Vzorová modlitba

„Budete se tedy modlit takto: ‚Náš Otče v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi. Dej nám dnes náš chléb pro tento den; a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům. A neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho zlého.‘ “

ŘEKNEŠ možná, že to je Modlitba modliteb. Všeobecně je známá jako modlitba „Otče náš“ a jako „Pánova modlitba“, protože ji dal Ježíš Kristus svým učedníkům jako vzor. (Mat. 6:9–13) Právem ji můžeme přirovnat ke vzácnému drahokamu.

HODNOTA

V několika slovech této modlitby jsou obsaženy velmi významné a cenné myšlenky. Má vysokou hodnotu, podobně jako drahokam. Například diamanty jsou 120krát vzácnější než zlato. Hodnota diamantu se zvyšuje jeho různými broušenými ploškami.

BROUŠENÉ PLOŠKY

Vytvářejí se pečlivým broušením. Úhly musí být přesné, aby se dosáhlo maximálního třpytu. Podobně i každá broušená ploška vzorové modlitby září svou vlastní nádherou.

TRVANLIVOST

‚Diamanty jsou navždy.‘ Uvědomil sis, že uplynulo již téměř 2 000 let od chvíle, kdy začala existovat vzorová modlitba? Její hodnota se nezmenšila. Proto si podrobněji prohlédněme tento vzácný drahokam. Co znamená?

NA PRVNÍM MÍSTĚ JSOU VĚCI, KTERÉ SOUVISEJÍ S BOHEM

NÁŠ OTČE V NEBESÍCH, BUĎ POSVĚCENO TVÉ JMÉNO.

Boží osobní jméno je Jehova. Ježíš ‚zjevil jméno svého Otce‘ svým učedníkům tím, že používal Boží osobní jméno a ukazoval jim Boží vlastnosti. Oni pak posvěcovali toto jméno tím, že s ním zacházeli jako s něčím svatým, mluvili o něm s jinými lidmi a oznamovali, že Bůh má předsevzetí posvětit své jméno před veškerým tvorstvem. Jako ‚lid pro Boží jméno‘ by se křesťané měli vždy snažit chovat se způsobem hodným tohoto jména. — Žalm 83:18; 83:19, „KB“; Jan 17:6; Sk. 15:14.

PŘIJĎ TVÉ KRÁLOVSTVÍ.

Království je Boží nebeské panství, nástroj, jímž bude všemu lidstvu umožněno skutečné bezpečí a skutečná radost ze života. Je již zřízeno v nebesích a jeho král, Kristus Ježíš, jehož pomazal sám Jehova Bůh, bude brzy vládnout nad celou zemí. Toto království je mocným panstvím, a proto zakročí proti nynějším nedokonalým a utiskujícím systémům. „Zničí a ukončí všechna tato království [nynější politické moci] a samo bude stát na neurčitý čas.“ — Dan. 2:44; 7:13, 14.

STAŇ SE TVÁ VŮLE, JAKO V NEBI, TAK I NA ZEMI.

Boží vůle je, aby vesmír byl očištěn od veškeré špatnosti. „A již jen maličkou chvíli, a zlý již nebude,“ říká Bible. Bůh má s touto planetou zvláštní předsevzetí. „Budeš se mnou v ráji,“ řekl Ježíš člověku, který s ním byl přibit na kůl. Dal tak tomuto muži naději na život na rajské zemi. Boží předsevzetí zahrnuje i vzkříšení mrtvých, „spravedlivých i nespravedlivých“. Jeho vůle je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni“. — Žalm 37:10; Luk. 23:43; Sk. 24:15; 1. Tim. 2:3, 4.

DÁLE JSOU VĚCI, JEŽ SOUVISEJÍ S NAŠIMI POTŘEBAMI

DEJ NÁM DNES NÁŠ CHLÉB PRO TENTO DEN;

Naše žádosti o životní potřeby by měly být skromné. Prosme jen o pokrm na „tento den“. Jak Ježíš pravdivě řekl, „i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z toho, co vlastní“. Jestliže mu věříme, nevěnujeme svůj život v první řadě získávání hmotného majetku. „Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.“ Když Ježíš řekl: „Dej nám“, učil nás tím také, abychom pamatovali na potřeby jiných. — Luk. 12:15; 1. Tim. 6:8.

A ODPUSŤ NÁM NAŠE DLUHY, JAKO I MY ODPOUŠTÍME SVÝM DLUŽNÍKŮM.

Potřebujeme Boží odpuštění. „Jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích‘, svádíme sami sebe a pravda není v nás. Když vyznáváme své hříchy, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti.“ „Máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého“ — máme-li ovšem pravou víru v opatření, které Bůh učinil pro odpuštění prostřednictvím Ježíše Krista. Také my sami musíme odpouštět. — 1. Jana 1:8, 9; 2:1, 2.

A NEUVEĎ NÁS DO POKUŠENÍ, ALE OSVOBOĎ NÁS OD TOHO ZLÉHO.

„Celý svět leží v moci toho zlého“, satana ďábla. Bůh nikoho nepokouší, aby se dopustil něčeho zlého, ale mohou nás lákat naše žádosti. Bůh poskytuje zdravé biblické zásady a budující křesťanské společenství a tak nám pomáhá odvracet se od pokušení a chrání nás před špatností. Proto musíme jednat v souladu se svou modlitbou. „Vy, kteří milujete Jehovu, mějte v nenávisti, co je zlé. . . Z ruky zlých. . . vysvobozuje“ ty, kteří jsou mu věrně oddáni. — 1. Jana 5 :19; Žalm 97:10.

Naslouchá Bůh tvým modlitbám?

OD doby, kdy Ježíš dal svým učedníkům vzorovou modlitbu, bylo k Bohu vzneseno mnoho miliónů modliteb. Mnozí tuto modlitbu opakují doslova. Všeobecně však mají lidé pocit, že mnoho modliteb zůstává nevyslyšeno. Naslouchá Bůh přece našim modlitbám? Jak se modlitba může stát pro něj přijatelnou?

V první řadě musíme věřit, že Bůh naše modlitby vyslyší. „Ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ — Žid. 11:6.

Naše modlitby musí být také skutečně upřímně adresovány Bohu. Zní to podivně? Ježíš přece varoval: „Nebudete jako pokrytci, protože ti se rádi modlí, když stojí v synagógách a na rozích širokých ulic, aby je lidé viděli. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu.“ (Mat. 6:5) A tak dlouhé, zvučné modlitby přednášené na veřejnosti, aby zapůsobily na posluchače, nepůsobí žádným dojmem na Boha. Takové modlitby neslyší.

Neměli bychom se také přibližovat k Bohu s tím, že bychom vyžadovali schválení. Bůh slyší modlitby pokorných lidí, kteří chtějí konat to, co je správné, a kteří uznávají, že jsou hříšní. — Luk. 18:9–14; 1. Petra 3:12.

Musíme při modlitbě zaujímat nějaký zvláštní postoj? Podle biblické zprávy Boží služebníci se modlili v různých pozicích, a přece byly jejich modlitby vyslyšeny. Někteří klečeli, jiní stáli. Nehemiáš se modlil, když stál před perským králem. Jonáš volal z břicha velké ryby, a bylo by obtížné říci, jakou tehdy zaujímal pozici. (Dan. 6:10; 1. Král. 8:22; Neh. 2:1–5; Jon. 2:1, 2) Budeme si možná přát zaujímat takový postoj, který nám pomůže k soustředění, ale důležité je, abychom upřímně toužili přiblížit se k Bohu v modlitbě. Můžeme to činit kdykoli, na kterémkoli místě a za jakýchkoli okolností. — Ef. 6:18.

SPRÁVNÁ CESTA SDĚLOVÁNÍ

Jehova Bůh ustanovil cestu, jak se k němu můžeme přiblížit. Ježíš vysvětlil: „Já jsem cesta. . . Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ — Jan 14:6.

Mnozí lidé upřímně věří, že jejich modlitba bude účinná, pokud se modlí ve jménu některého „svatého“ nebo ve jménu Ježíšovy pozemské matky, Marie. Jestliže však opravdu chceme, aby „náš Otec“ vyslyšel naše modlitby, jistě bychom měli použít cesty, kterou ustanovil on. Je to jediný prostředek, jak se můžeme přiblížit k Bohu. Ježíš o tom řekl: „Poprosíte-li Otce o něco, dá vám to v mém jménu.“ — Jan 16:23.

NEMÁ SE STÁLE OPAKOVAT

Když Ježíš pronesl vzorovou modlitbu, chtěl snad přimět své následovníky, aby opakovali přesně jeho slova, kdykoli se budou modlit k Bohu? Uvedl svou modlitbu výrokem: „Budete se tedy modlit takto“, nikoli ‚těmito slovy‘. (Mat. 6:9) Při jiné příležitosti řekli jeho následovníci Ježíšovi: „Pane, nauč nás modlit se.“ Ježíš přednesl modlitbu obsahující podobné myšlenky jako vzorová modlitba, ale použil jiná slova. Řekl: „Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Dej nám náš chléb pro den podle denní potřeby. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo je nám dlužen; a nepřiváděj nás do pokušení.“ Vzorová modlitba byla tedy příkladem způsobu, jak bychom se měli modlit. Ukazuje nám, o jaké věci se máme modlit a v jakém vzájemném vztahu jsou tyto věci, pokud jde o důležitost. — Luk. 11:1–4.

Poslouchal by tedy Bůh modlitby, které by byly předčítány z modlitební knihy? Kdybys měl dítě, byl bys rád, kdyby s tebou mluvilo jen slovy, která by četlo z knihy připravené někým jiným? Nebo bys byl raději, kdyby s tebou mluvilo z vlastního srdce? Jehova Bůh jistě dává přednost tomu, abychom s ním mluvili ze srdce, a ne z nějaké modlitební knihy. Král David řekl: „Vylijte před [Bohem] své srdce.“ (Žalm 62:8; 62:9, „KB“) A kromě toho nás Ježíš varoval: „Když se však modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž.“ — Mat. 6:7.

V SOULADU S BOŽÍ VŮLÍ

Apoštol Jan nám řekl: „Takovou. . . máme důvěru [v Boha], že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ (1. Jana 5 :14) Zde je další požadavek, který musíme splnit, jestliže chceme, aby Bůh slyšel naše modlitby. Naše modlitby by měly být v souladu s Boží vůlí. A když se modlíme, měli bychom si být také jisti, že jednáme v souladu se svými modlitbami.

Kornélius, italský vojenský důstojník v prvním století, „neustále. . . prosil Boha“. Jehova vyslyšel jeho modlitbu a opatřil mu pomoc, aby se mohl dovědět více o božské vůli. Chceš, aby Bůh vyslyšel tvé modlitby? Pak čti Bibli a zjisti, jaká je Boží vůle, aby jí tvé modlitby mohly odpovídat. Pod Božím vedením ti svědkové Jehovovi rádi poskytnou stejnou pomoc, jakou apoštol Petr poskytl Kornéliovi. — Sk. 10:2–5.

„Ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou.“ (Fil. 4:6, 7) Stále pros — nejprve o věci, které souvisejí s Bohem: o jeho jméno, království a vůli. Potom pros o věci, jež souvisejí s tvými osobními potřebami a s potřebami lidí v tvém okolí. Čiň to v souladu se slovy, která řekl Ježíš ve vzorové modlitbě. Přizpůsob se Božímu požadavku ohledně modlitby, a kéž Jehova příznivě vyslyší tvé modlitby.

Dobrý úmysl nestačí

LÉKAŘI to skutečně mysleli dobře. Vždyť jejich pacient byl nejvýznamnější občan jejich nově zrozené země. Lékaři svědomitě provedli tehdejší léčebnou proceduru — pouštění žilou. Ale místo aby pomohli, ve skutečnosti urychlili smrt svého významného amerického pacienta, George Washingtona.

Lékaři v tehdejší době se stejně pohotově uchylovali k pouštění žilou, jako dnes mnozí nařizují krevní transfúzi, která nezřídka ve skutečnosti pacientům ublíží. Potvrzuje to pravdivost úsloví: ‚Dobrý úmysl nestačí‘.

Obraťme se však od světské historie k historii biblické. Apoštol Matouš ve zprávě svého evangelia zaznamenal případ, který přináší totéž poučení.

Ježíš Kristus se kdysi zeptal svých apoštolů, za koho jej považují. Petr odvážně prohlásil: „Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“ Ježíš Petra pochválil za tento výrok. Ale když Kristus řekl svým učedníkům, že bude muset mnoho trpět a že bude v Jeruzalémě usmrcen, bylo to tak neočekávané, že Petr vzal Ježíše stranou a domlouval mu: „Buď k sobě laskavý, Pane, tento osud tě vůbec nepotká.“ Ježíš mu odpověděl: „Kliď se za mne, satane! Jsi mi důvodem ke klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Mat. 16:13–23) Petr zřejmě neměl dost poznání ani porozumění. Dobře to myslel, ale to nestačilo.

JE NEZBYTNĚ NUTNÉ POROZUMĚNÍ A VYROVNANOST

Nestačí jen dobře něco myslet. Musíme také mít poznání, osvícení a porozumění. Apoštol Pavel proto řekl svým milovaným spolukřesťanům ve Filipech: „Za to se stále modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojnila přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností, abyste se ujistili o důležitějších věcech, a tak [abyste] byli bez kazu a nepřiváděli jiné ke klopýtání.“ — Fil. 1:9–11.

Ano, chceme-li skutečně působit dobro jiným, a zvlášť těm, které milujeme, nestačí, abychom to jen dobře mysleli, ale naše cítění musí být v rovnováze s moudrostí a dobrým úsudkem. To zejména potřebují otcové a matky.

Rodiče se často v jednání se svými dětmi dávají vést jen cítěním a laskavostí, a nemyslí dostatečně na to, jak to zapůsobí na jejich