proto, že jeden z nich se spřátelil s Davidem. — 1. Sam. 18:6–9; 21:1–10; 22:16–19.

Saul setrvával v tomto pyšném a opovážlivém postoji, a nakonec spáchal sebevraždu. (1. Sam. 31:4) Jak tragicky skončil muž, který byl kdysi skromný!

Vyvarujme se opovážlivého postoje Saulova a Uziášova. Dbejme naproti tomu biblické rady a získejme užitek z výstražných příkladů, jež jsou v Božím slově. (Řím. 15:4) Kromě toho jednejme moudře a pěstujme vlastnost skromnosti, o níž budou pojednávat následující články. Tento zbožný povahový rys nám pomůže, abychom se vyvarovali pyšné, hříšné opovážlivosti.

Křesťanská skromnost — důkaz moudrosti

„Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý podle toho, jakou míru víry mu Bůh přidělil.“ — Římanům 12:3.

1. Které skutečnosti ukazují, že si dnes lidé neváží skromnosti?

JAK málo lidí si dnes váží skromnosti a projevuje ji! Žijeme ve věku rozhořčeného soupeření a krajní soutěživosti. Ve světě chce být každý nejlepší, na prvním místě, ať jsou to rasy nebo národy, kmeny, společnosti nebo jednotlivci. Nikdo nechce být skromný. Tento duch ovlivnil i rodinu, jak to ukazuje vzpurný postoj mladých i hnutí za osvobození žen.

2. Proč nesmějí svědkové Jehovovi sdílet postoj světa ohledně skromnosti?

² Ale praví křesťané nemají jednat jako svět. Ne svědkové Jehovovi uznávají, že jsou povinni řídit se největším příkladem skromnosti, jaký kdy byl na světě — příkladem Ježíše Krista, Božího Syna. Typickým příkladem Ježíšovy skromnosti jsou jeho poznámky: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe.“ „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, pouze jeden, Bůh.“ (Jan 5:19; Luk. 18:19) Ano, všichni, kteří chtějí jít přesně v Ježíšových stopách, musí projevovat skromnost. A nikdo z těch, kteří tak jednají, neutrpí ztrátu, ale všichni zjistí, že cesta křesťanské skromnosti přináší odměnu a je opravdu důkazem moudrosti.

3. Jak je obvykle používáno výrazu skromnost?

³ Výraz „skromnost“ může znamenat „omezení co do velikosti, množství nebo rozsahu“. Může se vztahovat na to, co je cudné, „prosté hrubosti, beztaktnosti nebo neslušnosti“. Může také označovat „vědomí vlastních omezených možností“, nebo stav „bez domýšlivosti nebo ješitnosti“.a Apoštol Pavel vybízel pod božskou inspirací spoluvěřící k tomu, aby projevovali skromnost. Napsal: „Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám totiž každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý podle toho, jakou míru víry mu Bůh přidělil.“ (Řím. 12:3) Ano, něco si o sobě musíme myslet. Ale nesmíme si o sobě myslet příliš mnoho, nesmíme přisuzovat svým přirozeným schopnostem nebo získaným přednostem příliš velkou důležitost.