abychom získali náležitou odměnu, je na místě uvést slova apoštola Pavla, která napsal dříve, než ukázal, co je dokonalým poutem jednoty. Pavel říká: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti. Stejně jako Jehova ochotně odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ — Kol. 3:12–14.

PROTIKLAD TĚCH, KTEŘÍ NEJSOU V JEDNOTĚ

14. Jakým druhem osob byli členové křesťanského sboru, než začali uplatňovat rady apoštolů?

¹⁴ Tyto rady apoštolů naznačují, jakým druhem osob by měli být členové křesťanského sboru. Dříve byli částí bezbožného světa — bez lásky — se všemi jeho ďábelskými vlastnostmi. Jakým druhem osobností tedy v té době byli? V 1. Korinťanům 6:9–11 to apoštol Pavel ukazuje slovy: „Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se svést. Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži, ani zloději,. . . nezdědí Boží království. A přece někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti, ale byli jste posvěceni, ale byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.“

15. Proč nemají světské osoby „pouto jednoty“, které přetrvává?

¹⁵ Světské osoby, které odpovídají uvedenému popisu, by těžko mohly mít něco nesobeckého, čistého, co by jim sloužilo jako nezlomné dokonalé pouto. Ano, nemají žádné ‚dokonalé pouto jednoty‘. Proto lidská společnost ve starém světě nedrží pohromadě. Na chvíli je snad spojí něco, co je společným osobním zájmem všech. Ale časem, když předmět společného zájmu pomine, světští lidé ztrácejí zájem jeden o druhého. Jejich svazky se rozpadnou. A tak se nakonec navzájem pouze trpí jako ti, kteří musí spolu žít v jedné lidské společnosti.

16. K čemu se vracejí světské osoby, když pomine pocit povinnosti vzhledem k věcem, jež je dočasně „spojují“? Proč?

¹⁶ Nacionalismus! Vlastenectví! Náboženské sektářství! Rasismus! Když se takové věci, které jitří city, vybičují v horečný zápal, naplní snad zúčastněné osoby pocitem povinnosti a závazku. Avšak lidé zůstávají stejní; jejich vlastní já je na prvním místě. Když tedy opadne pocit povinnosti a oni volně jednají podle svých osobních libostí nebo nelibostí, prozrazují, že jsou stále těmi původními osobami, které slouží především samy sobě. Ti, kteří se přizpůsobují tomuto světu, jsou snad pro výjimečné služby světu nebo pro stálou oddanost nějaké světské věci vynášeni nebo se snad o nich prohlašuje, že si zaslouží božské pocty a oslavení. Podle biblických měřítek však nemohou být počítáni za hodné získat místo v nebeském království Jehovy Boha, aby panovali s Kristem.

17. Co vyžaduje Boží království od těch, kteří jej hledají na prvním místě? Co jim při tom pomáhá?

¹⁷ Boží království nemá nic společného s tímto světem a s lidmi, kteří jsou mu oddáni. Oproti ohromnému nezdaru světa, v němž satan nedokázal sjednotit své přívržence, vyžaduje Boží království s Kristem jednotný postup v jednání a službě oddaných pokřtěných křesťanů. Ti hledají na prvním místě toto království, které je výsledkem Boží lásky. Vůdčím duchem této nebeské vlády je láska, především láska k Bohu, a nenávist k jeho hlavnímu nepříteli satanovi a ke světu, jehož je „bohem“. Navzdory všem rozvratným snahám ze strany satana působí tato láska, která vyzařuje z Jehovy Boha, nebeského Otce, dále jako „dokonalé pouto jednoty“ mezi všemi, kteří se drží Boží viditelné pozemské organizace, ba v celé Boží rodině v nebi i na zemi.

Láska jako „pouto jednoty“ je ‚dokonalá‘

1. V jakém smyslu může být Jehova přirovnán ke kováři? Jak mu každá rodina vděčí za své jméno?

NEJVĚTŠÍ Kovář ve vesmíru, Jehova Bůh, Všemohoucí, může ukovat „pouto jednoty“, které zůstane pevné navždy. Rodinné svazky, i ty pozemské, mohou být velmi silné; a o Jehovovi Bohu se mluví jako o Otci, „jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno“. (Ef. 3:14, 15) Od světové potopy za dnů patriarchy Noema pochází každá lidská rodina od tohoto věrného muže. Bůh jej uznal za hodného, aby byl se svou rodinou zachráněn během záplavy, jež pohltila svět. Vzhledem k tomu vděčí nyní každá lidská rodina na zemi za své „jméno“ Noemovi; vděčí mu za to, že žije a může se nějak jmenovat. V minulosti byl Jehova Bůh odpovědný za jistá jména, kterých se dostalo jednotlivcům na zemi, ale nedal přímo jména lidským rodinám. Přesto vděčí za své jméno jemu, protože by nikdy nevznikly jako rodiny se jménem, kdyby nebylo jeho, univerzálního dárce života. — 1. Mojž. 5:1, 2, 32.

2. Jak se buřič, který se postavil proti Boží rodině, sám stal otcem rodiny? Jakou otázku je vhodné si položit?

² Lidé se odpoutali od rodiny nebeského Otce. Vyvolal to nadlidský buřič, který se postavil proti Boží andělské rodině v nebesích, buřič, který dostal jméno satan ďábel. Tím, že si v nebi shromáždil přívržence, stal se jakýmsi otcem, ale členy jeho rodiny nespojuje láska. Při jedné příležitosti řekl Ježíš Kristus, vynikající věrný člen Jehovovy univerzální rodiny, svým odpůrcům židovského původu. „Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mne, neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde. . . Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:42, 44) Každý se dnes tedy může v tomto ohledu ptát sám sebe: Kdo je podle tohoto měřítka mým „otcem“?

3. Jak se od doby 1. světové války liší satanovo postavení od toho, které měl předtím? Vyslyšení které modlitby je nutné ve prospěch všech stoupenců Boží organizace?

³ Po své vzpouře byl satan ďábel vyvržen z univerzální rodiny Jehovy Boha a později se tak stalo démonům, jimž byl otcem. V zahradě Edenu se lidstvu představil jako pokušitel, a dokonce i pak mu