„Buďte zdrávi!“

TĚMITO slovy vedoucí sbor křesťanů v prvním století ukončil dopis sborům. Řecký výraz, jehož zde použili, obsahoval myšlenku ‚Buďte posilněni, ať se vám dobře daří, buďte zdrávi‘. — Sk. 15:29.

Ačkoli výrok „buďte zdrávi“ sloužil jako zdvořilý závěr dopisu, jak tomu říkáme, dotýká se něčeho, co je nám všem drahé — našeho zdraví. Lidé odedávna touží po lepším zdraví. Ale povšiml sis, kolik lidí se dnes o to zřejmě stará až ‚přespříliš‘? Ptal ses někdy, jak má křesťan v tomto směru projevovat rovnováhu?

CO OVLIVŇUJE NÁZORY NA ZDRAVÍ

Vzrůstající zájem o zdraví může být projevem toho, jak hluboce si lidé uvědomují svou smrtelnost. Smrt přichází tak rychle! (Žalm 90:10) Můžeš pochopit, proč člověk, který se domnívá, že nynějším životem všechno končí, by udělal téměř vše, jen aby zabránil nemoci, která by mohla uspíšit smrt.

Názory na zdraví jsou ovlivněny také rozšířenou nedůvěrou ke státním institucím, včetně odborníků v běžné medicíně. Tato nedůvěra vede mnohé lidi k pochybnostem o kvalitě prodávaných potravinářských výrobků. Milióny lidí, kteří slyšeli, že příliš rafinované „nekvalitní potraviny“ s chemickými přísadami škodí, chtějí omezit množství uměle připravovaných potravin, které jedí. Mnozí mají tak vysoké mínění o „přírodní stravě“, že vlastně nechtějí jíst nic jiného. Jiní zase mají nedůvěru k lékům, protože vědí o takových tragédiích, jako bylo narození defektních dětí po thalidomidu. Obávají se, že léky, kterým farmaceutické firmy dělají velkou reklamu a které někteří příliš zaměstnaní lékaři předpisují bez pečlivé kontroly, mohou mít vedlejší účinky.

Proto si lidé ve zdravotních záležitostech počínají nezávisleji. Pravděpodobně uznáváš, že každý dospělý člověk by se měl ohledně svého zdraví sám rozhodovat na základě spolehlivých informací o různých možnostech. Jsou však nějaká nebezpečí, která musíme vzít v úvahu? Může nám Bible pomoci ve zdravotních otázkách?

KŘESŤANSTVÍ JE TVÉMU ZDRAVÍ PROSPĚŠNÉ

Dopis vedoucího sboru v prvním století vysvětloval, že křesťané se mají ‚zdržovat smilstva a krve‘. (Sk. 15:28, 29) To je moudré i ze stanoviska zdravotního. Smilstvem si lidé mohou přivodit pohlavní nemoci a může dojít k nechtěnému těhotenství. Krevními transfúzemi došlo k tisícům případů infekční žloutenky nebo virózy, jakou dostal i papež Jan Pavel II, a ty jsou často fatální.

Také si uvědom, jak se může zlepšit zdraví, uplatňujeme-li biblickou radu ohledně opilství a kouření. Dr. Joel Posner uvedl, že 60 procent peněz, které se ve Spojených státech vydávají na zdravotní péči, jde na nemoci spojené s užíváním alkoholu a tabáku. — Přísloví 20:1; 2. Kor. 7:1.a

Bible chrání naše zdraví i v jiných směrech. Pochopíš to, uvědomíš-li si, co říká o zachovávání čistoty. (2. Mojž. 30:17–21; 5. Mojž. 23:12–14) I celkový duch, který si křesťan vytváří, když studuje Bibli, mu může zlepšit zdraví. Pěstuje-li mírnost, laskavost a lásku, žije pokojněji s druhými a to chrání jeho zdraví. (Přísl. 14:30) Křesťan si také velmi váží života, a proto jedná rozumně a obezřetně, aby se vyhnul riziku. Bude například svědomitěji než jiní lidé užívat ochranných pásů při jízdě autem. (Sk. 17:24, 25, 28) Dr. K. L. White, náměstek ředitele zdravotnického oddělení Rockefellerovy nadace, řekl, že takové věci „životního stylu a osobního chování“ jsou „hlavní činitelé ovlivňující zdraví jednotlivých lidí“.

Dále je zde biblická rada: „Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej. Není dobré jíst příliš mnoho medu.“ (Přísl. 25:16, 27, „EP“) I když má med jako sladidlo ve srovnání s cukrem relativní výhody, poskytuje tato rada pravidlo pro dobré zdraví: Ať je základem tvé diety umírněnost. Může-li někdo jíst rozmanitou stravu a nejí přes míru a nejí také příliš mnoho určité stravy, bude to pro jeho zdraví prospěšné. Komentáře o medu platí v rozšířeném smyslu i na úsilí o zdraví.

VITAMÍNY, NEROSTNÉ LÁTKY A LÉČIVÉ BYLINY

Zlepšená výživa přispěla k lepšímu zdraví. Základem bylo objevení našich potřeb, pokud jde o vitamíny a nerostné látky. Například nemoci beri–beri, pelagra, kurděje a křivice, jež vznikají následkem nedostatku vitamínů, lze vyléčit nebo je možno se jim vyhnout vyrovnanou dietou s dostatkem vitamínu B, C a D. Lékaři se také začali více zabývat výzkumem výživy, a objevily se zprávy o jiných nemocech, které zřejmě reagují na velké dávky určitých vitamínů a nerostných látek podávaných pod lékařským dohledem.

A přece mnozí začali ze své vlastní iniciativy brát velké dávky různých potravinových doplňků, jako kdyby měli něčeho vážný nedostatek. Někteří lidé, kteří si sami rozhodují o léčení, si myslí: „Je-li malé množství něčeho dobré, pak větší množství je lepší“ a „Vitamíny a nerostné látky ti nemohou ublížit, protože tvé tělo se zbaví všeho, co je nadbytečné“. Inu bereš-li příliš mnoho některých vitamínů, mohou ‚projít do střev a vypustit se do stoky‘, takže v těle vznikají jen odpadové látky, které jsou drahé. (Mat. 15:17) Užíváš-li však příliš mnoho jiných vitamínů a nerostných látek, přestanou být poživatinami a začnou působit jako léčiva, dokonce i škodlivě toxická.

Užíváním přílišného množství určitých vitamínů si lidé poškodili tělesné orgány, nebo dopadli ještě hůře. Uveďme si jen jeden příklad: Jeden muž v Británii, který užíval velké množství mrkvové šťávy a vitamínu A, zemřel na hypervitaminózu, kterou si přivodil. Mnohým dětem také bylo způsobeno poškození příliš velkým množstvím vitamínů, které jim dávali rodiče sice upřímní, ale špatně informovaní o výživě. Pokud jde o nerostné látky, jeden oční lékař a chirurg poznamenává: „Mám starost o mnohé, kteří užívají ohromné dávky kalcia, mědi, zinku a chromu. U dvaceti až třicetiletých bratrů a sester shledávám stav, který může vést k oslepnutí.“ Vzpomeň si na moudrou biblickou radu o medu. Ať jde o syntetické léčivo nebo o přírodní vitamín, nerostnou látku nebo léčivou bylinu, příliš mnoho ti může ublížit.

Ano, je nutné dávat pozor i na léčivé byliny. Je zřejmé, že některé léky i z léčivých bylin mají svou hodnotu; například digitalis a chinin jsou z rostlin. Jeden průzkum v Keni ukázal, že „nejméně 50 procent rostlinných léčiv, která používají lékaři–kouzelníci, mají z lékařského hlediska skutečnou hodnotu“. To však znamená, že hodnota mnoha rostlinných léčiv není známa. A to, že Jehova určil, aby původní potravou člověka byly „rostliny“, neznamená, že všechny byliny jsou bezpečné. Tabák a marihuana jsou také „byliny“. — 1. Mojž. 1:29, 30.

I léčivé byliny, které zřejmě pomáhají jednomu člověku, mohou druhému ublížit. Jeden cestující dozorce v Ohiu měl žaludeční obtíže. Starostliví přátelé jej vybízeli, aby bral všeobecně známý lék z léčivých bylin. Když potíže přetrvávaly, šel k lékaři, který podrobným vyšetřením zjistil žlučníkové kameny. Lékař také shledal, že krev tohoto služebníka se nesráží; říznutí by u něj mohlo vést k vykrvácení. Když se lékař dověděl o rostlinném léčivu, řekl, že se ví o jeho účinku na krevní srážlivost. Jakmile pacient přestal tuto léčivou bylinu užívat, krevní porucha se upravila.

POSKYTOVAT RADY

Je pochopitelné, že ten, kdo chce pomoci nemocnému příteli nebo příbuznému, může poradit, co by podle jeho názoru mohlo pomoci nebo o čem slyšel, že je účinné. Někdy může být takové jednání i projevem křesťanské laskavosti, například když apoštol Pavel radil mladému Timoteovi, aby nepil místní vodu, ale aby ‚používal trochu vína na svůj žaludek a na svá častá onemocnění‘. — 1. Tim. 5:23.

Kdo pravidelně doporučuje léky, vitamíny, nerostné látky a léčivé byliny, měl by však být opatrný, zejména pokud nemá důkladné znalosti o zdraví a o systémech tělesných orgánů. Měl by si položit otázku: Znám opravdu skutečnosti? Jestliže nějaký lék, vitamín, nějaká nerostná látka nebo léčivá bylina zřejmě pomohla mně, cožpak vím, zda by to někomu jinému neublížilo? Kdyby se to stalo, nenesl bych do jisté míry vinu a odpovědnost? A i kdyby to, co navrhuji, neuškodilo ani nepomohlo, nemohl bych tím způsobit, že nemocný bude odkládat účinné léčení, takže se dostane do kritického, nebo dokonce fatálního stavu? — Srovnej 1. Timoteovi 5:22.

Někteří se neobyčejně nadchli pro nějaký způsob léčení. Zde je pro to zvláštní příklad: Jeden křesťanský starší našel pode dveřmi dopis od přítele, který prodává vitamíny. Citujeme z něj úryvek: ‚Je logický a úžasný důvod, proč tyto (značkované) doplňky přinášejí výsledky. Je to jako „pravda“ ve srovnání s „Velikým Babylónem“. Někdy ani nevím, jak někteří naši bratři a sestry poznali pravdu. Přehlížejí Přísloví 18:13, ačkoli máme v úmyslu jim jedině pomoci.‘

Někteří z nejrůznějších důvodů mohli dojít téměř k náboženskému nadšení pro nějaké zdravotnické otázky, a z toho je patrné, jak všichni křesťané musí být opatrní, aby neztratili vyrovnanost.

JINÉ OTÁZKY

Křesťané mohou být vděčni, že máme radu Božího slova, protože nám v mnoha směrech pomáhá zachovat si zdraví. Ale jiné otázky související se zdravím si zaslouží naši pozornost. Například: Jak mohu rozhodnout, které léčení mám přijmout? Co lze říci o neobvyklých způsobech stanovení diagnózy nebo léčení? Je s některými z nich spojeno duchovní nebezpečí? Jak by měl tvůj názor na Boží království ovlivňovat tvé smýšlení o zdraví? Těmito hledisky se bude zabývat další článek.

„Dobré zdraví“ a křesťanská rozumnost

APOŠTOL Pavel napsal křesťanům ve starověkých Filippech: „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem.“ Tak povzbudil je i všechny křesťany od té doby, aby projevovali umírněného ducha a rozumnou vyrovnanost. — Fil. 4:5.

Jde-li o naše zdraví, musíme být rozumní. Musíme se například vyvarovat požitkářství a extrémů v tom, co jíme, a měli bychom také přiměřeně cvičit a odpočinout si. Náš názor na léčení by měl být také založen na rozumné úvaze, abychom v péči o zdraví citově nepropadli něčemu, co je právě v módě. Rozumnost potřebujeme i v tom, abychom zachovávali rovnováhu mezi duchovním zdravím a zdravím tělesným. Musíme se ‚ujistit o důležitějších věcech‘, aby zdravotní otázky neodsunuly Boží království na druhé místo. — Fil. 1:10.

OPATRNOST PŘI VÝBĚRU LÉČENÍ

Jde-li o to, abychom učinili nějaké rozhodnutí v otázce léčení nebo zdraví, je dobré si uvědomit, že i tyto věci bývají ovlivňovány popularitou nebo módou. Snad si vzpomeneš na různé způsoby léčení, které kdysi byly populární, ale nyní je na ně zcela odlišný názor. Vzpomínáš si, že lékaři používali rentgenového ozařování proti akné, odstraňovali dětem mandle z nezávažných důvodů nebo předpisovali nové sulfonamidy nebo penicilín téměř na každou infekci? Mnohé se změnilo. Tyto způsoby léčení sice mohou být vhodné v některých případech, ale zkušenosti a výzkumy ukázaly některé nežádoucí vedlejší účinky nebo bylo zjištěno, že tyto metody se mají uplatnit jen v určitých případech.

Jestliže mohou být právě panujícím názorem ovlivněni lékaři, kteří jsou školeni ve „vědecké metodě“ a vedeni k opatrnosti, pokud jde o nové léky a způsoby léčení, oč spíše může ztratit vyrovnanost neodborník a může podlehnout nějaké módě v otázkách zdraví. Miliónům lidí se to stalo. Mnozí často podstupovali nějaké léčení, které má jen omezenou terapeutickou cenu nebo jehož neodborníci hrubě zneužívali. Jiné „způsoby léčení“, jež se staly populárními, byly ve skutečnosti naprosto neúčinné, protože to byly podvody.a Zaváděli je lidé, kteří rádi připravovali nemocné o peníze. A pro křesťany je velmi zajímavé, že některé z těchto populárních způsobů léčení měly zřejmě něco společného s ‚nečistými silami‘ neboli se spiritismem, který Bible odsuzuje. — Iz. 1:13; 5. Mojž. 18:10–12.

Někdo se zeptá: ‚Ale jak poznám, zda nějaký způsob léčení je podvodem?‘ To může být obtížné, protože mnohé léčebné metody, které dnes ve skutečnosti každý uznává jako bezcenné, měly kdysi jména, jež vypadala vědecky. A literatura o nich poskytovala vysvětlení, jež mnozí považovali za přijatelné. Co nám tedy může pomoci?b

UPLATŇOVAT ROZUMNOST

Učedník Jakub napsal, že „moudrost shora je. . . rozumná“. (Jak. 3:17) Ačkoli křesťan není odborníkem ve zdravotnických otázkách, přesto jeho úsilí o rozumnost mu může pomoci, když má posoudit hodnotu diagnostických nebo zkušebních metod a způsobů léčení.

Musíme si ovšem uvědomit, že k mnoha zdravotním otázkám existují různé přístupy. Činný křesťan je nemůže všechny dobře znát. Jestliže však potřebuje nějaké léčení a dostane nějaké doporučení, může si položit otázku: ‚Zdá se navržené léčení rozumné a odpovídá poznatkům o tělu a o nemoci? Nebo vypadá podivně, či dokonce okázale? Doporučují mi toto léčení neinformované osoby nebo lidé, kteří z toho mohou mít finanční prospěch? Mám-li nějaké pochybnosti, neměl bych počkat, dokud nebude známo více skutečností?‘

Tyto otázky snad zní velmi jednoduše, ale vzhledem k tomu, že v minulosti získaly popularitu některé podivné léčebné metody, je nutné takové otázky uvážit. Znázorňuje to případ, který se stal nedávno: Jedna žena s normálním vzděláním, zaměstnaná v kanceláři, šla k muži, který se zabývá léčením a zdůrazňoval extrémní dietní postup. Později řekla svým přátelům, že jí ukazoval „nádoby s tumory, [nádory], jež se vyloučily u pacientů“, včetně „mozkového tumoru“. Rozumnost by tě mohla podnítit k uvažování: Ví vůbec průměrný člověk, jak vypadá skutečný tumor? Jak by mohl identifikovat skutečný tumor, nehledě na to, jak se údajně „vyloučil“? Mozek není uložen volně, jak se tedy u někoho mohl „vyloučit“ mozkový tumor zažívacím traktem nebo nějakou jinou cestou?

A konečně mnohé zkoušky nebo léčebné metody, které se již v minulosti prokázaly bezcenné, byly doprovázeny tvrzením o „zázračných látkách“, neobyčejných „tělesných silách“ nebo to byly podivné metody, při nichž léčitel používal k ‚měření‘ snad kyvadla nebo nějaké části těla, která zřejmě neměla spojitost s místem, jehož se měla týkat diagnóza. Působil přitom na city, vyvolával atmosféru tajemnosti, nebo dokonce působil na spiritistické síly, ale neodpovídalo to rozumnosti. — Srovnej 3. Mojžíšovu 19:26.

A CO DOPORUČENÍ?

Další pomoc nám poskytuje výrok: „Kterýkoli nezkušený člověk uvěří každému slovu, ale bystrý uvažuje o svých krocích.“ — Přísl. 14:15.

To je dobrá rada, protože většina z nás již slyšela o různých druzích léčení, jež byla doporučována takovými výroky jako: ‚Panu Novákovi lékaři řekli, že bude žít jen čtyři měsíce, ale užíval a teď je mu dobře.‘ Ať již „pan Novák“ skutečně tu nemoc měl, nebo ne, máš vědět, že mnoho podvodných léčebných metod bylo v minulosti doporučováno podobně. To rozhodně neznamená, že máme být kritičtí, jestliže někdo ze známých vypráví nějakou osobní zkušenost. Máme-li se však rozhodnout v nějaké závažné zdravotní otázce, měli bychom vykonat víc, než jen ‚uvěřit každému doporučujícímu slovu‘.

Například i kdyby „pan Novák“ měl určitou nemoc a ta by se mu zlepšila, proč se to stalo? Silný vliv při léčení, včetně obvyklých lékařských postupů, má „účinek placeba“ (efekt vyvolaný přesvědčením nemocného, že je léčen). Průzkum ukázal, že přibližně u 30 až 40 procent pacientů došlo ke zlepšení po léčbě inertními pilulkami nebo injekcemi vody. Časopis „Science Digest“ (září 1981) o tom říká: „Víra, naděje, důvěra, to všechno jsou důležité složky účinku placeba a mohou někdy zahojit rány, změnit tělesný chemismus, a dokonce změnit i průběh nejúpornějších nemocí.“ Máš-li tedy rozhodnout, jak dalece máš ‚uvěřit každému slovu‘, vzpomeň si na „účinek placeba“ a polož si otázku: Bylo léčení samo shledáno jako účinné rozumným výzkumem a rozsáhlým zkoušením?

I kdyby nějaká zpráva byla víc než pouhým doporučením, je dobré uvážit, zda uvedený způsob léčby je přijatelný z hlediska morálního nebo náboženského. V časopise „The Journal of the American Medical Association“ byla zpráva o osmadvacetileté ženě, u níž se projevil lupus erythematosus, vážná imunologická choroba, kterou je možné diagnostikovat řadou klinických zkoušek. Odmítla léčiva a obrátila se k lékaři — kouzelníkovi, který „z ní sňal prokletí“. Vrátila se bez příznaku nemoci, zřejmě vyléčena. Článek v časopisu „JAMA“ klade otázku, jak mohl asijský lékař–kouzelník ‚odstranit zlého ducha‘ a vyléčit ji. Léčení bylo zřejmě účinné, ale křesťané by se měli takového způsobu vyvarovat, a také jiných způsobů léčení, o nichž mají pocit, že by mohly mít spojitost s nějakou formou spiritismu. — Srovnej Matouše 7:22, 23.

VYHLEDEJ ODBORNOU POMOC

Je zřejmé, že v mnoha případech potřebujeme odbornou radu o způsobech léčení a o zdravotních otázkách. Na koho se můžeme spolehnout? Písmo nám poskytuje zdravý postřeh: „Pozoroval jsi muže, který je zručný ve své práci? Před krále se postaví.“ — Přísl. 22:29.

Člověk který určitou věc studuje a získá zručnost, dosáhne uznání jako odborník, dokonce snad i jako vynikající odborník ve svém oboru. To platí i ve zdravotnictví. Máš-li tedy zhodnotit nějaké doporučení od nějakého lékaře nebo zdravotního poradce, můžeš si položit otázku: Jaké má doklady? Odpověď nemusí vždy záležet jen na jeho titulech nebo na zkratkách za jeho jménem. Mnozí lidé si přisvojili tituly, aby vypadali důležití. (Srovnej Matouše 23:6, 7.) Někteří se dávají rádi oslovovat titulem „doktor“ a určují diagnózu nebo provádějí léčení (zdarma nebo za penízec), ačkoli si jen přečetli několik knih nebo absolvovali několik hodin „kursů“.

Můžeš si také položit otázku: Jak rozsáhlé a kvalitní je jeho vzdělání? Je uznáván mezi lidmi, kteří mají mnoho vědomostí, je považován za odborníka? Učedník Lukáš zřejmě studoval a získal dostatek zkušeností, takže jeho odborné znalosti uznávány byly, když se o něm apoštol Pavel zmiňoval jako o ‚Lukášovi, milovaném lékaři‘. — Kol. 4:14.

Ovšem i někteří lidé, kteří prošli dobrým lékařským vzděláním, dali již někdy špatnou radu nebo zavedli nesprávný způsob léčení. Proč? Někdy proto, že neměli o své pacienty pravý zájem. Vytvořili si možná nějakou zvláštní teorii, pokud jde o zdraví. Nebo nedrželi krok s postupem medicíny, a tak neměli potřebné odborné vědomosti. I zde nám Bible může pomoci.

Říká: „Kde není důvěrný rozhovor, selhávají plány, ale dovršení je při množství rádců.“ (Přísl. 15:22) To zdůrazňuje, jak je užitečné poznat i druhý nebo třetí názor. Mnozí pacienti mají důvěru ke svému lékaři, a proto se nemusejí ptát na názor někoho jiného, když jim něco doporučí. V závažných problémech, nebo pokud nemáš jistotu ohledně rady, kterou jsi dostal je však rozumné poznat i druhý názor. Rozhodně se však postarej, aby se k věci vyjádřil někdo, o kom jsi přesvědčen, že ti dá nezaujatou radu. I kdyby to byl někdo, kdo má k otázce docela jiný přístup, měla by to být rada odborníka. Tak ti „množství rádců“ pomůže k lepšímu zdraví.

VYROVNANOST MEZI DUCHOVNÍM ZDRAVÍM A ZDRAVÍM TĚLESNÝM

Ačkoli zde rozsáhle uvažujeme o zdraví a léčení, měli by Bohu oddaní křesťané pamatovat na to, že naše tělesné zdraví je sice důležité, ale naše duchovní zdraví je daleko důležitější!

Ježíš radil: „Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst, nebo o své tělo, pokud jde o to, co budete nosit.“ Ano, musíme dávat pozor, abychom se nestali příliš úzkostlivými, pokud jde o jídlo, oblékání, nebo dokonce i o léčení našeho těla. Jak by to bylo smutné, kdyby se křesťan začal tak zajímat o své tělesné zdraví, že by zanedbával své zdraví duchovní! Mohl by upadnout do stejné léčky jako boháč z Ježíšova podobenství, jemuž Bůh řekl: „Tuto noc tě požádají o tvou duši. Kdo má pak mít věci [včetně zdraví], které jsi nahromadil?“ Ježíš dodal: „Tak se vede muži, který si střádá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ — Luk. 12:20–22.

Je pravda, že se musíme starat o své zdraví, abychom mohli užívat svého života ke službě Bohu. Ale zprávy z různých oblastí ukazují, že se někteří křesťané začali příliš zaměstnávat svým tělesným zdravím. O jednom takovém příznaku napsal jeden svědek ze Středozápadu Spojených států: „Tolik jich má zřejmě příliš veliký zájem o zdraví. Stále na to myslí [jak je patrné z jejich rozmluv].“ Dopis vysvětloval, že mnozí se zřejmě začali v tomto ohledu přespříliš starat, když jim bylo řečeno, že mají rakovinu, a to lidmi, kteří nejsou odborníky, ale kteří se domnívají, že mohou odhadnout, zda má někdo rakovinu. Ti potom navíc předpisují diety a potravinové doplňky. Tento svědek slyšel, jak jeden návštěvník z Kalifornie řekl: „My [s těmito zdravotními zvyklostmi] nepěstujeme společenství s těmi v našem sboru, kteří chtějí zůstat nevědomí a chodí ke svým lékařům.“

To je škodlivé z mnoha hledisek. Křesťanská shromáždění a sjezdy nejsou příležitostí k rozsáhlým rozpravám o zdraví ani k tomu, aby se někdo pokoušel říkat někomu diagnózu nebo doporučovat nějaké léčení. Tato shromáždění mají sloužit vřelému duchovnímu společenství. Starší by měli dávat pozor, aby se sál království nestal místem k propagování různých způsobů léčení nebo názorů, ale aby zůstal místem jednoty a pravého uctívání. — Srovnej Jana 2:16, 17.

V nynějším systému věcí není možné dokonalé zdraví. Takové zdraví nebude možné získat, dokud nepřijde nový systém. Potom již „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocen.‘ “ A stane se to proto, že bude prominuto lidské provinění a hřích. (Iz. 33:24) Proto neprojevujme nerozumný zájem o své nynější zdraví, jako kdybychom nyní usilovali o tělesnou dokonalost. Projevujme spíše moudrost a rozumnost tím, že se soustředíme na své duchovní zdraví.

Ježíš ukázal, kam bychom měli zaměřit svou pozornost: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Nesmíme se nechat odvrátit od tohoto božského úkolu. Nesmí se stát, že bychom pro zdravotní problémy přestali celým srdcem podporovat království. ‚Hledat nejprve království‘, to je moudrý a rozumný způsob jednání. Přinese nám „Boží pokoj“, a tak se může dokonce i zlepšit naše nynější zdraví. Ale daleko důležitější je, že se tak naším pokladem stane Boží schválení, se všemi těmi nádhernými vyhlídkami, jež se uskuteční teprve tehdy, až bude na lidstvo uplatněna Kristova vykupující oběť. — Fil. 3:8–11; 4:6, 7; Mat. 6:33.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 30]

Šíří se úzkostlivá péče o zdraví

Dr. Lewis Thomas, prezident newyorského Ústavu pro výzkum rakoviny — Memorial Sloan–Kettering Cancer Center, poznamenal v jednom z posledních bestsellerů:

„Jsme lidé, kteří jsou posedlí zájmem o Zdraví. Na tom všem je něco v podstatě naprosto nezdravého. Nezdá se, že bychom usilovali o bohatší život, ale že spíše chceme odvrátit nějaké selhání, odsunout umírání. Ztratili jsme veškerou důvěru v lidské tělo. Nyní panuje všeobecný názor, že jsme zařízeni špatně, že v nás může vždy něco selhat, že jsme zranitelní spoustou škodlivých vnitřních a vnějších vlivů a že život je naprosto riskantní. Žijeme v nebezpečí, že se kdykoli můžeme rozpadnout. . .

Problém je v tom, že se dáváme ovlivnit takovou propagandou. . . Ve skutečném životě jsme docela zdraví lidé. Rozhodně nejsme sestaveni špatně, náš organismus je podivuhodně pevný, trvanlivý, plný zdraví a je schopen odolat většině nepředvídaných situací. Budeme-li dále věnovat pozornost všem takovým řečem, bude naše blaho ohroženo novým nebezpečím, že se totiž staneme národem zdravých hypochondrů, budeme žít nezdravě opatrně a ustaráme se bezmála k smrti.

A na něco takového už nemáme čas, a nemůžeme si dovolit nechat se takovým způsobem odvádět od našich jiných daleko naléhavějších problémů. Ve skutečnosti bychom se měli znepokojovat, naše přílišná starost o osobní zdraví může být příznakem rezignace, . . . zatímco vně dochází k rozpadu celé společnosti.“ — „Medúza a plž“ (1979), str. 36–40, angl.

Otázky čtenářů

◼ Jak by se měli jednotliví křesťané a sbor jako celek dívat na biblickou radu, že máme vstupovat do manželství „pouze v Pánu“?

Ohledně ženy, jejíž manžel zemřel, radil apoštol Pavel: „Je volná, aby se provdala, za koho chce, pouze v Pánu.“ (1. Kor. 7:39) To není jen nějaká osobní rada od nějakého člověka. Pavel ji napsal pod inspirací; tato moudrá a milující rada tudíž pochází od Boha. Proto by se na ni křesťané měli dívat jako na radu vážnou, ne jako na něco, co je možné přehlížet nebo brát na lehkou váhu. Historická zpráva v Bibli to potvrzuje.

Když Abrahám vybíral pro Izáka manželku, nevybral žádnou ženu z lidí, kteří pěstovali falešné náboženství, z okolních Kananejců. Raději podstoupil obtíže, aby ve vzdálené zemi našel manželku z příbuzných, kteří uznávali pravého Boha. Podobně také Izák řekl Jákobovi: „Nevezmeš si manželku z dcer kananejských.“ (1. Mojž. 28:1; 24:1–67) Abrahám a Izák si uvědomovali, že manželství není věcí pouhého romantického vztahu. Jde přitom o oddanost Jehovovi, protože vstoupit do manželství s nevěřícím by mohlo přinést vážné problémy a mohlo by to člověka odvést od čistého uctívání.

A přece ne všichni Hebrejci se drželi odděleni od těch, kteří neuctívali Jehovu. Například Dína chodila do společnosti mladých lidí v sousedství, kteří nesloužili pravému Bohu. K čemu to vedlo? Jeden mladý muž pocítil vášnivé vzrušení a znásilnil ji. Zdá se, že Juda načas odešel od své rodiny a vzal si kananejskou ženu. K čemu to vedlo? Z tohoto nerovného svazku se zrodili tři synové, ale Jehova musel dva z nich zničit, protože byli špatní. Také Simeon měl syna s jednou Kananejkou. To bylo zřejmě považováno za tak neobvyklé nebo nežádoucí, že na to bylo upozorněno v seznamu Jákobových potomků. — 1. Mojž. 34:1, 2; 38:1–10; 46:8–10.

Když Bůh opatřil zákony, které měly vést Izrael, varoval před tím, aby nevytvářeli manželské svazky s osobami, které neuctívaly Jehovu. (5. Mojž. 7:2–4) Jak to bylo moudré, vidíme z tragédie, která postihla Šalomouna. Snad měl pocit, že pro svou výjimečnou moudrost může vyřešit jakýkoli problém nebo jakoukoli zkoušku, jež by vznikla, kdyby si vzal ženy, které nesloužily Jehovovi. Když však Šalomoun nedbal Boží rady, i on selhal. — 1. Král. 11:1–6.

Konečně v Křesťanských řeckých písmech Bůh opakoval radu: Nevstupujte do manželství s někým, kdo neslouží Pánu. lnspirovaná rada nezněla: ‚Najdeš-li čistou, slušnou osobu, je přípustné o takovou