Jehovovo požehnání. . .

Až budeš číst dál 2. Paralipomenon, všimneš si, že začíná vynikat tento námět: když králové projevovali naprostou důvěru k Jehovovi, měli požehnání, když ne, lid trpěl. Například syn krále Roboama Abijam byl ve válce proti Izraeli přelstěn Jeroboamem, válečnickým králem severního království. Abijamova armáda se octla v úplném obklíčení. A tak „začali křičet k Jehovovi, zatímco kněží hlasitě troubili na trubky“. K čemu to vedlo? „Bůh sám porazil před Abijášem [Abijamem] a Judou Jeroboama a celý Izrael.“ — 2. Par. 13:14, 15.

Podobně Abijášův syn Asa porazil obrovské vojsko jednoho miliónu Etiopů, protože spoléhal na Jehovu. (2. Par. 14:9–12) Asův syn Jošafat byl zachráněn před spojeným útokem Amona, Moaba a Edomitů, zatímco jeho potomek, král Ezechjáš, byl po mnoha letech pro stejnou důvěru zachráněn před asyrskou mocí. — 2. Par. 20:1–26; 32:9–23.

. . . a nelibost

Nicméně mnozí z králů tuto důvěru neprojevovali, zpravidla pro jeden ze tří důvodů. První byl, že mnozí upadli do léčky modlářství. Jošafatův pravnuk Joaš začal dobře, ale pak se obrátil k modlářství, Jehova odňal svou ochranu a Joaš byl poražen v bitvě Syřany a nakonec zavražděn. (2. Par. 24:23–25) Joašův syn Amacjáš ukázal, jak svůdné může být modlářství. Amacjáš začal tím, že projevoval příkladnou víru v Jehovu. Pak, po úspěšné válce s Edomity, zcela proti očekávání převzal bohy Edomitů a začal je uctívat. (2. Par. 25:14) Jehova tedy opět odňal králi svou ochranu.

Snad nejhorším příkladem modlářství je Manase. Nejenže tento král uctíval falešné bohy, ale velmi pronásledoval ty, kteří se drželi Jehovova uctívání. Protože „naplnil Jeruzalém nevinnou krví“, rozhodl se Jehova, že Judu zničí. „Jehova nebyl svolný udělit odpuštění.“ (2. Král. 21:11; 23:26; 24:3, 4) A to byl Manase synem Ezechjáše, jednoho z nejvěrnějších židovských králů! Jeho narození bylo ve skutečnosti výsledkem zázraku. Narodil se poté, co Jehova zázračně prodloužil věk jeho otci Ezechjášovi. (Iz. 38:1–8; 2. Par. 33:1) A nakonec ještě jedno překvapení: Po mnoha letech pronásledování Jehovových ctitelů činil Manase pokání a na konci života byl Jehovovým služebníkem. — 2. Par. 33:1–6, 12–17.

Druhá věc, která byla pro judské krále léčkou, byly zahraniční aliance. Ty přivedly do nepříjemností dobrého krále Asu i ne tak dobrého krále Achase. (2. Par. 16:1–5, 7; 28:16, 20) Tragický důsledek zahraniční aliance se dostavil i v případě Jošafatově. Tento znamenitý Jehovův služebník nemoudře pěstoval svazky s izraelským králem Achabem, ctitelem Baala. Následoval Achaba na nemoudré vojenské výpravy a dovolil, aby se jeho syn Joram oženil s Achabovou dcerou Ataljou. Atalja měla špatný vliv na svého manžela Jorama i na svého syna Achazjáše, když se jeden po druhém stali králem. Potom, když Achazjáš zemřel, zmocnila se trůnu a vyvraždila většinu možných soupeřů. Jehova naštěstí řídil věci tak, aby se linie krále Davida zachovala, ale jak tragický důsledek vyplynul ze zbytečných zahraničních svazků!

Třetí léčka, do níž upadli někteří králové, byla domýšlivost. Poskvrnila poslední roky dobrého krále Asy a kvůli ní strávil vojenský génius král Uzijáš konec života jako malomocný. I věrný král Ezechjáš do této léčky upadl; když ho navštívili vyslanci z Babylóna, pyšně jim ukázal chrámový poklad. — 2. Par. 32:25, 26; Iz. 39:1–7.

Čti a uč se z nich

Ano, dvě knihy Paralipomenon jsou bohatým zdrojem informací. Ukazují, jaké chování se líbí Jehovovi, a dokládají, že i králové mohou upadnout do hříchu. Jaké varování je to dnes zejména pro muže, kteří mají postavení spojené s autoritou v křesťanském sboru! Novodobé modlářství je stejně úkladné jako za dnů izraelských králů a my musíme být odhodláni vyhnout se mu. (Ef. 3:9; Kol. 3:5; Zjev. 13:4) Musíme se také vyhýbat zbytečným svazkům se světem. (Jan 17:14, 16; Jak. 4:4) A slabost pýchy nebo domýšlivosti je samozřejmě stále problémem, proti kterému musíme bojovat. — Přísl. 16:5, 18; Jak. 4:6, 16.

Četba a studium dvou knih Paralipomenon posílí naše odhodlání sloužit Jehovovi tím, že budeme napodobovat dobré příklady a vyhýbat se špatným příkladům, které nám předkládá židovská historie. Povzbudí nás to, abychom dobré napodobovali a špatnému se vyhýbali, abychom tak „prostřednictvím své vytrvalosti a útěchy z Písem měli naději“. — Řím. 15:4.

Zprávy a jejich hlubší význam

Užitek pro dárce

„Ačkoli za dnů sv. Lukáše neexistovaly zkoušky na krev ani vyšetření EKG, vyjádřil se z lékařského stanoviska přesně, když napsal [a citoval přitom Ježíše ve Skutcích 20:35], ‚blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere,‘“ píše Denise Foleyová v časopise „Prevention“. „Vždy jsme věděli, že lidé štědrého ducha bývají šťastnější, ale nyní lékaři říkají, že jsou zdravější a také žijí déle.“

Proč je to tak? Jako jeden důvod se uvádí, že štědře ze sebe rozdávat druhým je účinným prostředkem proti stresu — jenž má svou úlohu v mnoha nemocech, včetně vysokého krevního tlaku a koronární srdeční choroby. Ve studiích vyšlo také najevo, že osamělost je hlavní příčinou předčasné smrti. „Příkaz ‚miluj svého bližního, jako miluješ sám sebe,‘ není jen morálním příkazem,“ říká dr. James Lynch z lékařské fakulty univerzity v Marylandu. „Je to fyziologický příkaz.