Jehovy, Krista Ježíše a všech svatých andělů. (Mat. 13:41, 42) Máme také ujištění samotného Ježíše, že bude se svými následovníky „po všechny dny až do závěru systému věcí“. (Mat. 28:20) Není tedy třeba, abychom se nepatřičně znepokojovali, když odpůrci povstávají a bojují proti pravdě. Je to součást satanovy snahy zastavit šíření dobrého poselství o království. Zůstaneme-li však věrně oddaní a budeme svým chováním i slovem dávat znamenitý příklad zbožné oddanosti, jsme ujištěni, že ze ‚všeho vyjdeme naprosto vítězně prostřednictvím toho, který nás miloval‘. Kéž jsme tedy dále stálí, přesvědčení, „že ani smrt ani život ani andělé ani vlády ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“. — Řím. 8:37–39.

Skromnost — znamenitá ozdoba pro mladé i staré

SKROMNOST je vlastnost, která získává lidi. Zpříjemňuje osobnosti těch, kdo ji vlastní. A kdo by si nevážil toho, když ho druzí mají rádi? Je tedy dobrý důvod říci, že. . . skromnost je znamenitou ozdobou pro mladé i staré.

Zdá se ovšem, že především mladí mají problém, jak si vypěstovat správnou rovnováhu, pokud jde o skromnost. Na jedné straně jsou mladí lidé, kteří se zdají být přehnaně skromní. Jsou bázliví, mají-li přijmout odpovědnost, protože si bolestně uvědomují své omezené poznání a nedostatek zkušeností. Na druhé straně jsou mnozí mladí příliš sebejistí a zřejmě si neuvědomují svá omezení. Bible uvádí příklady obou druhů takových mladých osob.

PROTIKLADNÉ PŘÍKLADY

Že nedostatek skromnosti může mít žalostné následky, dokazuje případ Roboáma, syna krále Šalomouna. Byl ještě mladík, když nastoupil po otci na trůn dvanáctikmenného izraelského království. Když lidé Roboáma prosili, aby ulehčil jejich břemena, jak se zachoval? Přestože ho staří rádci vybízeli, aby projevil soucit, zavrhl jejich moudrou radu. Místo toho dal Roboám na radu mladších mužů, kteří mu doporučovali, aby jednal s lidmi drsně. Roboám tehdy lidu odpověděl: „Můj otec vás obtížil jhem, já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami.“ Kdyby byl Roboám skromný mladík, byl by naslouchal starším rádcům a ulehčil břemena lidu. Protože to neudělal, ztratil deset z dvanácti kmenů. — 1. Král. 12:3–24, „EP“.

Výrazným protikladem Roboáma byl Elihu. Dal znamenitý příklad všem dnešním mladým mužům. Nebyl ani přehnaně zdrženlivý, ani přehnaně sebejistý. Přestože Elihu uměl, dá se říci, na všechno odpovědět, celé dny trpělivě naslouchal Jobovi a jeho pokryteckým rádoby utěšitelům. Teprve když „Jobova slova skončila“, promluvil Elihu s patřičnou skromností. „Jsem mladý, pokud jde o dny, a vy jste pokročilého věku,“ řekl. „Proto jsem se zdržoval a obával vyjádřit vám své znalosti.“ — Job 31:40; 31:41, „KB“, 32:4–7.

O co účinnější a závažnější byla Elihuova slova, protože počkal, až starší muži řeknou své! Elihu měl zřejmě klíč k problému, kdežto oni dali najevo, že nechápou, oč jde. A o co šlo? O spornou otázku oprávněnosti svrchované vlády Jehovy Boha a o to, zda bude mít na zemi lidi, kteří mu prokáží věrnost, bez ohledu na to, co budou muset vytrpět. — Job 1:7 až 2:10.

Uvažuj také o Jeremiášovi. Když ho Jehova pověřil jako proroka, poukazoval Jeremiáš na svou neschopnost; vycházel přitom ze svého poměrného mládí. Bůh však odpověděl: „Neříkej: ‚Jsem jen chlapec.‘ Ale ke všem, k nimž tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikáži, budeš mluvit. Neměj strach z toho, jak se budou tvářit, neboť ‚já jsem s tebou, abych tě osvobodil‘.“ (Jer. 1:7, 8) S pomocí Božího ducha překonal Jeremiáš svou bázlivost a nebojácně mluvil Boží poselství. Nikdy ovšem nešel do krajnosti a nebyl opovážlivý. Když stál před králi a jinými úředníky, vždy mluvil s hlubokou úctou, která slušela skromné osobě.

Z inspirované zprávy můžeme poznat, že jiným skromným mladíkem, který byl až plachý nebo zdrženlivý, byl Timoteus. Bible to sice výslovně neříká, ale z toho, co uvádí, můžeme k takovému závěru dospět. Všimni si, že Timoteovi řekl jeho starší přítel apoštol Pavel: „Ať nikdo nepohlíží svrchu na tvé mládí.“ Kdyby měl Timoteus hojnost sebejistoty, bez pochyby by nebylo nutné, aby mu to Pavel říkal. Velmi pravděpodobně to bylo také pro Timoteovu skromnost a zdrženlivost, že Pavel pokládal za nutné poradit korintskému sboru: „Jestliže však přijde Timoteus, postarejte se, aby byl mezi vámi beze strachu, neboť vykonává Jehovovo dílo stejně jako já. Ať se proto na něj nikdo nedívá svrchu.“ — 1. Tim. 4:12; 1. Kor. 16:10, 11.

Mladí i staří křesťané se samozřejmě budou chtít vyhnout nemoudrému, neskromnému postupu Roboáma. Jsou však moudří, když napodobují uctivé, skromné způsoby Elihua. A od Jeremiáše a Timotea se mohou mladší křesťané naučit postupovat kupředu v Jehovově službě skromně, a přece odvážně, i když jsou snad poněkud plaší nebo zdrženliví. Jestliže vytrvají, časem získají něco, co velmi přispěje jejich službě Jehovovi.

HODNOTA ZKUŠENOSTI

Mladší osoby mají mnoho, zač mohou být vděční. O jejich přednostech řekl moudrý král Šalomoun: „Raduj se, mladý muži, ve svém mládí, a ať ti tvé srdce působí dobro ve dnech tvého jinošství; a choď po cestách svého srdce a podle toho, co vidí tvé oči.“ — Kaz. 11:9.

S hojností zdraví a tělesné energie a často s hlavou plnou učeností z knih mívají mladí často sklon přehnaně důvěřovat ve své schopnosti. Tak třeba věří, že dokáží vyřešit problémy, které trápily starší generace. Při vší jejich učenosti, dychtivosti a tělesné síle však zůstává skutečností, že mladým scházejí zkušenosti. Proto pravděpodobně římský dramatik Plautus poznamenal, že „mládí sluší skromnost“. Zkušenost většinou zmírní nadšení, dychtivost a sebedůvěru člověka. Tak se říká, že mladý lékař začíná se stovkou léků na každou nemoc, avšak dlouholetá zkušenost ho naučí, že na každý lék je stovka neduhů!