Můžeš projevovat lásku ještě znamenitějším způsobem?

ZE všech vlastností, které bychom mohli rozvíjet, „největší je láska“. (1. Kor. 13:13) Láska, o které zde apoštol Pavel mluvil, nebyla éros, láska založená na pohlavní přitažlivosti, od níž pochází slovo „erotický“; nebyla to ani storgé, láska založená na příbuzenských vztazích; ani to nebyla filia, láska založená na podobnosti osobních zálib. Nikoli, řecké slovo, kterého zde apoštol použil, bylo agapé, účinná láska, která je založena na zásadách a aktivně vychází vstříc.

Mezi způsoby, jak projevovat lásku, patří dary hmotné povahy a ceny. To je jistě velmi dobré, ale je nějaký ještě znamenitější způsob? Velmi oblíbený badatel Bible prý před lety poznamenal: ‚Můžeme-li volit a dávat buď více peněz na Pánovo dílo, nebo dávat více ze svého času a energie, moudřejší by bylo zvolit to druhé — dávat více času a energie.‘ Proč? Protože z toho může vzejít větší čest a chvála Bohu a větší štěstí pro nás samotné.

Křesťanští svědkové Jehovovi všeobecně oceňují tuto zásadu. Před několika lety stálo v titulku jedněch pittsburghských novin: „Svědkové Jehovovi věnují při stavbě sjezdového sálu u letiště svou práci.“ Článek se široce rozepisoval o tom, jak pokračuje tato práce, a říkal, že doslova tisíce lidí nabízely dobrovolnou pomoc a že někdy přicházelo pomáhat víc lidí, než kolik mohlo být zaměstnáno. Tato zpráva pohnula děkana jedné protestantské církve k stížnosti, jaká nepatrná reakce přichází na jeho volání o pomoc při jistém projektu, nad nímž má dozor: „Pomyslete jen, jak obrovský počet protestantských církví a všech spřízněných skupin se na projektu podílí. . . [a přece] je pro mne vždy těžké sehnat šest mužů najednou, aby na projekt věnovali jeden den dobrovolné práce.“ Tato spousta členů církví zjevně cítila, že je snažší přispět penězi než dávat ze sebe samých, ze svého času a energie.

Upřímnost, jakou projevovali Bohem inspirovaní bibličtí pisatelé, však nás nutí, abychom poznamenali, že ti, kdo se prohlašují za plně oddané služebníky Jehovy Boha, mohou v tomto ohledu také čas od času trochu chybovat. Například v souvislosti se stavbou jednoho nedávno budovaného sálu království řekl muž pověřený vedením stavby, že způsob, jak bratři přispívali penězi, byl přímo podivuhodný; ačkoli sál měl stát téměř milión dolarů, byl prakticky zaplacen v době dokončení stavby. Ale když došlo na podporu této stavby vlastním časem a námahou, zdálo se, že podobné ocenění schází.

V čem spočíval problém? Mnozí zřejmě cítili, že jejich štědré peněžní příspěvky stačí. Je pravda, že štědře přispívat je velice dobrá věc. Ale pouhé peněžní dary je neosvobozovaly od toho, aby přispěli časem a energií, pokud toho byli schopni. Dá se říci, že právě to měl na mysli Ježíš Kristus, když řekl jistému mladému muži, aby nejen prodal svůj majetek a dal výtěžek chudým, ale aby ho též následoval. — Luk. 18:18–23.

Tatáž zásada platí ve všech oblastech křesťanské služby. Nebylo by skutečně krásné, kdyby člověk, pokud je toho schopen, věnoval všechen svůj čas a energii Boží službě? Může být možná pohodlnější házet peníze do schránky v sálu království, než přijít sál království uklidit a starat se o okolní pozemek, když je za to člověk odpovědný. Ale neprojeví tím druhým větší lásku? Je možná snažší přispívat penězi na tištění Biblí a biblické literatury, než věnovat čas roznášení těchto tiskovin do lidských domovů, kázat dobré poselství a snažit se činit učedníky. Ale opět, není to druhé znamenitější způsob, jak projevovat lásku, a není to v souladu s tím, co Ježíš prorokoval a co přikázal svým následovníkům? Ano, tak je to patrné z Matouše 24:14 a Matouše 28:19, 20.

Tato zásada platí i v rodinném kruhu. Je chvályhodné, když manžel kupuje manželce věci. Není ale větším projevem lásky, když jí dává svůj čas, pozornost a zájem? Vždyť může být velice štědrý v peněžních otázkách, a přece svou ženu nemusí doopravdy milovat. Příkladem je jeden politicky významný právník, který v hmotném ohledu velice pečoval o svou manželku. Jednoho dne ale s hrůzou zjistila, že si tajně vydržuje jinou ženu. Dávat hmotné věci tedy nemusí být ani výrazem upřímné lásky. Závisí na okolnostech, kolik hmotných prostředků může manžel opatřit, ale když dojde na tu „nejvyšší cestu“, mají bohatý i chudý stejné možnosti. — 1. Kor. 12:31 až 13:13.

Situace je podobná, když mají rodiče projevovat lásku dětem. Někteří rodiče, protože sami jako děti měli nedostatek dobrých věcí tohoto světa, se rozhodnou, že jejich děti budou mít hojnost dobrých věcí, pěkné šaty, hračky, prostředky na pěstování koníčků, a spoustu jiného. Ale jestliže se spokojí jen s tím, jsou velmi nemoudří. Mnohem důležitější je, aby dávali svým dětem ze sebe samých, svůj čas, zájem a energii. To skutečně může vyžadovat větší sebeobětování, ale takový postup přináší zároveň větší odměnu. Jinými slovy, nenechte se zastupovat televizorem nebo najatou pečovatelkou jindy než v naléhavých případech; nikdy však proto, aby mohli rodiče navštěvovat večerní společenské zábavy!

Mějme tedy stále na mysli, že znamenitější způsob, jak můžeme projevovat lásku, je dávat ze sebe samých: svůj čas, svou energii, svůj zájem, svou pozornost a náklonnost. Dávat věci hmotné ceny na Boží dílo nebo těm, které milujeme, je dobrá věc, protože jsou potřebné; ale nikdy se nechtějme spokojit s takovým dáváním, když můžeme dávat také cennější věci. A kdybychom měli možnost volit mezi oběma, projevíme znamenitější lásku a zároveň větší moudrost, když dáme ze sebe samých a vydáváme dokonce „své vlastní duše“. To dělal apoštol Pavel. Bůh mu za to bohatě požehnal! — 1. Tess. 1:6–10; 2:8.

První podvedená žena

BYLA jedinečná mezi ženami. Kojenectví, dětství a proměnu v dospělou ženu nikdy nezažila. Od prvopočátku byla dospělou ženou. První den její existence byl ve skutečnosti jejím dnem svatebním.

Když ji muž Adam spatřil, zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ona se bude jmenovat žena, neboť z muže byla vzata.“ — 1. Mojž. 2:23.

Proč vyslovil Adam toto prohlášení o první ženě, kterou kdy spatřil? Po určitý čas byl muž jediným příslušníkem lidského rodu, žil v krásném ráji, zahradě či parku, který mu poskytoval všechno potřebné k životu. Když pozoroval různá zvířata a pak jim vybíral vhodná jména, viděl, že každé se vyskytuje v páru. Neviděl však mezi nimi nikoho svého vlastního druhu, s kým by mohl sdílet blízké společenství a lásku. (1. Mojž. 2:19, 20) Proto ihned poznal, že