. 23:2–8, 14.

Nakonec znovu svolal lid, aby je napomínal při svém rozloučení, a prosil je: „Vyberte si dnes, komu budete sloužit . . . Ale já a má domácnost, my budeme sloužit Jehovovi.“ Když ho ujistili, že to chtějí i oni, uzavřel s nimi smlouvu. Božská zpráva říká: „A pak se stalo, že Jehovův sluha Jozue, syn Nuna, nakonec zemřel ve věku sto deseti let.“ Jistě tento věrně oddaný Jehovův ctitel představuje pro nás mocné povzbuzení, abychom také byli odvážní a silní, abychom se ‚báli Jehovy a sloužili mu v bezúhonnosti a v pravdě‘. — Joz. 24:14, 15, 29.