proto, že jeden z nich se spřátelil s Davidem. — 1. Sam. 18:6–9; 21:1–10; 22:16–19.

Saul setrvával v tomto pyšném a opovážlivém postoji, a nakonec spáchal sebevraždu. (1. Sam. 31:4) Jak tragicky skončil muž, který byl kdysi skromný!

Vyvarujme se opovážlivého postoje Saulova a Uziášova. Dbejme naproti tomu biblické rady a získejme užitek z výstražných příkladů, jež jsou v Božím slově. (Řím. 15:4) Kromě toho jednejme moudře a pěstujme vlastnost skromnosti, o níž budou pojednávat následující články. Tento zbožný povahový rys nám pomůže, abychom se vyvarovali pyšné, hříšné opovážlivosti.

Křesťanská skromnost — důkaz moudrosti

„Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý podle toho, jakou míru víry mu Bůh přidělil.“ — Římanům 12:3.

1. Které skutečnosti ukazují, že si dnes lidé neváží skromnosti?

JAK málo lidí si dnes váží skromnosti a projevuje ji! Žijeme ve věku rozhořčeného soupeření a krajní soutěživosti. Ve světě chce být každý nejlepší, na prvním místě, ať jsou to rasy nebo národy, kmeny, společnosti nebo jednotlivci. Nikdo nechce být skromný. Tento duch ovlivnil i rodinu, jak to ukazuje vzpurný postoj mladých i hnutí za osvobození žen.

2. Proč nesmějí svědkové Jehovovi sdílet postoj světa ohledně skromnosti?

² Ale praví křesťané nemají jednat jako svět. Ne svědkové Jehovovi uznávají, že jsou povinni řídit se největším příkladem skromnosti, jaký kdy byl na světě — příkladem Ježíše Krista, Božího Syna. Typickým příkladem Ježíšovy skromnosti jsou jeho poznámky: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe.“ „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, pouze jeden, Bůh.“ (Jan 5:19; Luk. 18:19) Ano, všichni, kteří chtějí jít přesně v Ježíšových stopách, musí projevovat skromnost. A nikdo z těch, kteří tak jednají, neutrpí ztrátu, ale všichni zjistí, že cesta křesťanské skromnosti přináší odměnu a je opravdu důkazem moudrosti.

3. Jak je obvykle používáno výrazu skromnost?

³ Výraz „skromnost“ může znamenat „omezení co do velikosti, množství nebo rozsahu“. Může se vztahovat na to, co je cudné, „prosté hrubosti, beztaktnosti nebo neslušnosti“. Může také označovat „vědomí vlastních omezených možností“, nebo stav „bez domýšlivosti nebo ješitnosti“.a Apoštol Pavel vybízel pod božskou inspirací spoluvěřící k tomu, aby projevovali skromnost. Napsal: „Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám totiž každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý podle toho, jakou míru víry mu Bůh přidělil.“ (Řím. 12:3) Ano, něco si o sobě musíme myslet. Ale nesmíme si o sobě myslet příliš mnoho, nesmíme přisuzovat svým přirozeným schopnostem nebo získaným přednostem příliš velkou důležitost.

SKROMNOST JE NĚCO JINÉHO NEŽ POKORA

4. a) Kde se v Písmu vyskytuje hebrejské slovo překládané výrazem „skromný“? b) Co musíme usuzovat z jeho významu v Přísloví 11:2?

⁴ V mnoha biblických překladech se skromnost zaměňuje za pokoru. hebrejské slovo překládané jako „skromný“ se vyskytuje pouze v Přísloví 11:2 a u Micheáše 6:8. Co znamená? Může označovat stav, kdy je člověk skromný, slušný, cudný a je osobně nepokažený. Může se však vztahovat také na to, že si je někdo vědom svých omezených možností. U Micheáše 6:8 může mít toto hebrejské slovo kterýkoli z těchto významů, protože jsme prostě nabádáni, abychom ‚byli skromní, když chodíme se svým Bohem‘. Ale jinak je tomu v Přísloví 11:2, kde čteme: „Přišla opovážlivost? Přijde tedy zneuctění; ale moudrost je u skromných.“ Skromnost je zde postavena proti opovážlivosti. Je zde ukázáno, že protikladem opovážlivosti je skromnost v tom smyslu, že si člověk o sobě nemyslí příliš mnoho a je si vědom svých omezených možností.

5, 6. Jak je možné znázornit rozdíl mezi pokorou a skromností v souvislosti s Jehovou Bohem?

⁵ Zde je rozdíl mezi pokorou a skromností. O Jehovovi Bohu řekl například žalmista David: „Tvá vlastní pokora mne učiní velikým.“ (Žalm 18:35; 36, „KB“) Ano, David se totiž stal velkým králem v Izraeli proto, že Jehova byl ochoten se pokořit, snížit se, aby si Davida povšiml a jednal s ním trpělivě. O Jehovovi také čteme: „Kdo je jako Jehova, náš Bůh, který si dělá svůj příbytek vysoko? Snižuje se, aby se díval na nebe i na zem.“ (Žalm 113:5, 6) O tom není sporu — stvořitel je tak velice vyvýšený, že se musí snížit, aby si povšiml věcí v nebesích a na zemi.

⁶ Můžeme však říci, že Jehova je skromný v tom smyslu, že by si byl vědom svých omezených možností? Rozhodně ne! Jak bychom mohli mluvit o omezených možnostech v souvislosti s Bohem, jestliže on je nekonečný co do moudrosti a moci, je absolutně bez vady a dokonalý v právu a je skutečným zosobněním lásky? Absolutně nikdo s ním nemůže být právem srovnáván. — Iz. 40:12–31.

7. a) Proč je možné říci, že nějaký člověk může být pokorný, ale neskromný? b) Jak to můžeme vidět na příkladu apoštola Petra?

⁷ Lidem se však může stát, že jsou sice pokorní, a přece nejsou dost skromní. V srdci jsou snad pokorní, ponížení, a přece neužívají schopnosti jasně myslet, takže si neuvědomují své omezené možnosti. Apoštol Petr byl například jistě pokorný muž. Když Petr viděl, jak Ježíš vykonal zázrak, jímž ukázal schopnost ovládat živé tvory v moři, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, protože jsem hříšný muž.“ (Luk. 5:8) A čteme, že Ježíš i apoštol Pavel pokárali Petra. Ale z ničeho není patrné, že by se Petr pro tato pokárání urazil. (Mat. 16:21–23; Gal. 2:11–14; 2. Petra 3:15, 16) Petr byl bezpochyby pokorný apoštol, který nebyl domýšlivý. Byl však opravdu skromný v tom smyslu, že si byl vědom svých omezených možností? Ne vždy. Jinak by netvrdil, že nikdy neopustí svého Mistra, i kdyby jej opustili všichni ostatní apoštolové — a nakonec uboze selhal, že třikrát Ježíše zapřel! — Mar. 14:29, 30, 66–72.

STAROSTI ZPŮSOBENÉ NEDOSTATKEM SKROMNOSTI

8. Proč je možné říci, že všechny těžkosti ve vesmíru vznikly z nedostatku skromnosti?

⁸ Nedostatek skromnosti způsobil starosti nejen apoštolu Petrovi, ale je možné říci, že všechny strasti světa — ano strasti v celém vesmíru — pocházejí z nedostatku skromnosti. Proč? Protože z nedostatku skromnosti se jeden andělský tvor stal satanem ďáblem. Neuznával, že má jako stvořený jedinec omezené možnosti. Nebyl spokojen s postavením, které mu Jehova určil, a chtěl se vyrovnat Bohu. Později se projevil tento pyšný postoj tím, že ďábel nabídl Ježíšovi všechna království světa za jediný akt uctívání. Ale Ježíš tomuto pokušiteli připomněl, že uctívání náleží jedině Jehovovi Bohu. Nedostatek skromnosti, který vedl a vede k opovážlivosti, přinesl satanovi zneuctění a nakonec pro něj bude znamenat zničení. — Mat. 4:8–10; Žid. 2:14.

9. V jakých ohledech projevila neskromnost Eva?

⁹ Nedostatek skromnosti také vedl ke zkáze Evy, „matky všech živých“. (1. Mojž. 3:20) Myšlenka, že by mohla být jako Bůh, že by mohla sama pro sebe posuzovat, co je dobré a co je špatné, byla pro ni přitažlivá. Proč? Protože neprojevila skromnost. Kdyby zůstala skromná, mohla v podstatě říci pokušiteli: ‚Proč bych měla chtít být jako Bůh? Jsem úplně spokojená s tím, že Bůh zařídil, abych byla pomocnicí dokonalého Adama. Kromě toho bych se na to raději měla zeptat Adama, protože ten mi řekl o příkazu, že nesmíme jíst z tohoto ovoce.‘ Ale stalo se něco jiného. Eva se odchýlila od skromnosti ve vztahu ke svému tvůrci i ke svému manželovi. A neskromnost stála Evu život a ovlivnila jejího manžela k sebevražednému způsobu jednání. Je tedy skromnost důležitá? Ano, je velice důležitá! — 1. Mojž. 3:1–19.

10. Proč je pro nás všechny obtížné být opravdu skromnými?

¹⁰ Je zřejmé, že jsme všichni zdědili po svých prarodičích určitý sklon k projevům neskromnosti. Jak Bůh řekl po potopě, „sklon lidského srdce je od jeho mládí zlý“. (1. Mojž. 8:21) Proto mohl král David, když byl přemožen žalostnými hříchy, prosit Boha: „Hle, s chybou jsem byl zrozen za porodních bolestí a v hříchu mě počala má matka.“ (Žalm 51:5; 51:7, „KB“) A proto mohl Jehova Bůh říci prostřednictvím svého proroka Jeremiáše: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ — Jer. 17:9.

11. Jaké poměry ve světě mohou být uvedeny do souvislosti s neskromností?

¹¹ Tolik těžkostí je na světě následkem neskromnosti! Ovlivňuje všechny rasy, národnosti, kmeny, a dokonce i členy rodin. Ani východní ani západní blok národů není ochoten uznat, že má omezené možnosti. Každý chce být na nejvyšším místě. Lidé jedné rasy se cítí vyvýšení nad lidi jiné rasy. Zprávy říkají, že spory mezi některými africkými kmeny vznikají často jen proto, že každý kmen chce dokázat svou údajnou nadřazenost.

12. a) K jakým škodám dochází, když jsou někteří manželé neskromní? b) K čemu vede neskromnost mnoha žen?

¹² A co neskromnost v rodinném kruhu? V mnoha případech manželé i manželky způsobili svou neskromností nesoulad. Manželé mají často díky svým fyzickým a hospodářským výhodám sklon hrát úlohu silnějšího nebo jednat jako šéf, což působí, že celá rodina je velmi nešťastná. Zde je do jisté míry příčina hnutí za osvobození žen, jež obviňuje muže z toho, že hájí jen své zájmy. Ale co říci o ženách, a zejména o manželkách? Ty, které jsou neskromné, často sklízejí mnoho zármutku a v jejich domácnosti dochází k rozvratu. (Gal. 6:7, 8) Takové ženy přehlížely základní biblický požadavek, aby ‚se podřizovaly svým manželům jako Pánovi‘. (Efez. 5:21 až 23, 33; 1. Kor. 11:3, 7–10) Mezi ženami ve světě je také nápadná a rozšířená neskromnost, pokud jde o cudnost. Způsobem, jak mluví, jak se oblékají a jak se chovají, chlubí se tyto ženy svými tělesnými půvaby, a pak musí nést společně vinu za rozšířenou promiskuitu, manželskou nevěru a rozvrácené domovy.

13. Jaké ovoce dnes přináší neskromnost mladých?

¹³ Mezi dnešní mládeží jsou sice znamenité příklady skromnosti, ale jiní projevují otřesnou neskromnost. Mnozí mladí lidé neumějí projevit skromnost, a jsou pak netrpěliví vůči starším nebo kritizují chyby, jichž se dopustili příslušníci starší generace. Ale jakou moudrost pak projevují někteří z těchto mladých, pokud jde o narkomanii, opilství, bezohledné řízení vozidel nebo nemravný způsob života? Kdyby byli mladí lidé skromní, naslouchali by starším a měli by užitek z dobrých rad, které jim mohou dát takoví zkušení lidé.

KŘESŤANSKÁ SKROMNOST JE OPRAVDU MOUDRÁ!

14. Proč je tak vhodné, abychom byli skromní ve svém vztahu k Jehovovi Bohu?

¹⁴ Projevovat křesťanskou skromnost je opravdu cesta moudrosti. Především vede k dobrému vztahu k Jehovovi. Bůh přece vyžaduje, abychom byli skromní, když s ním chodíme. (Mich. 6:8) A je také velice vhodné, abychom byli skromní, když si uvědomíme, jak velká propast je mezi námi a naším všemohoucím a věčným tvůrcem. Vždyť pro něj jsou národy jako vrstvička prachu na vahách a jako pouhá kapka, jež padá z vědra! (Iz. 40:15) Skromnost způsobí, že se budeme bát, abychom se Jehovovi Bohu neznelíbili, a to je jistě „počátek moudrosti“. — Žalm 111:10.

15. Jak může skromnost pomoci křesťanskému bratrovi?

¹⁵ Skromnost také podporuje dobré vztahy s našimi spolusvědky Jehovovými. Bude bránit křesťanskému bratrovi, aby se nesnažil dostat se kupředu, pokud jde o služební přednosti. Skromnost mu pomůže, aby si uvědomoval, že má omezené možnosti a že ve srovnání s jinými nemá v určitých ohledech dost poznání a zkušeností. Povede ho také k tomu, že se bude zajímat spíše o zlepšování své duchovní způsobilosti než o to, aby zastával úřad služebního pomocníka nebo staršího. Bude-li dále plně využívat všech příležitostí, aby rozšiřoval své poznání, a bude-li pomáhat svým spoluvěřícím, může být jednou pro něj překvapením, když bude doporučen a jmenován do odpovědného postavení ve sboru. Tak tomu již opravdu bylo v mnoha případech.

16. Proč je moudré, jestliže křesťanské ženy projevují skromnost?

¹⁶ Skromnost je také moudrý způsob jednání pro sestry ve sboru. To platí nejen ve věci cudnosti, i když je důležitá. (1. Tim. 2:9, 10; Tit. 2:3–5) Křesťanská žena, která je moudrá, si bude vědoma svých omezených možností a úlohy, která je jí určena ve sboru, a bude moudře dávat pozor na svůj způsob řeči. Bude dávat pozor, aby nebyla příliš povídavá a aby nekritizovala způsob, jak jmenovaní starší řídí věci. — Srovnej Judu 8, 9, 16.

17, 18. a) Proč by měli mladí projevovat skromnost vůči svým rodičům? b) Který biblický příklad je zde uveden na důkaz, že je moudré dbát na rady starších lidí?

¹⁷ Podobně je důkazem moudrosti i skromnost mladých. Když se mladí chovají skromně, budou je mít ostatní opravdu rádi. Boží slovo právem přikazuje, aby měli v úctě svého otce a matku a aby je poslouchali „ve všem“. (Kol. 3:20; Ef. 6:1–3) Je třeba skromnosti, aby tak člověk jednal a nemyslel si, že mladí jsou moudřejší než jejich rodiče. A nejsi dlužen svým rodičům vděčnost? Přivedli tě na svět. Od té chvíle až dodnes ti rodiče opatřují potravu, oblečení, přístřeší, vzdělání, rekreaci i duchovní poučování. Nevedla by tě proto již jen úcta k tomu, abys vůči nim projevoval skromnost?

¹⁸ Projevuješ-li ve skromnosti důvěru svým rodičům a přijímáš jejich radu, je to cesta moudrosti. Mají zkušenosti, a jsou proto rozhodně moudřejší než ty. Svět je plný zmatku, ne proto, že by v něm neexistovaly vědomosti, ale protože je v něm málo zdravé moudrosti. „Zavrhli dokonce Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?“ (Jer. 8:9) I v takové osobní věci, jako je výběr životního druha, bude moudré, jestliže budeš věnovat patřičnou pozornost úsudku svých rodičů, protože tě milují a mají na srdci tvé nejlepší zájmy. Mohou ti dát daleko lepší radu než tvoji vrstevníci. Je pravda, že nemusí být tak líbivá, ale bude pro tebe lepší. Bible ukazuje, že Roboám, král starověkého Izraele, přišel o většinu svého království, protože byl neskromný. Zavrhl radu starších mužů, kteří byli kdysi rádci jeho otce, a rozhodl se řídit se líbivou radou svých vrstevníků, mladých mužů, kteří vyrostli společně s ním. Byli stejně nezkušení a krátkozrací jako on sám. — 1. Král. 12:1–24.

19. Jak nám může skromnost dobře posloužit v naší svědecké činnosti?

¹⁹ Křesťanská skromnost nám také dobře poslouží, když vydáváme svědectví o jménu a království Jehovy Boha, ať již pravidelně nebo příležitostně. Kdybychom snad mluvili s přílišnou sebejistotou, mohli bychom sice na některé posluchače zapůsobit, ale jiné bychom mohli odradit. Vždy bychom měli obracet pozornost na Jehovu Boha a jeho Slovo, ne sami na sebe. Velice přiléhavá je v této souvislosti rada: „Ve svém srdci . . . posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás žádá důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Se skromností budeme snadněji projevovat mírnost a hlubokou úctu.

20. a) Čemu jsme se až dosud naučili o skromnosti a neskromnosti? b) Jaká otázka ještě zůstává?

²⁰ Z předcházejícího je zřejmě vidět, jak velkou škodu způsobila lidstvu neskromnost. Viděli jsme také, že skromnost je nepochybně cestou moudrosti. Tyto myšlenky nám pomohou pěstovat skromnost. Co nám však může dále pomoci při pěstování křesťanské skromnosti?

[Poznámka pod čarou]

Můžeš si vzpomenout?

• Proč nesmějí svědkové Jehovovi sdílet světský názor na skromnost?

• Jak by někdo mohl být sice pokorný, ale neskromný?

• Proč je pro nás všechny obtížné být opravdu skromní?

• Proč je tak vhodné, abychom byli skromní ve svém vztahu k Jehovovi?

• Jak nám může skromnost pomoci ve svědeckém díle?

Pěstovat křesťanskou skromnost

1. Které výroky ukazují, že si někteří světští lidé uvědomují cenu skromnosti?

SKROMNOST je ctnost, kterou kdysi moudří muži tohoto světa oceňovali. Jeden z nich například řekl: „Jen zřídka se stane, že skromný člověk nezíská dobrou vůli těch, s nimiž mluví, protože nikdo nezávidí člověku, který se nezdá samolibý.“ A jiný výrok říká: „Skromnost je zářící světlo; připravuje mysl k přijetí poznání a srdce pro pravdu.“ Neskromný člověk nebude pravděpodobně mít otevřenou mysl.

2. Jak projevovali skromnost někteří významní muži?

² Skromnost projevovali i někteří muži, kteří se proslavili svými objevy. Například Albert Einstein jednou prohlásil, že „v zákonech vesmíru se projevuje duch — duch nesmírně převyšující ducha lidského, takový, před nímž se musíme my se svými skromnými schopnostmi cítit pokorní“. A sir Isaac Newton, jehož mnozí považují za nejvýznamnějšího vědce všech dob, kdysi poznamenal: „Jestliže jsem viděl dále než jiní, bylo to proto, že jsem stál na ramenou obrů.“ Podobný myšlenkový postoj mají zřejmě někteří chirurgové, kteří operovali svědky Jehovovy. Když úspěšně provedli velmi obtížné operace bez krevní transfúze, řekli svým pacientům, svědkům, že zásluha patří Bohu, a ne samotným chirurgům.

PŘÍKLADY SKROMNOSTI

3. a) Co nám pomůže pěstovat skromnost? b) Co lze říci o Mojžíšovi a skromnosti?

³ Co nám pomůže pěstovat tuto velmi žádoucí, ano velice nutnou vlastnost skromnosti? Uplatňování všeho, co již bylo řečeno v obou předcházejících článcích o opovážlivosti a skromnosti, nám zřejmě pomůže pěstovat skromnost. Další pomocí při pěstování skromnosti je úvaha o tom, jak vynikajícím způsobem používal Jehova svých skromných služebníků. Jak by mohl Bůh používat lidí, kteří hledají chválu pro sebe a obracejí pozornost sami na sebe místo na svého tvůrce! Jen jednou to učinil Mojžíš — pravda, když byl vystaven velkému tlaku a pobouření. Ale Mojžíšovu skutečnou skromnost můžeme vidět v tom, jak se původně ostýchal jít k faraónovi. A Písmo také říká, že „Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu půdy“. — 4. Mojž. 12:3; 2. Mojž. 4:10–17.

4. Jak projevili patřičnou skromnost Elihu a Josef?

⁴ Jiným znamenitým příkladem skromnosti byl mladý Elihu. Trpělivě čekal, dokud nedomluvili starší, Job a jeho tři druhové, a teprve pak promluvil. Elihu nevyvolával dojem nadřazenosti, ale všechnu chválu zaměřoval na svého tvůrce. (Job 32:4–11, 21, 22; 36:9) Josef, syn patriarchy Jákoba, projevil také náležitou skromnost, když byl předveden před mocného faraona a dostal otázku, zda může vysvětlit sen tohoto vladaře. Josef vyjádřil, že zásluhu za výklad snů má Jehova. — 1. Mojž. 40:8; srovnej s Danielem 2:26–30.

5. Proč byla Gedeonova skromnost důležitá pro Jehovu Boha?

⁵ Uvažuj také o případu Gedeona. Když dostal pověření, skromně prohlásil, že jeho rod je ten poslední v Manassesovi a že on sám je ten nejmenší v domě svého otce. Jehova tedy použil právě Gedeona ke zdolání Madianitů, protože zásluha za vítězství měla připadnout Bohu. V této situaci mohl správně sloužit opravdu jen skromný muž. — Soudců 6:14–16; 7:2–7.

6. a) Proč se Jehovovi líbila žádost mladého krále Šalomouna? b) Který jiný mladý Jehovův služebník projevil vhodnou skromnost a v jakém ohledu? c) Jak může postoj mladého Elihu, Šalomouna a Jeremiáše zapůsobit na poměrně mladé nebo méně zkušené svědky Jehovovy?

⁶ Když byl mladý Šalomoun učiněn králem, projevil také skromnost. Když se jej Bůh ve snu ptal, co by si přál, odpověděl Šalomoun skromně: „Jsem jen malý chlapec . . . Ty dáš svému sluhovi poslušné srdce, aby soudil tvůj lid, aby rozlišoval mezi dobrým a špatným; vždyť kdo je schopen soudit tento tvůj obtížný lid?“ Jehovovi se Šalomounova skromnost tak líbila, ze mu dal nejen moudrost, ale také velké bohatství a slávu. (1. Král. 3:4–14) Jehova učinil Šalomouna pro jeho skromnost nejmoudřejším ze všech lidských vládců. Podobnou skromnost vzhledem ke svému mládí projevil Jeremiáš, když byl povolán, aby se stal Jehovovým prorokem. (Jer. 1:6–8) Jsi poměrně mladým nebo nezkušeným svědkem Jehovovým? Jestliže ano, jistě prokážeš, že jsi moudrý, jestliže budeš projevovat podobnou skromnost jako mladý Elihu, Šalomoun a Jeremiáš.

7. Jak poskytují Pavlova slova v 1. Korinťanům 2:1–5 zvěstovatelům království znamenitý příklad skromnosti?

⁷ Pozoruhodná je také skromnost apoštola Pavla. Ačkoli byl kdysi velice vzdělaným farizeem a později jej Jehova Bůh používal ve velké míře, Pavel se svými výsadami nechlubil. Sám řekl: „A tak když jsem k vám přišel, bratři, nepřišel jsem vám oznamovat svatou tajnou Boží věc s výstřední řečí nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic kromě Ježíše Krista, a to toho přibitého na kůl. A přišel jsem k vám ve slabosti a se strachem a s velkým chvěním; a moje řeč, a co jsem kázal, nebylo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevu ducha a moci, aby vaše víra nespočívala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.“ (1. Kor. 2:1–5) Někteří svědkové Jehovovi pocházejí z vysoce vzdělaných kruhů. Ale projevují při ohlašování dobrého poselství skromnost stejně jako Pavel, přičemž se moudře řídí znamenitým příkladem tohoto apoštola.

8. Jak poskytl Ježíš nejznamenitější a největší příklad skromnosti?

⁸ Ovšem největším a nejznamenitějším příkladem skromnosti není nikdo jiný než Ježíš Kristus. Jaký rozdíl je však mezi tímto Božím Synem a mezi tím, který se stal satanem ďáblem! Ježíš se nikdy nesnažil neskromně dosáhnout rovnosti s Jehovou Bohem. (Mat. 4:8–10; Fil. 2:5 až 8) Ježíš je naopak naprosto spokojen s tím, že je pomocníkem a mluvčím svého Otce. (Přísl. 8:30; Jan 1:1) Když byl Ježíš na zemi, několikrát mluvil o tom, že je podřízen Bohu. (Jan 5:19, 30; 7:28; 8:28, 42) Nechtěl mít žádnou osobní zásluhu a obracel pozornost na Jehovu. (Mar. 10:18) A v době své největší zkoušky zaujal Ježíš svůj postoj slovy: „Můj Otče, jestliže je to možné, ať mne mine tento kalich. Ale ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Mat. 26:39) Ježíš nám dal bezpochyby znamenitý příklad skromnosti. Všichni Boží duchovní tvorové i všichni lidé by proto rozhodně měli být skromní.

SKROMNOST JE ROZUMNÝ POSTOJ

9. Proč je podle 1. Korinťanům 4:6, 7 rozumné, projevují-li Boží služebníci skromnost?

⁹ Je logické, abychom byli skromní; je to rozumné. V první řadě, nejsme všichni nedokonalí? Kdo by to mohl popřít! (1. Král. 8:46) Všichni děláme chyby. Máme omezené zkušenosti a naše poznání rozhodně není nekonečné. Kromě toho všechno, co máme, jsme dostali. Apoštol Pavel tedy vybízel spoluvěřící, aby nešli nad to, co je psáno, aby, jak to řekl, „nebyli nadutí ve prospěch jednoho proti druhému. Vždyť kdo působí, že se odlišuješ od jiného? Máš vskutku něco, co jsi nepřijal? Jestliže jsi to skutečně přijal, proč se chlubíš, jako kdybys to nepřijal?“ (1. Kor. 4:6, 7) To, čím jsme, tedy zřejmě z velké míry závisí na tom, co jsme geneticky zdědili, na našem životním prostředí a zvláště na Boží prozřetelnosti.

10. Na čem závisí úspěch ve svaté službě? Jak na nás zapůsobí, budeme-li si toho vědomi?

¹⁰ A není snad navíc pravda, že bez ohledu na to, jaký snad máme úspěch ve své svaté službě, všechno závisí na Jehovově požehnání? Znázorněme si to: Ať zemědělec pracuje jakkoli pilně, pro růst obilí je velmi důležitým činitelem počasí. A žalmista vhodně poznamenal: „Nestaví-li sám Jehova dům, pak na něm stavitelé nadarmo tvrdě pracovali. Nestřeží-li sám Jehova město, pak stráž nadarmo zůstala bdělá.“ Apoštol Pavel poukazoval na stejnou myšlenku ohledně díla křesťanských služebníků. Napsal: „Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh dával vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst.“ (Žalm 127:1; 1. Kor. 3:6, 7) Ano, uvažujeme-li o této věci, musíme souhlasit s tím, že skromnost je vhodná pro nás všechny, bez ohledu na to, jaké máme schopnosti, vzdělání nebo majetek.

POMOC PŘI PĚSTOVÁNÍ SKROMNOSTI

11. Jak nám pomůže ke skromnosti láska k Jehovovi Bohu?

¹¹ Mezi vlastnostmi, které nám pomohou být skromnými, je láska, nesobecká láska. Oceňujeme-li všechno, co pro nás Jehova Bůh vykonal, koná a ještě vykoná, budeme ho opravdu milovat celým svým srdcem, celou duší, myslí a silou. (Mar. 12:30) Potom se nebudeme sami sebou chlubit. Ostatně vychloubačnost je opakem skromnosti. Budeme naopak vždy mluvit a jednat s patřičnou skromností, abychom neobraceli pozornost sami na sebe, ale na Jehovu Boha, a abychom jemu vzdávali všechnu slávu a čest. Pak budeme jednat podle rady: „Ať se moudrý člověk nechlubí svou moudrostí ani ať se statečný nechlubí svou statečností; ať se bohatý muž nechlubí svým bohatstvím; ale jestliže se někdo chlubí, ať se chlubí tím, že rozumí a že mne zná. Vždyť já jsem [Jehova], já projevuji neselhávající lásku, činím na zemi spravedlnost a právo, protože na ty jsem zaměřil své srdce. To je pravé slovo [Jehovy].“ — Jer. 9:23, 24, „Nová anglická bible“.

12. Jak nám může ke skromnosti pomoci dobrý vztah k Bohu?

¹² Budeme-li pěstovat blízký vztah k Jehovovi, bude nám to také pomáhat, abychom byli stále skromní. Očekává se od nás, že budeme skromní, když chodíme se svým Bohem. (Mich. 6:8) Do jaké míry je pro nás stvořitel skutečný, s celou svou velikostí, svým majestátem a svými vlastnostmi, do té míry se budeme my sami chovat s patřičnou skromností. Chceme zastávat stejný myšlenkový postoj, jaký měl Mojžíš, který „zůstal stálý, jako by viděl Toho, který je neviditelný“. (Žid. 11:27) Je to, jako bychom byli malými dětmi a drželi se svého nebeského Otce za ruku. Jestliže se pravidelně živíme Jehovovým slovem a ‚vytrváváme v modlitbě‘, ano ‚ustavičně se modlíme‘, pomůže nám to, abychom měli tento znamenitý důvěrný vztah k Bohu. — Řím. 12:12; 1. Tes. 5:17.

13. Jak nám může ke skromnosti pomoci naše touha napodobovat Ježíše Krista?

¹³ Ke skromnosti nám také pomůže láska a ocenění všeho, co pro nás učinil náš Mistr, Ježíš Kristus, a poznání, co to znamená těsně následovat jeho kroky. Jaký znamenitý, vznešený, nesobecký a dokonalý příklad nám dal Ježíš! Pomoc, abychom byli skromní, získáme tou měrou, jak dalece bereme vážně svou povinnost, že máme jít přesně v jeho šlépějích. Jak to? Protože si budeme uvědomovat, jak jsme neschopni jej v plné míře napodobovat. Můžeme snad cítit určitou samolibost, když srovnáváme sami sebe s jinými. Ale máme snad nějaký důvod k samolibosti ve srovnání s Ježíšem Kristem? Naopak, měli bychom cítit totéž, co cítil apoštol Pavel — měli bychom si být bolestně vědomi toho, že nekonáme to, co vlastně chceme, a že tak často děláme to, co ve skutečnosti nechceme. Žádný křesťan, který si je jasně vědom toho, jak se mu nedaří být napodobitelem Ježíše Krista, nebude mít chuť se chlubit sám sebou. — Řím. 7:15–25.

14. Proč nám může ke skromnosti pomáhat bratrská láska?

¹⁴ Také láska k těm, kteří jsou společně s námi svědky Jehovovými, nám pomůže ke skromnosti. Jak to říká jedna píseň království: „Láska má oči, jimiž vidí dobro. Láska buduje bratrství.“ Ano, láska nás přiměje k tomu, abychom si vážili dobrých vlastností u druhých. Ale jak nám to může pomoci ke skromnosti? Nedostatek skromnosti totiž druhé uráží, působí, že se necítí dobře. Nechceme urážet ty, které milujeme, a proto nás pravá bratrská láska učiní skromnými. Neskromnost vyvolává soutěživost, soupeření nebo působí, že se druzí cítí ve srovnání s námi méněcenní. Ale láska ‚se nevychloubá, nenadýmá se‘. Je naopak skromná. — 1. Kor. 13:4.

15. Jak nám může ke skromnosti pomáhat sebeovládání?

¹⁵ Sebeovládání, jedno z ovoce Božího svatého ducha, nám také pomáhá při pěstování skromnosti. (Gal. 5:22, 23) Je mezi těmito dvěma vlastnostmi opravdu nějaký vztah? Skutečně je. Někdo má často sklon říci nebo učinit něco, čím by sloužil nebo lichotil sám sobě, a někdy při tom jedná pouze na základě okamžitého podnětu. Jakmile to člověk řekl nebo udělal, snad si hned uvědomí, jaké se dopustil chyby. To je proto, že lidské srdce je chybující, úskočné a klamné. (Jer. 17:9, „EP“) Jestliže však budeme projevovat sebeovládání, pozastavíme se, zamyslíme se a uvážíme, jak naše slova nebo skutky zapůsobí na druhé, pomůže nám to projevovat patřičnou skromnost. Jestliže dost neuvažujeme, máme snad například sklon vzít si nejlepší nebo největší kousek masa, pečiva nebo ovoce, když jsme obsluhováni nebo je nám při večeři podáváno jídlo. Ale sebeovládání a ohleduplnost nám pomůže odolat takovému podnětu. Totéž platí, když jde o to, neskromně zaujmout nejlepší místo při nějaké hostině. Jak to ukázal Ježíš, mohli bychom být požádáni, abychom přešli na méně významné místo. Ale trochu přemýšlení a skromnosti nám pomůže, abychom v tomto směru neučinili chybu, která by vyvolala rozpaky. — Luk. 14:8–11.

16. Proč nám může ke skromnosti pomáhat víra v Jehovu?

¹⁶ Jiné ovoce ducha, jež nám pomůže pěstovat skromnost, je víra v Jehovu, jež vyplývá z dobrého vztahu k němu. Padlá lidská povaha má sklon ke strachu, že přijde o dobré věci života, ať již hmotné, intelektuální, citové nebo duchovní. Ale víra v Jehovu nám zabrání, abychom se opovážlivě nebo neskromně prodírali kupředu. Raději ponecháme věci v Jehovových rukou. Jsme-li skromní, budeme schopni čekat, dokud Bůh věci nenapraví nebo se nepostará o to, abychom získali uznání nebo lepší postavení. Než se David stal králem, projevoval tuto skromnost. Mohl vzít věc do svých vlastních rukou, protože byl již předtím pomazán za krále. David se mohl stát izraelským panovníkem okamžitě, kdyby zabil krále Saula, ale David jednal jinak. Skromně čekal, až mu Jehova dá královské postavení, a Jehova to učinil ve svém pravém čase. — 1. Sam. 24:2–6; 26:10, 11.

17. V jakých směrech nám může ke skromnosti pomáhat schopnost vžívat se do situace druhých?

¹⁷ Jinou pomocí ke skromnosti je schopnost vžít se do situace druhých, cítit se jakoby v jejich kůži. Nedostatek skromnosti například může vést k tomu, že sborový starší stále překračuje čas ve svých úkolech při služebním shromáždění. Má-li však schopnost vžít se do situace druhých, bude schopen vcítit se do situace ostatních starších, kteří potřebují také dost času pro svou část programu. Skromný starší bude také myslet na své duchovní bratry a sestry, kteří nebudou rádi, když bude shromáždění bez vážného důvodu trvat déle. Schopnost vžívat se do situace druhých opravdu člověku pomůže ke skromnosti ve všech vztazích, nejen v křesťanském sboru. Tato schopnost způsobila, že se apoštol Pavel stal ‚Židům . . . jako Žid, těm pod zákonem . . . se stal jako pod zákonem, slabým . . . se stal slabým‘, a tak dále — to vše v zájmu dobrého poselství. To znamenalo, že musel být skromný a dávat svým posluchačům najevo, že nepovažuje sám sebe za lepšího, než jsou oni. — 1. Kor. 9:19–23.

18. Co je možné říci o křesťanské skromnosti?

¹⁸ Křesťanská skromnost je opravdu doporučována v mnoha směrech. Jaká spoušť nastala během dějin následkem neskromnosti! Je skutečně moudré, jestliže křesťané projevují skromnost. Vede k dobrým vztahům s Bohem, s našimi spolusvědky, s našimi rodinami i s ostatními lidmi. Skromnost pomůže dokonce nám osobně, protože nás učiní spokojenými a bude nás chránit před pocity marnosti. Boží slovo nám moudře a velkou měrou pomáhá, abychom byli skromní. Dokazujme tedy skutečnou moudrost tím, že budeme pěstovat a projevovat křesťanskou skromnost.

Jak bys odpověděl?

• Jak projevovali podle biblického záznamu někteří mladí lidé skromnost?

• Jak poskytl Ježíš Kristus největší a nejznamenitější příklad skromnosti?

• Jak nám může pomoci v pěstování skromnosti láska k Jehovovi a dobrý vztah k němu?

• Jak nám může k projevování skromnosti pomoci naše touha napodobovat Ježíše Krista?

• Jak nám může bratrská láska pomoci, abychom byli jako Jehovovi ctitelé skromní?

Zemřel pro nauku

NARODIL se asi v roce 1511 v Tudela ve Španělsku. V Paříži studoval medicínu a později působil jako lékař v několika francouzských městech. Získal uznání za své odhalení systému plicního oběhu.

Ale většinu svého života byl nucen žít jako uprchlík, dokonce pod cizím jménem. 13. srpna 1553 se na cestě do Itálie zastavil v Ženevě ve Švýcarsku. Tam ho však poznali, byl zatčen a z podnětu protestantského reformátora Jana Kalvína podroben přelíčení. Jaké bylo rozhodnutí? Vinen! Rozsudek? Smrt! A tak 27. října 1553 byl upálen.

Kdo to byl? Michael Servetus. Čím se provinil? Vraždou? Vydíráním? Nějakým jiným hanebným zločinem? Ne, popravili ho jako kacíře, protože popíral ortodoxní nauku křesťanstva — „nejsvětější Trojici“.

Až dodnes je Trojice námětem sporu. Například americký evangelista Billy Graham tvrdí: „Bible učí, že Ježíš Kristus je v plné míře Bohem a že není o nic nižší než Bůh Otec.“ Na druhé straně před několika lety nabídl jeden kazatel letnicového hnutí ve speciální části listu „The Denver Post“ milión amerických dolarů tomu, kdo by našel v Bibli učení o Trojici. Trojici označil jako lidskou filozofii, která je s Biblí „neslučitelná a je nepochopitelná“.

Snad se zeptáš: ‚Ale co na tom? Záleží vůbec na tom, čemu člověk věří?‘ Ano, záleží. Proč? Protože Ježíš Kristus řekl: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3, „EP“) Naše věčné blaho závisí na tom, abychom přesně zanli „jediného pravého Boha“. Co je tedy pravda? Je Ježíš Kristus „Syn Boží“, nebo Bůh Syn? To je velký rozdíl!