Jiní křesťané nemohli být na sborové oslavě, protože byli v nemocnici nebo jinak vážně nemocní. Co se dá dělat v takových případech?

Je sice vhodné, aby se k této události sjednotil celý sbor, ale okolnosti jako výše uvedené to mohou znemožnit. Když krajně nepříznivé počasí, přírodní pohroma a něco podobného absolutně brání, aby se rodina nebo část sboru sešla se sborem, takoví izolovaní bratři se mohou sejít a rozebrat biblické zprávy, jež se nalézají u Lukáše 22:7–23, 28–30 a v 1. Korinťanům 11:20–31, a také pohovořit o významu té události. Podobně když nucený zákaz vycházení znemožní sboru, aby se patřičného večera sešel, nejlepší alternativou by bylo sejít se po sborových studijních skupinách nebo skupinách ze sousedství a celkový počet přítomných poslouží jako sborová zpráva o účasti. Může být dokonce přednesen krátký proslov, jestliže je ve skupině schopný, oddaný bratr. Není třeba dělat si starosti, že nejsou po ruce vhodné symboly, pokud nikdo v této okolnostmi vynucené situaci předtím nepřijímal chléb a víno jako pomazaný křesťan.

Boží zákon pro Izrael měl zvláštní opatření pro někoho, kdo se nemohl zúčastnit pravidelné večeře pasach; takový jedinec tak mohl učinit o měsíc (30 dní) později. (4. Mojž. 9:10, 11; 2. Par. 30:1–3, 15) Podobně v případě duchovního izraelity, který by se v krajních okolnostech naprosto nemohl zúčastnit, nebo by mu nemohly být podány symboly 14. nisana, by bylo možné, aby on nebo ona přijímali o 30 dní později. To by platilo jedině v případě pomazaného křesťana, kterému je přikázáno přijímat chléb a víno. — Gal. 6:16.

4. dubna 1985 se po západu slunce sejdou sbory pravých křesťanů po celé zeměkouli v poslušnosti Ježíšova příkazu: „To čiňte na mou památku.“ Zveme tě, aby ses shromáždil s nimi. — 1. Kor. 11:25, „EP“.

Svátky

Tři nejdůležitější izraelské svátky byly bezprostředně spojeny se žněmi. (2. Mojž. 23:14–17) Svátek nekvašených chlebů, který začínal 15. nisana, souvisel se žní ječmene. 16. nisana „den po sabatu“ (nebyl to bezpodmínečně týdenní sabat, protože onen den byl označen jako sabat bez ohledu na to, na který den spadal) musel velekněz pohupovat snopem z prvních plodů ječmenné žně před Jehovou. — 3. Mojž. 23:6–11.

Letnice neboli svátek týdnů byly dobou pšeničné žně a slavily se 50. den od 16. nisana. Při této příležitosti byly předkládány Jehovovi dva kvašené chleby z prvních plodů nového obilí jako oběť pohupování. (3. Mojž. 23:15–17) Zřejmě vzhledem k sedmitýdennímu období žně mezi svátkem nekvašených chlebů a svátkem letnic označil Jeremiáš Jehovu jako „toho, který pro nás střeží i předepsané týdny žně“ tak, že během této doby nedovolí, aby pršelo, protože déšť by se na žni projevil škodlivě. — Jer. 5:24; srovnej Ámosa 4:7.

Patnáctého dne sedmého měsíce (etanim neboli tišri) začínal svátek stánků (chýší) neboli svátek sklizně, jímž dospěl zemědělský rok k radostnému závěru, protože v této době již obvykle končily žně. — 3. Mojž. 23:33–36, 39–43.