(2. Král. 9:30; Ester 2:7; 5:1) Křesťanské ženy chtějí zřejmě být jako Ester. Proto se oblékají „dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí“. Chtějí, aby jejich hlavní ozdobou byl „skrytý člověk srdce v neporušitelném rouchu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích“. — 1. Tim. 2:9; 1. Petra 3:3–5.

19. Jak poskytl Ježíš Kristus nejznamenitější příklad jednání, které není světské?

¹⁹ Ježíš Kristus nám poskytuje hlavní příklad toho, co to znamená nebýt světský. Ačkoli byl dokonalým člověkem a měl daleko větší možnost získat světský úspěch než kterýkoli jiný člověk, přece jeho prvořadý zájem byl duchovní — a to až do té míry, že ‚neměl kam položit hlavu‘. (Mat. 8:20) Ježíš rozhodně nebyl morálně zkažený tímto světem. Je o něm řečeno, že byl „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. (Žid. 7:26) My, kteří jsme nedokonalí, nemůžeme nyní následovat Ježíšovy kroky dokonale. Ale měli bychom se o to s Jehovovou pomocí co nejvíce snažit. — 1. Petra 2:21, 22.

NEUSTÁLE ZAVRHUJ SVĚTSKÉ ŽÁDOSTI

20. Jak můžeš zůstat uchráněn ducha tohoto světa, jsi-li ctitel Jehovův?

²⁰ Jsi-li ve šťastném zástupu Jehovových ctitelů, pak máš požehnání. Našel jsi něco daleko lepšího než všechno, co může nabídnout tento zkažený a umírající svět. Drž se pravého uctívání a vystříhej se ducha tohoto světa. Obracej se proto často k tomu, ‚který vyslýchá modlitbu‘, hledej pomoc jeho svatého ducha, vždy se podvoluj radám Božího slova a nikdy neopouštěj řady dlouhé — nyní již staletí trvající — linie Jehovových věrných svědků. — Srovnej Židům 12:1–3.

21. K čemu bychom měli být rozhodnuti, pokud jde o tento svět?

²¹ Buď rozhodnut neužívat tento svět plně. Měj naopak stále upřenou mysl i srdce k tomu, abys činil Boží vůli. Jednáš-li tak, budeš mít neselhávající podporu Jehovových „věčných paží“. (5. Mojž. 33:27, „EP“) Důvěřuj v takovou božskou pomoc a dále žij se zdravou myslí, spravedlností a zbožnou oddaností a zavrhuj přitom bezbožnost a světské žádosti.

Zprávy a jejich hlubší význam

Zázrak nebo podvod?

Když jednou ráno jeden kněz odemkl dveře baziliky svatého Jana z Boha v Granadě ve Španělsku, našel na tváři sochy Plačící panny čtyři krvavě rudé stopy po slzách a v její ruce kapesník se skvrnami. Novina se rychle rozlétla a do kostela se z města sjelo 130 000 hluboce nábožných katolíků, takže způsobili dopravní chaos.

Po bouřlivém týdnu byla socha odvezena do Madridu k vědeckému zkoumání. Jaký byl výsledek? Téměř naprosté mlčení — až na jedno krátké prohlášení granadského arcibiskupa: „Nic nenasvědčuje jakémukoli nadpřirozenému působení.“

Církevní autority stály před dilematem. Má církev vrátit sochu očištěnou a riskovat pobouření stáda? Nebo nemá dbát na vědecké nálezy a nechat mýtus trvat dále? Pokládalo se zřejmě za žádoucí pouze říci, že nešlo o nic nadpřirozeného.

V Granadě to však na mnohé nijak nezapůsobilo. Zázrak nezázrak, lidé dál chodí k prázdné vitrině sochy a předkládají tam své modlitby a květy. Podporuje však Boží slovo takovou slepou oddanost? Ne; Bible naopak radí: „Utíkejte tedy před modlářstvím.“ — 1. Kor. 10:14.