Ježíš řekl: „Prostě ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ (Mat. 5:37) Jinými slovy: křesťan by měl držet slovo. Půjčí-li si peníze a slíbí je splatit, nebo se zadluží nějakým jiným způsobem, měl by udělat, co může, aby dluh zaplatil. Je výrazem moudrosti, jestliže je vyhotoven záznam o výšce zapůjčeného obnosu, o tom, jak bude splacen atd. To dlužníkovi pomůže při splácení a zamezí to na obou stranách nedorozumění.

PŮJČOVÁNÍ NA ÚROK

Je vždycky projevem nelásky, když se žádá úrok? Nemusí to tak nutně být. Stojí za povšimnutí, že Židé sice neměli žádat úrok od druhých Izraelitů, ale u cizinců to bylo jinak. „Cizince můžeš přimět, aby platil úrok,“ říkal zákon. (5. Mojž. 23:20) Proč ten rozdíl? Protože cizinec v Izraeli byl nejspíše obchodník a půjčka měla pravděpodobné sloužit obchodním účelům. Bylo tedy jen rozumné, aby ten, kdo půjčuje peníze, měl podíl na vzniklém zisku, a toho mohl dosáhnout, požádal-li o úrok.

Ježíš neměl námitky proti zásadě půjčování peněz na úrok. To naznačil v jednom ze svých podobenství. Vyprávěl o muži vznešeného rodu, který na čas odešel a nechal svým otrokům peníze. Když se vrátil, žádal o vyúčtování a zjistil, že většina otroků peníze investovala a měla z toho zisk. Ti byli pochváleni. Jeden otrok však peníze neinvestoval; nemohl tedy prokázat žádný zisk. Nedal peníze dokonce ani do banky — to znamená nepůjčil je bance pro obchodní použití —, a proto nemohl vybrat úroky. Tento otrok byl pánem pokárán. — Luk. 19:11–24.

A co dnes? Dvě křesťanky měly obchodní ujednání. Jedna půjčovala druhé každý den obnos odpovídající 20 dolarům. Dlužnice pak nakoupila potraviny a prodávala je na trhu. Večer mívala asi 25 dolarů, ze kterých dávala 21 dolarů zpátky věřitelce a sama si nechávala 4 dolary. V té zemi nejsou čtyři dolary neobvyklou mzdou za denní práci.

V jiné části světa vedl jeden křesťan rodinný podnik. Protože technika pokročila, věděl, že podnik brzy zastará. Byla však příležitost přejít na jiné pole působnosti. Jediný problém byl, že potřeboval víc peněz. Půjčil si tedy od jiného křesťana a slíbil, že každý měsíc bude platit z půjčky jistý úrok.

Bylo některé z těchto ujednání v rozporu s duchem Božího zákona pro Izraelity, že nemají od sebe navzájem žádat úrok? Vůbec ne! Není-li osoba v bezprostřední nouzi, ale přeje si získat půjčku — snad z obchodních důvodů — není důvod, proč by věřitel nemohl žádat o úrok. Jak velký? To bude záležet mimo jiné na druhu půjčky, na tom, na čem se obě strany dohodnou, a na zákonu té země. V prvním ujednání, o němž jsme se právě zmínili, se může zdát pětiprocentní úrok za den značně vysoký. Dlužnice však ve skutečnosti měla zisk 25 procent a s radostí se o jeho část dělila s věřitelkou.

Ovšem nastanou-li později problémy, nezdá se rozumné, aby si dlužník stěžoval, že úroková míra je příliš vysoká, jestliže s ní původně svobodně a dobrovolně souhlasil. I zde je moudré mít podmínky půjčky zapsány, aby se předešlo pozdějším nedorozuměním.

PŘÍLEŽITOST PROJEVIT LÁSKU

Když takové transakce proběhnou hladce, mohou být všem prospěšné. Žijeme však v nejistém světě a věci často nevycházejí. Co by se například stalo, kdyby žena, která si denně půjčovala 20 dolarů, byla okradena? Nebo předpokládejme, že by při obchodním ujednání mezi oběma muži nový podnik neprosperoval tak, jak doufal ten, který si půjčil, a on by nemohl splácet slíbený úrok?

Bible nedává žádná pravidla pro řešení takových problémů, ale stále platí závazek: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Mat. 22:39) Jestliže obě strany uvedou upřímný zájem o druhého do rovnováhy s duchem praktické moudrosti, jestliže se podívají na situaci realisticky a přijmou rozumná doporučení, pak se věci dají obvykle velmi dobře vyřešit.

Apoštol Pavel rozhodně nedoporučoval, aby křesťané stavěli své bratry před soud z finančních důvodů. Řekl: „Skutečně to tedy znamená pro vás úplnou porážku, že máte mezi sebou soudní pře. Proč si spíš nedáte ukřivdit? Proč se spíš nedáte podvést?“ — 1. Kor. 6:7.

Křesťanský dlužník není ‚chtivý nečestného zisku‘ a měl by skutečně chtít splatit svůj dluh. (1. Tim. 3:8) Bible nám říká, že „ničemný si půjčuje a nesplácí“. (Žalm 37:21) I když snad nastaly neočekávané těžkosti, přece nechce být zařazen mezi ‚ničemné‘. Měl by si přát být člověkem, který ‚není nikomu nic dlužen‘ kromě lásky. (Řím. 13:8) Měl by tedy jednat čestně a nehledat právnické kličky, aby unikl svým závazkům.

Ten, kdo půjčuje, musí být na druhé straně realistický ve svém očekávání. Uvědomuje si, že poskytovat půjčky znamená jisté riziko. Neměl by tedy na dlužníka vyvíjet nesnesitelný tlak. Možná, že peníze na zaplacení prostě nejsou. Mnozí křesťané za takových okolností ukázali, že ‚nejsou milovníky peněz‘, když prodloužili lhůtu splatnosti nebo přijali rozumné vyrovnání. (1. Tim. 3:3) Někteří dluh zcela prominuli.

Zmínka o problémech, které mohou vyvstat při půjčování peněz, vyvolává další otázku: „Je to opravdu nutné?“ Bible nezavrhuje vypůjčování peněz, když je to nutné. Ale často to nutné není. Mnohdy je „žádost očí“ silnější než možnosti peněženky a lidé si půjčují na nákup přepychového zboží, které ve skutečnosti nepotřebují. (1. Jana 2:16) Nakonec se účet zaplatit musí. Bible tedy přímočaře varuje: „Kdo si vypůjčuje, je služebníkem toho, kdo poskytuje půjčku.“ — Přísl. 22:7.

Když však musí dojít k půjčkám mezi křesťany, často to poskytuje příležitost prokázat křesťanské vlastnosti. Například čestná touha splnit své závazky, hluboce zakořeněný zájem o blaho druhých a varování se lásky k penězům pomohou zajistit, že zapůjčení peněz proběhne s křesťanskou láskou. Tak bude uposlechnuto biblického příkazu: „Ať se všechny vaše záležitosti dějí v lásce.“ — 1. Kor. 16:14.

Cenná pomůcka při výchově dětí

Tou je pro milióny rodičů kniha „Naslouchat velkému Učiteli“. Byl již vydán ohromující počet 29 miliónů výtisků této knihy. Jeden z rodičů napsal:

„Našemu synu Jasonovi byl asi rok, když publikace vyšla. Začali jsme mu ji ihned číst. Než se naučil mluvit, znal prakticky všechny odpovědi nazpaměť. Mohl se dívat na obrázky a říkat mi, o čem příběh pojednává. Ve věku tří let jsme ho začali učit číst. Jednoduchost této knihy velmi napomáhala jeho učení. . .

Ve čtyřech letech už mi pomalu předčítal celou lekci. . . Nyní, v pěti letech, ‚vede‘ studium sám, klade mi otázky a vyhledává příslušné texty. . . Až Jason začne chodit do školy, doufáme, že mu čtenářská dovednost a biblické poznání získané z knihy ‚Velký Učitel‘ pomohou zachovat ryzost a být znamenitým příkladem.“