Potřeba práva

PO tisíciletí bojují lidé s problémem zachovat zákon a pořádek. Bylo formulováno množství předpisů, aby se chránili lidé i majetek jednotlivců. Byly vytvořeny soudní systémy a instituce prosazující zákon, které měly vést přestupníky zákona k odpovědnosti. Avšak přes všechno dobře míněné lidské úsilí nebylo žádné zařízení schopné zabezpečit všem dokonalé právo.

Zatímco se mnozí význační lidé snaží udělat co nejvíce, aby byla zajištěna lidská práva, jiní mají prospěch z konání bezpráví. Před několika lety byl například jeden severoamerický soudce shledán vinen, že přijal na úplatcích více než 600 000 dolarů. Skulinami zákona tak unikli potrestání známí zločinci. Jistí právní zástupci zbohatli tím, že vykonstruovali falešné alibi pro své provinilé klienty nebo že použili nevybíravých prostředků, aby v klíčové otázce získali svědectví věrohodných svědků.

Podplácení ovšem není jedinou překážkou, která stojí v cestě vykonávání práva. Někdy je problémem vyslovená nezpůsobilost. Projednávaly se případy před soudci, kteří byli opilí, příliš unudění, než aby naslouchali, příliš unavení, než aby během líčení neklímali, nebo tak neznalí zákona, že rozsudky ve skutečnosti psali jejich tajemníci.

Pro korupci a nezpůsobilost na vysokých místech již trpěl značný počet lidí. Mnozí byli nespravedlivě posíláni do ústavů a vězení, nebo byli dokonce odsuzováni k smrti. Ženy byly zbavovány finanční podpory svých manželů. Děti byly odebírány rodičům. Právoplatní dědicové přicházeli o celé své majetky.

A nebylo výjimkou, že bezzákonní lidé nebyli nikdy postaveni před soud. V přítomném systému věcí prostě neexistuje možnost, jak napravit všechna bezpráví způsobená pomlouváním, utrháním, klevetami, podvody, osnováním piklů, polopravdami, přeháněním a jinými mravními chybami.

Je jistě potřebné vyrovnat misky na vahách spravedlnosti. Jeden vynikající právník 20. století se zmínil o způsobu, jak by se toho mohlo dosáhnout. Když popisoval „ducha pravé svobody“, prohlásil, že tento duch „nikdy docela nezapomněl, že má být království, kde ten nejmenší bude vyslyšen a oceněn stejně jako ten největší“. Ale bude opravdu někdy existovat takový soud? Jaký máme důvod, abychom věřili, že bude? Jaký to může mít již dnes vliv na náš život?

Záruka dne účtování

PŘED více než 1 900 lety vyjádřil muž, který znal velmi dobře zákon svého národa, víru v budoucí den účtování. Učinil to na cizí půdě, před soudci na Areopágu ve starověkých Aténách. Byl to apoštol Pavel, pokřtěný Žid.

Jeho posluchači chvíli naslouchali, co říkal o Bohu. Pavel však potom učinil vzhledem ke stvořiteli překvapující prohlášení: „Neboť ustanovil den, v němž má v úmyslu soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého jmenoval, a dal záruku všem lidem tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“ — Sk. 17:31.

Apoštol nebyl schopen pokračovat v řeči, protože posměvači pozdvihli své hlasy. Avšak pravdy, které vyslovil, byly prostředkem,