Musí být všichni praví křesťané Božími služebníky?

„Všechno je od Boha, který nás se sebou smířil prostřednictvím Krista a dal nám službu smíření.“ — 2. KORINŤANŮM 5:18.

1. Jaká byla v Pavlově době situace, pokud jde o třídu duchovenstva ve sboru?

„NEROZLIŠOVALO se [v době apoštola Pavla] mezi duchovenstvem a laiky, protože duchovenstvo neexistovalo.“ Toto překvapující prohlášení, které vyšlo v londýnském listu „Times“, vyjadřuje jednu základní pravdu ohledně raného křesťanství. Neexistovalo rozdělení na duchovenstvo a laiky. Znamená to, že křesťanský sbor neměl žádné viditelné vedení? A neexistovali služebníci v žádném smyslu?

2. Jaký způsob vedení byl v raném sboru? (Filipanům 1:1)

² Nějaký čas po letnicích roku 33 n. l., když počet pomazaných křesťanů vzrostl o tisíce, stalo se nutným jmenovat v každém sboru způsobilé muže, kteří měli sloužit jako dozorci a jako služební pomocníci. Netvořili však žádnou třídu duchovenstva. Jejich jmenování nezáviselo na žádné univerzitní nebo seminární činnosti. Nedostávali za své služby žádný plat. Byli to pokorní, duchovně způsobilí muži, kteří byli jmenováni svatým duchem, aby pečovali o stádo. Byli to však jediní, kteří kázali „dobré poselství o království“? Byli to jediní služebníci ve sboru? — Mat. 24:14; Sk. 20:17, 28; 1. Petra 5:1–3; 1. Tim. 3:1–10.

3, 4. Kdo se podle Pavla účastnil křesťanské služby?

³ Na tyto otázky odpovídá Pavlova rada v dopise křesťanům v Korintu. Povšimni si úvodu k jeho druhému dopisu: „Pavel. . . Božímu sboru, který je v Korintu, spolu se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji.“ Nelze o tom pochybovat — psal celému sboru pomazaných křesťanů v Korintu a Achaji, nejen těm, kteří měli vedení. Jeho poznámky o křesťanské službě tedy velmi výstižně platí „všem svatým“. Na základě své a Timoteovy činnosti uvažoval: „Proto se nevzdáváme, poněvadž máme tuto službu podle milosrdenství, které nám bylo projeveno.“ „Ale všechno je od Boha, který nás se sebou smířil prostřednictvím Krista a dal nám službu smíření. . . Jsme tudíž vyslanci, kteří zastupují Krista, jako by Bůh skrze nás snažně prosil.“ Pokračuje: „Nijak nezavdáváme důvod ke klopýtání, aby na naší službě nebyl nalezen nedostatek, ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci vytrvalostí v mnohém.“ — 2. Kor. 1:1; 4:1; 5:18–20; 6:3, 4.

⁴ Z těchto slov vyplývá, že každý pomazaný křesťan musí být služebníkem a Kristovým vyslancem. Proč? Protože svět je svým hříchem ‚odcizen životu, který náleží Bohu‘, a potřebuje službu smíření, aby mohli mít poslušní a věrně oddaní lidé ze všech národů skrze Krista vztah ke svrchovanému Pánu Jehovovi. — Ef. 4:18; Řím. 5:1, 2.

5, 6. Jak potvrdil Pavel tento názor ve svém dopisu Římanům?

⁵ Sboru v Římě Pavel napsal: „Ale co říká [Boží slovo]? ‚To slovo je blízko tebe, ve tvých ústech a ve tvém srdci‘; totiž ‚slovo‘ víry, které kážeme. Jestliže totiž veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých ústech‘, že Ježíš je Pán, a projevuješ ve svém srdci víru, že ho Bůh vzbudil z mrtvých, budeš zachráněn. Vždyť srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ — Řím. 10:8–10.

⁶ Adresoval Pavel tato slova několika málo vybraným osobám? V úvodu ukazuje něco jiného, protože napsal: „Všem těm, kteří jsou v Římě jako Boží milovaní.“ Dodal: „Vzdávám prostřednictvím Ježíše Krista díky svému Bohu za vás všechny, protože se o vaší víře mluví po celém světě.“ Je zřejmé, že Pavel adresoval svou radu a povzbuzení, včetně kapitoly 10, celému sboru. Výsada činit veřejné prohlášení byla nabídnuta všem. K posílení svých důkazů vlastně ještě dodal: „Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak potom uvěří v toho, o němž neslyšeli? A jak potom uslyší, nebude-li někdo kázat? A jak potom budou kázat, jestliže nebyli vysláni? Právě jak je napsáno: ‚Jak půvabné jsou nohy těch, kteří oznamují dobré poselství o dobrých věcech!‘ “ — Řím. 1:7, 8; 10:14, 15.

7. Čím se liší pravé křesťanství od jiných náboženství? (Lukáš 19:36–40)

⁷ Jak povzbuzující je to pro každého pomazaného křesťana! Znamená to, že by všichni měli s radostí přinášet druhým poselství o království, poselství k záchraně. Ano, v Božích očích mohou být jejich nohy v symbolickém smyslu „půvabné“, a měly by takové být. Proč? Protože pravé křesťanství není nějaké sobecké náboženství, které vede k sebeuspokojení, uzavřenosti a ke slibům mlčenlivosti. Naopak, podněcuje k činné křesťanské službě, která se projevuje slovem a skutkem! Jak dalece si toho byl Pavel vědom, to vidíme z jeho zvolání: „Skutečně, běda mi, kdybych neoznamoval dobré poselství!“ — 1. Kor. 9:16; Iz. 52:7.

8. Které důležité otázky se dnes vztahují na mnohé?

⁸ Ale co ty milióny pravých křesťanů, kteří nemají pomazání svatým duchem, protože mají naději na věčný život na zemi, a ne v nebi? Musí být i oni služebníky? — Žalm 37:29; 2. Petra 3:13.

Jsou ti, kteří patří k „velkému zástupu“, služebníky?

9. Na jaké činnosti se podílejí ti, kteří patří k „velkému zástupu“?

⁹ Kniha Zjevení poskytuje částečnou odpověď na tyto otázky. Jan například viděl ve vidění pomazaný sbor 144 000, a pak říká: „Potom jsem viděl, a hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ “ Ti, kteří jsou nyní shromažďováni, aby přežili velké soužení, jistě neskrývají, že jsou křesťané. „Silným hlasem“ oznamují, odkud pochází jejich záchrana. Jak to činí dnes? Mimo jiné tím, že pomáhají malému zbytku pomazaných při splňování jiných velice důležitých proroctví a příkazů, jež se týkají služby. — Zjev. 7:9, 10, 14.

10, 11. a) Jaký příkaz dal Ježíš svým následovníkům, než vystoupil do nebe? b) Jaké proroctví se musí splňovat v dnešní době?

¹⁰ Tento nespočetný zástup hraje například stěžejní úlohu při plnění Ježíšova příkazu, který dal svým věrným učedníkům v Galileji, že totiž mají kázat a učit. Ježíš tehdy řekl: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ Tento příkaz byl dán všem křesťanům, ne nějaké vybrané třídě duchovenstva. — Mat. 28:18 až 20; 1. Kor. 15:6.

¹¹ Ježíšův příkaz je také těsně spjat s proroctvím, které dal o „závěru systému věcí“. Prohlásil: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ Jak je plněn tento náročný úkol, že má být v jedné generaci kázáno poselství o království po celém světě? Tuto práci, která zachraňuje život, by jistě nemohlo vykonat těch několik tisíc pomazaných křesťanů, jichž ubývá. To by byl nemožný úkol! — Mat. 24:3, 14; Luk. 21:32.

12. Co s radostí uznávají pomazaní?

¹² Pomazaní „spoludědicové s Kristem“ s radostí uznávají úlohu služebníků z „velkého zástupu“, jichž je přes dva milióny a kteří rozšířili poselství o království po celém světě v poměrně krátkém čase. Již kolem roku 1930 přijali mnozí věrní křesťané odpovědnost za službu v jiných zemích a nabídli se, že budou sloužit tam, kde je více třeba pomoci. Díky obětavému příkladu těchto bratrů a sester, ať již ze třídy pomazaných nebo ze třídy „jiných ovcí“, zakořenilo dílo království v mnoha zemích v Evropě, Africe, Asii i na obou amerických kontinentech. — Řím. 8:17.

13. a) Jak urychlil Jehova dílo od roku 1943? (Iz. 60:22) b) Jakou úlohu hráli členové „velkého zástupu“ v misionářské činnosti?

¹³ Již před rokem 1943 viděla třída „věrného a rozvážného otroka“ skládající se z pomazaných křesťanů, že je nutné založit misionářskou školu, aby dostali křesťanští služebníci další školení a mohli se připravit na zahájení a urychlení kazatelského díla v mnoha jiných zemích. Od zasvěcení v roce 1943 do 4. března 1984 se v této škole Gilead („Gilead“ znamená v hebrejštině „hromada svědectví“) vyškolilo asi 6 100 absolventů, z nichž většina byla poslána do cizích území po celém světě. Pouze 292 (4, 8 procenta) těchto absolventů Gileadu se hlásí k pomazané třídě, takže většina těchto zvlášť vyškolených služebníků je z „velkého zástupu“. Jako ostatní svědkové Jehovovi všude na světě přijali křesťanskou službu jako nedílnou součást křesťanského života, když se oddali Jehovovi skrze Krista Ježíše. — Mat. 24:45–47; Žid. 10:7.

Na čem je založeno povolání?

14, 15. Na čem je založeno křesťanské povolání ke službě? (Matouš 22:37–40)

¹⁴ Znamená to, že křesťané zakoušejí, jak je Bůh osobně povolává ke službě? Je pravda, že někteří v křesťanstvu líčí své „povolání“ jako mimořádně vzrušující zážitek, jako by je Bůh povolal přímo ke své službě. Je však křesťanská služba založena v prvé řadě na něčem tak přechodném, jako je citové vzrušení?

¹⁵ Na čem spočívá svatá služba Bohu podle slov apoštola Pavla? Napsal: „Bratři, proto vás tedy snažně prosím skrze Boží slitování, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu („jako skutek inteligentního uctívání“, „Phillips“; „jako rozumoví tvorové“, „Nová anglická bible“, poznámka pod čarou).“ Ano, svatá služba Bohu je založena na rozumu. Proč? Protože oddanost a osobní vztah k Jehovovi jsou založeny na poznání pravého Boha. Povolání křesťana ke službě je tedy sice samo o sobě obšťastňujícím zážitkem, ale není to pouhý výsledek citové reakce. Má spolehlivou pohnutku — lásku k Bohu a lásku k bližnímu. — Řím. 12:1; Jan 17:3.

16. Má-li někdo světskou práci, znamená to, že nemůže být služebníkem? (Skutky 18:1–5)

¹⁶ Snad se však zeptáš: Byli tito první křesťané také služebníky, i když měli plné světské zaměstnání nebo když to byly ženy v domácnosti? Ano, bylo to tak. Snad mohli strávit v křesťanské službě, v kázání a vyučování, jen malý zlomek svého času, ale byl to jejich prvořadý smysl života. Věděli, že mají nechat ‚zářit své světlo‘ jako praví Kristovi učedníci. Byli to v podstatě pracující služebníci dlouho předtím, než vzniklo v křesťanstvu hnutí tzv. pracujících kněží. — Mat. 5:16; 1. Petra 2:9.

Důkaz jejich služby

17, 18. a) Jakou všeobecnou zásadu vyjádřil Ježíš ohledně pravých křesťanů? b) Co je pravým doporučením služebníka?

¹⁷ Jak dokazují svědkové Jehovovi, že jsou služebníky, jestliže nemají diplomy nebo univerzitní hodnosti? Nuže, jak dokazovali první křesťané, že jsou služebníky? Kristus nám to umožnil pochopit: „Každý dobrý strom nese znamenité ovoce.“ Křesťanští služebníci by měli přinášet „znamenité ovoce“, k němuž patří i to, že se podílejí na díle, při němž jsou činěni učedníci. — Mat. 7:17.

¹⁸ Apoštol Pavel to vysvětlil slovy: „Začínáme opět doporučovat sami sebe? Nebo snad potřebujeme jako někteří doporučující dopisy k vám nebo od vás? Vy sami jste naším dopisem vepsaným do našeho srdce a známým a čteným celým lidstvem. Ukazujete se totiž jako Kristův dopis, který jsme napsali my jako služebníci, vepsaný ne inkoustem, ale duchem živého Boha, ne na kamenných tabulkách, ale na tělesných tabulkách, na srdcích.“ Jak se konalo toto psaní na srdce? Kázáním slova víry, jež se podobalo semeni a bylo vkládáno do srdce. Toto semeno pak podněcovalo příjemce, aby také kázal stejné poselství záchrany druhým. — 2. Kor. 3:1–3.

19. Jaké spolehlivé doporučení mají svědkové Jehovovi jako služebníci?

¹⁹ Mají svědkové Jehovovi důkaz v podobě ‚dopisu Kristova, který napsali jako služebníci‘? Skutečnosti mluví samy za sebe. V roce 1931, když poprvé přijali své jedinečné jméno, kázalo po celém světě asi 50 000 svědků. Zpráva za rok 1983 ukazuje vrcholný počet přes 2 652 000 služebníků, kteří kázali dobré poselství o království ve spojení se 46 235 sbory. Ano, dnes je téměř tolik sborů, kolik bylo v roce 1931 svědků! Pravda byla skutečně během posledních několika desetiletí vepsána na milióny srdcí — a to je nezvratný důkaz služby svědků Jehovových. — Iz. 43:10–12.

20. Co dnes potřebujeme jako křesťanští služebníci? Které otázky ještě vyžadují odpověď?

²⁰ Dnes je více než kdy dříve třeba křesťanských služebníků. Čas je krátký a žeň je velká. Tím více tedy máme důvodů, abychom byli způsobilými, schopnými služebníky, kteří káží a učí produktivním způsobem. Jak to můžeme činit? Jak můžeme být účinnějšími služebníky? Má dnes pro nás praktickou cenu příklad Kristův a příklad apoštolů? — Ef. 5:15, 16; Mat. 9:37, 38.

Jak se stát účinnými Božími služebníky

„Proto k vám posílám Timotea. . . a připomene vám moje metody ve spojitosti s Kristem Ježíšem, jak všude vyučuji v každém sboru.“ — 1. KORINŤANŮM 4:17.

1, 2. Co je jedním z nutných činitelů, má-li někoho přitahovat pravda? (Skutky 8:12)

KDYŽ byl o letnicích roku 33 n. l. vylit svatý duch, rostl křesťanský sbor a rychle se šířil. (Sk. 2:40 až 42; 4:4; 6:7; 11:19–21) Co bylo klíčem k tomuto úspěchu? Proč přijímalo tolik Židů a později Samaritánů a pohanů Krista a poselství o Božím království? — Sk. 8:4–8; 10:44–48.

² Má-li člověk přijmout křesťanské dobré poselství, musí se uplatnit určité předpoklady. V první řadě musí člověk pochopit nezaslouženou laskavost, kterou projevil Bůh lidstvu tím, že se chopil iniciativy a poslal na zem svého Syna jako vykupující oběť. Biblický pisatel Jan o tom řekl: „Tím byla v našem případě zjevena Boží láska, protože Bůh vyslal svého jednozplozeného Syna do světa, abychom skrze něho získali život. Láska není v tom, že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy.“ — 1. Jana 4:9, 10.

3. Proč je důležité, aby si byl člověk vědom své duchovní potřeby?

³ Jiným důležitým činitelem je postoj každého jednotlivce k duchovním hodnotám. Ježíš řekl: Šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, protože jim patří nebeské království. „Šťastní jsou ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni.“ (Mat. 5:3, 6) Samolibý, ve vlastních očích spravedlivý člověk si obvykle není vědom žádné duchovní potřeby a není již přístupný pravdě. Když svědkové Jehovovi nabídnou takovému člověku poselství o království, často odpoví: ‚Nemám zájem. Mám své náboženství.‘ Rovněž člověk hluboce zaujatý hmotnými zájmy nebude mít čas pro duchovní věci. — Mat. 6:33, 34; 7:7, 8; Luk. 12:16–21.

4. O kterých otázkách budeme nyní uvažovat?

⁴ Co však říci o těch, kteří ‚si jsou vědomi svých duchovních potřeb‘ a jsou ochotni hledat Boha a jeho království? Jak je můžeme najít a poznat? Můžeme jako služebníci Božího slova učinit nějakým způsobem své poselství pochopitelnějším? Jak můžeme být účinnějšími služebníky?

Čí metody bychom měli užívat?

5. Co měl podle Pavlových slov Timoteus připomínat Korinťanům?

⁵ Když apoštol Pavel psal svůj první dopis křesťanům v Korintu, řekl jim, že posílá Timotea, který jim ‚připomene jeho [Pavlovy] metody ve spojitosti s Kristem Ježíšem‘. Některé české překlady uvádějí místo slova „metody“ výrazy „způsob jednání“, „cesty, po kterých kráčím,“ nebo „jak jednám“. Ale „Řecko–anglický slovník Nového zákona“ (angl.) od profesora Thayara podává jako výklad tohoto textu: „Metody, jimiž se jako Kristův služebník a apoštol řídím při plnění svého úřadu.“ Protože Pavel končí větu slovy: „Jak všude vyučuji v každém sboru“, lze z toho logicky vyvozovat, že se jeho poznámky týkají jeho aktivní služby, a ne jen jeho osobního křesťanského chování. — 1. Kor. 4:17.

6. Proč byla Ježíšova služba účinná?

⁶ Ježíšova služba nebyla náhodná. Při svém kázání postupoval metodicky. Poučil například pečlivě své apoštoly a později 70 evangelistů, jak mají účinně kázat. Dával jim příklad tím, jak soustavně používal podobenství, otázky a odkazy na Písmo. Až dodnes je to nejlepší metoda. — Luk. 9:1–6; 10:1–11.

7. Jak můžeme předávat dobré poselství co největšímu počtu lidí?

⁷ Jestliže je křesťanská služba věcí věčného života nebo smrti, jak můžeme zprostředkovat dobré poselství největšímu počtu lidí? Ano, jak můžeme být ‚čistí od krve všech lidí‘? Tím, že užíváme všechny způsoby služby, k nimž patří, jak řekl apoštol Pavel, služba „dům od domu“. Jeden španělský komentář ke Skutkům 20:20 říká: „Zde máme kazatelskou metodu, kterou uplatňoval Pavel v Efezu.“ — Sk. 20:20–27.

První překážka

8, 9. a) Co je často první překážkou ve službě? b) Proč mohl Ježíš mluvit směle?

⁸ První překážkou, kterou musíme velmi často překonat ve službě, jsme my sami. Někteří mají sklon k plachosti, mají pocit, že na to nestačí a že nejsou dostatečně vzdělaní ve srovnání s lidmi, s nimiž přicházejí do styku. Jaký pocit měl však Ježíš? Chodil snad nejprve do rabínských škol, kde by se učil? Měl nějaké vyšší vzdělání? Ale jak reagoval jeho vlastní lid, když on učil? Matouš nám říká: „Žasli a říkali: ‚Odkud má tento člověk takovou moudrost a takové mocné skutky?‘ “ Je pravda, Ježíš byl dokonalý, byl to Boží Syn. Ale jeho metody byly praktické i pro jeho většinou „nevzdělané“ učedníky, kteří ho měli napodobovat. Jakou reakci vyvolali i mezi svými náboženskými nepřáteli? „Když spatřili Petrovu a Janovu otevřenost a uvědomili si, že to jsou nevzdělaní a obyčejní lidé, podivili se. A poznávali je jako ty, kteří bývali s Ježíšem.“ — Mat. 13:54; Sk. 4:13.

⁹ Ale odkud získal Ježíš všechno to, čemu učil? Proč měl takový úspěch ve své službě? Strhával snad své posluchače přehnaným zdůrazňováním citů, jako dnešní kazatelé? Ne, Ježíšovým základem byla jednoduchost — mluvil jazykem prostého lidu, byl si vědom jejich duchovních potřeb, a nejdůležitější ze všeho bylo, že Ježíš věděl, že jej podporuje jeho Otec. Objasnil to, když oznámil své služební poslání v synagoze svého domovského města, v galilejském Nazaretu. Ze svitku proroka Izajáše přečetl: „ ‚Jehovův duch je na mně, protože mne pomazal, abych oznamoval dobré poselství chudým, vyslal mne, abych kázal propuštění zajatým a obnovení zraku slepým, abych zdrcené poslal pryč jako propuštěné, abych kázal Jehovův přijatelný rok.‘. . . Pak jim začal říkat: ‚Dnes se naplnil tento text Písma, který jste právě slyšeli.‘ “ — Luk. 4:16–21.

10, 11. a) Co bychom si měli myslet o své službě? b) Jak odpovídá Pavel?

¹⁰ Dnes máme ve své službě stejnou podporu — Jehovu Boha, svrchovaného Pána vesmíru. Kážeme jeho poselství, jeho moudrost. Základem je nám jeho Slovo a my je ve svých rozhovorech bez váhání užíváme. Měli bychom mít proto nějaký pocit méněcennosti, když kážeme snad nějakým vzdělanějším nebo zámožnějším lidem?

¹¹ Pavel odpovídá: „Kde je moudrý? Kde je znalec Písma? Kde debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou?. . . Bratři, hledíte totiž na své povolání od něho, že bylo povoláno nemnoho moudrých v tělesném ohledu, nemnoho mocných, nemnoho urozených; ale Bůh vyvolil pošetilé věci světa, aby zahanbil moudré lidi; a Bůh vyvolil slabé věci světa, aby zahanbil silné věci; a Bůh vyvolil neurozené věci světa a přehlížené věci, věci, které nejsou, aby obrátil vniveč věci, které jsou, aby se žádné tělo před Bohem nechlubilo.“ — 1. Kor. 1:18–29.

12. Odkud pramení úspěch v naší službě? (Jakub 4:8)

¹² Úspěch ve službě nepochází ze vzdělání nebo původu. Pochází ze samotného poselství o království, jež rozezní vnímavou strunu v srdci člověka, který je si vědom duchovní potřeby. Jiným činitelem je Boží dobrá vůle vůči takové osobě, protože Ježíš řekl: „Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže ho nepřitrhne Otec, který mne poslal.“ — Jan 6:44.

13. a) Jak reagovali na odpor Pavel a Barnabáš? b) Jak můžeme mít stále radost ve službě?

¹³ Jestliže tedy důvěřujeme v Jehovovu podporu, můžeme vykonávat svou službu s přesvědčením, jako to činil v prvním století Pavel a Barnabáš. Když kázali v Ikoniu, jejich služba vyvolala prudké rozpory v mínění a určitý odpor. Přimělo je to, aby se vzdali? Lukášova zpráva nám říká: „Strávili. . . značný čas tím, že směle mluvili s autoritou od Jehovy, který svědčil o slovu své nezasloužené laskavosti tím, že způsobil, aby se jejich rukama děla znamení a předzvěsti.“ Jestliže také zaujmeme kladný postoj k lidem ve svém území a výsledky přenecháme Jehovovým rukám, bude nám služba vždy radostí, a ne břemenem. — Sk. 14:1–3; Jak. 1:2, 3.

Jak lidé reagují

14. Jak reagovali lidé na Pavlovo kázání?

¹⁴ Ježíš ani Pavel se při své službě nesetkávali vždy s příznivou reakcí. Jak například reagovala veřejnost, když Pavel kázal v Athénách? Zpráva nám říká: „Někteří z epikurejských i stoických filozofů s ním začali polemizovat a někteří říkali: ‚Co by chtěl ten mluvka povídat?‘ Jiní: ‚Zdá se, že je to zvěstovatel cizích božstev.‘ To bylo proto, že oznamoval dobré poselství o Ježíšovi a vzkříšení. Chopili se ho tedy, vedli ho k Areopagu a řekli: ‚Můžeme se dozvědět, jaké je to nové učení, o kterém mluvíš? Uvádíš totiž nějaké věci, které jsou cizí našim uším.‘ “ — Sk. 17:18–20.

15. Jak reagují lidé na naši službu? Nač bychom však měli pamatovat?

¹⁵ Musíme uznat, že naše poselství a způsob, jak o něm mluví sdělovací prostředky a odpůrci, může také znít podivně našemu dnešnímu posluchačstvu. Vede to k tomu, že si někteří lidé vytvoří o věci předsudky z toho, co slyšeli, a odmítnou nás, aniž nás vyslechli. Jiní se podobají lidem v Athénách a přijmou více poučení předtím, než se sami rozhodnou. Ovšem i když věc vyslechli, vysmějí se možná stejně naději na království jako něčemu neuvěřitelnému. Pamatuj však na to, že odmítají Krista a jeho poselství, ne tebe. — Sk. 17:32–34; Mat. 12:30.

Z cizích se stávají přátelé

16. a) Jak bychom mohli reagovat my, když k nám domů přicházejí nějací cizí lidé? b) Čeho bychom měli dosáhnout svým úvodem?

¹⁶ Co si myslíš, když k tvému domovu přichází někdo cizí? Jaké otázky ti možná proletí myslí? Snad: Kdo to je? Co chtějí? Způsobí mi nějaké těžkosti? Na to bychom měli pamatovat, když přicházíme jako služebníci někomu ke dveřím. Způsobem, jak se uvedeme, bychom je proto měli v tomto směru uklidnit. Ale jak? Nuže, co navrhl Ježíš jako úvod? Řekl: „Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti; a jestliže si to dům zasluhuje, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete; jestliže si to však nezasluhuje, ať se váš pokoj navrátí k vám.“ — Mat. 10:12, 13.

17. Jak můžeme svým úvodem člověka uklidnit?

¹⁷ „Ať na něj přijde pokoj, který mu přejete.“ Co to znamená? Že ve své službě přejeme pokoj každému člověku a každé domácnosti. Tak bychom měli svými úvodními slovy ukázat, že jsme mírumilovní Boží služebníci. Židé a muslimové užívají až dodnes pozdravu „Pokoj s tebou“ nebo „Pokoj“ („šalom aleichem“ nebo „šalom“ v hebrejštině a „Assalam alaikum“ nebo „salam“ v arabštině). Náš pozdrav se bude samozřejmě v různých zemích lišit podle místního zvyku. Ale cíl je týž — uklidnit tohoto člověka, takže bude naslouchat poselství o království. Řekneš-li nejdříve své jméno a dokonce se i zmíníš o tom, kde žiješ, může to v tom směru pomoci. Ukazuje to, že nemáš co skrývat. Všichni mohou poznat tvůj úmysl a vidět, že jsi čestný. Pak jednáš podle Pavlovy rady: „Hleďte, aby se na vašem chování na veřejnosti nedalo nic kritizovat. Pokud záleží na vás, žijte v pokoji s každým.“ — Řím. 12:17, 18, „Phillips“.

18. Jakým měřítkem bychom se měli stále řídit ve své službě?

¹⁸ Ať již jsme ve službě dům od domu nebo na ulici, jsme na očích veřejnosti. Měli bychom vždy mluvit a chovat se bezúhonně a neurážlivě. To, co říkáme, bychom měli říkat mírně a pokojně, ale neměli bychom se omlouvat. Nestydíme se za to, že jsme Božími veřejnými služebníky. — Mar. 8:38.

19, 20. a) Jak můžeme přistupovat k rezervovanějším lidem na ulici? b) Proč měl Ježíš výsledky při svém neformálním přístupu k lidem?

¹⁹ V některých národech jsou lidé rezervovanější a konzervativnější. Někteří jsou v rozpacích, když se k nim na ulici přiblíží někdo, kdo vystavuje časopisy. Je-li to tak, proč se nepřiblížit taktnějším způsobem? Je možné taktně zavést rozhovor s někým, kdo nespěchá, a pak ukázat biblickou literaturu přirozeným způsobem.

²⁰ Ježíš rozhodně uměl pohotově užít takového způsobu kázání. Židé se normálně dívali na Samaritány a na ženy opovržlivě, a proto přistoupil Ježíš k nemravné Samaritánce u Jákobovy studny taktně. Jeho rozhovor je vzorem příležitostného svědectví a svědectví na ulici. Je také znamenitým příkladem soucitného a budujícího vyučování. — Jan 4:5–30.

21. Který další důležitý činitel je patrný v Pavlově službě?

²¹ Když uvádíme dobré poselství o království, musíme vzít v úvahu ještě další důležitý činitel. Pavel to ovládal mistrovsky. Podívej se, zda to rozeznáš v některých z jeho úvodů, které najdeš ve Skutcích 13:16–20; 17:22 a 22:1–3. Povšimni si, že se při každé z těchto příležitostí snažil najít společný základ se svými posluchači. Ztotožnil se s nimi a s jejich prostředím. Vedlo to k tomu, že naslouchali, i když s ním nesouhlasili. Podobně můžeme i my svým úvodem vyjádřit lidský vztah, ukázat, že máme s majitelem domácnosti něco společného. Povšimneš si snad, že jsou v domácnosti děti, a také ty máš děti. Pak máte něco společného, přátelský základ. Máš námět, který může vést k poselství o království. — Mat. 18:1–6.

22. Které otázky nyní vyžadují odpověď?

²² Tyto podněty jsou však jen začátkem. Jaké další kroky je nutné podniknout, aby byl nakonec vytvořen další učedník? Ano, co je dále třeba, abychom pomohli jinému člověku získat skrze Krista vztah k Bohu? Které vlastnosti musí mít naše služba, aby byla účinnější?

Jak bys odpověděl?

◆ Uveď některé činitele, jež rozhodují o tom, zda někdo přijme poselství o království.

◆ Jak je možné ve službě překonat bojácnost a plachost?

◆ Jaký cíl bychom měli sledovat svým úvodem v kazatelské službě?

◆ Jak nám může v přístupu k lidem pomoci Ježíšův a Pavlův příklad?

Účinná bohoslužba, při které se další lidé stávají učedníky

„Toto jsou jeho dary: jedny povolal za. . . zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby.“ — EFEZANŮM 4:11, 12 „EP“.

1. Co cítil Kristus k lidem?

KRISTUS JEŽÍŠ nebyl poustevníkem. Jeho služba byla plně zaměřena na lidi. Ve zprávách čtyř evangelií je Ježíš téměř vždy ve spojení s lidmi. Při svých cestách viděl jejich pravý stav a měl s nimi hluboký soucit. Jsi-li křesťanským služebníkem, cítíš soucit s lidmi, s nimiž se setkáváš? — Mat. 9:35, 36.

2. Jak napodobují svědkové Jehovovi Ježíšův příklad?

² Dnešní křesťanská služba se musí také týkat lidí. Svědkové Jehovovi si to uvědomují, a proto mají ve své službě Bohu družný přístup. Všude na světě je možné vidět, jak mluví s lidmi — na ulicích, u dveří, v rušných nákupních místech, kolem autobusových stanic, stanic metra a na nádražích, v továrnách, kancelářích i v obchodních čtvrtích. Kdekoli je možné najít lidi, tam jsou svědkové a slouží jako evangelisté. Proč? Protože slovo „evangelium“ pochází z řeckého slova euaggelion, jež znamená „dobré poselství“. Jako byl Kristus, tak musí být každý křesťanský svědek Jehovův služebníkem dobrého poselství, evangelistou. Proto se také musí každý svědek zabývat lidmi. — 2. Tim. 4:5; Ef. 4:11, 12.

3. Co je nejúčinnější metodou křesťanské služby?

³ Jak by se mělo vykonávat toto evangelizační dílo účinně? Je skutečným řešením rozhlas a televize, jehož užívají mnohá náboženství? Polož si sám otázku: Může ti rozhlas a televize zodpovědět spontánně tvé otázky? Ne — jsou to v určitém smyslu neosobní sdělovací prostředky. Nejúčinnější službou je stále ta služba, jakou vykonával Ježíš a jeho učedníci, tváří v tvář těm, kteří hledají pravdu. K tomu však je třeba času a úsilí, což ukázal Pavel jednoduchým příkladem: „Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh dával vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst.“ — 1. Kor. 3:5–7

4. Ze kterých tří fází se skládá účinná služba?

⁴ Tato slova pojednávají o třech fázích křesťanské služby — sázení, pěstování a sklízení. Jak to? Nejprve je sázení, počáteční kontakt s dobrým poselstvím o království. Pak přichází pěstování, k němuž patří zalévání toho, co bylo zasazeno. Jak se to děje? Dalšími rozmluvami, při nichž jsou dávány odpovědi na otázky a odstraňovány pochybnosti. To vede často k pravidelnému biblickému studiu, při němž se do mysli a do srdce člověka hluboko vštěpuje biblická pravda; s Božím požehnáním dochází k růstu. Konečným výsledkem je další činný učedník Krista Ježíše, další služebník. Jak můžeme mít všichni jako služebníci to velké požehnání a sklidit učedníka?

5. Co nám pomůže, abychom byli účinnými služebníky?

⁵ Jak již bylo ukázáno v našem předcházejícím článku, učil Ježíš své učedníky, jak mají prakticky konat svou službu. A Pavel mluvil o ‚svých metodách ve spojitosti s Kristem Ježíšem‘. (1. Kor. 4:17) Řada sborů, které pomohl založit po celé Malé Asii a v Řecku, je výmluvným svědectvím jeho úspěchu. Již jsme pojednali o některých z jeho (a Ježíšových) metod, ale je možné užívat dnes účinným způsobem ještě další?

Co je základ a jaké je poselství?

6. Co musí být základem naší služby?

⁶ Na čem musí být založeno křesťanské poselství? Snad na lidské moudrosti a filozofii? Pavlův dopis Timoteovi na to odpovídá jasně: „Ty však pokračuj v tom, co ses naučil a o čem jsi byl přesvědčován, abys tomu věřil, protože víš,. . . že od útlého dětství znáš svaté spisy, které tě mohou učinit moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem. Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k učení.“ Je tedy zřejmé, že základním kamenem naši služby musí být Bible, Boží slovo. — 2. Tim. 3:14–17.

7, 8. Jak dali Ježíš a Pavel příklad užíváním biblických textů?

⁷ Kristus Ježíš poskytl v tomto směru vedení stále citoval z Písma; apoštol Pavel činil totéž. Přišel například do Tesaloniky učit řecké filozofii? Ne, zpráva nám totiž říká: „Pavel k nim tedy vešel podle svého zvyku a tři sabaty s nimi rozmlouval z Písma. Vysvětloval a dokazoval pomocí odkazů, že bylo nutné, aby Kristus trpěl a vstal z mrtvých.“ — Sk. 17:1–3.

⁸ K čemu to vedlo? „Někteří z nich. . . uvěřili.“ Chceme-li se tedy řídit Pavlovou metodou, musí být i dnes naše kázání založeno na Božím slovu. Proto jsme ve své službě dali podnět k rozhovoru na biblické téma. Tak může pravda Božího slova získat dobrou odezvu v těch, kteří si uvědomují své duchovní potřeby. — Sk. 17:4.

9, 10. a) Co musí být dnes námětem našeho kázání? b) Uveď příklady z Pavlovy služby.

⁹ Nyní vzniká otázka: Jaké poselství bychom měli kázat? Nuže, co bylo námětem Kristovy služby? Ježíš si byl dobře vědom svého poslání, neboť řekl: „Musím oznamovat dobré poselství o Božím království také jiným městům, protože k tomu jsem byl vyslán.“ O posledních dnech dnešního systému řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; potom přijde konec.“ — Luk. 4:43; Mat. 24:14.

¹⁰ Uvidíme, že Pavel kladl při svém kázání důraz na totéž. Například Židům v jedné synagóze „tři měsíce směle mluvil, přednášel a přesvědčivě hovořil o Božím království“. Lidem v Římě „vysvětlil. . . záležitost důkladným svědectvím o Božím království“. Proto musí být „Boží království“ hybnou silou naší dnešní křesťanské služby. — Sk. 19:8; 28:23, 31.

Útočíš, nebo přitahuješ?

11. Jak lidé často reagují, když se setkají s některým svědkem? Co proti tomu můžeme dělat? (Skutky 17:17, 18)

¹¹ Lidé v prvním století se rozdělovali podle náboženství, ras a národnosti, stejně jako dnes. (Sk. 2:7–11) To znamená, že většina lidí má ohledně náboženství své vlastní předpojaté představy. Když se setkají s některým svědkem, mají často pocit, že jsou ohroženi, a zaujímají obranné postavení. Jak to můžeme změnit? Tím, že budeme laskaví, taktní a přizpůsobiví.

12, 13. Jak mluvil Pavel k lidem v Athénách, kteří uctívali modly? Jak reagovali?

¹² Povšimni si, jak jednal za takových okolností Pavel v Athénách, kde lidé uctívali modly. Když viděl tolik model, nejprve to v něm vyvolalo pobouření. Když povstal, aby mluvil na Areopágu, začal snad bezprostředně napadat jejich uctívání model? V úvodu řekl: „Athénští muži, pozoruji, že se zdá, jako byste ve všem měli větší bázeň před božstvy než jiní. Když jsem například procházel kolem a pečlivě pozoroval vaše předměty uctívání, našel jsem také oltář, na němž bylo napsáno: ‚Neznámému Bohu‘. Čemu jste tedy nevědomky zbožně oddáni, to vám zvěstuji.“ — Sk. 17:16–23.

¹³ Odcizil si Pavel posluchačstvo těmito úvodními slovy? Vůbec ne. Jeho přístup byl taktní, nedogmatický. Neodsuzoval je, i když bylo jejich uctívání z Božího hlediska bezcenné. Nebyl zde proto, aby je napadal, ale aby kázal poselství o království. Uznal, že mají silné náboženské cítění, a využil toho jako základu, aby se dostal k námětu o pravém Bohu a o jeho představiteli, vzkříšeném Ježíšovi. K čemu vedl tento taktní přístup? Nuže, ačkoli se někteří z nich posmívali, „jiní řekli: ‚Chceme o tom od tebe slyšet ještě jindy.‘ “ Ano, dostal pozvání k dodatečné návštěvě! — Sk. 17:22–32.

14. Jak můžeme ve své službě uplatnit Pavlův příklad?

¹⁴ Jak můžeme dnes ve své službě uplatnit tuto metodu? V první řadě bychom měli pozorně sledovat příznaky, které by svědčily o náboženském zaměření člověka — snad je to nějaký náboženský předmět, který nosí, nebo který je patrný na dveřích nebo na chodbě jeho domu. Tak můžeme často získat, podobně jako Pavel, dobrou představu o náboženském názoru druhého. To nás vede k přátelskému úvodu, který může vzbudit zájem, ale nevyvolá spor. Pamatuj na to, že navštěvujeme tohoto člověka v první řadě proto, abychom s ním mluvili o Božím království — ne abychom se přímo dostali do rozpravy o nějaké nauce. Chceme získat lidi, a ne získat převahu ve sporu. — Srovnej 2. Timoteovi 2:23–26.

15. Jaká další znamenitá poučení můžeme získat z Ježíš v služby? (Lukáš 10:38–42)

¹⁵ Co se můžeme ještě naučit z Kristova příkladu? Když zkoumáme jeho službu, musíme poznat, že byl přesvědčen a mluvil jednoduše. Nebyl zaskočen žádnou situací, ale mluvil o Božím království za všech okolností, ať byly příznivé či nepříznivé. Mohl kázat v soukromí nějaké domácnosti nebo mohl povstat před zástupem a přednést kázání bez poznámek, Bible a zvukového zařízení. Měl také blízký vztah k lidem. Ponížení lidé cítili, že se k nim umí přiblížit. Mluvil jejich jazykem o polích a úrodě, o sítích a rybaření. Jeho podobenství měla vztah k zemi, ačkoli měla hluboký význam. Projevujeme ve své službě tytéž znamenité vlastnosti? — Mat. 4:18–25; 13:1–33; Luk. 5:1– 3.

Jak zapůsobit na srdce

16. Proč musíme být způsobilými učiteli?

¹⁶ Normálně je třeba času a pečlivého studia, má-li někdo získat přesvědčení o biblickém poselství o království. Proto konáme s lidmi, kteří si přejí prozkoumat Boží sliby skrze Krista, pravidelná domácí biblická studia, zdarma a nezávazně. Takové studium trvá určitý čas a zabývá se mnoha náměty a otázkami. To jistě znamená, že musíme být způsobilými učiteli. Co však je opravdu podstatou vyučování? — 1. Tim. 4:16.

17. Co bylo jednou z metod, jimiž Ježíš působil na srdce?

¹⁷ Opět hledejme odpověď u Ježíše. Jak vyučoval? Jen prosím prozkoumej následující texty a podívej se, zda rozeznáš, jakým jednoduchým systémem učil Ježíš druhé: Lukáš 6:9, 32–34, 39–42. Co to bylo? Kladl zkoumavé otázky. Proč to dělal? Aby pomohl svým posluchačům uvažovat a zkoumat se ve světle jeho učení. Těmito otázkami působil taktně na jejich srdce. Museli ukázat, zda si opravdově přejí být jeho následovníky, nebo zda mají jen povrchní pohnutky k naslouchání. — Mat. 13:10–17; Mar. 8:34–38.

18. a) Proč užívají svědkové Jehovovi ve svých publikacích tak často otázek? b) Kterého způsobu bychom neměli příliš užívat při vyučování druhých?

¹⁸ Téměř všechny biblické studijní pomůcky, jež užívají svědkové Jehovovi při své službě, mají otázky ke každému odstavci textového vysvětlení. To pomáhá těm, kteří studují Bibli, aby se vyjadřovali vlastními slovy. Přitom se ukáže, zda onen člověk látce rozumí, nebo ne. Ježíš sice kladl otázky při mnoha příležitostech, ale nikdy nepřipustil, aby z toho vznikla jen nějaká hra na hádanky tím, že by napověděl první slovo nebo slabiku odpovědi. Přistihl ses někdy při takovém způsobu u některých, s nimiž studuješ Bibli? Proč to není dobrá metoda, kterou bychom měli pravidelně užívat? Protože poznání o Bohu a Kristu, jež vede k záchraně, by mělo být založeno na uvažování a logice, a ne na pouhém hádání. — Jan 17:3; 1. Jana 5:20.

Čí učedníci?

19, 20. V jakém směru je nyní nutná opatrnost? Proč?

¹⁹ Na tomto místě je nutná výstraha. Když kážeme a účinně učíme na plodném území, nakonec vytváříme učedníky. Čí jsou to však učedníci? Měli bychom si myslet, že to jsou „moje ovce“? A měli bychom připustit, aby k nám jako ke služebníkům někdo vzhlížel a pochleboval nám? Všimni si, jak reagoval Pavel a Barnabáš, když s nimi chtěli jednat lidé v Lystře jako s bohy. Vykřikli k zástupu: „Muži, proč to děláte? I my jsme lidé, máme stejné neduhy jako vy a oznamujeme vám dobré poselství, abyste se odvrátili od těchto marných věcí k živému Bohu.“ — Sk. 14:14, 15.

²⁰ Pavel a Barnabáš se nepokoušeli obrátit k sobě pozornost. I když Pavel radil křesťanům, aby ho napodobovali, jako on napodoboval Krista, nechtěl, aby se stali jeho následovníky. Služba, kterou vykonáváme, musí být vždy ke slávě Bohu, a ne lidem. — 1. Kor. 3:6, 7; 11:1.

21. Proč se učedníci také stávají služebníky?

²¹ Z učedníků se časem stávají služebníci. Proč k tomu dochází? Nuže, co se stává, když máme nějaké opravdu dobré poselství, které můžeme oznamovat? Můžeme si je nechat sami pro sebe? Naopak, překypujeme, abychom je sdělili někomu jinému. Jak to řekl Ježíš: „Dobrý člověk vynáší dobré z dobrého pokladu svého srdce,. . . neboť z hojnosti srdce mluví jeho ústa.“ Právě tak je tomu s dobrým poselstvím o království. Učedník, na jehož srdce zapůsobilo, chce vyučovat jiné a na základě dobrovolnosti se připojuje k pravidelné službě. Následuje oddanost Bohu a křest. Tak pokračuje vytvářející se řetěz služebníků v souladu se zásadou Pavlovy rady Timoteovi: „Ty věci svěřuj věrným lidem, kteří zase budou dostatečně způsobilí vyučovat jiné.“ — Luk. 6:45; 2. Tim. 2:2.

22. a) Proč vytvořil Jehova organizaci učitelů a evangelistů? b) Kterou budoucí práci bude ještě nutné vykonat?

²² Dnes má Jehova Bůh po celé zemi tu nejlépe vyškolenou organizaci učitelů, evangelistů, služebníků, jaká je ve dvacátém století. Více než 2 600 000 se jich účastní závěrečného svědectví, které se vydává dříve, než přijde na tento zlý systém konec. Ale tato rostoucí skupina se připravuje na ještě větší úkol — na výchovu miliard lidí, kteří se vrátí vzkříšením. Jsi ochoten podílet se na této úžasné výsadě? Je tvá služba produktivní dnes? Modli se za to, aby naše světlo svítilo k Boží slávě, když sloužíme jako účinní služebníci. — Mat. 5:16; Jan 5:28, 29.