Zachovávej své manželství počestné

„Manželství ať je pro všechny počestné.“ — Židům 13:4.

1. Jakou otázku položil novinář a jak odpověděl jeden manžel?

„KDYBYSTE měl znovu vstoupit do manželství, vzal byste si opět tu osobu, která je dnes vaším manželským druhem?“ ptal se jeden populární novinář. Více než polovina z 50 000, kteří na tuto anketu reagovali, odpověděla: „Ano.“ Jak bys odpověděl ty? Stejnou otázku položila manželka jednoho křesťana, s nímž žila v manželství už 33 let. „To víš, že ano!“ rozzářil se. „Když se ohlédnu, vím, že to vždycky nebylo lehké — měli jsme své problémy. Ale naše manželství za tuto námahu opravdu stálo. Máme něco, co je velmi drahocenné!“

2. Co znamená výraz „počestné“ v Židům 13:4?

² Jelikož Bůh je jeho původcem, je manželství schopno poskytovat opravdové uspokojení a radost. Přesto jsou mnohá manželství — dokonce i mezi oddanými křesťany — napjatá do krajnosti. Apoštol Pavel proto vybízel: „Manželství ať je pro všechny počestné [„považované za velmi cenné, drahocenné . . . zvláště drahé“a].“ (Žid. 13:4) Protože manželství přináší „soužení v . . . těle“, je často obtížné zachovat své manželství počestné. (1. Kor. 7:28) Jak to ale můžeš dokázat? Nejprve musíš rozpoznat jeden z největších problémů.

NEDOSTATEK OSOBNÍ VÝMĚNY MYŠLENEK

3, 4. a) Co je jedním z největších problémů manželství? b) Co zahrnuje to, že dvojice je „jedním tělem“?

³ Jedna křesťanská dvojice byla v manželství téměř 20 let. Náhle bylo jejich manželství rozbito cizoložstvím. Jak se to mohlo stát? „Když jsem rozebírala, co se za ta léta stalo,“ řekla manželka, „uvědomila jsem si, že jsme sice mluvívali o domácnosti, a dokonce i o naší službě Bohu. Ale když šlo o výměnu myšlenek na osobním základě — ta prostě nebyla.“ Tento nedostatek citové blízkosti postupně přispěl k zeslabení manželského pouta a k cizoložství manžela. Takové zhroucení smysluplné výměny myšlenek se cituje ve výzkumných studiích jako jedna z velkých příčin buď rozvodů nebo „manželství bez lásky“.

⁴ Přesto Jehova řekl: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1. Mojž. 2:24) Manželství by tedy mělo být nejužší ze všech lidských vztahů. Sjednocuje dvě osobnosti, které se od sebe liší — to je skutečně delikátní úkol! Má-li mít takové spojení úspěch, musí jeden s druhým mluvit poctivě a odhalovat své city.

5. a) Co brání osobní výměně myšlenek? b) Jak mohou druzí respektovat manželství?

⁵ Co brání takové osobní výměně myšlenek? Někdy je určitá odtažitost obyčejem v zemi. Někdo je uzavřený, ostýchavý, pokud jde o sebevyjádření. Jiní jsou zase strháváni světem, který je hmotařský a zaměřený na zábavu. Začnou se více zajímat o věci než o své manželství. Vaší vzájemné blízkosti může překážet, zasahuje-li do vašeho manželství příliš mnoho lidí nebo když příliš pevně lnete k rodičům. Druzí by rozhodně měli respektovat potřebu soukromí manželské dvojice a neměli by si příliš dovolovat ani vyžadovat pozornost, která by správně měla patřit manželskému druhu. — Přísl. 25:17.

6. a) Jak se může manželský druh stát podobným „silnému městu“ a „sváry“ jako „závora“ pevnosti? b) Jaké otázky v připojeném rámečku pomáhají odhalit stav vaší výměny myšlenek?

⁶ Možná nejběžnější důvod pro nedostatek osobní výměny myšlenek je však naznačen v Přísloví 18:19: „Bratr, proti němuž byl spáchán přestupek, je víc než silné město; a jsou sváry, které jsou jako závora u obytné věže.“ Například manželka se svěří svému manželovi. Co však jestliže její city jsou přehlíženy nebo zlehčovány či snad dokonce použity proti ní při jiné příležitosti? Mohla by reagovat tím, že se ohradí silnou zdí rezervovanosti, aby se vyhnula dalším citovým škodám, a stane se jakoby opevněným „silným městem“. Může se rozpoutat válka hrdosti, kdy oba odmítají ustoupit. Takové zbytečné sváry mohou znemožňovat osobní výměnu myšlenek a smíření, jako kdyby dvojici oddělovaly železné závory nějaké pevnosti! Co však můžeš udělat pro to, abys výměnu myšlenek zlepšil?

PĚSTOVAT OSOBNÍ VÝMĚNU MYŠLENEK

7. Čeho je zapotřebí podle Filipanům 2:4 k pěstování osobní výměny myšlenek?

⁷ Musíš si udržovat „osobní zájem“ o starosti svého druha. (Fil. 2:4) To vyžaduje, abyste si spolu vyhradili čas na rozmluvy o osobních věcech. Jedna křesťanská dvojice si například vyhrazuje čas hned potom, co manžel přijde domů z práce, aby si vypili šálek čaje a promluvili si. Nejméně patnáct minut vychutnávají myšlenky a zkušenosti toho druhého, než se dají do večerních povinností. Dělají to pravidelně už 27 let!

8. Proč je tak životně důležité pozorné naslouchání?

⁸ Je však zapotřebí víc než pouze si povídat. Když se jedné křesťanky ptali, co se jí nejvíce líbí na manželovi, odvětila: „Naslouchá mi. Je mým nejlepším přítelem.“ Pozorné naslouchání místo pouhého vyslechnutí říká tvému druhu: ‚Jsi pro mne důležitá osoba. Chci znát tvé myšlenky a city, sdílet tvé zkušenosti — dokonce i nepříjemné.‘ Být dobrým posluchačem je umění srdce. Vyžaduje to, jak to Petr nazval, „soucit“ (doslova „trpět s“) spolu s ‚něžným slitováním‘ a ‚pokorou‘. (1. Petra 3:8) Svěřujte se tedy sobě navzájem. Rozdělujte se i o nezávažné věci. Převádějte své pocity do slov.

9, 10. Jak může manželská dvojice napodobovat způsob, jak Izák, Manuova manželka a Elkána zacházeli se svými druhy?

⁹ Jen si představ, jak si byli blízcí Izák a Rebeka. Když byla Rebeka ztrápená, dokázala manželovi vylít své srdce. „Zošklivil se mi tento život,“ naříkala při jedné příležitosti. Způsobil Izák, aby se za tyto city musela stydět? Ne, soucitně naslouchal a učinil kroky, aby její obavy utišil. (1. Mojž. 27:46 až 28:5) Manuova manželka si všimla manželovy úzkosti a poskytla mu utěšující slova. — Soud. 13:22, 23.

¹⁰ Elkána byl citlivý vůči pocitům své manželky. Když si povšiml sklíčenosti své manželky, snažil se jemnými otázkami vyzvědět úmysly jejího srdce a řekl: „Anno, proč pláčeš a nejíš a proč cítíš bolest v srdci?“ (1. Sam. 1:8) A co ty? Umíš rychle prozkoumat city svého druha? Dopřáváš svému druhu, aby se cítil volný ve vyjadřování svých citů a necítil se přitom odsuzován? Čas od času je zapotřebí spíše soucitného sluchu než přívalu rad. — Přísl. 20:5; 21:13.

PROBÍREJTE CITLIVÉ PROBLÉMY

11. — 13. a) Kdy je osobní výměna myšlenek zvláště těžká? b) Proč byla Sára hluboce rozrušená? c) Co mohla udělat, ale co udělala?

¹¹ Co když tvůj druh dělá nebo dovoluje něco, co tě bolí a co by mohlo dokonce poškodit vaše manželství? Jak se můžete dorozumět v takových situacích? Jedna epizoda v životě Abraháma a Sáry nám pomůže k hlubšímu pochopení.

¹² V den, kdy byl její syn Izák odstaven, všimla si Sára, že Izmael, Abrahámův syn z otrokyně Agar, „si tropí žerty“ z Izáka.b Dospívající Izmael se bezpochyby vysmíval svému pětiletému nevlastnímu bratrovi, kterému bylo nyní určeno, aby ho nahradil jako Bohem ustanovený Abrahámův dědic. Sáru ta výhrůžná řeč hluboce rozrušila. Co kdyby její manžel náhle zemřel? Nemohla by snad Agar přesvědčit ostatní, že dědicem zaslíbení by měl být její syn, a ne Izák? — 1. Mojž. 17:19; 21:8, 9.

¹³ Sára se mohla obávat Abrahámovy nelibosti a překonat své pocity, neboť věděla, že má Izmaela velmi rád. Z jiných věcí možná nedělala spornou otázku a překrývala je svou láskou. Byla označena jako manželka, která „poslouchala Abraháma a nazývala ho ‚pánem‘ “. (1. Petra 3:6) Toto však byla kritická situace. Mohla samozřejmě připravit Abrahámovi „tichou domácnost“ a doufat, že pochopí, co ji trápí. Ale ne, Sára si přála výměnu myšlenek. „Vyžeň tu otrokyni a jejího syna,“ řekla, „neboť syn této otrokyně nebude dědicem s mým synem, s Izákem!“ — 1. Mojž. 21:10.

14. Jak jednal Abrahám a proč?

¹⁴ Abrahám byl tímto požadavkem velmi rozladěn; alespoň na okamžik dovolil, aby náklonnost k Izmaelovi zamlžila jeho myšlení. Avšak neodsekl: ‚Jak se opovažuješ takhle se mnou mluvit! Kdo je hlava téhle rodiny?‘ Ve skutečnosti mu Bůh řekl: „Ať se ti neznelíbí nic, co ti Sára stále říká o chlapci a o tvé otrokyni. Naslouchej jejímu hlasu.“ Příštího rána Abrahám udělal právě to. Tak byl zachován pokoj a Boží předsevzetí se uskutečnilo — ačkoli to Abraháma hluboce zabolelo. — 1. Mojž. 21:11–14.

15, 16. a) Jmenuj nějaké problémy, které mohou vyvolat napětí v manželství. b) Jak mohou manželské dvojice napodobit Abraháma a Sáru a s jakými výsledky? Uveď příklad.

¹⁵ Dnes může mnoho problémů vyvolat napětí v tvém manželství. Například třeba máš pocit, že tvůj druh věnuje nepatřičnou pozornost jiné osobě. Zkoumání spolu s nespočetnými zkušenostmi ukazují, že způsobuje značné manželské napětí, věnuje-li manžel nebo manželka příliš mnoho pozornosti osobnímu příteli, a to zejména opačného pohlaví. Nebo si tvůj druh možná libuje v zaměstnání, koníčku nebo nějaké formě zábavy, které mají škodlivý účinek na vaše manželství. Možná, že tvůj druh otupěl vůči tvému cítění. Hovoříš jako Sára o takových ožehavých věcech a předcházíš tím snad dalším škodám? A kdyby tvá družka přednesla něco, co zraňuje tvé srdce, reagoval bys jako Abrahám a uvažoval bys vážně o Božím vedení? Nevedla by taková reakce k otevřené výměně myšlenek? — Přísl. 27:5.

¹⁶ Ovšem, „láska přikrývá množství hříchů“. (1. Petra 4:8) Nedělej tedy spornou otázku ze všech neshod a lidských chyb. Někteří se však bázlivě zdržují rozmluvě o vážných problémech; anebo, jestliže o nich někdy hovořili, jejich druh je zlehčoval. Smutné je, že tak se často upevňují rysy chování, které pak mohou vést k manželské pohromě. Jedna křesťanská manželka byla nějaký čas hluboce rozrušena manželovým nedostatkem ohledů na její citové rozpoložení během sexuální důvěrnosti. Cítila, že je „používána“ k jeho sebeuspokojení. Uvažovala, že ho opustí. Ale se svým manželem o tom vůbec nehovořila z obavy, že jí neporozumí. Uposlechla rady zralé křesťanky a konečně odhalila své potlačované city. On si do té doby neuvědomoval, jak jeho jednání na ni působí! Učinil potřebné změny a nyní už tento problém nekazí jejich štěstí. Zachovávejte počestnost svého manželství tím, že pěstujete osobní výměnu myšlenek!

ZÁKON MILUJÍCÍ LASKAVOSTI NA JAZYKU

17. Jaký „zákon“ by měl být na jazyku manželské dvojice? Znázorni to.

¹⁷ Opravňuje však potřeba osobní výměny myšlenek k bezmyšlenkovité řeči? „Existuje člověk, který mluví bezmyšlenkovitě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísl. 12:18) Ano, dokonce i když máš pravdu a ty nejlepší úmysly, bezmyšlenkovitá poznámka přece ‚bodne‘. Je dobrý důvod, že schopná manželka je popsána jako ta, která má „zákon milující laskavosti“ na jazyku. (Přísl. 31:26) Její laskavá řeč je tak důsledná, že je nazývána zákonem. Když se muži nezdaří něco, oč usiloval, jak ocení takový zákon na manželčině jazyku! Jeden křesťan byl zdrcen nad jistou obchodní ztrátou. „Aspoň ses snažil,“ řekla jeho ohleduplná manželka. „Příště to vyjde líp.“ Jak to povzneslo jeho náladu!

18. Jak tento „zákon“ jedna manželka plněji uplatnila?

¹⁸ Laskavá řeč je potřebná zejména během rozepře. Sarkastická řeč svárlivé manželky může manžela odpudit a způsobit, že by raději bydlil v holé pustině. (Přísl. 19:13; 21:19) Kvůli svárům ve svém manželství se jedna křesťanská manželka rozhodla plněji uplatňovat tento zákon. Jak? „Když mě něco mrzí, už to prostě nevyklopím jako dřív,“ vysvětlila. „Snažím se vyčkat na nejlepší dobu, kdy budeme sami. Ovládám dokonce i výraz obličeje a nesnižuji manžela před dětmi. Rozhodně je to hned jiné!“ O tom, jak draho mohou přijít jejich slova, kde se jedná o sebeúctu druhého, musí ovšem uvažovat oba manželé. — Přísl. 25:11; Gal. 5:15.

19, 20. a) Co znamená mít „pochopení“? b) Jak zvolnilo pochopení hněv jednoho manžela a s jakým výsledkem? c) Jaké otázky mohou v této věci leccos odhalit?

¹⁹ Čeho je však třeba, když se city rozohní? Pochopení! „Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení, a jeho ústům to dodává přesvědčivosti.“ (Přísl. 16:23) Pochopení znamená dívat se za to, co je před očima. U Nehemiáše 8:8 je toto hebrejské slovo přeloženo jako „význam“. Jak pochopení zastavuje hádku? Jeden manžel přišel domů a našel manželku, jak vztekle hází stříbrnými příbory po pokoji. „Tobě na mně nezáleží!“ vybuchla v slzách. „Přijdeš domů a trávíš čas na zahradě. Já potřebuji pomoc!“ To, co však manželku skutečně trápilo, byla tělesná i citová beznaděj. Nedávno se jí narodilo dítě a nyní očekávala další. Cítila se doma jako v pasti. Její manžel měl pochopení. Přehlédl její nekřesťanský výbuch a postřehl za vším beznaděj. Jak odpověděl? „Promiň, zlato. Měl jsem být tady a pomáhat ti.“ Brzy se uklidnila. „Má úcta k němu velmi stoupla,“ přiznala později.

²⁰ Jak pravdivá jsou slova Přísloví 19:11: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv a je od něho krásné, jestliže přejde přestupek“! Projevuješ takové pochopení? Díváš se za vyřčená slova? Dokážeš přejít takový osobní přestupek? Pochopení může také dodat přesvědčivost kterékoli žádosti, jakou bys na druhého vznesl. Ano, duch, který je rozvážný a má pochopení, je dar od Jehovy a přispívá k drahocennému manželství. — Přísl. 19:14.

BER V ÚVAHU ROZDÍLY A NEDOKONALOST

21. Jak může pomoci připuštění rozdílů, abyste si uchovali své manželství drahocenné?

²¹ Navzdory nejlepším snahám se žádná dvojice neshodne ve všem. Rozdíly budou existovat. Křesťanský cestující dozorce, ženatý přes 25 let, poznamenal: „Některé dvojice říkají: ‚My jsme tak rozdílní!‘ Pak se soustředí na ty rozdíly a brzy se nemohou navzájem snést. Jistě, manželka a já máme v něčem rozdílný vkus, ale máme také mnoho společného. Tím, že se soustřeďujeme na to, co máme společného, naše manželství je den ode dne drahocennější.“ Jsi stejně ochotný přizpůsobit se a brát v úvahu rozdíly ve svém manželství?

22. a) Co může manželským druhům pomoci, aby dosáhli uspokojení v manželství? b) Co je nejsilnějším popudem, abyste zachovali své manželství počestné?

²² Dokonalý druh neexistuje. Uspokojení lze dosáhnout tím, že se naučíte přijímat rozdíly a smiřovat se s malými slabostmi. (Kol. 3:13) Skutečností je, že náš vztah k Bohu, touha, aby zůstal naším přítelem, je nejsilnější popud k tomu, abychom zachovávali své manželství počestné. Opravdu chvályhodný je postup těch křesťanů, kteří se snaží o úspěšné manželství z úcty ke svému vztahu k Jehovovi.

23. Jak můžeme zachovat své manželství drahocenné?

²³ Každé manželství, které je zanedbáváno, zreziví. Přesto můžeš obnovit lesk vynaložením opravdového úsilí, abys 1. pěstoval osobní výměnu myšlenek, 2. uchovával si na jazyku zákon milující laskavosti a 3. bral v úvahu rozdíly a nedokonalost. To, spolu s Božím požehnáním, zachová tvé manželství drahocenné nejen pro tebe, ale pro jeho vznešeného původce.

Manželé, projevujte obětavou lásku

„Manželé, milujte stále své manželky, stejně jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ — Efezanům 5:25.

1. Proč křesťanské vedení hlavou klade na muže velké nároky a současně odměňuje?

„MANŽELSTVÍ! Nic jiného neklade na muže tak velké požadavky!“ To napsal norský básník Ibsen. Vzhledem k biblické zásadě vedení hlavou budeš asi ze srdce souhlasit. Ale křesťanské vedení hlavou, jestliže je správně uplatňováno, může také vytvořit domácí prostředí, které je přístavem vzájemné lásky a úcty, kde je tvému srdci volně. Tvé božsky ustanovené postavení hlavy ovšem s sebou skutečně nese větší odpovědnost před Bohem. — Luk. 12:48.

2. Závisí štěstí doma pouze na manželově úsilí?

² Znamená to, že jsi jako manžel jedině ty odpovědný za štěstí ve svém domově? Ne, o zlepšení ovzduší se tam musíte snažit oba, ty i tvá manželka. (Přísl. 14:1) Skutečnost, že velká část následujícího výkladu platí manželovi, neznamená, že manželky jsou méně nedokonalé. Je však záměrem pomoci manželům, aby žili podle požadavků křesťanského vedení hlavou. Jak se má vlastně uplatňovat postavení hlavy? To je věc, které musejí porozumět všichni křesťané — i svobodní.

MILUJ, JAKO KRISTUS MILOVAL SBOR

3. Jak Efezanům 5:25 popisuje správné vedení hlavou a co to znamená?

³ „Manželé, milujte stále své manželky, stejně jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj,“ napsal apoštol Pavel. (Ef. 5:25) Protože manželé mají biblické právo činit v rodině konečná rozhodnutí, bylo by snadné, aby se tam vloudilo sobectví. Připouštíme, že ve většině rodinného rozhodování hrají velkou úlohu osobní záliby. Převládají tvé vlastní sklony, když nejde o žádnou biblickou zásadu? Všimni si, že manžel musí napodobovat Ježíšovu obětavou lásku. Ten se vydal za své učedníky. „Kristus se nelíbil sám sobě.“ (Řím. 15:3) Obětavost znamená vzdát se něčeho příjemného nebo na sebe vzít nějakou těžkost či nepohodlí pro dobro druhého.

4. Jakým způsobem projevil Ježíš svou starost o své učedníky?

⁴ Ježíšovým prvořadým zájmem bylo, aby duchovně pomáhal svým učedníkům. Plně stál za spravedlností, ale nikdy nebyl drsný, když jeho učedníci projevovali nesprávné názory nebo byli opovážliví, výbušní či zbabělí. (Mat. 18:1–3; Luk. 22:24–26, 47–51, 56–62) ‚Prostřednictvím Božího slova‘ a svého příkladu pomáhal svým učedníkům překonávat vážné slabosti, aby jako celek byl sbor „svatý a bez poskvrny“. — Ef. 5:26, 27.

5, 6. Jak může manžel napodobovat Ježíšovu obětavou lásku? Kdy je to zvlášť těžké?

⁵ Projevuješ takovou obětavou lásku? Někteří muži se domnívají, že starat se o manželku v hmotném ohledu je už dostatečná oběť. Pravda, taková námaha je obtížná a měla by být hluboce oceňována. Jádrem Ježíšova příkladu však bylo jeho neúnavné úsilí pečovat o duchovní a citové potřeby svých učedníků, a to navíc k jejich tělesným potřebám. Hmotná péče o rodinu je spojena v tomto světě s mnoha starostmi, a tak je pochopitelné, že celá řada mužů nechce být doma dále duševně zatěžována. Tento postoj je sice běžný v rodinách, které se nesnaží přidržovat Bible, ale smutné je, že i jedna křesťanská manželka se svěřila: „Můj manžel mi neposkytoval žádné vedení. Někdy jsem mu vylévala své srdce, když šlo o rozhodování v jistých záležitostech, ale on byl myšlenkami jinde.“

⁶ Řešením je obětavá láska. Jestliže je manželka zmatena nějakým problémem, pohne tě tato láska, abys s ní o věci trpělivě pohovořil, místo abys ji odradil slovem nebo výrazem obličeje. Budeš mít velkou starost o její duchovní smýšlení, budeš s ní studovat Bibli a podílet se s ní na svaté službě. Nedovolíš, aby musela na sebe brát závažná rozhodnutí, která jsou podle práva tvou odpovědností. Dohlédneš také, aby měla příležitost uvolnit se a trochu si odpočinout. (Mar. 6:31) Taková iniciativa dodá manželce sebeúctu a opravdové bezpečí.

POKORNÝ V SRDCI

7. Jaká vlastnost je potřebná k vyváženému vedení?

⁷ Při svém vedení mají muži často potíže s hledáním vyrovnanosti. Někdy se někteří cítí ohroženi, dokonce i když manželka jen vznese návrh nebo je poněkud kritická. Ježíš, vzor pro všechny křesťanské hlavy, řekl: „Jsem mírné povahy a pokorný v srdci.“ (Mat. 11:29) Jeho pokora nebyla jen povrchní, aby zmizela, jakmile s ním někdo nesouhlasil.

8, 9. a) Z čeho vinila Sára Abraháma a proč? b) Proč ji Abrahám nesnižoval ani neodpověděl drsně?

⁸ Abrahám byl také příkladem pokory. S jeho manželkou Sárou zacházela neuctivě její otrokyně Agar. Abrahám si toho buď nevšiml, nebo rychle nezasáhl. „Násilí mně způsobené ať je na tobě. Sama jsem dala svou služku do tvé náruče, a ona si uvědomila, že je těhotná, a pohrdla mnou ve svých očích. Ať Jehova soudí mezi mnou a tebou.“ — 1. Mojž. 16:5.

⁹ Jak musela ta slova pálit! Abrahám přece hluboce Sáru miloval a nikdy by nechtěl, aby jí někdo ubližoval. Sára snad sice měla důvod vinit Abraháma ze svého postavení, ale možná, že reagovala přehnaně, vždyť se dokonce obracela k Bohu, jako by Abrahám nechtěl jednat podle práva. Ale učinil Abrahám výpad na obranu svého postavení hlavy? Považoval Sáru za nepoddajnou? Věděl, že Sára opustila pohodlný domov v Ur a že již přes deset let bydlí ve stanech, když on reagoval na Boží vedení. Tomu se říká podřízenost! Její poddajná, nesobecká podpora mu ji učinila drahou. (1. Petra 3:5, 6) „Podívej se, tvá služka je ve tvé moci,“ byla jeho mírná odpověď. „Udělej s ní, co je v tvých očích dobré.“ (1. Mojž. 16:6) Abrahám byl pokorný v srdci. To byl muž!

10. a) Jak může manžel napodobovat Abraháma? b) Budeš mít vždycky úspěch?

¹⁰ Když tě snad manželka obviňuje pro nějaký problém, snaž se odpovědět jako Abrahám. Není to vždy snadné. Někdy toho nedosáhneš. Ale naslouchej, snaž se porozumět a zhodnotit, co říká. Někdy manželka při výbuchu citů nepoužije právě ta nejvhodnější slova. Zareaguje možná přehnaně jako Sára. Snaž se přijít na to, jak byste vše spolu mohli vyřešit.

11. Proč by neměl manžel pohlížet na manželku jako na „druhořadou“ osobu?

¹¹ Manžel ovšem může stanovit pro domácnost různá pravidla. (Řím. 7:2) Tvá manželka však není dítě ani nějaká „druhořadá“ osoba. Jehova řekl: „Udělám [muži] pomocnici, jako jeho doplněk [doslova: „někoho jako on“].“ (1. Mojž. 2:18) Eva měla být na Adamově úrovni inteligence, jeho protějškem, skutečně schopná pomáhat mu v tom, co jim Bůh uložil.

12. a) Čeho bylo dosaženo, když si jeden manžel vypěstoval skromnost srdce? b) Jak přispívá skromnost ke štěstí v manželství?

¹² Schopné manželce popsané v Přísloví 31 její manžel důvěřoval. Kupovala majetek; dokonce sázela vinici „z plodů svých rukou“ — a to nebyl malý úkol! Odmítal to její manžel, cítil, že je ohroženo jeho postavení hlavy? Ne, chválil ji! (Verše 10, 11, 16, 28) Podobný postoj ti může pomoci. aby ses vyhnul zbytečným rozepřím. Jeden manžel a manželka se například ustavičně přeli. Manžel opravdu uplatňoval „pánovité“ vedení. Když však na modlitbě prozkoumal sám sebe, potlačil svou nepatřičnou pýchu. Začal oceňovat její návrhy. Nakonec jí dokonce dovolil, aby se starala o některé peněžní záležitosti. Dnes říká: „Dělá to ohromně!“ Manželka dodává: „Chtěla jsem jen důvěru. Je to dobré, když vnitřně cítíš, že ti manžel důvěřuje.“ Přísloví 13:10 varuje: „Opovážlivostí člověk vyvolává pouze zápas, ale u těch, kteří se spolu radí, je moudrost.“ Manžel, který si uvědomuje svá omezení, se raduje z dovednosti své manželky, a tím ukazuje, že je skromný v srdci. — Přísl. 11:2.

PROKAZUJTE ČEST „SLABŠÍ NÁDOBĚ“

13. a) Co musí dělat manžel podle 1. Petra 3:7? b) Jaká citová potřeba činí z manželky „slabší nádobu“?

¹³ „Vy, manželé,“ napsal apoštol Petr, „bydlete [se svými manželkami] nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší, totiž ženské nádobě.“ (1. Petra 3:7) Musíš znát citové založení své manželky, které je základním důvodem, proč je považována za slabší nádobu. Manželka musí cítit, že ji manžel miluje a dbá o ni. Bez této jedné věci — bez ohledu na to, jaký hmotný majetek má — nebude nikdy spokojená. Musí být přesvědčena, že její manžel smýšlí stejně jako manžel z dávné doby, který své manželce řekl: „Je mnoho dcer, které projevily schopnost, ale ty — ty jsi je všechny převýšila.“ — Přísl. 31:28, 29.

14. Co dává ženě citové bezpečí?

¹⁴ ‚Moje manželka by přece měla vědět, že ji miluji. Cožpak jsem si ji nevzal?‘ myslí si možná někteří muži. Manželky však žijí z vyjádřené náklonnosti. Věrný muž Izák byl k této potřebě citlivý. Po pětatřiceti letech manželství ho viděli, jak své manželce projevuje náklonnost. (1. Mojž. 26:8) Jednej také tak. Pozorností, kterou jí věnuješ, jí dej najevo, že tvé srdce je při ní, že pro tebe ‚převyšuje všechny ženy‘.

15. Nač musí manželé pamatovat, aby zůstali pozorní ke svým manželkám? Proč je to tak důležité?

¹⁵ Být tak pozorný vyžaduje čas a přemýšlení. Pro některé manželky je snadnější být pozorný k někomu, kdo se zdá nový a vzrušující. To se dělo v Izraeli za časů Malachiáše. Jehova řekl mužům, kteří byli zaměřeni sami na sebe a kteří jednali zrádně se svými manželkami: „Budete na stráži vzhledem ke svému duchu.“ (Mal. 2:13–16) Ano, bylo třeba, aby byli na stráži, aby se měli na pozoru před svými city. Protože možná pracuješ nebo žiješ v blízkosti jiných žen, musíš dělat to též. Je třeba vědomého úsilí a sebekázně, abys zabránil sobectví, nudě nebo zvědavosti změnit tvého ducha neboli tvé vnitřní city vůči tvé manželce. — Mat. 5:27–30.

CO MANŽELCE „PATŘÍ“

16. V jaké oblasti manželství je mnoho problémů? Jak je v 1. Korinťanům 7:3, 4 poukázáno na nesobeckost?

¹⁶ Tvá obětavost je nutná zejména v tom, co se v manželství „patří“. „Ať manžel poskytuje své manželce, co jí patří, ale ať také manželka jedná stejně se svým manželem. Manželka nemá autoritu nad svým tělem, ale její manžel; stejně také manžel nemá autoritu nad svým tělem, ale jeho manželka.“ (1. Kor. 7:3, 4) V tomto citlivém vztahu jsou hojné problémy. Některé výzkumy ukázaly, že polovina všech dvojic někdy během svého manželství zakusí vážný sexuální problém.

17. a) Co by mělo být zahrnuto v dávání toho, co manželce patří? b) Jak vysvětluje jeden badatel potřeby manželky?

¹⁷ Mnoho manželů často srovnává manželčiny potřeby neboli to, co jí sexuálně „patří“, se svými vlastními. Ve zcela jiné oblasti ukázal Pavel, že každému ‚nepatří‘ totéž. Podle Římanům 13:7 některým vládním úředníkům patří daň, jiným poplatek a ještě jiným čest. To, co komu patří, závisí na specifické potřebě nebo požadavku jednotlivce. V manželství patří tvé manželce více než jen tělesné spojení. V knize „Rodina, společnost a jednotlivec“ (angl.) prohlašuje badatel William M. Kephart: „Podstatu ženské sexuality lze tedy nejlépe popsat v pojmech lásky a náklonnosti . . . Během sexuální činnosti záleží průměrné ženě přinejmenším stejně na láskyplném chování — na tom, že je objímána, laskána, líbána . . . zdá se, že je v povaze žen myslit na sex v pojmech něžnosti a lásky spíše než izolovaného tělesného pudu.“

18. Co může vyvolat sobeckost?

¹⁸ Citové založení tvé manželky jako „slabší nádoby“ vyžaduje, abys byl obětavý, a nestaral se jen o vlastní uspokojení. A navíc, vybírat si pro zábavu to, co pojednává o sexu, může vyvolat nepatřičné „pohlavní choutky“ a vést k sobeckosti, takže to, co by mělo být krásné, bude hrubé a sprosté. Vyhýbej se takové volbě zábavy jako moru! (Kol. 3:5) Trpělivě, pomocí projevů něžné lásky, dávej své manželce plně, co jí patří. — 1. Kor. 10:24.

OBĚTAVOST SE DOTÝKÁ SRDCE

19. Jestliže je manžel obětavý, měla by toho křesťanská manželka zneužívat?

¹⁹ Při takovém zdůrazňování manželovy obětavosti můžeš mít pocit: ‚Nebudou toho manželky zneužívat? Nebudou vždycky trvat na tom, že bude po jejich?‘ Tak by to být nemělo! Křesťanské manželky by měly reagovat tak, jako sbor reagoval na Ježíšovu obětavou lásku. Pavel píše: „Pohání nás totiž láska, kterou má Kristus . . . a zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, již nežili pro sebe.“ (2. Kor. 5:14, 15) Stejně by měla i tvá manželka reagovat nesobeckostí. Jak řekla jedna šťastná křesťanská manželka: „Budu se vydávat do posledního dechu pro svého manžela, abychom mohli dále sloužit ve svém velmi obtížném teokratickém přidělení, protože vím, že mu na mně záleží.“

20. a) Jak ukazuje úvaha o 1. Mojžíšově 3:16, že manžel i manželka mohou ztratit vyrovnanost? b) Proč by neměly manželky spěšně poukazovat manželům na jejich provinění?

²⁰ Ano, manželky, je třeba, abyste byly nesobecké. Stejně jako manžel může zneužívat svého postavení hlavy tím, že sobecky panuje nad svou manželkou, i manželka může mít nepřiměřenou touhu po pozornosti svého manžela. (1. Mojž. 3:16) Vyrovnanost není snadná. Při všech požadavcích kladených na tvého manžela, včetně těžkých povinností ve sboru, určitě se stává, že někdy neuspokojí všechny tvé citové potřeby. „Kdyby provinění bylo to, co pozoruješ, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ přiznal žalmista. Nikdo z nás! (Žalm 130:3) Stejně jako se bude zodpovídat Jehovovi tvůj manžel, budeš to činit i ty. Ale nyní tvé projevy ocenění pro to dobré, co dělá, spolu s milosrdenstvím zaujmou nejen pozornost tvého manžela, ale i samotné jeho srdce.

POMOC SHORA

21. Jak pomáhá Bůh? Uveď příklad.

²¹ Všechny tyto odpovědnosti se ovšem mohou zdát obtížné. Ale Bůh vám pomůže, „abyste byli posilněni mocí prostřednictvím jeho ducha v člověku, kterým jste uvnitř“. Právě tato vnitřní síla vám dá schopnost nést jakýkoli náklad; vždyť Jehova prostřednictvím své moci může „učinit více než v nadbytku vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. (Ef. 3:16, 20) Jedna křesťanská dvojice se rozešla kvůli problémům. Po nějakém čase se spolu posadili, aby si pohovořili o možném usmíření. Znovu začal křik. Pak manžel navrhl, aby se společně pomodlili. Uklidnili se. „To byl zřejmě ten opravdový problém v našem manželství,“ svěřil se manžel. „Vždycky jsme se snažili urovnávat své problémy sami, místo abychom hledali pomoc u Jehovy. A nic se nikdy nedařilo.“ Když byli opět spolu již pět let, řekla manželka: „Neustále se to zlepšuje. Čím víc uplatňujeme biblickou pravdu, tím jsme šťastnější. Nyní se snažíme včlenit Jehovu do každé stránky našeho manželství. Tolik se nám líbí pracovat společně v kazatelském díle!“

22. 23. a) Kolem čeho by mělo být soustředěno křesťanské manželství b) Proč si tolik manželek zaslouží srdečnou pochvalu?

²² Ano, křesťanovo manželství by mělo být soustředěno kolem jeho vztahu k Bohu, ne jen kolem toho, aby se líbil svému druhovi. Jak napsal Pavel: „Ať jsou . . . ti, kteří mají manželky, jako kdyby neměli žádné.“ (1. Kor. 7:29) Pavel samozřejmě neříkal manželům, že mají své manželky přehlížet. Je jen správné, snaží-li se ženatý muž ‚získat schválení své manželky‘. (1. Kor. 7:33) Jak ale muž dělá duchovní pokroky a projevuje vlastnosti dobrého manžela, pravděpodobně bude jmenován do služebních předností sboru. To zabere část času, který předtím sdílel s manželkou, ačkoli by se proto neměl stát nevyrovnaným. Přesto se však manželka bude muset asi někdy obejít bez jeho plné pozornosti.

²³ Mnohé z vás, manželky, při různých příležitostech nesobecky vyčkávaly, zatímco se manžel musel starat o nutné povinnosti ve sboru. Zasloužíte si opravdu chválu! Váš manžel a Jehova hluboce oceňují vaši trpělivou podporu. Jste právě tím, co říká Bible — „korunou“ svého manžela, někdo, kdo přináší ‚dobrou vůli od Jehovy‘! — Přísl. 12:4; 18:22.

24. Co by se měl snažit dělat manžel a co manželka?

²⁴ Manželé, projevujte tedy nadále obětavou lásku. Manželky, reagujte nadále nesobeckou podporou. Budujte své manželství okolo svého vztahu k Bohu. A kéž náš něžný Otec bohatě požehná vašim snahám!