v korintském sboru muž, který propadl nemravnosti. Nějaký čas nečinil pokání, a musela mu proto být odňata pospolitost. (1. Kor. 5:1, 9–13) Zdá se však, že časem začal činit pokání a byl znovu přijat. (2. Kor. 2:5–10) To by naznačovalo, že se nedopustil hříchu, který působí smrt a za který se křesťané nemají modlit, ačkoli mu byla odňata pospolitost. Totéž se může stát dnes.

Jestliže je někomu odňata pospolitost, nemusí být v té době jasné, zda jeho hřích ‚způsobí smrt‘, nebo ne. Časem se však mohou začít projevovat důkazy, že tento člověk činí pokání a obrací se. (Srovnej Skutky 2:36–38; 3:19.) Možná, že to nejprve zpozoruje někdo blízký, například manžel může zpozorovat, že jeho manželka, které byla odňata pospolitost, mění svůj postoj a chování. Z toho může usuzovat, že se zřejmě nedopustila hříchu, „který je k smrti“, a pocítí snad pohnutku modlit se za ni. Mohl by se modlit v tom smyslu, že pokud Jehova — který čte v srdcích, najde důvod, proč jí odpustit její pochybení, ať se děje Boží vůle. Mohl by také vyjadřovat Bohu svou naději, že jeho manželka načerpá z Bible sílu, aby mohla překonat svou slabost.

Někdo snad cítí, že se může osobně přibližovat k Bohu s modlitbou za člověka, jemuž byla odňata pospolitost, ale přitom by to nebylo vhodné ve veřejných nebo sborových modlitbách. Měli bychom si uvědomit, že jiní, kteří slyší takové modlitby, ještě možná nevědí o projevech pokání. Nebo snad ještě nejsou přesvědčeni o tom, že se taková osoba nedopustila ‚hříchu, který působí smrt‘.

V případech, kdy se některý křesťan domnívá, že je správné modlit se za osobu, jíž byla odňata pospolitost, měl by to tedy činit jen v soukromých modlitbách. A my všichni bychom se měli v této souvislosti snažit řídit se ve svém myšlení inspirovanou radou Jehovova Slova.

Otázky čtenářů

● Jaký byl „význam chlebů“, o nichž je zmínka u Marka 6:52?

Marek 6:51, 52 zní: „[Ježíš] vystoupil k nim [učedníkům] do člunu a vítr polevil. Byli tím celí velmi ohromeni, neboť nepochopili význam chlebů, ale jejich srdce mělo dále otupělé porozumění.“ Předtím viděli učedníci, jak Ježíš Kristus zázračně rozmnožil pět chlebů a dvě ryby tak, že se jimi mohlo nasytit 5 000 mužů, kromě žen a dětí. Zbylé drobty, jež byly sesbírány, naplnily 12 košů a tím daly hmatatelný důkaz, že přítomní byli sytí. To vše mělo poučit učedníky o tom, že Ježíš byl Bohem zmocněn činit zázraky. — Mat. 14:19–21; Marek 6:41–44.

Když tedy potom Ježíš kráčel po vodě a vítr se utišil, jakmile vstoupil do člunu, měli učedníci možnost spojit si tyto zázraky se zázračným rozmnožením chlebů. Jestliže Ježíš Kristus dokázal nasytit množství lidí, nemělo se zdát neobyčejné a ohromující, že také dokáže chodit po vodě a že může utišit vítr.

Učedníci však ještě neuměli vidět jeden zázrak ve světle druhého. Jejich srdce prostě nechápala velikost moci, jež byla svěřena Ježíši Kristu skrze svatého ducha. Reagovali s ohromením, jaké by se čekalo od lidí, kteří nemají žádný základ pro víru, že Boží Syn může chodit po vodě a uklidnit dující vítr.