podklad k rozvodu. V tom případě však musí taková osoba přijmout plnou odpovědnost před Bohem za jakékoli jednání, které podnikne vzhledem k rozvodu. Od starších nelze očekávat, že vyjádří souhlas s rozvodem (v biblickém smyslu), jestliže si nejsou jisti důvody. Současně nejsou oprávněni vnucovat své svědomí někomu jinému, jestliže je záležitost problematická. (Jak. 4:11, 12) Použitím přiléhavé biblické rady mohou starší takové osobě objasnit vážnost věci a plnou odpovědnost, která na této osobě spočine, jestliže se uskuteční rozvod. Pokud někdo prostě hledá záminku k rozbití manželských pout, pak může očekávat pouze Boží nepřízeň, neboť tomu, kdo jedná proradně se svým manželským druhem, Bůh říká, že „nenávidí rozvod“. (Mal. 2:16) „Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky“; nikdo, kdo se rozvádí jen pod nějakou záminkou a pak znovu vstoupí do manželství, neunikne tomuto soudu. (Žid. 13:4) Starší si mohou být jisti, že Pán „vynese na světlo tajné věci tmy a zjeví rady srdce“ ve svém patřičném čase. (1. Kor. 4:4, 5) Žádný, kdo rozsévá klam a zradu, neunikne žni utrpení, neboť „Bohu se nelze posmívat“. — Gal. 6:7, 8.

Starší sboru poskytují bratrům možnost tříbit si své svědomí v otázkách, kde Písmo nedává jednoznačný návod. Právě tak mají starší právo uplatňovat své svědomí při posuzování těch, kteří se zaplétají do problematických záležitostí. Počínání některého člena sboru může být v těchto směrech takové, že se starší upřímně domnívají, že by ho nemohli svědomitě doporučit pro nějakou příkladnou službu ve sboru; k tomu jsou plně oprávněni. — 1. Tim. 1:19; 3:2–12; 5:22.

Otázky čtenářů

● Co by se mělo užívat jako symboly při slavnosti Pánovy večeře a jak by se mělo s těmito symboly zacházet?

Každoroční připomínka Pánovy večeře je jedinou slavností, kterou mají křesťané biblicky přikázáno zachovávat. Ježíš ji ustanovil večer 14. nisana roku 33 n. l. po oslavě židovského pasach. Před sebou měl různá jídla používaná při večeři pasach. Lukášova zpráva říká:

„[Ježíš] vzal. . . chléb, poděkoval, rozlámal ho, dal jim ho a řekl: ‚To znamená mé tělo, které má být dáno za vás. Stále to čiňte na mou památku‘. Stejně i pohár, když povečeřeli, a řekl: ‚Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita za vás.‘ “ — Luk. 22:19, 20.

Bůh nařídil Židům, aby při pasach používali „nekvašené chleby“. (2. Mojž. 12:8) ‚Chleby‘, které měl tehdy Ježíš po ruce, byly nekvašené. Byly upečeny z pšeničné mouky bez soli a jiného koření, protože představovaly „chléb sklíčenosti“. — 5. Mojž. 16:3.

Svědkové Jehovovi dnes používají podobný „chléb“. V některých případech kupují a používají židovské macesy. Přitom se dává pozor, aby macesy nebyly vyrobeny se zvláštními přísadami jako cibule, slad nebo vejce. Ploché, suché, neochucené macesy jsou vhodné. Nebo se může upéci nekvašený chléb. Je možno smísit trochu pšeničné moukya s trochou vody. Hutné těsto se tence vyválí a pak peče na plochém (lehce naolejovaném) plechu, až je chléb suchý a křupavý.

A co druhý symbol? V prvním století n. l. již Židé použili víno při večeři pasach. Ježíš mluvil o „plodu révy“ užívaném při této slavnosti. (Luk. 22:18) Některé osoby tvrdí, že Ježíš nemluvil