Dej se k dispozici!

„Tvůj lid se dobrovolně nabídne. . . Máš svůj zástup mladých mužů, jako krůpěje rosy.“ — ŽALM 110:3.

1, 2. Co nyní vykonávají svědkové Jehovovi v souladu se Žalmem 110:3?

JEHOVŮV král, Ježíš Kristus, nyní panuje! Od roku 1914 je zaměřen k činu a již začal ‚podmaňovat uprostřed svých nepřátel‘. (Žalm 110:2) Kéž se v těchto dramatických závěrečných dnech tohoto umírajícího systému všichni ochotní dobrovolníci dají králi k dispozici pro službu a kéž to učiní bez váhání.

² Právě tak jednají svědkové Jehovovi. Jejich řady oplývají množstvím pilných pracovníků, kteří se třpytí jako kapky rosy. Právě nyní se splňují inspirovaná slova žalmisty: „Tvůj lid se dobrovolně nabídne v den tvé vojenské síly. V lesku svatosti, z lůna svítání, máš svůj zástup mladých mužů jako krůpěje rosy.“ (Žalm 110:3) V jakém dni to žijeme!

3. Jaký duch vzhledem ke službě byl vždy patrný mezi Jehovovými služebníky? Dokaž to z Písma.

³ Mezi Jehovovými věrnými a oddanými služebníky se vždy projevoval obětavý duch dobrovolné služby. Když dostal například prorok Izaiáš příležitost sloužit jako nositel Božího poselství, okamžitě odpověděl: „Zde jsem, pošli mne!“ (Iz. 6:8) Na začátku své služby v Galileji přišel Ježíš k určitým bohabojným Židům a zval je: ‚Pojď, buď mým následovníkem.‘ Reagovali bez váhání a zanechali zaměstnání výběrčího daní i rybářské živnosti. (Mat. 4:18–22; Luk. 5:27, 28) Ochotné ženy přispívaly svým časem, úsilím i hmotnými věcmi, aby se postaraly o potřeby Ježíše i jeho učedníků. (Mar. 15:40, 41; Luk. 8:1–3) Ano, tito lidé se dali k dispozici, jakmile se naskytla příležitost ke svaté službě.

Nabídli se ochotně

4. Jak se díval Pavel se svými druhy na ‚Makedonské volání‘?

⁴ Křesťanský apoštol Pavel se také dal k dispozici pro službu k Jehovově chvále. Jednou měl vidění určitého muže, který snažně prosil: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“ Reagoval na to apoštol a jeho druhové? Opravdu na to reagovali, neboť čteme: „Jakmile spatřil vidění, snažili jsme se dostat do Makedonie, protože jsme dospěli k závěru, že nás Bůh povolal, abychom jim oznamovali dobré poselství.“ Dali se k dispozici, a Jehova korunoval jejich ochotnou službu úspěchem. — Sk. 16:8–40.

5. Co řekli někteří o službě prvních křesťanů?

⁵ Ochotná služba byla znakem počátečního křesťanství. Čteme o tom: „Raná církev nejen že podporovala misionáře; byla sama misionářská. [Nemyslela si], že splnila svůj díl tím, že zaplatila účty a s chabým zájmem naslouchala tomu, co misionáři vyprávěli o svém úspěchu. Tyto malé církve byly samy o sobě úlem misionářů. Každý cítil, že je povolán, aby mluvil o dobrém poselství.“ („Kazatelská hodnota misií“, angl., obsahující přednášky od Heleny Barrett Montgomery.) Ježíšovi následovníci byli aktivními evangelisty. „Zpráva o rané církvi ve Skutcích je důkazem, že brali evangelizační činnost vážně a doslovně. Evangelizační činnost byla na prvním místě.“ (David Haney, „Myšlenka laického stavu“, angl.) A k čemu vedla tato obětavá práce Ježíšových následovníků? „Zakrátko cestovali po římských silnicích do vzdálených měst a provincií. Časem se stala celá říše semeništěm nového náboženství.“ (Moses Hadas, „Císařský Řím“, angl.) Ano, dobré poselství „bylo kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem“, protože se tito raní křesťanští svědkové dali k dispozici! — Kol. 1:23; Mat. 28:19, 20; Sk. 1:6–8.

6. Jak se vždy dívali novodobí svědkové Jehovovi na dílo kázání o království?

⁶ Podobný duch převládá i mezi dnešními svědky Jehovovými. Výstižně bylo řečeno ve vydání „Strážné věže“ z července a srpna 1881: „Kážeš? Jsme přesvědčeni, že v malém stádu nebude nikdo kromě kazatelů. . . Nebyli jsme povoláni ani pomazáni, abychom přijímali slávu a hromadili bohatství, ale abychom vydávali a byli vydáváni a abychom kázali dobré poselství.“ Stejný názor byl patrný i po letech. Při vzrušujícím sjezdu v Cedar Point, Ohio v roce 1922 byli shromáždění zastánci království vybídnuti: „Zpět do pole, vy synové nejvyššího Boha! Opásejte se výzbrojí! Buďte střízliví, buďte bdělí, buďte činní, buďte stateční. Buďte plodnými a pravými svědky pro Pána. Postupujte vpřed v boji, dokud nezpustne každá stopa Babylóna. Daleko široko oznamujte poselství. Svět se musí dovědět, že Jehova je Bůh a že Ježíš Kristus je Král králů a Pán pánů. Dnes je den všech dnů. Hleďte, Král panuje! Vy jste jeho veřejní zástupci. Proto zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte krále a jeho království.“ Svědkové Jehovovi se dávají stále radostně a horlivě k dispozici pro toto oznamování království.

Vychází se vstříc velké potřebě

7. Co prožívali před lety kazatelé plným časem a jak se dívali na svou službu Jehovovi?

⁷ Mnozí z Jehovových služebníků se dali k dispozici ke kazatelské činnosti plným časem. Před lety sloužili někteří jako kolpoltéři (nyní označovaní jako průkopníci) a jejich život nebyl snadný. Jeden starší svědek vypráví: „Ano, kolpoltéři v těch raných dnech procházeli městy i venkovskými oblastmi. Někdy vyměňovali [biblickou literaturu] za zemědělské výrobky, za kuřata, mýdlo a různé věci, které mohli použít nebo je prodat jiným. Někdy, v řídce osídlených oblastech, zůstávali u farmářů a rančerů přes noc a někdy také spali na seníku. . . Tito věrní vytrvávali v této činnosti po celá léta, dokud je nepřemohlo stáří.“ Někteří začali s takovou službou plným časem v mládí. Je pravda, že jejich práce byla náročná, ale dali se k dispozici a sloužili rádi. Jeden z nich o tom řekl: „Byli jsme mladí a šťastní ve službě, s potěšením jsme věnovali svou sílu ve službě Jah.“

8. Pro jakou službu se dali k dispozici mnozí z Jehovova lidu?

⁸ Během let a tváří v tvář nebývalým válkám, hladu, zemětřesením a jiným událostem, jež od roku 1914 tvoří „znamení“ Kristovy „přítomnosti“ v moci království, nedal se Jehovův lid zastrašit a stále káže dobré poselství. (Mat. 24:3–14) Mnozí z nich se dali s radostí k dispozici pro službu plným časem. A jak znamenité to bylo, že se tak rozhodli!

9. a) Jaký významný krok v dějinách Jehovových svědků byl učiněn 1. února 1943? b) Jak byla založena Škola galád, aby se tak vyšlo vstříc potřebě rozšiřování mezinárodního díla kázání o království?

⁹ 1. února 1943 zuřila plnou silou druhá světová válka. Ale onoho chladného zimního dne byl na farmě království blízko South Lansing, New York, učiněn závažný krok v dějinách svědků Jehovových. Čtyřicet pět mužů a 51 žen — všichni průkopníci — tehdy zahájili pětiměsíční studijní kurs v Galádu, biblické škole Strážné věže. Tímto výcvikem se dávali k dispozici k misionářské činnosti v jiných zemích. Ve válečných poměrech bylo nemožné poslat misionáře do Evropy a Asie, a proto byli absolventi prvních tříd Školy galád určeni na Kubu, do Mexika, do Kostariky, Portorika, Kanady a na Aljašku. Bylo možné uspokojovat potřebu mezinárodního rozšiřování kazatelského díla království, protože se dali k dispozici pilní průkopníci.

Výsledky školy Galád

10. Jaké příklady růstu díla od chvíle, kdy do určitých zemí přišli misionáři vyškolení v Galádu, jsou zde uvedeny?

¹⁰ Ze 76 tříd Školy galád, která je nyní umístěna ve světovém ústředí svědků Jehovových v Brooklynu, New York, vyšlo přes 6 000 absolventů. Účinnost této školy je nesporná. Když například v roce 1945 přišli první misionáři vyškolení v Galádu do Brazílie, podílelo se v té zemi na díle kázání království jen 394 osob. Dnes převyšuje počet 148 000. Když v roce 1949 přišli první absolventi Galádu do Japonska, hlásili v této orientální zemi službu pouze tři místní zvěstovatelé království. Nyní jich tam je přes 86 000.

11. Jak pokročil po celém světě růst související s královstvím od roku 1943, kdy byla otevřena Škola galád?

¹¹ Ale jak je tomu s růstem království na celém světě? Nuže, když v roce 1943 prošla školením první třída Školy galád, působilo na celém světě pouze 126 329 zvěstovatelů království v 54 zemích. Dnes káže vrcholný počet 2 652 323 zvěstovatelů dobrého poselství ve 205 zemích. Tento ohromný růst je značnou měrou důsledkem znamenité práce absolventů Galádu.

12. Jak se plní Zachariáš 8:23?

¹² V mnoha zemích, do nichž byli tito absolventi posláni jako vyslanci a poslové zastupující Krista, našli pole zralé ke žni. (Mat. 9:37, 38; 2. Kor. 5:20) V některých zemích byla pouhá hrstka a dnes se tam k Ježíšovým pomazaným následovníkům připojují stovky, tisíce, ano desetitisíce, a říkají: „Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.“ (Zach.8:23) Ano, a tento rostoucí „velký zástup“ se dává sám k dispozici, aby podporoval pokrok celosvětového oznamování království. — Zjev. 7:9.

Šťastní, že se dali k dispozici

13. a) Jak se vyjádřila jedna misionářka, která se dala k dispozici, aby zvýšila svou službu Jehovovi? b) Jaká otázka si zaslouží, abys o ní uvažoval?

¹³ Jehova rozhodně žehná těm, kteří projevují ochotu a obětavého ducha, a oni jsou opravdu šťastní, že se dali k dispozici pro větší činnost k Boží chvále. Jedna sestra, misionářka, například napsala: „Vzdala jsem se svého postavení, spálila jsem za sebou mosty a v září 1930, přímo uprostřed velké hospodářské krize, jsem se pustila [jako průkopnice] do skutečného celoživotního závodu. Stále jsem tak šťastná, ze jsem to učinila. . . Znamenalo to okusit Jehovovu dobrotivost a každý den zpívat k jeho chvále, což přináší pokojnou mysl, ať přichází cokoli.“ (Žalm 34:8; 34:9, „KB“) Můžeš se dát k dispozici a přijmout výsadu průkopnické nebo misionářské služby?

14. Jak se vyjádřil o službě plným časem jeden člen vedoucího sboru?

¹⁴ Jeden z prvních misionářů v Japonsku, který absolvoval Školu galád, napsal v roce 1960, po 21 letech služby plným časem: „Jsou to léta naplněná radostí a zkušenostmi, které by nemohlo obsáhnout ani sto obyčejných životů!“ Dnes, po dalších 24 letech, má tento bratr stále velkou radost jako člen vedoucího sboru svědků Jehovových.

15. a) Co řekli někteří po mnohaleté službě v bételu? b) Jakou burcující otázku to vyvolává?

¹⁵ Jeden bratr řekl po mnoha letech, kdy sloužil jako svobodný muž v ústředí Společnosti Strážná věž: „Nelituji rozhodnutí, které jsem učinil tehdy na začátku svého dospělého věku. . . Radost z pohledu na milióny časopisů a jiných publikací, jimiž se poselství Božího slova šíří do končin země, je již samo o sobě za to nádhernou odměnou.“ Jedna sestra, která slouží v brooklynském bételu od dvacátých let, prohlásila: „Slova nestačí na to, abych jimi vyjádřila své uspokojení a radost, kterou prožívám.“ A jeden bratr řekl po mnoha letech služby v bételu: „Těším se ze skutečně šťastné, odměňující a požehnané životní cesty.“ Mohl by ses i ty dát k dispozici pro radostnou službu v bételu?

Reaguj s vírou v Jehovu

16. Co řekli dva starší bratři o přijetí pověření od Jehovovy organizace?

¹⁶ Jeden starší bratr, který nyní slouží v Papui — Nové Guineji, jednou napsal: „Tato [léta služby plným časem] jsou nejlepší, nejšťastnější léta. . . Jak moudré to bylo, že jsem dbal Pánova slibu u Matouše 6:33! Jak rozumné bylo, že jsem se řídil Pánovým vedením, které projevuje prostřednictvím své organizace!“ Jiný bratr z Británie, který je od dvacátých let jako služebník plným časem v Indii, výstižně prohlásil: „Celý svět je dnes jen relativně malým místem. V každé zemi jsou [Jehovovi služebníci] a v jedné zemi jsou stejně milí jako v druhé. Člověk si lehce zvykne na poměry v cizích zemích. Jde jen o to, rozhodnout se k tomu, a pak toužit po Jehovově duchu, aby nám umožnil překonávat překážky. Dávám radu: vždy přijmi pověření od Jehovovy organizace a s radostí se rozhodni, že je budeš plnit co nejlépe.“

17. a) Jaké příležitosti mají zvěstovatelé ve sboru k tomu, aby zlepšili nebo zvýšili službu Jehovovi? b) Jak reagoval Pavel, když si uvědomil, že jsou otevřeny ‚velké dveře, které vedou k činnosti‘?

¹⁷ Snad se ty jako sborový zvěstovatel, který má rodinu a různé biblické povinnosti, zeptáš: ‚Kolik toho mohu vykonat já?‘ To ti nikdo jiný neřekne. Můžeš se však modlit k Jehovovi a prosit ho, aby tě užíval ve své svaté službě co největší možnou měrou. Snad můžeš zvětšit množství času, které pravidelně věnuješ kazatelské službě. Jestliže dosud nevedeš žádné domácí biblické studium s nějakým zájemcem, můžeš nějaké zavést. A všichni můžeme zlepšovat kvalitu své služby Jehovovi, jestliže uplatňujeme rady z jeho Slova a od jeho organizace. Jestliže jsi jmenovaný starší, pak bude možná třeba tvé duchovní pomoci ve větší míře v nějakém jiném sboru. Jestliže se tvá rodina přestěhuje tam, kde je opravdu velká potřeba, pak můžeš mít ty, tvá manželka i tvé děti větší potěšení, když budete hledat lidi podobné ovcím a pomáhat jim. Časem snad bude tvou radostí pomáhat při vytváření nového sboru nebo můžeš zažít mnoho dalších požehnání, jež převýší tvá očekávání. Když si uvědomil apoštol Pavel, že zde jsou otevřené ‚velké dveře, které vedou k činnosti‘, dychtivě si přál zvýšit svou službu k Jehovově chvále. (1. Kor. 16:9; 2. Kor. 2:12; Kol. 4:2–4) Máš stejný pocit?

18. a) Co se doporučuje, otevřou-li se ti dveře k větší křesťanské činnosti? b) K čemu to povede, dáš-li se k dispozici?

¹⁸ Co tedy budeš dělat, až ti bude předložena přednost služby Jehovovi? Budeš se šetřit, nebo projevíš obětavého ducha? Měl bys samozřejmě spočítat náklady. (Luk. 14:27–30) Jestliže se ti však otevřou dveře k větší křesťanské činnosti, modli se k Jehovovi. Vyjadřuj se v takových modlitbách konkrétně a hledej Boží vedení. (Žalm 37:5; Fil. 4:6, 7) Jestliže tě pak jeho svatý duch bude podněcovat, abys přijal určitou výsadu, poddej se tomuto vedení a jednej s vírou ve svého nebeského Otce. Za své obětavé jednání při podpoře zájmů království budeš jistě požehnán. A pamatuj: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (Přísl. 10:22; Mal. 3:10) Ano, dostaneš opravdu velkolepá a neočekávaná požehnání, dáš-li se k dispozici.

Datum smrti

Po staletí se diskutuje o datu smrti Ježíše Krista. Existují zastánci prakticky každého roku mezi rokem 26 a 36 n. l. Svědkové Jehovovi již dávno poukazují na datum 3. dubna roku 33 n. l. podle juliánského kalendáře (nebo 1. dubna podle našeho dnešního gregoriánského kalendáře) jako na datum, kdy byl Ježíš přibit na kůl a zemřel. Jejich výpočet je založen na biblické zprávě a na světských datech, jež odpovídají biblické chronologii, protože svědkové Jehovovi věří, že „celé Písmo je inspirováno Bohem“. — 2. Tim. 3:16.

Je zajímavé, že v článku uveřejněném v časopisu „Nature“ určili dva britští vědci datum, kdy byl Ježíš přibit na kůl, na 3. dubna roku 33 n. l. podle juliánského kalendáře. C. J. Humhrey a W. G. Waddington z Oxfordské univerzity tvrdí, že použili astronomických výpočtů, „aby rekonstruovali židovský kalendář v prvním století po Kr., a že přitom zpřesnili dřívější verze“. Tak zúžili počet možných dat na dvě — 7. dubna roku 30 n. l. a 3. dubna roku 33 n. l. Datum 7. dubna 30 n. l. vylučují, protože neposkytuje dost času pro Ježíšovu kazatelskou službu, která zahrnovala čtyři pasach, jak to ukazují evangelia. (Jan 2:13; 5:1; 6:4; 13:1) Podle jejich výzkumu bylo zatmění měsíce vidět v Jeruzalémě 3. dubna roku 33 n. l., a žádné v roce 30 n. l. Mnoho podrobností, o nichž mluví tito vědci, bylo před lety uvedeno ve „Strážné věži“. Viz například „Strážnou věž“ z 15. srpna 1959, s. 489–492, angl.

Počátky královské moci v Izraeli — Dvě knihy Samuelovy

„NEČETLI jste, co udělal David, když měl hlad on i ti, kdo byli s ním? Jak vešel do domu Božího, vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží.“ (Luk. 6:3, 4, „EP“) Těmito slovy umlčel Ježíš některé farizey, kteří obviňovali jeho učedníky, že porušili sabat, protože otrhali několik klasů a jedli je během sabatu.

Ukázal tím také něco jiného. Historická zpráva o Davidovi a „svatém chlebu“ je zaznamenána v 1. knize Samuelově. (1. Sam. 21:1–6, „EP“) Ježíš se na ni odvolával, aby vyvrátil námitku, a to ukazuje, že tuto knihu důvěrně znal. I nám to naznačuje, že uděláme dobře, když se s ní seznámíme. Spolu se svou družkou, Druhou Samuelovou, obsahuje informace, které byly hodnotné pro Ježíše, a mají hodnotu i pro nás dnes. — Řím. 15:4.

Co jsou dvě knihy Samuelovy? Jsou to historické knihy z Hebrejských písem, které popisují obrat v dějinách Božího lidu. Dříve vládla Izraelitům řada soudců. Tyto dvě knihy popisují konec tohoto období a počátek královské moci nad Izraelity. Knihy jsou naplněny vzrušujícími událostmi a okouzlujícími lidmi. Setkáváme se i se Samuelem, posledním ze soudců, a s prvními dvěma králi Saulem a Davidem. Také se setkáváme s množstvím nezapomenutelných osobností: smutnou postavou Eliho, moudrou a taktní Abigail, statečným, ale laskavým Jonatou, a také s bratry Abišajem a Joabem, silnými pro Jehovu, ale krutými ve své osobní krevní mstě. (Žid. 11:32) Tyto dvě knihy vyučují zásadám, které jsou stále důležité, a popisují události, jež měly dlouhodobé účinky na Boží lid a ve skutečnosti na celé lidstvo.

Král, který selhal

Prvním, Jehovou pomazaným králem nad Izraelem byl Saul. Začal dobře, ale později zklamal, protože neprojevil správnou důvěru v Jehovu, když stál před hrozícím útokem Filištínů. Proto mu Samuel oznámil, že jeho syn nezdědí království. Samuel řekl, že „Jehova si jistě vyhledá muže příjemného svému srdci a Jehova jej určí jako vůdce nad svým lidem“. (1. Sam. 13:13, 14) Saul však byl dále králem po zbytek svého života.

Později dostal první král příkaz, aby vedl trestnou válku proti Amalechitům. Saul nesplnil zcela Jehovovo nařízení, a tak upadl v další nemilost. Samuel byl pobídnut, aby řekl: „Má Jehova tolik potěšení ze zápalných obětí a obětních darů jako z poslušnosti hlasu Jehovova? Hle, poslouchat je lepší než oběť, věnovat pozornost, než tuk beranů.“ (1. Sam. 15:22) Tato zásada je stále životně důležitá pro ty, kteří slouží Jehovovi ve vedoucích postaveních. Protože Saul nebyl poslušný, pokračoval prorok Samuel: „Protože jsi zavrhl slovo Jehovovo, zavrhne podle toho i on tebe, abys nebyl králem.“ (1. Sam. 15:23) Později Saul projevil, jak dalece se odchýlil od čistého uctívání, když se radil se spiritistkou. — 1. Sam. 28:8–25.

Úspěšný král

Po králi Saulovi nastoupil na trůn David, Jesseho syn. David se lišil od Saula. Ve svém mládí projevil důvěru v Jehovu, když skolil filištínského obra Goliáše. Když potom musel uprchnout, aby si zachránil život před Saulovou žárlivostí, přece jen stále poslouchal Jehovu ve všem. David mohl nejednou zabít Saula. Neučinil to, ale čekal, až Jehova určí čas a ustanoví ho králem. V této obtížné době mu dal kněz Abimelech k jídlu chléb předložení a o této události se zmínil Ježíš farizeům.

Časem Saul zemřel a David začíná vládnout. Nejprve ho však přijal pouze jeho vlastní kmen Juda. Ostatní kmeny šly dále za Saulovým synem Izbozetem, který byl dosud naživu. David však svému sokovi nedal najevo žádnou pomstychtivost. Když byl Izbozet nakonec úkladně zavražděn, odsoudil David úkladného vraha. A když byl zavražděn Izbozetův vojevůdce Abner, David nařídil veřejné truchlení. (2. Sam. 3:31–34; 4:9–12) Takovou pokoru, trpělivost, shovívavost a spolehnutí na Jehovu potřebují Jehovovi služebníci v kterémkoli věku.

„Syn Davidův“

Když se David konečně stal králem nad sjednoceným národem, jedna z jeho prvních myšlenek byla vybudovat domov pro truhlu smlouvy, symbol Jehovovy přítomnosti v Izraeli. Jehova k tomu nesvolil, ale uznal Davidovu vynikající věrnost a uzavřel s ním pozoruhodnou smlouvu: „Tvůj dům a tvé království budou zajisté pevné před tebou na neurčitý čas; i tvůj trůn bude pevně založen na neurčitý čas.“ — 2. Sam. 7:16.

David se tak stal článkem dlouhé, nepřerušené rodové linie, která vedla od Adama přes Abrahama, Izáka, Jákoba a Judu až k zaslíbenému Mesiáši. (1. Mojž. 3:15; 22:18; 26:4; 49:10) Až by Mesiáš konečně přišel, měl být Davidovým potomkem. To byl Ježíš, ať ze strany svého pěstouna, nebo ze strany své matky. (Mat. 1:1–16; Luk. 3:23–28) V evangeliích je často nazýván „Syn Davidův“. — Mar. 10:47, 48.

Jako oficiální „Syn Davidův“ byl Ježíš Davidovým dědicem. Co zdědil? Anděl Gabriel řekl Marii: „Ten [Ježíš] bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího. A Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. A bude vládnout jako král nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Luk. 1:32, 33) David znovu sjednotil všechen Boží lid do jednoho království, jak to popisuje 2. Samuelova. Tak Ježíš zdědil panství nad celým Izraelem.

Povšimni si také další skutečnosti o Davidovi, jak o ní podává zprávu První Samuelova: „A David byl syn tohoto Efratity z Betléma v Judě, jehož jméno bylo Jesse.“ (1. Sam. 17:2) Tato výpověď není pouze zajímavou poznámkou pod čarou. Také Mesiáš, „Syn Davidův“, se narodil v Betlémě: „A ty, Betléme Efrato, příliš maličký, aby ses dostal mezi judské tisíce, z tebe ke mně vyjde ten, který se má stát panovníkem v Izraeli, jehož původ je od raných časů, ode dnů neurčitého času.“ (Mich. 5:2) Ježíš samozřejmě splnil tento požadavek na mesiášství. — Mat. 2:1, 4, 6.

Činy, které změnily dějiny

Mnohé z Davidových hrdinských činů měly trvalé účinky. Například David vyrostl pouze několik kilometrů od Jeruzaléma. Když byl chlapec, bylo město v rukách Jebuzitů, a David často obdivoval jeho téměř nedobytnou polohu na příkrém skalním převisu známém jako hora Sion. A jako král měl takové postavení, že mohl udělat víc než ho pouze obdivovat. Druhá Samuelova názorně líčí, jak navzdory popichování jebuzitských obyvatelů „David přistoupil k dobytí pevností Sionu, což je Davidovo Město“. (2. Sam. 5:7) Tak se Jeruzalém přesunul do středu dění ve světové historii, kde je — tu a tam — od té doby stále.

Město se stalo Davidovým královským hlavním městem a po staletí zůstalo hlavním městem Božích pomazaných králů. V prvním století zde kázal „Syn Davidův“, Ježíš. Do Jeruzaléma přijel Ježíš na oslu, aby se představil jako král Židů. (Mat. 21:1–11, 42 až 22:13; Jan 7:14) A za jeruzalémskými bránami obětoval svůj život za lidstvo, pak byl vzkříšen a vstoupil do nebes, kde trpělivě čekal — jako David před ním —, až mu Jehova řekne, že má začít vládnout jako král. — Žalm 110:1; Sk. 2:23, 24, 32, 33; Žid. 13:12.

Davidovo panování v Jeruzalémě nám též připomíná, že Ježíš nyní také panuje v Jeruzalémě, v ‚nebeském Jeruzalémě‘. (Žid. 12:22) A umístění tohoto nebeského Jeruzaléma v nebi je nazváno „hora Sion“, což nám připomíná skalnatý převis, kde bylo původní město. — Zjev. 14:1.

Ke konci svého panování provedl David nezákonné sečtení národa. Za trest postihl Jehova národ ranou a anděl, který nesl ránu, se nakonec zastavil u mlatu, jenž patřil jebuzitskému majiteli půdy, který se jmenoval Arauna. David od Arauny tu zem koupil a vystavěl na ní oltář pro Jehovu. (2. Sam. 24:17–25) I tento čin měl trvalé následky. Tento úsek země se stal místem Šalomounova chrámu a později místem znovu vystavěného chrámu. Zde bylo po staletí světové středisko pravého uctívání. Sám Ježíš kázal v Herodově chrámu, který byl také postaven na místě, kde byl kdysi mlat Jebuzity Arauny. — Jan 7:14.

Ano, dvě knihy Samuelovy nám představují skutečný lid a vysvětlují důležité zásady. Ukazují, proč první izraelský král zklamal a proč druhý král Izraelitů byl i přes některé tragické chyby vynikající úspěšnou osobou. Přenáší nás přes důležitý kritický obrat v dějinách, počátky lidského královského panství nad Božím lidem. Sledujeme, jak se Jeruzalém stává hlavním městem královské moci, a všimneme si, jak bylo zakoupeno místo, které se stalo na několik staletí střediskem pravého uctívání. A poznáváme důležitý klíč, který pomáhá určit příchod Mesiáše. Musel to být „Syn Davidův“.