Rok 1914 — Patří jen do dějin? Nebo má význam pro tebe?

„RÁNO 28. června 1914 jeden řidič v bosenském městě Sarajevu špatně porozuměl pokynům, které dostal, zabočil nesprávným směrem,. . . a tak dopravil své cestující na místo, kde čekající vrah nemusel ani pečlivě mířit, aby je zasáhl.

Dvě dávky z jedné pistole, a svět se zakymácel. Tento zločin byl jako malý kamének, který se uvolní a strhne za sebou lavinu. Pak přišly čtyři roky všeobecného násilí. Milióny lidí postihla předčasná smrt.“ — „The American Heritage History of World War I“ (Dějiny první světové války).

Tento atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho manželku Sofii uspíšil události, jimiž se stal rok 1914 mezníkem v lidských dějinách. A tyto události mají význam i pro tebe. Proč? Protože „lavinou“ byla první světová válka v letech 1914–18. Padání „skal“ v podobě válek a násilí se od té doby nezastavilo.

Označená generace

O významu první světové války napsal anglický spisovatel J. B. Priestley: „Kdyby ses narodil v roce 1894 jako já, viděl bys náhle v zrcadle velkou křivolakou prasklinu. Od té chvíle by ses nemohl zbavit myšlenky, že v roce 1914 skončil jeden svět, a jiný že začal asi v roce 1919, a mezi nimi. . . je pustina plná dýmu a zuřivosti.“

Ti, kteří z „obětované generace“ 1914, jak byla nazvánaa, dosud žijí, prožívají epochální doby, jež začaly zákopy a děly a končí mezikontinentálními balistickými střelami, které mohou způsobit zničení světa. Tento „pokrok“ odpovídá prorockým slovům Ježíše Krista: „Národ povstane proti národu a království proti království; . . . a na zemi bude hrůza mezi národy a zmatek při řevu valícího se moře. Lidé úplně ztratí odvahu, když si uvědomí, co hrozí světu, protože budou otřeseny samotné nebeské mocnosti.“ — Luk. 21:10, 25, 26, „Phillips“.

Tato Ježíšova slova patří ke složenému znamení, které charakterizuje „konec tohoto světa“. V tomto časopise již bylo často ukázáno, že se toto proroctví splňuje v rozsáhlém měřítku od roku 1914. Ježíš však dodal něco velmi závažného ohledně generace roku 1914. Co? Řekl: „Až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko. Vpravdě vám říkám: Tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ — Mat. 24:3, „Ph“; Luk. 21:29–32.

Jak se vztahují tato slova na rychle mizející generaci roku 1914? Které události očekáváme? A jaký význam budou mít pro tebe?

Rok 1914 — Generace, která nepomine

„TATO generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane,“ řekl Ježíš. (Mat. 24:34) Co je však míněno slovem „generace“?

Profesor Robert Wohl předkládá ve své knize „Generace roku 1914“ (angl.) neobvyklou definici, když říká: „Historická generace není definována svým chronologickým omezením nebo svými hranicemi. Není to sféra dat. . . Je to spíše jakési magnetické pole, v jehož středu leží určitý zážitek nebo určitá řada zážitků. . . K vytváření určitého generačního vědomí je důležitý nějaký společný vymezený rámec, který vyvolává pocit, že byla přervána všechna pouta s minulostí. . . Tento vymezený rámec je vždy důsledkem nějakých velkých historických událostí, jako jsou války, revoluce, mory, hlad a ekonomické krize.“

Z tohoto hlediska vytvořila první světová válka v letech 1914–1918 a události po ní rozhodně „vymezený rámec“, který charakterizuje určitou generaci. Profesor Wohl o tom říká: První světová válka vyvolala „nepřekonatelný pocit, že byla přervána všechna pouta s minulostí. Ti, kteří prožili válku, se nikdy nemohli zbavit pocitu, že v srpnu 1914 skončil jeden svět a začal jiný.“

Ježíš užil slova „generace“ mnohokrát v různých souvislostech a s různým významem. Co však měl na mysli, když mluvil o ‚generaci, která rozhodně nepomine‘? Někteří uplatňovali výklad, že „generace“ znamená období 30, 40, 70 nebo dokonce 120 let. Ale generace se opravdu vztahuje spíše na lidi a události než na určitý počet let.

Řecké slovo překládané v Bibli výrazem „generace“ se definuje jako „ti, kteří se narodili ve stejné době. . . S tím je spojen význam: soubor něčích současníků, věk.“ („Nový meziřádkový překlad k teologii Nového zákona“, angl.) „Celkový počet těch, kteří se narodili v téže době, v čemž jsou zahrnuti všichni, kteří žijí v době dané generace, současníci.“ („Řecko–anglický slovník k Novému zákonu“, angl., z pátého vydání Waltera Bauera, 1958.) Tyto definice zahrnují jak ty, kteří se narodili v době určité historické události, tak i všechny, kteří v té době žili.

Jestliže Ježíš užil výrazu „generace“ v tomto smyslu a my jej uplatňujeme na rok 1914, pak členům této generace, kteří tehdy byli malými dětmi, je nyní 70 nebo více let. A jiným, kteří žili v roce 1914, je nyní 80 nebo 90 let a nevelký počet se dožívá dokonce i sta let. Z té generace je dnes ještě naživu mnoho miliónů lidí. Někteří z nich ‚rozhodně nepominou, dokud se to všechno nestane‘. — Luk. 21:32.

Od roku 1914 jsme již prožili dvě světové války a mnoho jiných větších konfliktů, a také nedostatek potravin, zemětřesení, mory a podobné věci. (Luk. 21:10, 11) Ježíš však řekl: „Tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Mat. 24:34) Proto se můžeš zeptat: Které další závažné události má ještě zažít tato generace roku 1914? A mohou opravdu nastat v době, která ještě této generaci zbývá?

Co se ještě stane?

Svědkové Jehovovi splňují zejména od roku 1919 ve významném měřítku a tváří tvář odporu na celé zemi Ježíšovo proroctví: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Ano, to je dílo, které má být vykonáno k Jehovově spokojenosti, než přijde konec.

Jaké další události musí nastat v období, které ještě zbývá generaci roku 1914? Bible jasně poukazuje na určitý významný vývoj, který povede k „velkému soužení“, jehož bude součástí, a vyvrcholí v Armageddonu, „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“. (Mat. 24:21; Zjev. 16:14, 16) Je naléhavé, abys věděl, jaký vývoj událostí to je, a abys podnikl nutné ochranné opatření, než bude příliš pozdě. — Sof. 2:3.

O jedné z těchto událostí prorokoval apoštol Pavel, když řekl: „Sami dost dobře víte, že Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci. Až řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, tehdy na ně okamžitě přijde náhlé zničení.“ Toto proroctví ukazuje, že přímo před koncem tohoto systému věcí bude nějakým mimořádným způsobem prohlášen „mír a bezpečnost“, ať již Spojenými národy nebo nezávisle na nich politickými a náboženskými vůdci. Co bude následovat po tomto prohlášení? Pavel řekl: „Tehdy na ně okamžitě přijde náhlé zničení.“ — 1. Tes. 5:2, 3.

Záleží na tvém náboženství?

Mohlo by mít toto zničení význam pro tebe? Nuže, patříš k některému z mnoha náboženství ve světě? Víš, jak se Bůh dívá na tato náboženství? Jaká je jejich budoucnost?

Pod symbolickým označením „velká nevěstka“ jménem „Veliký Babylón“ popsal inspirovaný apoštol Jan systém, jenž po staletí těžil z důvěrného spojení s „králi země“, kteří mají politickou moc. Tato „nevěstka“ těžila také ze vztahu k „cestujícím obchodníkům“, to jest k světskému obchodnímu živlu. Co je tento systém, který také panoval nad „lidmi a zástupy a národy a jazyky“? Je to falešné náboženství! Ano, všechna náboženství, která jsou z hlediska Jehovy Boha falešná, tvoří tuto „velkou nevěstku“, jež je opravdu světovou říší. Co jí však přinese bezprostřední budoucnost? — Zjev. 17:1–8, 15; 18:15–17.

Zjevení 17:16 ukazuje, že radikální politické živly uvnitř Spojených národů („šarlatového divokého zvířete“) pojmou náboženskou nevěstku v nenávist a zpustoší ji. Mocné ateistické a protináboženské živly ve Spojených národech již podnikly kroky k tomu, aby ve svém území potlačily náboženství. Ale v blízké budoucnosti lze očekávat mnohem drastičtější postup, až politické živly zpustoší nejen křesťanstvo, ale také ostatní velké náboženské systémy. Je logické, že síly, jež vystupují proti Bohu, napadnou také svědky Jehovovy, kteří věrně hlásají Boží království. To bude totéž, jako by zaútočily na samotného Boha, a vyvolá to odvetu — Boží válku armagedonskou! — Zjev. 17:3, 12–16; 16:14–16; Ezech. 38:10–12, 18–23; Zach. 2:8.

Je dost času?

Z čistě lidského hlediska by se zdálo, že by tyto události mohly těžko nastat, než generace roku 1914 zmizí ze scény. Ale splňování všech předpověděných událostí, jež se týkají generace roku 1914, nezávisí na poměrně pomalém jednání lidí. Jehovovo prorocké slovo prostřednictvím Krista Ježíše říká: „Tato generace [roku 1914] rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Luk. 21:32) A Jehova, který je zdrojem inspirovaného a neselhávajícího proroctví, přivodí splnění slov svého Syna v relativně krátké době. — Iz. 46:9, 10; 55:10, 11.

Jsou v minulosti nějaké příklady biblických proroctví, jež se splnila, ačkoli se na ně lidé dívali s nedůvěrou a skepticky? Ano, a jeden z nich můžeme krátce prozkoumat. V roce 33 n. l. předpověděl Ježíš o Jeruzalému a jeho chrámu: „Pokud jde o to, na co se díváte, přijdou dny, kdy zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl zbořen. Když nadto uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.“ — Luk. 21:6, 20.

O třiatřicet let později zaútočilo římské vojsko pod vedením Cestia Galla na Jeruzalém a směřovalo k vítězství. Ale z nevysvětlitelných důvodů dal generál Gallus svým vojskům příkaz k ústupu. Proto si jistě někteří Židé mysleli, že jejich svaté město neutrpí zničení. Ale taková myšlenka měla jen krátké trvání. O čtyři roky později se římská vojska pod vedením Titovým vrátila a zničila Jeruzalém a jeho chrám.

Tak se splnilo Ježíšovo proroctví až do nejmenší podrobnosti. G. A. Williamson řekl ve svém úvodu k Josephově „Válce židovské“ (angl.): „Kdybychom neměli jiné zdroje informací než evangelia, mohli bychom být sváděni k podezření, že Ježíšova výstraha byla vyjádřena hyperbolickým [nadneseným] jazykem. . . Bylo možné, že by z ohromného chrámu nezůstal kámen na kameni, který by nebyl stržen? Bylo to opravdu možné; je to historická skutečnost. Zničení bylo náhlé a úplné. . . Celá tato tragická událost byla předpověděna s ohromující přesností.“

Stejně jako se Ježíšova proroctví o Jeruzalému splnila za života generace roku 33 n. l., tak se splní i jeho proroctví o „čase konce“ za života generace roku 1914. (Dan. 12:4) To znamená, že nejen ta generace, ale všichni dnes žijící lidé mají nádherné vyhlídky. Proč? Protože Ježíš také řekl o významných událostech, jež se týkají oné generace: „Až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko.“ — Luk. 21:28, 31.

Skutečnost, že je dnes blízko Boží království, znamená konec nynějších nesvorných politických, náboženských a obchodních systémů. Znamená to, že bude pro celé poslušné lidstvo zavedena spravedlivá nová vláda. Můžeš si vybrat věčný život pod tímto uspořádáním „nových nebes a nové země“. (2. Petra 3:13; Jan 17:3) Ano, můžeš se dožít tohoto slíbeného nového pořádku, spolu s přežijícími členy generace roku 1914 — generace, která nepomine.

Zprávy a jejich hlubší význam

Bible nepopulární

V protestantských Biblích v Japonsku se nyní již asi sto let objevuje jméno Ježíš v podobě „Iesu“. Katolické Bible užívaly z počátku „Zezu“ a v roce 1895 přešly k „Iezusu“. Ve snaze vyřešit tento dlouhodobý rozpor vydala před pěti lety JBS (Japonská biblická společnost) takzvanou „Obecnou bibli“ neboli „Mezicírkevní překlad“. Jako kompromis užívá tento překlad označení „Iesusu“, v naději, že se to bude líbit oběma skupinám a že se obě tyto skupiny sblíží. Působilo to?

Podle zprávy „Mainiči Šimbun“ prodává JBS sice ročně přes milión Biblí, ale nového překladu bylo prodáno pouze 20 000 výtisků. „Největší překážka se týkala výslovnosti Ježíšova jména,“ říká „Mainiči Daily News“. Následkem tohoto nezvyklého podání se stal nový překlad „mimořádně nepopulárním jak mezi katolíky, tak i mezi protestanty“. Nyní pracuje JBS na revidovaném vydání, které má vyjít příští rok. Vrátí se pro označení Ježíše k protestantskému „Iesu“. Aby nezůstali katolíci zcela bez povšimnutí, bude obsahovat apokryfní knihy. Jen čas ukáže, zda bude tento nový plán účinný.

Apoštol Pavel napomenul spolukřesťany: „Vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a aby mezi vámi nebylo rozdělení.“ (1. Kor. 1:10) Jestliže lidé, kteří v Japonsku a snad i jinde tvrdí, že jsou křesťané, mají takové obtíže, když jde o dohodu o tomto „jménu“, jakou jednotu pak mohou očekávat v jiných věcech? Tak oni, stejně jako jiní, plní Pavlův prorocký výrok, že „v posledních dnech“ budou lidé „nepřístupní jakékoli dohodě“. — 2. Tim. 3:1, 3.