Umíš rozeznat správné od nesprávného?

VÍŠ, jaký je rozdíl mezi správným a nesprávným? ‚Samozřejmě, že vím,‘ řekneš možná. Dnes se však rychle zhoršují morální měřítka, což dokazuje, že to není vždy tak snadné.

Ani církve již neposkytují jasné vedení. Římsko–katolický kněz Kevin Madigan poukázal na problémy, které mají v tomto směru mnozí lidé. Řekl: „Hříchy již nejsou tak jasně definovány. Věci se tak rychle mění. Co dnes patří mezi hříchy, zítra snad již mezi ně patřit nebude.“ Můžeme se někam obrátit o pomoc, abychom uměli rozhodnout, co je správné a co nesprávné?

Jedno autoritativní dílo, které uspokojuje hlad miliónů lidí po spolehlivém morálním vedení, je Bible. Tato kniha po dva tisíce let nezměnila své základní zásady morálky. Je trvanlivá, praktická, a co je pro osmdesátá léta našeho století nejdůležitější, její uplatnění přináší dobré výsledky.

Ale přestože Bible je světovým bestsellerem všech dob a v některých zemích má téměř každá domácnost její výtisk, je všude rozšířený zmatek v morálním ohledu. Z toho je patrné, že pouhé vlastnictví Bible — a ani pouhé čtení Bible — nezaručuje, že jsme se naučili rozeznávat správné od nesprávného. Je k tomu třeba něco víc.

NAŠE VNÍMAVOST

O tomto problému mluvil pisatel biblické knihy Židům. Řekl: „Hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ (Žid. 5:14) Ukazuje zde, že ti, kteří dovedou úspěšně rozeznávat správné od nesprávného, jsou zralí lidé, nikoli nezkušené nebo dětinské osoby. Mají rozlišovací schopnost, takže mohou prohlédnout klamné vnější vzezření nebo lichotky a mohou činit správná rozhodnutí. Tato rozlišovací schopnost se zostřuje zkušeností neboli „používáním“. A je stále posilována „hutným pokrmem“ neboli jadrnými duchovními informacemi z Bible.

Dosáhnout takové zralé vnímavosti však pro křesťana není snadné, protože mu v tom brání různé okolnosti.

ZDĚDĚNÁ NEDOKONALOST

Pisatel dopisu Židům říká, že při rozlišování správného a nesprávného se uplatňuje naše „vnímavost“. Řecké slovo přeložené výrazem „vnímavost“ se doslova vztahuje na naše „orgány vnímavosti“ nebo na „vnímavé schopnosti mysli“ (podle díla „Word Studies in the New Testament“ od Marvina R. Vincenta). Naše vnímavost má však velmi často osudný nedostatek. Co to je?

Jsme nedokonalí, náchylní k hřešení. (1. Mojž. 8:21; Řím. 5:12) Naše smysly proto mohou být oklamány, takže věříme, že něco je dobré jen proto, že si to přejeme nebo nás to vzrušuje, zatímco to ve skutečnosti může mít smrtelné účinky.

Proto musíme cvičit své smysly, aby se nedaly snadno oklamat, což by se mohlo stát dítěti. Musíme se učit uplatňovat morální rozlišování, jak by to dělal rozvážný dospělý člověk.

Když například nabídneme dvě mince velmi malému děcku, zcela přirozeně si vybere tu větší, lesklejši, a nesáhne po menší matnější minci, i kdyby tato menší mince byla cennější. Proč? Protože toto dítě ještě nebylo vycvičeno, aby rozpoznávalo hodnotu peněz. Pro jeho necvičené smysly je větší a lesklejší mince lepší.

Když dítě povyroste, chápe snad již lépe cenu peněz. V té době však má možná těžkosti s jídlem. Raději snad jí zmrzlinu, cukroví, koláče a dorty místo zeleniny a jiných pokrmů, které pomáhají k růstu těla. Proč? Protože mu sladké věci lépe chutnají.

Podobně i při rozhodování o tom, co je správné a co nesprávné, se musíme naučit, že není vždy správné to, co je příjemné našim smyslům. Správná věc nemusí být vždy ta, která nás nejvíc vzrušuje nebo která je nejsnadnější, ale vždy to bude ta, která je morálně správná a pro nás nejužitečnější. Jak to naznačil pisatel knihy Židům, je k takovému rozlišení často nutná zralost.

POPULARITA A LÁKAVOST NESPRÁVNÉHO JEDNÁNÍ

Druhý činitel, který nám znesnadňuje rozpoznání správného od nesprávného, je to, že v dnešním světě je nesprávné chování popularizováno, a dokonce je mu dodávána určitá přitažlivost. Scény, které se dnes objevují na televizních obrazovkách a na plátnech kin, před několika desetiletími většinu slušných lidí urážely. Nyní však procházejí bez cenzury. Proč? Protože se postupně zavedla nižší morální měřítka a lidé byli rafinovaně učeni, aby je přijímali. Morálně špatné věci jsou často předkládány v situaci, která se zdá nevinná nebo humorná, a tak se mate morální úsudek diváka.

Povšimněme si například komentářů jedné kritičky televizních pořadů, jež se zabývala budoucími programy ve Spojených státech. Totéž by bylo bezpochyby možné říci o mnoha jiných zemích. Prohlásila:

„Čeká nás podzimní sezóna plná senzací v sexuální sféře, takže si budete muset sami provést vlastní cenzuru. Mezi náměty, o nichž se má uvažovat, patří:

Měla by mladá dospívající dívka spát se svým chlapcem v témž motelu, kde je její matka se svým milencem? — CBS ‚Midland Heights‘.

Budou mít dva muži převlečení za ženy sexuální styky v hotelu, kde jsou jen dívky? — ABC ‚Bosom Buddies‘.

To je jen několik příkladů programů, jež nás čekají v září.

Televize bude působit na základě teorie, že celá Amerika žije, dýchá a myslí jedině sexem. Nikoli sexem normálním. . . , ale sexem, který uvádí do rozpaků, je hloupý, nevyspělý a určený jen k dráždění diváků.“

Také reklamy směřují k tomu, aby nesprávné vypadalo jako neškodné. Je téměř nemožné vzít do ruky časopis, podívat se na plakáty nebo na televizní obchodní vysílání a nevidět přitom reklamy, které působí na nejnižší pudy. Prvním cílem je zejména mládež. Newyorský list „Times“ říká: „Nastala exploze sexuálně působivých obchodních reklam, jež užívají jako modelů děti a jsou zaměřeny na věk před pubertou.“

Také osobnosti proslulé ve sportu nebo v sociální a politické sféře se netají svým špatným chováním, jež by před lety působilo na jejich následovníky otřesně. Dnes však takové věci jen podnítí jejich obdivovatele k tomu, že napodobují jejich životní styl.

Všechna tato propaganda může vést k tomu, že se otupí naše vnímavost, pokud jde o správné a nesprávné. Abychom tomu zabránili, musíme svou vnímavost zostřovat pravidelným uvažováním o tom, jak užitečné je uplatňovat vyšší, božská morální měřítka. — Žalm 119:104.

NÁTLAK ZE STRANY LIDÍ V NAŠEM OKOLÍ

Jiným činitelem je nátlak ze strany lidí v okolí. Je přirozené, že chceme, aby nás druzí měli rádi. Je v tom však určité nebezpečí. Spolupracovníci, spolužáci, sousedé, členové rodin nebo kdokoli, s kým pěstujeme společenství, ti všichni na nás mohou mít silný a působivý vliv, který může zdeformovat naši schopnost rozlišovat správné a nesprávné. Jeden průzkum ukázal, že jen 10 procent dospělých obyvatel zakládá svá morální rozhodnutí na svém svědomí, přičemž se řídí etickými zásadami, které si vybrali bez ohledu na to, co si o tom myslí druzí.

Bible ukazuje, že bychom měli odolávat tlaku okolí, které nás nutí k nesprávnému jednání. Říká: „Chodili jste spolu s davem a byli jste plní hříchu stejně jako všichni ostatní.“ (Ef. 2:2, „Živá Bible“, angl.) Touhu po tom, aby nás druzí měli rádi, můžeme však využít k dobrému, jestliže pěstujeme společenství s lidmi, jejichž morální měřítka můžeme respektovat, protože jsou vznešená a bohulibá. Proto „dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a ke znamenitým skutkům, a nevzdávejme se svého shromažďování, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží“. — Žid. 10:24, 25.

Ano, křesťané mohou zostřovat svou morální vnímavost pravidelným společenstvím při křesťanských shromážděních, kde jsou respektovány Boží vznešené morální zásady. To může být zdravý druh „tlaku ze strany lidí v okolí“.

SLOŽITOST DNEŠNÍHO ZPŮSOBU ŽIVOTA

Čtvrtým činitelem je složitost dnešního způsobu života. Ježíš nám řekl, jaké chování je nesprávné. Prohlásil: „Ze srdce například vycházejí zlá uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání.“ (Mat. 15:19) Těmto slovům můžeme porozumět bez obtíží.

Co však lze říci o takzvané šedé sféře, kde není snadné jednoznačně rozhodnout, co je správné a co nesprávné? Ve věcech, jako je rekreace, obchodní jednání, hudba a tanec, způsob oblékání atd., je to často obtížné říci, dokud se z nějakého jednání nestane hřích.

Dejme tomu, že ženatý muž zahlédne náhodou ženu (ne svou manželku) a povšimne si, že je pěkná a dobře oblečená. Porušuje tím Boží zákon? Pravděpodobně ne. Ale dejme tomu, že se týž muž zadívá na tuto ženu se zájmem, přemýšlí, zda je „dosažitelná“, zda příští den půjde toutéž cestou, a tak dále. Ve kterém okamžiku překračuje neviditelnou hranici a dopouští se s ní „ve svém srdci“ nemravnosti? — Mat. 5:28.

Podobně žena možná odpočívá, dívá se na televizi nebo čte časopisy. Najednou si uvědomí, že se ve své fantazii romanticky zabývá někým, koho vidí na obrazovce nebo o kom čte na stránce časopisu. Kdy ona překročila neviditelnou hranici?

Kde je morální hranice mezi dobrým obchodním jednáním a mezi jednáním prohnaným a lstivým? Nebo kdy nějaký tanec nebo oděv přestává být skromným a stává se svůdným nebo dráždivým? Kdy se ten, kdo pije alkoholické nápoje, stává ‚silným pijanem‘? (Přísl. 23:20) Kdy nějaký křesťan přestává klást duchovně zdravé otázky ve víře a stává se pochybovačem nebo skeptikem?

V takových věcech potřebujeme dobrou „vnímavost“, abychom uměli rozeznávat správné od nesprávného. Zejména mládež a nově pokřtění křesťané mohou v těchto sférách podlehnout klamu. Nezkušení mladí lidé neznají rafinované metody tohoto zkaženého světa a nově pokřtěné osoby si nejsou vždy vědomy toho, jak je třeba uplatnit biblické zásady. Mladí i nově pokřtění musí dále cvičit svou „vnímavost“, a to se děje jedině tím, že přijímají více „hutného pokrmu“ — pevných, spolehlivých pravd z Božího slova, Bible. — Žid. 5:13, 14.

Všichni křesťané se potřebují ‚upevnit ve víře‘. (Kol. 2:6, 7) Potom nás neoklamou ani nesvedou proměnlivé větry filozofií a morálky tohoto světa. Rodiče a ti, kteří učí z Bible, udělají dobře, budou-li pamatovat na to, že sloužit Jehovovi znamená více než jen znát nauky království. Znamená to také rozumět Boží spravedlnosti a řídit se jí. — Mat. 6:33.

V tomto světě se stále více zakořeňuje morální zákoník, podle něhož ‚je možné všechno‘, a proto nyní s větší rozhodností orientujeme svou životní cestu podle spolehlivých měřítek našeho nebeského Otce. A v době, kdy svět porušuje všechna pravidla bohulibého chování — a tak prozrazuje, že má ‚scestnou mysl [srdce, pozn. pod čarou]‘ a ‚zvrácenou mysl‘ —, cvičme svou „vnímavost“ pravidelným čtením Bible a uvažováním o ní. Pěstujme společenství s jinými, kteří mají stejně vzácnou víru a kteří na nás mohou působit zdravým „tlakem ze strany okolních lidí“ a tak nás posilovat proti zkaženosti. Stejně pomáhejme jiným, aby ‚vedli život hodný. . . evangelia‘. — Řím. 1:21, 28; Fil. 1:27; 2. Petra 1:1, „Ekumenický překlad“.

Ačkoli v morálních měřítkách tohoto světa panuje zmatek, křesťané jsou školeni k tomu, aby uměli rozlišovat správné od nesprávného. Jednají podle znamenité rady: „Všechno, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každá ctnost a každá věc hodná chvály, o tom dále uvažujte.“ Činíte-li to pravidelně, „Bůh pokoje bude s vámi“. — Fil. 4:8, 9.