Měl by ses tedy pozastavit i nad klasickou hudbou a položit si otázku: Jestliže se budu příliš věnovat určitému typu hudby, bude to ve mně vyvolávat depresi, nebo mě to bude příliš vzrušovat? Pronikne z hudby skladatelova filozofie a ovlivní snad negativně můj způsob myšlení? Jestliže ovšem jeho hudba nepodkopává víru ve stvořitele a v jeho velká díla, pak může být vliv skladatele neurčitý, nebo dokonce i velmi kladný. Pak je také možné naslouchat hudbě, aniž člověk vůbec ví, co měl skladatel na mysli. V tomto případě bude účinek hudby, pokud se vůbec nějaký dostaví, zcela záviset na posluchačově představivosti.

Je možné tato měřítka uplatnit na moderní hudbu? Je moderní hudba povznášející, nebo působí špatným vlivem? Může ohrožovat křesťanskou morálku a duchovní smýšlení? O těchto a dalších otázkách pojednává následující článek.

Moderní tendence v hudbě — mohou tě ovlivnit?

CO lze říci o moderní hudbě — rockové, o stylu punk, funk, o hudbě, která zdůrazňuje rytmus, o stylu blues, country a western a o všech těch ostatních rozmanitých tendencích, které se dnes uplatňují? Bez ohledu na to, zda doprovázejí nějaký text, mohou ovlivnit tvůj způsob myšlení nebo podkopat tvůj duchovní postoj?

Bill Mullane, bývalý rockový hudebník z New Jersey, USA, to vysvětlil slovy: „Když jsem hrál na baskytaru v jedné rockové skupině, celý účinek byl fyzický. Soustavný divoký rytmus a agresívní styl prostě člověka pronikl. Jako hudebník jsem se stal součástí toho všeho. Když jsem pak viděl, jak na to obecenstvo reaguje a jak je unášeno týmiž primitivními pudy, chtěl jsem na ně působit ještě více. Takový je to zvuk. Uchvacuje člověka. Tehdy jsem byl ovšem často pod vlivem drog, stejně jako mnozí z posluchačů. A tak příjemný pocit roste. Člověk jakoby odhodil všechno, co ho omezuje. Může zdivočet a zapomenout na své zábrany.

Myslím, že právě proto jsou dnes mladí lidé přitahováni takovým rozmanitým poslechovým materiálem. Ztotožňují se s takovou hudbou i s jejím obsahem. Když se podívám zpět, mohu pochopit, že se v tom zrcadlí jejich smýšlení o světě a o dnešním životě. Vždyť nad lidstvem visí nukleární hrozba. Kdo ví, jak dlouho budeme žít? Proto přijímají názor: ‚Žij, dokud můžeš. Získej ze života všechno, co můžeš.‘ “

Tato poznámka o ztotožnění nás vede k jádru věci. (Srovnej 1. Korinťanům 15:32.) Měl by se chtít pravý křesťan ztotožňovat s většinou tendencí v dnešní hudbě? Kanadský list „Toronto Star“ nedávno uvedl: „Při koncertu skupiny Tubes [rockové skupiny v San Francisku] vynikl sex a sadismus.“ Pisatel pokračoval: „Co snad skupina The Tubes považuje za sociální satiru, může každému jinému připadat prostě jako sadismus a masochismus, jako otročení sexu, sprostota a zvrácenost.“ Co společného s tím má křesťanství?

V listu „New York Post“ vyšel článek nazvaný „Satanský svět skupiny Rolling Stones“. Bylo to celostránkové pojednání o tom, jak se v této skupině pěstuje narkomanie. V hudbě skupiny Rolling Stones hlasitě a jasně vyznívají jejich názory na užívání drog, na sex i na satana. Můžeš se ztotožňovat s takovými názory a současně se ztotožňovat s Kristem? — 2. Kor. 6:14, 15.

HUDBA A SPIRITISMUS

To však na neštěstí nejsou ve velké části dnešní hudby jediná nebezpečí, s nimiž musí svědomitý křesťan počítat. Apoštol Pavel nabádal křesťany: „Oblečte si úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti ďáblovým pletichám („prohnaným skutkům“, „Meziřádkový překlad Království Řeckých písem“); protože [zápasíme]. . . proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech.“ (Ef. 6:11, 12) Nikdy bychom neměli brát toto varování na lehkou váhu. Démonský vliv silně působí všude kolem. Není snad právě hudba ten nejpůsobivější prostředek, jak ošálit lidi, a to zejména dorůstající generaci?

Nyní se ukazuje, že mnoho moderních skupin se intenzívně zabývá spiritismem a okultními praktikami. Jiní se pokoušejí podporovat svou hudbou orientální náboženství a filozofii. Například:

Kritik džezové hudby Robert Palmer, který píše pro list „The New York Times“, psal o černošské džezové skupině, která se jmenuje Chicagský umělecký soubor (The Art Ensemble of Chicago). Pod titulkem „Kouzelnictví proniká do džezových nahrávek“ řekl: „Heslem Chicagského uměleckého souboru je ‚velká černošská hudba — minulostí do budoucnosti‘. . . Nejde zde však jen o černé hudebníky. Je v tom. . . čerň kouzel vúdú prováděných v hluboké noci. Není to doslova černá magie, ale deska tohoto druhu by se nehrála ani při nejdivočejším společenském setkání. . . je to fantasmagorická výprava do nitra temnoty.“ Jestliže jsi učedník Kristův, chtěl bys mít takový druh hudby ve své sbírce?

Vzhledem k tomu, co Pavel řekl efezským křesťanům o ničemných duchovních silách, bylo by rozumné, kdyby dnešní křesťan měl ve své soukromé sbírce nahrávky, které vyzdvihují démonismus a spiritismus? Jestliže ví, že některé skupiny se intenzívně zabývají studiem okultismu a okultními zvyky, dá se s jistotou předpokládat, že nic z tohoto vlivu nepronikne do textu, do rytmu nebo na obal gramofonové desky?

Jedna skupina například hraje skladbu nazvanou „Mr. Crowley“. Kdo je pan Crowley? Je to člověk, který je ve 20. století stoupencem satanovým a podporuje novodobé kouzelnictví! V mnoha případech křesťanskému svědku Jehovovu stačí jediný pohled na obal gramofonové desky, aby se rozhodl, zda si desku koupí, nebo ne, obzvláště je-li na ní znázorněno kouzelnictví a démonismus nebo pohanské a okultní symboly.

Bývalý hudebník v nočním klubu, Gordon Grant, který se kdysi živil tím, že hrál džezovou a pak rockovou hudbu v Los Angeles, v USA, prohlásil: „Všechny skupiny, s nimiž jsem byl spojen, se do určité míry zabývaly spiritismem. Úvodní slova při představování s někým novým byla: ‚V jakém znamení jsi se narodil‘? Brali astrologii vážně a tvé znamení ve zvěrokruhu bylo důležité.“ Chceš, aby tě lidé spojovali s astrologií nebo s jinými démonskými zvyky? — 5. Mojž. 18:10–13.

HUDBA A NEMRAVNOST

Apoštol Pavel dal ve svém dopise Efezanům více přímých rad, které platí stejně dnes, a to i ve sféře hudby. Vybízel: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o chamtivosti [včetně sexuální chamtivosti], jak se sluší na svaté, ani hanebné chování. . . ani oplzlé žertování.“ — Ef. 5:3–5.

Rodiče a mladí, zamýšleli jste se někdy na texty některých nahrávek, které jsou na prodej — nebo které snad již máte doma? Máte možná dojem, že hudba je působivá nebo snad má rytmus, který se vám líbí. Z počátku se nezamýšlíte nad slovy a brzo zjistíte, že si pobrukujete melodii. I na některých kluzištích se hraje taková hudba. Bylo by správné, aby svědkové Jehovovi bruslili na takových místech a ztotožňovali se s takovou hudbou? Možná že se zeptáš: „Ale v čem je zde nebezpečí?“

Populární skupiny ve své hudbě zdůrazňují smilstvo a užívání drog jako svůj způsob života. Ano, v jejich hudbě se projevuje jejich životní styl. „Chci vidět, jak vypadáš v posteli“ a „Je vzrušující, je sexy“, tak vypadají texty jedné z nejnovějších nahrávek. Jeden známý zpěvák vyjadřuje svůj názor přímo na obalu desky. Říká: „Nevidím nic špatného na sexu mezi těmi, kteří se na tom dohodnou. . . Nevěřím v příliš moralistické filozofie.“ Jak je možné spojit názory pravých křesťanů s postoji, které se projevují v takových textech a v takové filozofii? Měli by se Kristovi následovníci ztotožňovat s tímto „odcizeným myšlením“? — Ef. 4:18; srovnej 1. Mojžíšovu 39:7–12.

HUDBA A STARŠÍ GENERACE

Starší generace si může snadno myslet, že to všechno platí jen pro mladší lidi a jejich hudbu. Co však lze říci o písních, které byly v módě před 20 a 30 lety a jež mají stále rádi lidé, kteří na tu dobu vzpomínají? V písni „Rozmařilec“ je líčena prostitutka, která se snaží „nalákat“ zákazníka. „Horečka“ byla chabě maskovaným popisem intenzívní sexuální touhy. „Nikdy v neděli“ byla také píseň prostitutky. Kolika lidem se tehdy líbily tyto melodie, aniž se kdy zamysleli nad celou souvislostí?

Mohli bychom dávat další takové příklady, které ukazují, jak rafinované jsou satanovy prohnané plány, jimiž se snaží, abychom se prostřednictvím hudby zabývali znehodnocujícími myšlenkami a filozofiemi, které bychom normálně okamžitě zavrhli. Co je z toho patrné? Že všichni, mladí i staří, musíme dávat bedlivě pozor na to, jaký druh hudby se nám líbí. Aniž si to snad uvědomíme, můžeme se ztotožňovat s „hlubokým bahnem prostopášnosti“. — 1. Petra 4:4.

Každý křesťan zde má o čem přemýšlet — ať je starším ve sboru nebo je rodičem, ať je to mladý člověk nebo dítě. Nemáme zde dost místa, abychom mohli předložit všechny existující důkazy o tom, jak znehodnocující účinky mají některé výrazové prostředky „vážné“ i moderní hudby. Ale bude dobré, jestliže každý svědomitý křesťan prozkoumá svůj hudební vkus a také svou sbírku gramodesek, má-li nějakou, a bude-li jednat v souladu se zdravým biblickým myšlením.

CO MŮŽE UČINIT KŘESŤAN?

Když Pavel kázal v Efezu, jeho kazatelská služba byla tak úspěšná, že mnozí z těch, kteří pěstovali okultismus, přijali křesťanství a podnikli kroky, aby si zajistili své budoucí duchovní smýšlení. Zpráva říká: „Vskutku značný počet těch, kteří pěstovali magická umění, snesli své [spiritistické] knihy a přede všemi je spálili. A spočítali jejich cenu a shledali, že měly hodnotu padesát tisíc kousků stříbra. Jehovovo slovo tedy mocně rostlo a rozmáhalo se.“ — Sk. 19:18–20.

Bude Jehovovo slovo dále růst a rozmáhat se i v tvém případě? Je-li to nutné, podnikneš kroky, abys mohl být považován za člena Jehovova svatého lidu? (Ef. 5:3) Když byla nedávno tato otázka přímo položena velké skupině Jehovových služebníků plným časem, bylo sneseno několik odpadkových nádob gramofonových desek, které pak byly zničeny prostě proto, že měly nemorální obsah, podněcovaly k démonismu a zastávaly se nehodnotného životního stylu, který převládá v tomto světě. Jejich peněžní hodnota zde nebyla důležitá, rozhodující bylo, že mohly mít škodlivý účinek na duchovní hodnoty.

Někteří si snad myslí, že bychom se měli vyjádřit určitěji ohledně některých moderních skupin nebo typů hudby. Apoštol Pavel však říká: „Hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ (Žid. 5:14) Zralý křesťan uplatní své biblicky školené svědomí, a pak by pro něj nemělo být obtížné rozeznat, které druhy hudby jsou přijatelné. Svědkové Jehovovi nepotřebují seznam zákazů, který by se podobal talmudu a podle nichž by se řídili ve svém chování, a nepotřebují ani „index“ zakázané hudby. Ať každý užívá rozlišovací schopnosti a snaží se líbit se svému nebeskému Otci ve všem, i v tom, jakou hudbu si vybírá. — Ef. 5:18–20; Fil. 1:9–11.

Boží slovo je živé

Proč lidé činí špatné věci?

IZRAELSKÝ král David napsal Joabovi, generálovi své armády „Postavte Uriáše před nejtěžší bitevní výpady a vy ustoupíte z místa za ním a on bude sražen a zemře.“ — 2. Sam. 11:15.

Uriáš byl dobrý, věrný a oddaný muž. Proč tedy chtěl David, který byl také Jehovovým služebníkem, dát úmyslně Uriáše zabít?

Můžeme tomu porozumět, budeme-li číst následující biblické verše: „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší. Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; a když je dovršen hřích, zplodí smrt.“ — Jak. 1:13–15.

Možná, že se však zeptáš: Jak nám toto poučení pomůže pochopit, proč dal David zabít Uriáše? Abychom našli odpověď, musíme prozkoumat okolnosti, které přivedly Davida k tomu, že chtěl aby Uriáš zemřel.

Jednoho dne, když byl Uriáš pryč, díval se David náhodou ze střechy svého domu a viděl Uriášovu krásnou manželku Betsabé, jak se koupe. Co učinil David? Díval se dál. Tak připustil, že v jeho srdci vznikla žádost po sexuálních stycích s Betsabé. Tuto zkoušku nebo pokušení Davidovi nezpůsobil Bůh. Ne, David byl přitahován a lákán svou vlastní žádostí.

Nakonec v Davidovi nesprávná žádost tak zesílila, že dal Betsabé přivést do svého paláce. Tam s ní měl pohlavní styky. Protože Betsabé otěhotněla a David již nemohl zakrývat jejich cizoložství, zařídil později, aby byl Uriáš zabit v bitvě.

Je pravda, že Davidův hřích nevedl k tomu, že by navždy ztratil Boží přízeň a že by jej Bůh odsoudil k smrti. David totiž upřímně litoval a Jehova mu prokázal milosrdenství. (Žalm 51:1–14; 51:3–16, „KB“) Tato zkušenost nám však pomáhá pochopit, že lidé často dělají špatné věci, protože ve svém srdci pěstují nesprávné žádosti. Z Davidova zážitku bychom se měli poučit, že se máme vyvarovat situací a také činností a zábav, které vyvolávají „pohlavní choutky“. — Kol. 3:5; 1. Tes. 4:3–5.