většího Abrahama, Jehovy Boha. Členové křesťanského sboru jsou duchovní větve, jež pocházejí z tohoto teokratického olivovníku, a podle Zjevení 7:1–8 a 14:1–3 mají nakonec 144 000 členů. Proto čteme v Galaťanům 3:28, 29: „Není ani Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť všichni jste jedna osoba ve spojení s Kristem Ježíšem. Jestliže nadto patříte Kristu, jste skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení.“

10. a) Kdo se měl stát jako první duchovními ratolestmi? b) Kdo z nich byl „zachráněn“ a jak Pavel citoval proroctví, aby to znázornil?

¹⁰ Přirození Židé v Ježíšově době byli jeho přirozenými bratry, podle svého přirozeného původu pocházeli z patriarchy Abrahama, a proto byli jako první na řadě, aby se stali „ratolestmi“ onoho duchovního olivovníku. Byli skrze prostředníka Mojžíše ve smlouvě Zákona s větším Abrahamem. Ježíš Kristus nepřišel na zemi přímo k nikomu jinému než ke „ztraceným ovcím izraelského domu“. (Mat. 10:6) A tak první, kteří se měli stát „ratolestmi“ onoho duchovního olivovníku, jehož kořenem je Jehova Bůh, byli přirození Židé — dvanáct věrných apoštolů Ježíše Krista a tisíce jiných přirozených Židů. Ale jen „malý ostatek“ přirozených Židů byl „zachráněn“, aby byli semenem většího Abrahama a dědici jeho „zaslíbení“, jak to bylo předpověděno u Izajáše 10:22. Pavel cituje toto proroctví v Římanům 9:27.

11. a) Kdy byly vylomeny předpokládané „ratolesti“? b) Jak byly potom naroubovány „ratolesti“ divoké olivy a na který olivovník?

¹¹ Vylamování předpokládaných „ratolestí“ „Abrahamova semene“ začalo obrácením obřezaných Samaritánů a plně se projevilo tři a půl roku po smrti a vzkříšení Ježíše Krista, většího Izáka. Tehdy byli prostřednictvím apoštola Petra obráceni první nežidovští neobřezaní věřící, římský setník Kornelius, jeho rodina a věřící přátelé, a když byli zplozeni a pomazáni Jehovovým duchem, byli pokřtěni. (Skutky, kapitola 10) Tak byly „ratolesti“ z divokého olivovníku naroubovány do duchovního olivovníku, jehož životodárným „kořenem“ je Jehova Bůh.

12. a) Co by se stalo, kdyby vylomené „ratolesti“ činily pokání? Znázorni to. b) Čeho je to příkladem? c) Jak bychom měli reagovat, podobně jako Pavel, na takové zjevení Jehovovy „mysli“?

¹² Kdyby však kdokoli z přirozených Židů, kteří byli vylomeni, o věci znovu uvažoval a činil pokání, jako Akvila a Priscilla, byli by vroubováni zpět do duchovních předností, které židovský národ ztratil nedostatkem víry ve většího Izáka, Ježíše Krista. (Sk. 18:1–4, 26; Řím. 16:3; 1. Kor. 16:19) To bylo příkladem milující laskavosti Jehovy Boha, většího Abrahama. Taková obdivuhodná štědrost, kterou projevil Jehova Bůh vůči přirozeným Židům, kteří stále byli pro Boha milovanými, kvůli svým předkům, vedla apoštola ke zvolání: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání!“ Vyvolává toto zjevení Jehovovy „mysli“ také u nás pocit hlubokého ocenění?

Milovat Boha celým svým srdcem a celou svou myslí

13, 14. a) Jak opatřil Bůh Zákon a proč? b) Co řekl Ježíš ohledně tohoto Zákona a o jakém „srdci“ zde mluví? c) Která dvě přikázání citoval Ježíš a proč bychom je měli dodržovat?

¹³ S přirozeným semenem patriarchy Abrahama, izraelským národem, uzavřel Jehova Bůh smlouvu, přičemž sloužil prorok Mojžíš jako prostředník. To se stalo v roce 1513 př. n. l. v pustině na Sinajském poloostrově a u hory Sinaj. Tam jim dal svůj Zákon. O tomto zákonu napsal apoštol Pavel: „Zákon se tedy stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé z víry.“ (Gal. 3:24) A co řekl Kristus Ježíš o Zákoně, který byl dán skrze Mojžíše? Když dostal otázku, které je „největší přikázání“ ve sbírce Zákona, Ježíš odpověděl: „ ‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem [řecky: kardia] a celou svou duší [psyché] a celou svou myslí [dianoia].‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a Proroci.“ (Mat. 22:35–40) Zde se mluví o srdci ve vztahu k mysli, z čehož je patrné, že to musí být „srdce“ v obrazném smyslu.

¹⁴ Ježíš zde citoval z 5. Mojžíšovy 6:5: „A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem [hebrejsky: lebab] a celou svou duší [nefeš] a celou svou životní silou.“ Také ze 3. Mojžíšovy 19:18: „A budeš milovat svého bližního jako sám sebe. Já jsem Jehova.“ Tak Ježíš seřadil tato dvě přikázání jako první a druhé největší přikázání mojžíšské smlouvy Zákona. Dnes nejsme pod mojžíšským Zákonem, ale tyto základní požadavky nezastaraly. Měli bychom je zachovávat.

15. a) Čím je podněcováno k činnosti tělesné srdce a jak funguje? b) Jaký vztah má tělesné srdce k mozku a mysli?

¹⁵ Víme, že tělesné srdce je udržováno v chodu „duchem života“. (Zjev. 11:11; 1. Mojž. 7:22) Tato životní síla uvádí v chod tělesné srdce, takže vhání životodárnou krev do všech částí lidského těla, včetně mozku. Jehova Bůh řekl: „Duše [nefeš] těla všeho druhu je jeho krev pro duši, která je v ní. Proto jsem řekl synům Izraele: ‚Nebudete jíst krev žádného druhu těla, neboť duše každého druhu těla je jeho krev.‘ “ (3. Mojž. 17:14) Aby mohlo celé tělo žít, musí tělesné srdce vhánět krev, která udržuje život, do všech jeho částí, ať již probíhá tento oběh krve pomocí přirozeného Bohem daného srdce nebo srdce transplantovaného z těla někoho jiného nebo necitlivým netělesným mechanickým srdcem. Tak je krev vháněna do mozku, jsou podněcovány jeho schopnosti přemýšlet a mysl funguje. Je tedy zřejmé, že tělesné srdce vyživuje mozek tím, že jej zásobuje krví, jež obsahuje činnou životní sílu, „ducha života“. Ať si je toho člověk vědom nebo ne, srdce stále vhání krev do mozku a do všech ostatních částí těla.

16. a) Co je podle Bible obrazné srdce? b) Co je od nás požadováno, když máme milovat Jehovu ‚celým srdcem‘? c) Jak jej milujeme svou celou „myslí“?

¹⁶ Podívejme se však dále, než jen na doslovné srdce z živé tkáně. V Bibli zastupuje srdce sídlo pohnutek a také citů. Je to obrazné srdce, jež ve skutečnosti znamená naše nejvnitřnější já. V 1. Petrově 3:4 je popsáno jako „skrytý člověk srdce“ („NS“), „skrytá osoba srdce“ („Revidovaný standardní překlad“), „vaše vnitřní já“ („Nový mezinárodní překlad“, angl.). Platí tedy pro nás příkaz, že máme milovat Jehovu Boha ‚celým srdcem‘. Také je nám přikázáno, abychom milovali Jehovu Boha svou celou duší, svou celou bytostí. To vyžaduje, abychom milovali jediného živého a pravého Boha, Všemohoucího, celou svou životní silou a abychom zaměřovali všechnu svou energii ke konání Boží zjevné vůle a k tomu, abychom během tohoto „závěru systému věcí“ plně vykonali jeho dílo. (Mat. 24:3) Kromě toho musíme milovat biblického Boha celou svou „myslí“, svými myšlenkovými schopnostmi. — Mar. 12:29–31.

17. a) Jaké máme ujištění, jestliže milujeme Jehovu svým celým srdcem a svou celou myslí? b) Jak bude podle Filipanům 4:7 působit Boží pokoj na naše srdce a naši mysl?

¹⁷ Projevujeme-li svou lásku k Jehovovi Bohu celým svým srdcem a celou svou myslí, je samozřejmé, že bude s potěšením vyslýchat naše modlitby, a toto ujištění nás zbavuje úzkosti. Budeme se těšit z pokoje, který nemá tento neklidný svět a jemuž nemůže rozumět. Proč? Protože, jak ujistil apoštol Pavel milované křesťany ve starověkých řeckých Filipech, „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení [řecky: nus], bude střežit vaše srdce [kardias] a vaše myšlenkové síly [noemata: „mysli“, „Autorizovaný překlad“; „Revidovaný standardní překlad“] prostřednictvím Krista Ježíše“. (Fil. 4:7) Naše obrazné srdce tak nebude podněcováno k nějakým ukvapeným nesprávným pohnutkám a citovému nepokoji a myšlenková síla neboli mysl nebude zmatená ani pokřivená. Křesťan půjde svou cestou podle Boží inspirované Bible a s pomocí vůdce, Krista Ježíše.

Ztotožnit se s ‚Jehovovou myslí‘, jak je nyní zjevována

1. Který národ nahradil přirozený Izrael a v jaké smlouvě?

BOŽÍ Syn nahradil proroka Mojžíše, který byl prostředníkem smlouvy Zákona mezi Bohem a přirozeným Izraelem. Ježíš Kristus se stal ustanoveným prostředníkem Jehovovy předpověděné nové smlouvy. Tato smlouva byla uzavřena s národem, který nahradil starověký národ izraelský a je duchovním izraelem, „Božím izraelem“. (Gal. 6:16) Desatero přikázání a všechny ostatní připojené zákony smlouvy zprostředkované nedokonalým člověkem Mojžíšem byly zaznamenány v rukopisech, ale nebyly ve skutečnosti zapsány do srdce a mysli obřezaných tělesných Židů neboli Izraelitů. Jehova Bůh pozoroval toto selhání, pokud jde o mojžíšskou smlouvu Zákona, a prostřednictvím proroka Jeremjáše předpověděl, že uzavře novou smlouvu, jak je to zaznamenáno u Jeremjáše 31:31–34.

2. a) Jak se stal Ježíš prostředníkem smlouvy? b) Jak a kdy začala tato smlouva působit?

² Ježíš Kristus zpečetil tuto zaslíbenou „novou smlouvu“ svou životodárnou krví, když zemřel se zlomeným srdcem na mučednickém kůlu za Jeruzalémem. Když Ježíš předcházející noc slavil se svými věrnými apoštoly v poslušnosti mojžíšské smlouvy Zákona svůj poslední pasach, podal jim pohár vína a dal mu nový význam, když řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Luk. 22:20; 1. Kor. 11:23–26) Tak se stal prostředníkem nové smlouvy, která se prokázala jako „lepší smlouva“ než mojžíšská smlouva Zákona. (Žid. 8:6; 9:11–28) A tak od okamžiku, kdy v roce 33 n. l. předložil v nebi hodnotu své dokonalé životodárné krve, slouží jako prostředník pro ty učedníky, které uvádí Jehova Bůh do nové smlouvy. — 1. Tim. 2:5, 6.

3. Kam „píše“ Jehova zákony této smlouvy podle Židům 10:15, 16?

³ Když apoštol pojednává v Židům 10:15, 16 o nové smlouvě, cituje Jeremjášovo proroctví podle řeckého překladu „Septuaginty“ a píše: „Nad to nám svědčí i svatý duch, neboť když nejprve řekl: ‚ „To je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech,“ říká Jehova. „Vložím své zákony do jejich srdce [kardias] a napíši je do jejich mysli [dianoian].“ ‘ “