svědkové Jehovovi — spojeni poutem lásky, která překračuje všechny hranice jazyků, kmenů a ras.

20. Jak můžeme při skonávání světa dokázat, že i my jsme vítězi nad světem?

²⁰ Pro skonávání tohoto systému věcí platí příkaz obsažený v Ježíšově proroctví, že „toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Toto velkolepé svědectví, které nyní v celosvětovém rozsahu dosahuje svého vrcholu, označuje ty, kteří zvítězili nad světem. O všech Božích služebnících, kteří zachovávají ryzost, napsal apoštol Jan: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra. Kdo je to, jenž vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn?“ Víru v Ježíše jako Božího Syna můžeme až dodnes dokazovat tím, že posloucháme Ježíšovo přikázání, které dal svým následovníkům po vzkříšení: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (1. Jana 5:4, 5; Mat. 28:19) Projevuješ se tak rovněž jako vítěz nad světem?

Pomáhá mírná odpověď?

Jak se nejlépe zachováš, když je někdo jiný na tebe bezmezně rozlícen? Pomáhá mírná odpověď? Jedno osvědčené přísloví říká: „Odpověď, která je mírná, odvrací vztek“. — Přísl. 15:1.

Jedna svědkyně Jehovova ve státu Washington (USA) před několika roky zažila příhodu, kdy mohla ukázat zřetelně, jaká moudrost je v tomto přísloví. Napsala:

„Když jsem se jednou v pátek večer vracela ze shromáždění v sále království domů, našla jsem svého muže a dceru v obývacím pokoji. Muž byl velice opilý a právě vyčistil svou zbraň. Poslal dceru do jejího pokoje, nabil pistoli a držel mi ji u hlavy, když mne předtím popadl za krk. Vyhrožoval, že mne zavraždí, protože dále chodím do sálu království, k čemuž jsem však zákonně a z hlediska Bible oprávněna.“

Co bylo možné dělat v takové situaci? Co mohlo odvrátit bezmeznou zuřivost opilého a ozbrojeného muže? Žena odpověděla moudře, ale mírně. Vypráví: „Modlila jsem se k Jehovovi o vedení a o správná slova. Zeptala jsem se svého muže, kterou z našich matek by pověřil výchovou našich dětí. Věděl přesně, že jeho matka by si je vůbec nevzala. A také věděl, že by je moje matka vychovávala jako křesťanské svědky Jehovovy. Potom, když jsem s ním klidně o tom mluvila, se mi podařilo přimět ho k tomu, aby pistoli odložil. Po dobré domluvě jsem ho mohla přesvědčit, že potřebuje klid a že by se měl ze svého stavu prospat.“

Nyní, když uběhlo několik let, je tato křesťanská žena stále ještě radostně činná ve své službě Bohu a je šťastná, když vidí, že i její děti dělají pokroky na této cestě. Říká: „Časem ochabl odpor mého manžela proti mé křesťanské činnosti.“ Sama na sobě zažila, jaká moudrost je v Boží radě: „Odpověď, která je mírná, odvrací vztek.“