Otázky čtenářů

● V rodině mého manžela je zvykem, že všechny děti a vnoučata se shromáždí 25. prosince v domě jeho rodičů k velkému obědu. Manžel ví, že jako jedna ze svědků Jehovových neslavím vánoce. Ale mám jít na oběd?

Ty sama se budeš muset rozhodnout, co je ve vašem případě nejlepší. Zde je však několik myšlenek, o nichž snad můžeš uvažovat.

Na mnoha místech je okolnost, že většina lidí nemusí o určitých svátcích pracovat, považována za vhodnou příležitost k tomu, aby se rodiny sešly. I křesťanští příbuzní a přátelé využívají takové dny pro piknik nebo jídlo, přestože neslaví náboženské svátky. Tyto volné pracovní dny mohou být důvodem, proč se rodina tvého manžela schází 25. prosince. Ale jestliže většina příbuzných slaví vánoce, je možné, že si při takové schůzce vyměňují vánoční pozdravy a dárky.

Svědkové Jehovovi vysvětlili, že Ježíšovým následovníkům nebylo přikázáno, aby si připomínali Ježíšovo narození, protože se nenarodil 25. prosince, a že toto datum bylo přejato z římských pohanských slavností. (1. Kor. 11:23–26) Svědkové Jehovovi neslaví vánoce, protože mají na mysli Ježíšova slova: „Bůh je Duch, a ti, kteří jej uctívají, musí jej uctívat duchem a pravdou.“ — Jan 4:24.

Ti z příbuzných tvého manžela, kteří nesouhlasí s vírou založenou na Bibli, snad cítí volnost slavit vánoce. Avšak — jsou-li upřímní — měli by respektovat tvou svobodu zdržet se oslavy. Kdybys byla u rodinné hostiny, ale odmítla podílet se na vánočních přáních, výměně dárků a jiné sváteční činnosti — byli by uvedeni do rozpaků nebo zklamáni? O tom bys měla se svým manželem předem promluvit. Jako křesťanská manželka máš nepochybně úctu před jeho postavením hlavy, a to se vztahuje i na to, kde bude rodina jíst. Ale jestliže uctivě a mírně předložíš své názory a projevíš rozumnost, jistě se bude snažit, aby našel přijatelné řešení. — Fil. 4:5; Kol. 3:18.

Možná, že tě manžel bude nutit, abys jej doprovázela, a že navrhne, aby ses na vše dívala jako na obyčejné jídlo a neúčastnila se na žádném svátečním zvyku. To by byla jedna z možností, protože někdo může být přítomen tam, kde druzí vykonávají náboženskou činnost, jestliže se jí osobně neúčastní. (Srovnej 2. Král. 5:17–19.) A jak Bible ukazuje, samotná skutečnost, že někdo přikládá určitému pokrmu zvláštní význam, křesťanu nebrání, aby pokrm považoval za obyčejné jídlo. (1. Kor. 8:8; 1. Tim. 4:4) Když však apoštol Pavel o tom mluvil, zdůraznil, že je nutné myslet na svědomí druhých. Měli bychom se snažit, abychom nevzbudili nesprávný dojem, který by mohl vést ke klopýtání. — 1. Kor. 10:23–30.

Kdybys šla 25. prosince na rodinnou schůzku a jídlo, mysleli by tvoji příbuzní, že s nimi oslavuješ vánoce? Nebo snad poznají podle toho, co vědí o tvé víře a co vidí na tvém chování, že tvá přítomnost ve společnosti a při rodinném jídle nemá pro tebe náboženský význam? Sama můžeš nejlépe zvážit situaci a postoj druhých a učinit rozhodnutí, které považuješ za moudré, křesťanské a v souladu se svým biblicky cvičeným svědomím.

Otázky čtenářů

● Přísloví 10:6 zní: „Požehnání jsou pro hlavu spravedlivého, ale pokud jde o ústa zlých, zakrývají násilí.“ Co tato slova znamenají?

Toto přísloví pěkně označuje protikladné výsledky, k nimž dospívají dva druhy osob — spravedlivý a zlý. Když budeme uvažovat o jeho významu, pomůže nám to poznat, jakým druhem člověka chceme být.