14. Které charakterové rysy zbožného manžela vedou k tomu, že k němu má křesťanská manželka hlubokou úctu?

¹⁴ Na druhé straně Bohu oddaný manžel bere plně na svá bedra odpovědnost, kterou má jako hlava, ale nejedná jako tyran. (1. Mojž. 3:16; Mal. 2:14–16; 1. Kor. 11:3) Stále miluje svou manželku a projevuje to různými způsoby. Například se na ni rozhořčeně nehněvá. (Kol. 3:19) Tvrdě pracuje, aby se postaral o tělesné i duchovní potřeby své manželky a jiných, kteří jsou mu blízcí a drazí. (1. Tim. 5:8) Bohu oddaný manžel se skutečně o svou manželku stará se stejnou laskavou a milující péčí, jakou projevuje Ježíš Kristus svému sboru. (Ef. 5:25 až 32) Která křesťanská manželka by neměla k takovému manželu hlubokou úctu?

15. Jestliže se manžel a manželka drží biblických měřítek pro manželství, z jakého vztahu se pak mohou těšit?

¹⁵ K jednání podle právě uvedených měřítek je třeba vynakládat neustále úsilí, uplatňovat slova Písma a v modlitbě se spoléhat na Jehovu. Ale v manželském ovzduší, které tak vzniká, jistě poroste láska. Manžel nebude muset úctu vyžadovat. Jeho manželka, která má duchovní sklony a je s ní dobře zacházeno, bude mu úctu projevovat přirozeně. Manželka si také nebude muset stěžovat: ‚Ty mne nemiluješ!‘ Který křesťanský manžel by nemiloval schopnou a Bohu oddanou manželku? (Povšimni si rozdílu mezi Soudců 14:15–17 a Rút 3:11.) V takové domácnosti, kde každý z manželů správně plní úkol, který mu určuje Bible, není obtížné řídit se apoštolskou radou: „Ať. . . každý z vás [manželů] osobně miluje svou manželku tak, jako sám sebe; naproti tomu manželka by měla mít hlubokou úctu ke svému manželovi.“ — Ef. 5:33.

„RADUJ SE S MANŽELKOU SVÉHO MLÁDÍ“

16. Jak 5. kapitola Přísloví nabádá, aby byl člověk věrný svému manželskému druhu?

¹⁶ Manželství mělo lidem přinášet radost. Ovšem má-li to tak být a má-li manželská láska existovat stále, je nutná věrnost svému manželskému druhu. Bible používá výrazu „pramen vody“, jímž obrazně označuje pramen sexuálního uspokojení, jež nikdo nemá hledat mimo manželství. Láska mezi manželem a manželkou ovšem znamená i manželský vztah, ale z důvěrností, jež patří k manželství, je nutno vyloučit všechny, kteří v manželství nejsou. Pro manžela platí výstižná slova: „Pij vodu ze své vlastní cisterny. . . Měly by se snad tvé prameny rozptylovat ven. . . ? Ať jsou jen pro tebe samotného, a ne pro nějaké cizince s tebou. Ať je tvůj pramen vody požehnaný, a raduj se s manželkou svého mládí, líbeznou laní a půvabnou kamzicí [možná narážka na roztomilost]. . . Její láska ať tě stále vzrušuje.“ — Přísl. 5:15 až 23; 7:6–23.

17. K čemu to povede, budou-li si manželé vzájemně projevovat něžný ohled?

¹⁷ Ti, kteří jsou spojeni manželstvím, mají si podle Písma vzájemně prokazovat manželskou povinnost. To je jeden ze způsobů, jak projevovat hlubokou lásku, a pokud je to přirozený výsledek hluboké náklonnosti v rámci manželského svazku, může to být přirovnáno ke krásnému obrazu. Jak je tedy nutné, aby Bohu oddaní manželé dali pozor, aby v této sféře nic nepokazili, aby se vyvarovali způsobů, jimiž by bylo manželské lože poskvrněno! (Žid. 13:4) Něžný vzájemný ohled v takových intimních záležitostech zabrání bolestnému zhroucení manželství a bude také sloužit jako ochrana, aby nikdo nepodlehl nemravnosti. — 1. Kor. 7:1–5.

18. Čeho by si měl být Bohu oddaný manžel vědom, když se snaží vyhovět citovým a podobným potřebám své manželky?

¹⁸ Bohu oddaný manžel se tedy bude ohleduplně snažit vyhovět citovým a podobným potřebám své manželky, ale bude jednat umírněně, jak má jednat ten, kdo má Božího ducha a projevuje jeho ovoce sebeovládání. (Gal. 5:22, 23) Křesťanský manžel má brát v úvahu, kam sahají její fyzické a biologické možnosti, jako to bral v úvahu Jehova v Zákoně, který dal Izraeli. Tak bude křesťanský manžel jednat „podle poznání“ a bude své manželce prokazovat „čest jako slabší, totiž ženské nádobě“. — 3. Mojž. 18:19; 20:18; 1. Petra 3:7.

19. a) Jaké má být domácí prostředí, aby bylo požehnáním mít děti? b) Jaký druh kázně potřebují děti?

¹⁹ Z manželského spojení mohou časem vzejít děti, „dědictví od Jehovy“. (Žalm 127:3) Je požehnáním, jsou-li vychovávány v domácím prostředí, které se vyznačuje silnou láskou mezi jejich rodiči a hlubokou úctou k duchovním věcem. Mladí budou samozřejmě potřebovat rady a napomínání, ale ‚kdo [své dítě] miluje, ten je vyhledává s kázní‘. (Přísl. 13:24) Uplatňují-li rodiče s láskou výchovu založenou na Bibli, přinese to velmi dobré výsledky.

NAPODOBUJ SULAMITKU VE VÝLUČNÉ ODDANOSTI

20. Která láska a oddanost převyšuje lásku mezi jakýmkoli mužem a ženou?

²⁰ Sulamitka milovala svého pastýře láskou, která byla „silná jako smrt“, a stejně hluboká může dnes být láska Bohu oddaných lidí, kteří jsou spojeni v manželství. Tato panna však také řekla: „Trvání na výlučné oddanosti je neústupné jako šeol.“ (Píseň 8:6) Láska, kterou Ježíš miloval sbor svých pomazaných následovníků, převyšuje lásku, jaká je mezi mužem a ženou, a oddanost tohoto sboru Kristu je neústupná jako šeol. Ale Ježíš v lásce zemřel nejen za ty, kteří se stanou jeho nebeskou „nevěstou“, ale také za své „jiné ovce“, které nyní reprezentuje „velký zástup“. Ten má požehnané vyhlídky na věčný život na zemi. — Jan 10:16; Zjev. 7:9

21. a) Jaký znamenitý příklad poskytla Sulamitka? b) Jaký z toho budeme mít užitek, budeme-li uvažovat o tom, co pro nás učinil Ježíš?

²¹ Všem těmto Jehovovým služebníkům dala Sulamitka zvláště významný příklad výlučné oddanosti. Uvažujeme-li, co pro nás učinil Ježíš svou výkupní obětí, a přemýšlíme-li o jeho milujících projevech a slibech, roste tím naše láska k němu. To nás pak chrání, abychom nesledovali sobecké, hmotařské, neduchovní zájmy. Posiluje to také naše pouto k Jehovovi, Bohu, který lidem umožnil, aby měli ‚lásku silnou jako smrt‘.

Svatební zvyky ve starém Egyptě

Svatební zvyky ve starém Egyptě dovolovaly polygamii a manželství mezi sourozenci. Manželství mezi sourozenci bylo obvyklé na některých místech v Egyptě až do 2. století n. l. Je známo, že se určití faraónové ženili se svými sestrami, pravděpodobně proto, že jinou ženu nepokládali za dost svatou, aby se mohla stát chotí takového „živého boha“. Zákon, který dostali Izraelité po odchodu z Egypta, zakazoval krvesmilstvo. Vzhledem k tomu je v něm řečeno: „Nesmíte jednat podle způsobu egyptské země, . . . ani po způsobu kanaánské země.“ — 3. Mojž. 18:3, 6–16, „Ekumenický překlad.“ („Aid“)