(Mat. 10:28; Luk. 23:43; Jan 5:28, 29; 17:3; 1. Kor. 15:53; 2. Petra 3:13) Jak „chvilkové a lehké“ je soužení, máme-li na zřeteli věčnost! — 2. Kor. 4:16–18.

19. Jak nám v soužení přináší útěchu modlitba?

¹⁹ Bůh vyslýchá naše modlitby a poskytuje nám pokojnou mysl a sílu, a to je během soužení pro nás také velkým zdrojem útěchy. (Viz Lukáše 22:32; Skutky 4:23–31; Jakuba 5:16–18.) Ježíš se vážně obracel s úpěnlivými prosbami a žádostmi k Jehovovi, „který byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen“. Ano, Jehova poslal svého anděla, aby Ježíše posilnil v době těžké zkoušky. (Žid. 5:7; Luk. 22:43) Když vidíme, že Jehova vyslýchá naše modlitby uprostřed soužení, zcela jistě nám to přináší útěchu.

20. O kterých dalších věcech, v nichž Pavel předčil korintské „velejemné apoštoly“, budeme dále uvažovat?

²⁰ Snažíme-li se upřímně, abychom věrně vytrvali jako křesťanští svědkové Jehovovi, „Bůh veškeré útěchy“ bude s námi, stejně jako byl s apoštolem Pavlem. Až dosud jsme uvažovali o Pavlově usilovné práci a o jeho utrpeních. Ale jeho obhajoba jako ‚služebníka Kristova‘ ukazuje, že také předčil korintské „velejemné apoštoly“ v cestách, nebezpečích a těžkostech. Čemu se můžeme naučit z těchto zkušeností?

Můžeme ‚vytrvat až do konce‘

„Ten, kdo trpělivě vytrvá do konce, bude zachráněn.“ — MATOUŠ 24:13, „The Emphatic Diaglott“.

1. a) Co může být pro nás jednotlivě „konec“, o němž se zmínil Ježíš podle Matouše 24:13? b) Co je nezbytně nutné pro záchranu?

JEŽÍŠ KRISTUS pronesl ve svém velkém proroctví o své „přítomnosti“ toto nadějné prohlášení: „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Mat. 24:3, 13) „Konec“ může být pro nás jako jednotlivce buď „závěr systému věcí“ nebo naše smrt, možná po dlouhé a těžké zkoušce. Ke konečné záchraně je však nezbytně nutné věrně vytrvat. — 1. Petra 1:8, 9.

2, 3. a) Proč můžeme mít důvěru, že můžeme dosáhnout záchrany, ačkoli jsme nedokonalí? b) O čem budeme nyní uvažovat?

² Ježíš poskytl dokonalý příklad vytrvalosti. (Žid. 12:1–3) Ale my jako nedokonalí lidé můžeme být Bohu věrní i přes velké utrpení a pronásledování „pro spravedlnost“. (Mat. 5:10) Ano, z Jehovovy nezasloužené laskavosti můžeme dosáhnout záchrany k věčnému životu prostřednictvím vykupující oběti jeho milovaného Syna, Ježíše Krista. — Jan 3:16; 1. Jana 2:1, 2.

³ Apoštol Pavel byl sice nedokonalý člověk, ale přece nám poskytuje znamenitý příklad vytrvalosti, jež vede k záchraně. Když jsme uvažovali o jedné části jeho obhajoby, která je zaznamenaná ve 2. Korinťanům 11:23–27, poznali jsme, že byl ‚mnohem více‘ ‚služebníkem Kristovým‘ než korintští „velejemní apoštolové“. Jak uvidíme, předčil je jako „Kristův služebník“ také v cestách, v nebezpečích a v různých těžkostech.

NEBEZPEČNÉ CESTY K PODPOŘE DOBRÉHO POSELSTVÍ

4. Jaké cestování měl apoštol Pavel na mysli, když se zmiňoval o tom, že byl „často na cestách“?

⁴ Často na cestách: Pavel v souvislosti s oznamováním dobrého poselství často cestoval, a daleko tím předstihl ty, kteří se v Korintu stavěli proti němu. (Verše 23, 26) Musel při tom ovšem čelit různým druhům nebezpečí, jako všichni cestující v římském světě. Ale jeho cesty byly velmi rozsáhlé a únavné. Dostal se při nich do takových měst jako byla Antiochie v Pisidii, Ikonium, Lystra, Derben, Filipy, Tesalonika, Beroja, Athény a Korint. — Sk. 13:14 až 14:26; 16:11 až 18:17.

5. Proč byly Pavlovy cesty mimořádně náročné a nebezpečné Jak mohl snášet takové obtížné cestování?

⁵ Apoštolovy cesty byly ještě náročnější a nebezpečnější, protože byl ‚předmětem nenávisti pro Kristovo jméno‘. (Mat. 10:22) Jehova však dal Pavlovi životní sílu a odvahu, kterou potřeboval pro tyto svízelné cesty. (Iz. 40:28–31) Jako těžce pracující služebník dal apoštol dnešním svědkům Jehovovým znamenitý příklad v podpoře zájmů království. — Mat. 6:33.

VĚRNĚ VYTRVAT V MNOHA NEBEZPEČÍCH

6. Jaká „nebezpečí na řekách“ měl asi apoštol na mysli?

⁶ V nebezpečích na řekách: V té době bylo poměrně málo mostů, a proto byl jistě Pavlův život často v nebezpečí, když Pavel překračoval rozvodněné řeky. Při své první misionářské cestě a návratu cestoval například Pisidií, kde byly velmi nebezpečné prudké horské řeky. (Sk. 13:13, 14; 14:21, 24) Svědkové Jehovovi — obzvláště misionáři a jiní služebníci v odlehlých místech — si mohou vzít povzbuzující příklad z Pavlovy vytrvalosti za takových okolností.

7. a) S jakým „nebezpečím od lupičů“ se Pavel setkával? b) Jak mohou dnešní svědkové vytrvat v podobných nebezpečích?

⁷ V nebezpečích od lupičů: Ježíšovo podobenství o Samaritánovi, který měl lásku k bližnímu, ukazuje, že ten, kdo cestoval v prvním století, mohl ‚padnout mezi lupiče, kteří ho snad svlékli a způsobili mu rány a nechali ho polomrtvého‘. (Luk. 10:25–37) Lupiči se běžně vyskytovali v mnoha oblastech, jimiž Pavel cestoval. Když například Pavel a Barnabáš cestovali na sever od Pergen do Antiochie v Pisidii, procházeli horskou oblastí, která byla zamořena lupiči. (Sk. 13:13, 14) Takoví nebezpeční zločinci číhali na oběti v odlehlých místech a neváhali užít násilí. Snad i Pavel sám byl napaden lupiči. Dnešní svědkové Jehovovi se možná setkávají s podobným nebezpečím a musí být opatrní. Ale jako tento apoštol mohou i oni věrně vytrvat, nepoddají se strachu, ale budou stále důvěřovat v Jehovovu ochranu. — Žalm 56:4.

8. Proč ostatní Židé nenáviděli Pavla a dokonce jej chtěli zabít?

⁸ V nebezpečích od své rasy: Pavel kázal o Mesiáši, který byl přibit na kůl a vzkříšen, o Mesiáši, kterého jeho vlastní soukmenovci všeobecně zavrhli. (1. Kor. 1:22–24; 2:2) Učil však, že člověk může být prohlášen za spravedlivého nikoli na základě skutků mojžíšského Zákona, ale skrze víru v Ježíše Krista. (Řím. 3:20; 5:18–21; 6:14) Ostatní Židé proto považovali Pavla za odpadlíka, nenáviděli ho, bili ho, a dokonce ho chtěli zabít. (Sk. 9:23–25) Členové jeho vlastní rasy se také zřejmě rozčilovali, protože získával pro křesťanství některé pohany, z nichž se Židé snažili předtím učinit proselyty pro své vlastní náboženství. — Mat. 23:15; Sk. 17:1–10.

9. Jakým „nebezpečím od národů“ musel apoštol čelit? Umlčela jej snad taková nebezpečí?

⁹ V nebezpečích od národů: Pohané neboli lidé z národů Pavla také pronásledovali. (Sk. 19:11–41) Jeho židovští nepřátelé ve skutečnosti někdy podněcovali pohany k násilným akcím proti apoštolovi. (Sk. 14:1–7, 19, 20) Ale taková nebezpečí ze strany Židů a pohanů nikdy neumlčela tohoto nebojácného zvěstovatele království. Podobně i dnešní pronásledovaní křesťanští svědkové Jehovovi nebojácně káží mezi lidmi své vlastní rasy i mezi jinými. — Sk. 17:30; srovnej Žalm 59:1–4; 59:2–5, „KB“.

10. Jak byl Pavel ohrožen „ve městě“?

¹⁰ V nebezpečích ve městě: Ve městech, jako byl Damašek, Jeruzalém, Lystra, a Efez, byl Pavel nejrůznějším způsobem pronásledován. (Sk. 9:23–30; 14:19; 19:29–31) Pohanští odpůrci ve Filipech řekli, že Pavel a Silas ‚znepokojují jejich město‘. A tak se tito evangelisté stali obětí útoků lůzy, byli biti a uvězněni. (Sk. 16:16–24) To však nezarazilo tyto zvěstovatele království, stejně jako podobné násilí neumlčí svědky Jehovovy v naší době.

11. Co snad byla „nebezpečí v pustině“?

¹¹ V nebezpečích v pustině: Apoštol neomezoval svou činnost a svůj pohyb na lidnaté oblasti a cesty, na nichž byl velký provoz. Jeho cesty jej přivedly do málo obydlených území, dokonce do „pustin“. („Překlad v dnešní angličtině“) Tam mohlo Pavlovi hrozit nebezpečí v podobě hladovění, vichřic, mohl tam sejít z cesty, mohla jej napadnout divoká zvířata a mohli na něj číhat lupiči. Pavel těmto nebezpečím statečně čelil.

12. Jakým „nebezpečím na moři“ musel Pavel čelit? Odstrašilo jej to snad, takže by přestal se svou službou?

¹² V nebezpečích na moři: Když bylo při rozšiřování dobrého poselství nebo při pomoci jiným věřícím nutné cestovat „na otevřeném moři“ („Překlad v dnešní angličtině“), hrozilo zde nebezpečí v podobě prudkých bouří, a také možnost ztroskotání. Ale Pavel se nedal takovými nebezpečími zastrašit a dále konal svou službu, stejně jako mnozí svědkové Jehovovi v dnešní době statečně vytrvávají v podobných nebezpečích, když cestují, aby podporovali zájmy království.

OHROŽEN „FALEŠNÝMI BRATRY“

13, 14. a) Kdo byli „falešní bratři“? b) Proč byli tito „falešní bratři“ mimořádně nebezpeční? c) Jak jsou svědkové Jehovovi duchovně posilováni, aby se mohli hájit před „falešnými bratry“, kteří by mohli proniknout do sborů?

¹³ V nebezpečích mezi falešnými bratry: Nejnebezpečnější ze všeho byli zrádní „falešní bratři“ neboli „pseudo–bratři“ („Meziřádkový překlad Království“), a ti bezpochyby působili Pavlovi zvlášť krušné chvíle. Takoví lidé se vyskytovali mezi Kristovými následovníky od doby zrádce Jidáše Iškariotského. V Pavlových dnech snad mezi těmito „falešnými bratry“ byli korintští „velejemní apoštolové“. „Falešní bratři“ byli obzvláště nebezpeční, protože se zrádně stavěli jako přátelé, ale ve skutečnosti to byli nevěrní zrádci. Takoví muži se snažili najít proti Pavlovi nějaké obvinění. — 2. Kor. 11:5, 12–14; srovnej Daniela 6:4, 5.

¹⁴ Mezi „pseudo–bratry“ byli ti, kteří působili v „galatských sborech“. Ale Pavel se nikdy nepoddal takovým mužům, aby jeho spoluvěřícím „zůstala zachována pravda dobrého poselství“. (Gal. 1:1, 2; 2:4, 5; srovnej Judu 3, 4.) Jehova Pavlovi pomáhal, a stejně duchovně posiluje i své dnešní svědky, aby „pravda dobrého poselství“ jim zůstala. V takových spisech, jako jsou Bohem inspirované dopisy korintským a galatským věřícím, nacházejí duchovní pomoc, kterou potřebují, aby se mohli bránit proti „falešným bratrům“, kteří by mohli proniknout do sborů.