Jákobova tíseň a Boží nová smlouva

„Uzavřu s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu.“ — Jeremiáš 31:31.

1, 2. a) Jakou úlohu měl Jákob a Ráchel vzhledem k izraelskému národu? b) Jaké nesrovnatelné těžkosti byly předpověděny Jákobovi?

JÁKOB a Ráchel se milovali. Jákob, který se stal známým jako Izrael, se stal otcem dvanáctikmenného národa izraelského. Ráchel, jeho manželka, kterou měl nejraději, se stala matkou kmene Benjamín. Kmen Juda pocházel od Jákobovy méně milované manželky Líy. A tak se jméno Jákob stalo symbolem celého národa a Ráchel symbolizovala matku, která zastupovala tento národ a byla v úctě. Jákobovi byla předpověděna tíseň, jaká do té doby neměla obdoby, a Ráchel měla cítit její žalostné účinky. Prorok Jeremiáš, který žil v Anatot v území Benjamín, byl inspirován, aby o tísni, která měla nastat v jeho době, řekl:

² „Běda, protože ten den je veliký, takže jiný takový [v dřívějších dějinách] není, a je to čas tísně pro Jákoba. Ale i z něj bude zachráněn.“ — Jer. 30:7.

3. a) Nad jakou situací měla podle předpovědi bezútěšně plakat Ráchel? b) Kdy postihl Jákoba tento „čas tísně“?

³ Co měl tento bezpříkladný „čas tísně pro Jákoba“ znamenat pro symbolickou Ráchel, bylo předpověděno u Jeremiáše 31:15: „V Ramě [městě v území Benjamín] je slyšet hlas, naříkání a hořký pláč, Ráchel plačící nad svými syny. Odmítá dát se těšit nad svými syny, protože již nejsou.“ To neznamenalo, že byli zabiti, ale že byli zajati a odvedeni ze své vlasti jako vyhnanci do nepřátelské země. Ano, když babylónští dobyvatelé osmnáct měsíců obléhali Jeruzalém, bylo toto město na severní hranici mezi územím Judy a Benjamína rozbořeno. Jeho chrám byl zničen, král, knížata a kněží byli zajati a převážná většina obyvatel, kteří přežili, byla odvedena do vyhnanství do Babylóna. Uprostřed sedmého lunárního měsíce (tišri) roku 607 př. n. l. opustil malý počet Židů, kteří v zemi zůstali, zem judského království a ta zůstala zpustošena a nebyl v ní ani člověk, ani domácí zvíře. Podle božského výnosu měla země zůstat v tomto zpustošeném a opuštěném stavu sedmdesát let.

4. Kdy byl Jákob „zachráněn“ z předpověděné tísně?

⁴ Jaký to byl pro Jákoba „čas tísně“! Nebyl toho ušetřen a neunikl tomu, a teprve po 70 letech, kdy měla země ležet úplně zpustošena, hodlal Bůh splnit utěšující slova, která dodal: „Ale i z něj bude zachráněn.“ (Jer. 30:7) Jak mělo dojít k této záchraně?

5. Co řekl Jehova pro útěchu Ráchel? Jak splnil svůj slib?

⁵ Jehova řekl o tomto námětu více, když po předpovědi o tom, že Ráchel přijde o své syny, dodal: „Tak řekl Jehova: ‚ „Zadrž svůj hlas od pláče a své oči od slz, protože existuje odměna za tvou činnost,“ je Jehovův výrok, „a oni [tvoji synové] se jistě vrátí ze země nepřítele.“ ‘ “ (Jer. 31:16) „Země nepřítele“ byl Babylón. (Mich. 7:8–10) Moc Babylóňanů nad „syny“ Ráchel měla tedy být přerušena. Aby o tom Bůh truchlící Ráchel znovu ujistil, řekl dále: „ ‚A je naděje pro tvou budoucnost,‘ je Jehovův výrok, ‚a ti synové se jistě vrátí na své vlastní území.‘ “ (Jer. 31:17) K tomuto návratu na jejich vlastní území včetně Ramy, došlo po roce 537 př. n. l., k úžasu nepřátelských nevěřících národů. (Neh. 7:30; 11:31–33) Jaké zázračné „zotavení“ způsobil Jehova po takovém žalostném „zhroucení“ národa v roce 607 př. n. l.!

6. Jak chtěl Jehova změnit Sión neboli Jeruzalém, aby již nebyl jako zapuzená, nikým nehledaná žena, protože řekl, že vyléčí její „rány“?

⁶ Řekl o tom: „ ‚Způsobím ti totiž zotavení a vyléčím tě z tvých ran,‘ je Jehovův výrok. ‚Vždyť tě nazvali zapuzenou ženou: „To je Sión, který nikdo nehledá.“ ‘ Tak řekl Jehova: ‚Hle, shromažďuji zajatce ze stanů Jákobových, a slituji se nad jeho bydlišti. A město [Sión neboli Jeruzalém] bude skutečně znovu postaveno na pahorku svých sutin a obytná věž bude stát na svém právoplatném místě. A od nich bude jistě vycházet díkůvzdání a zvuk smějících se.‘ “ — Jer. 30:17–19.

7. Co v tomto Jehovově výroku ukazuje, zda v době příchodu „ran“ zrušil Jehova smlouvu Zákona? Jak zacházel s touto smlouvou Jehovův lid?

⁷ Jehova je „šťastný Bůh“ a přeje si, aby ti, kteří jsou s ním ve smluvním poměru, byli také šťastní. On sám se směje! Slíbil, že se židovský lid, který měl být ve vyhnanství, bude jednou smát, a z toho je patrné, že on nezrušil smlouvu Zákona, kterou prorok Mojžíš zprostředkoval mezi Jehovou a izraelským národem. Jak ale Izraelité porušili podmínky této smlouvy! Jehova jim řekl: „Postavili dále Baalovy výšiny, jež jsou v údolí synů Hinnom [jižně od jeruzalémského chrámu], aby své syny a své dcery nechávali procházet ohněm [jako lidské oběti] k Molochovi, což jsem jim nepřikázal, ani nevstoupilo do mého srdce činit tuto odpornou věc, abych přiměl Judu [judské království] k hřešení.“ — Jer. 32:35.

8. Po jakém zaslouženém zážitku se tedy měli Izraelité stát Jehovovým lidem?

⁸ Pro takové důvody si Izraelité zasloužili, aby se na judské království a na jeho hlavní město Jeruzalém jako bouře přihnala tíseň. Jehova však po této předpovědi milosrdně dodal: „ ‚V té době [obnovení Izraele],‘ je Jehovův výrok, ‚se stanu Bohem všem izraelským rodinám a oni se stanou mým lidem.‘ “ — Jer. 30:23 až 31:1.

9, 10. Co chtěl Jehova vložit do srdcí znovushromážděných Izraelitů, aby mohli zůstat na neurčitý čas ve šťastném vztahu k němu? K čemu to mělo vést?

⁹ Ačkoli jejich minulé dějiny byly nechutné, Bůh s nimi chtěl dále jednat podle toho, jací byli nyní. Chtěl sledovat jejich blaho a dát jim příležitost, aby mohli na neurčitý čas zůstat ve šťastném vztahu k němu. Řekl o tom:

¹⁰ „Hle, sbírám je ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal ve svém hněvu a ve své zlobě a ve velké nevoli; a přivedu je zpět na toto místo a dám jim bydlet v bezpečí. A jistě se stanou mým lidem a já sám se stanu jejich Bohem. A dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mne stále báli, k jejich vlastnímu dobru a k dobru jejich synů po nich. A uzavřu s nimi neurčitě dlouho trvající smlouvu, že se neobrátím za jejich zády a nepřestanu jim činit dobro; a vložím jim do srdce bázeň přede mnou, aby se ode mne neodvrátili. A budu nad nimi jásat, abych jim činil dobro, a budu je v opravdovosti pěstovat v této zemi celým svým srdcem a celou svou duší.“ — Jer. 32:37–43; také 31:27–30.

LEPŠÍ SMLOUVA

11, 12. a) Jak dlouho existoval Jeruzalém po tomto příznivém novém počátku? Proč vina nebyla na straně Jehovově? b) Byla zničením Jeruzaléma zrušena smlouva Zákona? Co naznačil Jehova tím, že opět uvedl svůj lid z vyhnanství do jejich země?

¹¹ Jestliže měl tento obnovený Jeruzalém tak vynikající nový začátek, proč existoval dále jen 606 let, neboli do léta roku 70 n. l.? Podle toho, jak se Jehova výše uvedenými slovy smluvně zavázal, že bude podporovat svůj lid, nemohla být chyba na jeho straně. Nová smlouva nemusela být zavedena proto, že by byl nějaký nedostatek u něho. A přece Jehova prostřednictvím Jeremiáše oznámil, že učiní novou a lepší smlouvu. Ale tělesný Izrael jí mohl využít na prvním místě!

¹² V roce 1513 př. n. l. uzavřel Jehova s Izraelem smlouvu Zákona prostřednictvím Mojžíše. Bylo to 906 let před tím, než Jehova použil babylónského krále Nabuchodonozora, aby zničil Jeruzalém a jeho chrám. To však nezrušilo jeho smlouvu Zákona s Izraelem a neučinilo ji neplatnou. Jehova proto nepotřeboval nějakou další smlouvu jiného druhu, aby mohl uzdravit zranění Židů tím, že je vysvobodí z nepřátelské babylónské země a opět je uvede do jejich vlasti, kterou jim dal. Tím, že to však udělal, znovu vyjádřil, že je jejich Bůh; a ujistil je, že oni jsou stále jeho lidem a že Sión neboli Jeruzalém již nebude jako „zapuzená žena“, kterou nikdo nehledá.

13, 14. a) Jak se tito Izraelité, kteří přežili meč dobyvatelů, ocitli ve stavu podobném „pustině“? Kde hledali oddech? b) Jak velkou láskou miloval Jehova Izrael, a jakou osobní vlastností je proto k sobě přitahoval?

¹³ Jehova měl předsevzetí nesrovnatelným způsobem projevit svému smluvnímu lidu milující laskavost. Proto nepřipustil, aby byli mečem dobyvatelů úplně pobiti. Někteří lidé měli přežít. Jejich život ve vyhnanství v nepřátelské zemi pro ně měl být jako stanování v pustině, kde si nemohli skutečně odpočinout, protože to nebyla jejich vlast. Nebyla to jejich země, kterou by jim Bůh dal. Jestliže budou v tomto stavu jako „v pustině“ činit pokání a obrátí se k němu, dojdou v jeho očích přízně, protože on svou smlouvu s nimi neporušil. Bylo předpověděno, k jakému štěstí to povede:

¹⁴ „ ‚Lid z těch, kteří přežili meč, našel přízeň v pustině, když Izrael putoval, aby dosáhl oddechu [ve své palestinské vlasti].‘ Z dálky se mi zjevil sám Jehova a řekl: ‚A láskou na neurčitý čas jsem tě miloval. Proto jsem tě choval s milující laskavostí. Ale nyní tě opět vystavím a budeš skutečně opět vystavěna, panno izraelská. Ještě se vyzdobíš svými tamburínami a vytáhneš v tanečním reji těch, kteří se smějí. Ještě budeš pěstovat vinice na samařských horách [kde dříve bylo severní království izraelské]. Pěstitelé je jistě budou pěstovat a začnou je užívat. Existuje totiž den, kdy ti, kteří se budou rozhlížet v hornaté krajině efraimské, [Efraim byl vedoucím kmenem severního království izraelského], skutečně zvolají: „Povstaňte a vystupme na Sión [Jeruzalém], k Jehovovi, našemu Bohu.“ ‘ “ — Jer. 31:2–9.

15, 16. a) Kde mělo všech dvanáct kmenů Izraele podle citovaného proroctví obnovit své uctívání Jehovy? b) Co chtěl Jehova potom učinit s domem izraelským? Jak to mělo působit na jeho lid?

¹⁵ Ano, všechny jižní i severní kmeny izraelské měly být opět shromážděny a měly se spojit v uctívání Jehovy na Siónu! To znamenalo, že Jákob (všech dvanáct kmenů Izraele) měl být z Jehovovy lásky, jež trvá na neurčitý čas, zachráněn z „času tísně“, který pro něj vyvrcholil zpustošením Jeruzaléma a Judeje v roce 607 př. n. l. (Jer. 30:7) Ale ještě před tím, než nastala tato „tíseň“, předpověděl Jehova ve své milující laskavosti něco daleko podivuhodnějšího než pouze opětovné shromáždění svého lidu z vyhnanství:

¹⁶ „ ‚Hle, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a uzavřu s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu; ne takovou, jako byla smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich předky v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země, „má smlouva, kterou oni sami porušili, ačkoli já sám jsem byl jejich manželským vlastníkem,“ je Jehovův výrok.‘ ‚Neboť to je smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ je výrok Jehovův. ‚Vložím do nich svůj zákon a napíši jej do jejich srdce. A stanu se jejich Bohem a oni sami se stanou mým lidem.‘ ‚A nebudou již učit každý svého druha a každý svého bratra slovy: „Poznejte Jehovu!“, protože oni všichni mne budou znát, od nejmenšího z nich až do největšího z nich,‘ je Jehovův výrok. ‚Protože odpustím jejich provinění a nebudu již vzpomínat na jejich hřích.‘ “ — Jer. 31:31–34.

MUSÍ BÝT NOVÝ PROSTŘEDNÍK

17. Proč bychom se dnes měli stále ještě zajímat o novou smlouvu? Kdy již byla tato smlouva Zákona stará a měla zaniknout?

¹⁷ Máme dnes zájem o tuto novou smlouvu? Měli bychom mít o ni zájem, protože je stále v platnosti. Pro koho však až dodnes platí? Milióny Židů po celé zemi netvrdí, že platí pro ně. Věří, že jsou stále pod smlouvou, která byla s jejich předky uzavřena na hoře Sinaj. To bylo před více než 3 490 lety. Novou smlouvu slíbil Jehova prostřednictvím Jeremiášovým před více než 2 580 lety. Jestliže tito Židé mají pravdu, proč se Bůh tak dlouho chystá uvést tuto slíbenou novou smlouvu v platnost? Vždyť židovská smlouva Zákona byla stará již před 1 900 lety a zřejmě měla pominout, aby učinila místo smlouvě nové. Stalo se to?

18. a) Co ohledně smlouvy Zákona naznačuje Boží slib o smlouvě, která byla „nová“? Co je tím naznačeno o stáří smlouvy Zákona? b) Jak byl tento zákoník předán izraelskému národu?

¹⁸ Jeden židovský student, který sedával u nohou slavného učitele, farizea Gamaliela v Jeruzalémě, o tom napsal: „Svým výrokem ‚nová smlouva‘ učinil tu dřívější zastaralou. A to, co je učiněno zastaralým a co stárne, blíží se k zániku.“ (Žid. 8:13; 2. Kor. 3:14) Tento židovský pisatel to napsal Židům v Jeruzalémě, kteří se stali křesťany, asi v roce 61 n. l. V jednom dřívějším dopise křesťanským sborům v římské provincii Galácii napsal: „Proč potom Zákon? Byl připojen [k abrahámovské smlouvě ohledně semene], aby zjevil přestupky, dokud by nepřišlo semeno [Abrahámovo], jemuž bylo dáno zaslíbení; a byl předán skrze anděly rukou prostředníka.“ — Gal. 3:19.

19. Jestliže při smlouvě Zákona musel být Mojžíš jako prostředník, co to dokazuje ohledně nové smlouvy, která je také uzavřena mezi Bohem a lidmi?

¹⁹ Tento nejmenovaný prostředník byl Mojžíš. Jestliže k zavedení staré smlouvy Zákona bylo zapotřebí, aby působil jako prostředník mezi Bohem a nedokonalými, hříšnými lidmi, pak zavedení nové smlouvy mezi Bohem a lidmi bude jistě také vyžadovat prostředníka, ačkoli o něm u Jeremiáše 31:31–34 není zmínka. V Jeremiášově době byl Mojžíš již dlouho mrtvý. Protože kdysi působil jako prostředník, byla stará smlouva Zákona nazývána „Mojžíšův zákon“. — Sk. 15:5.

20, 21. a) Když Bůh předpověděl novou smlouvu, jak naznačil, že bude vyšší než smlouva předcházející? b) Co chtěl Bůh učinit z Izraelitů jako smluvní strany, kdyby věrně zachovávali smlouvu?

²⁰ Nová smlouva byla vyšší smlouva, a proto si zasloužila prostředníka vyššího, než byl Mojžíš. Povšimněme si nyní, jak nebeský původce nové smlouvy naznačil, že tato smlouva převyšuje smlouvu dřívější. Říká o ní, že není taková, „jako byla smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich předky v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země, ‚mou smlouvu, kterou oni sami porušili, ačkoli já sám jsem byl jejich manželským vlastníkem‘ “. (Jer. 31:32) Prostřednictvím smlouvy, kterou uzavřel s Izraelity, když je vyvedl z Egypta, měl v úmyslu učinit z nich něco velikého. Proto jim řekl:

²¹ „Budete-li nyní přesně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, [co se stane?] pak se jistě stanete mým zvláštním vlastnictvím ze všech ostatních lidí, protože mně patří celá země. A vy sami se mně stanete královstvím kněží a svatým národem.“ — 2. Mojž. 19:5, 6.

22. a) Jakým druhem vlády by bylo takové „království kněží“? Pro koho by bylo vhodné? b) Pro koho měl být tento „svatý národ“ „zvláštním vlastnictvím“ a v jakém vztahu měl být k němu?

²² Slova „království kněží“ jistě poukazují na vládu, která ideálně vyhovuje potřebám celého lidstva. Její kněží reprezentují Boha, zachránce lidstva, a slouží mu. „Království kněží“ je samo o sobě „národem“, národní skupinou, která je natolik čistá, aby mohla být označena jako ‚svatá‘, vhodná, aby ji Bůh používal. Bůh jej vybral ze všech ostatních národů na zemi. Měl se stát Božím „zvláštním vlastnictvím“, jako je manželka zvláštním vlastnictvím svého manžela. Bůh opravdu přirovnal vykoupený starověký izraelský národ k manželce, když řekl, že „je jejich manželským vlastníkem“. Ona mu však neprojevovala poddanost jako manželka a nezachovávala jeho svatou smlouvu, ale opomíjela zvláštní povinnosti, které vyplývaly z tohoto postavení přízně. (Jer. 3:1–3, 20) Zasloužila si, aby byla rozvedena!

23. Působila mojžíšovská smlouva Zákona? Co učinil Bůh ohledně zamýšlené ideální vlády pro lidstvo?

²³ Z pozdějších dějin tohoto starověkého smluvního lidu Jehovy Boha víme, že se jejich situace natrvalo nezlepšila. Smlouva Zákona zprostředkovaná Mojžíšem tedy zřejmě nepůsobila. Jak můžeme být proto šťastni, že se Jehova Bůh nevzdal a učinil opatření ve prospěch tohoto žádoucího „království kněží“. V zájmu této ideální vlády nahradil starou smlouvu smlouvou lepší.

Mít užitek z toho, že je „jeden prostředník mezi Bohem a lidmi“

1. a) Proč dnešní Židé nemají zájem o novou smlouvu? b) Kdo jedině mohl ustanovit novou smlouvu a jejího prostředníka?

ŽÁDNÝ ze 152 národů, jež jsou částí OSN, se dnes nezajímá o uzavření smlouvy s Jehovou, Bohem Abrahámovým, Izákovým a Jákobovým. Nezajímá se o to ani 15 000 000 Židů, kteří jsou v dnešní době rozptýleni po celé zemi. Přestože bylo dáno proroctví u Jeremiáše 31:31–34, raději věří, že jsou stále ještě pod starou smlouvou Zákona, kterou zprostředkoval Mojžíš. „Protože. . . nepoznali spravedlnost Boží, ale snažili se zavést svou vlastní spravedlnost [úsilím o dodržování smlouvy Zákona], nepodřídili se spravedlnosti Boží“, kterou mohli získat skrze novou smlouvu. (Řím. 10:1–3) Tuto novou smlouvu navrhl Jehova, Bůh pravé spravedlnosti. Jedině on ji mohl ustanovit a mohl pro ni vybrat vhodného prostředníka.

2. S kým chtěl Jehova podle svého výroku uzavřít novou smlouvu? Co chtěl pomocí této smlouvy udělat vzhledem k jejich provinění a hříchu a pokud jde o poznání Boha?

² „ ‚Hle, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a uzavřu s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu; . . .‘ ‚Neboť to je smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ je výrok Jehovův. ‚Vložím do nich svůj zákon a napíši jej do jejich srdce. A stanu se jejich Bohem a oni sami se stanou mým lidem. A nebudou již učit každý svého druha a každý svého bratra slovy: „Poznejte Jehovu!“, protože oni všichni mne budou znát, od nejmenšího z nich až do největšího z nich,‘ je Jehovův výrok. ‚Protože odpustím jejich provinění a nebudu již vzpomínat na jejich hřích.‘ “ — Jer. 31:31–34.

3. Na příchodu koho závisel čas zavedení nové smlouvy? Mělo to nějaký vztah k Mojžíšovi?

³ Kdy Jehova uzavřel tuto novou smlouvu „s izraelským domem a s judským domem“? Čas byl závislý na prostředníku této smlouvy, kterého vybral Jehova. Mojžíš neměl být vzkříšen z mrtvých, aby zprostředkoval tuto novou smlouvu. Těm, kteří v ní byli, nemohl pomoci, stejně jako nemohl pomoci Izraeli.

4. Kdo je Božím prostředníkem nové smlouvy podle slov hebrejského pisatele, jehož učitelem byl farizeus Gamaliel?

⁴ Nejsme ponecháni na pochybách v otázce, kdo byl tímto prostředníkem, který byl nutný. Obracíme se v této věci k inspirovanému dopisu, který Hebrejcům napsal jeden z nich, právě ten přemýšlivý člověk, který kdysi sedal u nohou farizea Gamaliela, významného učitele v prvním století našeho letopočtu. Ukázal rozdíl mezi Mojžíšem a tímto novým prostředníkem, a pak říká: „Jako když se Mojžíš chystal dokončit stan a dostal božský příkaz. Říká totiž: ‚Hleď, ať všechny věci uděláš podle jejich vzoru, který ti byl ukázán na hoře [Sinaj].‘ Ale Ježíš nyní obdržel znamenitější veřejnou službu, takže je také prostředník úměrně lepší smlouvy, která byla zákonně založena na lepších zaslíbeních.“ (Žid. 8:5, 6) „A k Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábelova krev.“ — Žid. 12:24.

5. Jak Ježíš před svou smrtí ukázal, že přišel čas, kdy má stará smlouva Zákona být nahrazena smlouvou novou, a že to uznává?

⁵ Ježíš poznal, že přišel čas, kdy chtěl Jehova nahradit starou mojžíšovskou smlouvu Zákona smlouvou novou. Proto v předvečer své smrti, v noci pasach v pátek 14. nisana roku 33 n. l. , zavedl slavnost na památku své obětní smrti. Když vzal při této památné slavnosti pohár vína, řekl svým jedenácti věrným apoštolům: „Pijte z něho vy všichni; neboť to znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být prolita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.“ (Mat. 26:27, 28) Apoštol Pavel převádí Ježíšův výrok slovy: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve. Stále to čiňte, jak často jej budete pít, na mou památku.“ (1. Kor. 11:25) Po části tří dnů byl mrtev v pamětní hrobce a nemohl začít působit jako prostředník této nové smlouvy.

6. Co bylo nutné, aby se mohla splnit Boží slova nové smlouvy o tom, že odpustí provinění a nebude již vzpomínat na hřích?

⁶ Jeremiáš 31:31–34 se sice o oběti nezmiňoval, ale oběť byla nutná, aby mohla být nová smlouva uvedena v platnost. Oběť byla nutná proto, že Bůh ve výroku o nové smlouvě řekl: „Odpustím jejich provinění a nebudu již vzpomínat na jejich hřích.“ (Jer. 31:34) Při zavedení staré mojžíšovské smlouvy Zákona a také k očistným účelům byla používána krev obětních zvířat. V souladu s tím prostředník Mojžíš „krví pokropil také stan a všechny nádoby k veřejné službě. Ano, téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.“ (Žid. 9:21, 22) Když byl Ježíš v neděli 16. nisana roku 33 n. l. vzkříšen z mrtvých, měl ještě ve vlastnictví hodnotu své životní krve. Tato myšlenka je naznačena v Židům 13:20: „Bůh pokoje. . . vzkřísil z mrtvých velkého pastýře ovcí s krví věčné smlouvy, našeho Pána Ježíše.“ — Jan 10:11.

7. Jak působí Kristova krev vzhledem ke svědomí a také ve prospěch Božích ‚povolaných‘, protože obětoval lepší oběť v zájmu nové smlouvy?

⁷ Nová smlouva byla uvedena v platnost pomocí lepší oběti, a proto byla Hebrejcům, kteří se stali křesťany, dána otázka: „Oč více krev Krista, který se prostřednictvím věčného ducha obětoval bez poskvrny Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom živému Bohu prokazovali svatou službu?“ Protože Kristova krev skutečně má takovou moc očistit nás od hříchu, který nás odsuzuje, čteme dále: „Proto je tedy prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kteří byli povoláni [Bohem], obdrželi zaslíbení věčného dědictví.“ (Žid. 9:14, 15) Kdy však začala Kristova krev očišťovat svědomí těchto Židů, kteří se stali křesťany a kteří předtím byli pod „dřívější smlouvou“, pod smlouvou Zákona, jež byla na hoře Sinaj zprostředkována Mojžíšem?

8. Kdy začala Kristova krev očišťovat svědomí Židů, kteří byli pod dřívější smlouvou Zákona, ale pak se stali křesťany?

⁸ Nebylo to při Kristově vzkříšení z mrtvých, ale padesátý den po něm. To znamená v den letnic, až po tom, kdy vystoupil do nebe a vstoupil do Boží přítomnosti, „do samého nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha“. — Žid. 9:24.

9. Když o letnicích Petr řekl kajícným Židům, že jim budou odpuštěny hříchy po křtu ve jménu Ježíše Krista, co tím bylo dokázáno ohledně smluv?

⁹ V ten den letnic promluvil apoštol Petr k Židům a obřezaným židovským proselytům, v nichž se ozvalo svědomí. Zeptali se: „Co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ (Sk. 2:37, 38) Tento slib, že jim budou odpuštěny hříchy, z nichž činili pokání, byl něčeho důkazem. Čeho? Že Boží nová smlouva, jež zahrnuje opatření pro odpuštění hříchů, vstoupila právě v ten den v platnost, protože stará mojžíšovská smlouva Zákona byla přibita na kůl, na němž zemřel Ježíš Kristus! — Ef. 2:15, 16; Kol. 2:14; Žid. 8:8–13; Jer. 31:34.

10. Jak Petr zdůraznil tuto myšlenku o smlouvách o několik dnů později?

¹⁰ Stejná myšlenka byla zdůrazněna o několik dnů později. Na Židech spočívala vina krve, a těm, kteří byli shromážděni v chrámě, Petr řekl: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly vymazány, aby přišla období osvěžení od Jehovovy osoby a aby vyslal Krista ustanoveného pro vás, Ježíše, kterého vskutku musí podržet nebe až do časů obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků staré doby.“ Svou řeč ukončil Petr slovy: „Když Bůh vzkřísil svého služebníka, vyslal ho nejprve k vám, aby vám požehnal tím, že každého odvrátí od jeho zlých skutků.“ — Sk. 3:19–21, 26.

„PROSTŘEDNÍK“ PRO KOLIK LIDÍ?

11. Jak je ukázáno, zda Bůh uzavřel novou smlouvu s přirozeným, tělesným domem izraelským a judským?

¹¹ Uzavřel však Bůh novou smlouvu s přirozeným, tělesným „izraelským domem“ a s přirozeným, tělesným „judským domem“? Jak by to bylo možné, jestliže přirození Židé obou těchto domů násilně odmítli budoucího prostředníka této nové smlouvy a jako národ slavili v ustanovený den v jeruzalémském chrámu svátek letnic? To Bůh nemohl udělat. Měl v úmyslu uzavřít novou smlouvu s nově zrozeným křesťanským izraelem, s duchovním izraelem, který se zrodil právě v onen den letnic, když ‚svatý duch padl na‘ pokřtěné učedníky Ježíše Krista, asi na 120 z nich. (Sk. 11:15) Ti čekali, nikoli v chrámu, ale v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. Tam byli tito učedníci zplozeni Božím duchem, aby se stali jeho duchovními dětmi, „Božím izraelem“, když se již předtím dali ponořit do vody. Tak byli uvedeni do nové smlouvy skrze nebeského prostředníka Ježíše Krista, proroka, který byl větší než Mojžíš. — Sk. 2:1–36; Joel 2:28, 29; Jan 3:3, 5; Gal. 6:16.

12. Jak se v souladu s Božím postupem rozšiřovala činnost Ježíše Krista jako prostředníka v roce po letnicích?

¹² Ježíš Kristus v nebesích je tedy prostředníkem mezi Bohem a duchovními izraelity, zatímco ti jsou stále ještě v těle jako muži a ženy. Ačkoli počet členů tohoto malého „svatého národa“ je omezen, zprostředkovatelská úloha Ježíše Krista nabyla širšího rozsahu. Když totiž do této nové smlouvy Bůh uváděl třídy lidí, sledoval při tom určité pořadí. Asi rok od letnic roku 33 n. l. byl Ježíš prostředníkem pouze pro ty duchovní izraelity, kteří byli tělesnými Židy nebo obřezanými židovskými proselyty. V den letnic roku 33 n. l. bylo k duchovnímu izraeli připojeno asi 3 000 z těchto lidí. (Sk. 2:10, 37–41) Potom, pravděpodobně následujícího roku (r. 34 n. l.), mělo pronásledování ze strany Saula z Tarsu takový vedlejší účinek, že „dobré poselství“ o Kristu bylo kázáno v Samařsku a svatý duch ‚padl na‘ tamější pokřtěné věřící. (Sk. 8:15–17) Užitek z Ježíšova prostřednictví se tehdy rozšířil na duchovní izraelity, kteří jako muži a ženy pocházeli ze Samařska na Samaritány.

13. Jak se Ježíš dva roky po přijetí Samaritánů stal prostředníkem pro třetí třídu duchovních izraelitů? Jak to uznali Židé v Jeruzalémě, kteří se stali křesťany?

¹³ Uplynuly dva roky. Na podzim roku 36 n. l. , neboli tři a půl roku po smrti a vzkříšení Ježíše Krista, začíná působit jako prostředník pro třetí třídu duchovních izraelitů, pro ty, kteří jsou vzati z neobřezaných pohanů, počínaje italským setníkem Korneliem. Když apoštol Petr vyprávěl o tomto překvapujícím obratu událostí v Jeruzalémě Židům, kteří se stali křesťany, řekli: „Nyní tedy Bůh poskytl i lidem z [neobřezaných] národů pokání, které vede k životu.“ — Sk. 8:1 až 11:18.

14. Co řekl Pavel starším v Efezu o tom, že kázal pokání vůči Bohu? V zájmu které smlouvy sloužil nyní jako služebník?

¹⁴ Více než dvacet let po této události působil ještě Pavel jako apoštol mezi národy a končil svou třetí misionářskou cestu. Když se vracel do Jeruzaléma, zastavil se v Milétu a mluvil ke starším sboru v maloasijském Efezu. Řekl jim, jak pracoval: „Důkladně jsem svědčil Židům i Řekům o pokání před Bohem a o víře v našeho Pána Ježíše. Pohleďte, v duchu vázán cestuji do Jeruzaléma.“ (Sk. 20:21, 22) Již nesloužil jako farizeus v zájmu staré mojžíšovské smlouvy Zákona. Jak píše ve 2. Korintským 3:5, 6, „naše dostatečná způsobilost pochází od Boha, který nás vskutku učinil dostatečně způsobilými, abychom byli služebníky nové smlouvy, nikoli psané sbírky zákonů, nýbrž ducha; neboť psaná sbírka zákonů odsuzuje k smrti, ale duch obživuje“.

15. Když Pavel mluvil o „služebnících nové smlouvy“, koho zahrnul zájmenem „nás“? Měli tito lidé účast na zprostředkovatelském úřadu mezi Bohem a lidmi?

¹⁵ Koho měl apoštol Pavel na mysli, když použil zájmena „nás“? V úvodu svého dopisu nám vysvětluje, koho zahrnul označením „my“: „Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a náš bratr Timoteus Božímu sboru, který je v Korintě.“ (2. Kor. 1:1) A tak tedy Pavel i Timoteus byli „služebníky nové smlouvy. . . ducha“. Pavel tímto výrazem nechtěl říci, že by byl spolu s Timoteem v nějakém zprostředkovatelském úřadě a že by se s Ježíšem podíleli na postavení prostředníků. Nikoli, protože oni sami byli pouhými duchovními izraelity, v jejichž prospěch sloužil Ježíš jako Boží prostředník. Jedině sám Ježíš je „prostředníkem nové smlouvy“. — Žid. 12:24.

16, 17. Jakým myšlenkovým sledem v 1. Timoteovi 1:20 až 2:7 se Pavel dostává až ke zmínce o Kristu Ježíši jako prostředníku?

¹⁶ Ve svém dopise přímo Timoteovi směřuje Pavel ke zmínce o postavení Ježíše Krista jako prostředníka, když dále říká: „K nim patří Hymeneus a Alexandr a já je předal satanovi, aby se ukázňováním naučili nerouhat se. Vybízím vás tedy především, aby se konaly úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za lidi všeho druhu [ale ne za Hymenea a Alexandra, kteří byli rouhači], za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení; abychom mohli dále vést klidný a tichý život v plné zbožné oddanosti s vážností.

¹⁷ To je znamenité a přijatelné v očích našeho zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny [nebo: za lidi všeho druhu, poznámka pod čarou] — to má být dosvědčeno ve svých zvláštních časech. Pro toto svědectví jsem byl ustanoven kazatelem a apoštolem — říkám pravdu, nelžu —, učitelem [neobřezaných] národů ve věci víry a pravdy.“ — 1. Tim. 1:20 až 2:7.

18. a) Povzbuzoval tím Pavel Timotea, aby jednal jako prostředník mezi Bohem a veřejnými úředníky? b) Kdo měl mít užitek z těchto proseb k Bohu, jež se týkaly veřejných úředníků?

¹⁸ Pavel tedy vybídl, aby „se konaly úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy“ „za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení“. Nevybízel však Timotea, aby působil jako prostředník mezi Bohem a mezi těmito veřejnými úředníky. Pohnutkou k těmto „úpěnlivým prosbám, modlitbám, přímluvám“ neměla být snaha obrátit tyto veřejné úředníky ke křesťanství. Kdo tedy ve skutečnosti měl mít užitek z takových proseb vznášených k Bohu? K čemu mělo sloužit takové volání k Bohu? „Abychom [my, křesťané jako Pavel a Timoteus] mohli dále vést klidný a tichý život v plné zbožné oddanosti a vážnosti.“ — 1. Tim. 2:2.

19. K čemu měl vést takový zbožný život? Pro koho to bylo „znamenité a přijatelné“?

¹⁹ Takový klidný, vážný život ve zbožné oddanosti měl působit k záchraně křesťanů, kteří vznášeli takové prosby ohledně politických vládců. Záchrana takových nevýbojných křesťanů byla ‚znamenitá a přijatelná v očích našeho zachránce, Boha‘. Proč? Protože je Boží vůlí, „aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. V souladu s tím je zde jako „náš zachránce“ označen nikoli Ježíš Kristus, ale „Bůh“.

20. Jaká je podle 1. Timoteovi 2:5, 6 úloha Krista Ježíše v Božím programu záchrany?

²⁰ Jaká je tedy Kristova úloha v tomto programu záchrany? Pavel dále říká: „Je. . . jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi [nikoli všemi lidmi], člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny.“ — 1. Tim. 2:5, 6.

21. a) Příkladem dopisu mezi jakými služebníky byl Pavlův dopis Timoteovi? b) Jak dlouho trvá tato smlouva? Jakou úlohu má v této souvislosti „odpovídající výkupné za všechny“?

²¹ Pavlova slova odpovídala stavu křesťanství v prvním století, kdy byla nová smlouva uvedena v činnost. Do této nové smlouvy již byli uvedeni „lidé“ všech národností, Židé, Samaritáni i neobřezaní pohané, když byli předtím pojati do duchovního izraele. Kristus Ježíš byl prostředníkem této nové smlouvy. Když Pavel psal dopis Timoteovi o této věci, znamenalo to, že jeden ‚služebník nové smlouvy‘ psal jinému ‚služebníku nové smlouvy‘. Tato nová smlouva mezi „naším zachráncem, Bohem“ a duchovním izraelem bude pokračovat tak dlouho, dokud budou duchovní izraelité ještě v těle jako „lidé“ zde na zemi. V dnešní době tedy smlouva platí. Ježíšovo „odpovídající výkupné za všechny“ tvoří základ, aby se muži a ženy všeho druhu mohli stát duchovními izraelity a aby mohli být uvedeni do nové smlouvy, jejímž „jedním prostředníkem“ je Kristus Ježíš.

22. a) Jak je zřejmé, že se nová smlouva blíží ke svému ukončení? Kdy skončí Kristův prostřednický úřad? b) Proč oslavení duchovní izraelité nebudou potřebovat žádného prostředníka? V jakém postavení budou pak působit?

²² Ještě více než 9 000 osob vyznává, že jsou duchovními izraelity v nové smlouvě. Stejně jako Pavel a Timoteus jsou i oni „služebníky nové smlouvy“. (2. Kor. 3:6; 1:1) Působení nové smlouvy s účelem vytvořit 144 000 duchovních izraelitů, kteří mají získat Boží schválení a být spojeni s Ježíšem Kristem v nebeském království, ideální vládě pro lidstvo, se zřejmě blíží svému konci. Až poslední z těchto schválených duchovních izraelitů přestanou být „lidmi“, protože na zemi zemřou a budou vzkříšeni k účasti na nebeském království, skončí také prostřednictví Ježíše Krista. Jejich zděděný hříšný stav, v němž byli v těle a pro který potřebovali prostředníka, který by jednal mezi nimi a Bohem svatosti, bude skončen. Tito oslavení duchovní izraelité nebudou potřebovat žádného prostředníka mezi sebou a Jehovou Bohem, jako jej nepotřebují svatí andělé v nebi. (Zjev. 22:3, 4) Pod vedením Ježíše Krista budou sloužit jako králové, kněží a spolusoudci nad celým světem lidstva. — Zjev. 7:4–8; 14:1–3; 20:4, 6; Luk. 22:28–30.

„VELKÝ ZÁSTUP“ TĚCH, KTEŘÍ BUDOU MÍT UŽITEK NA ZEMI

23, 24. a) Kdo nyní aktivně spolupracuje s ostatkem duchovních izraelitů? Jaké pozvání dostali vzhledem k Pánově večeři? b) Čím nejsou a uvědomují si to? Jak mají nyní přesto užitek z působení nové smlouvy?

²³ Podle autentických záznamů existuje dnes „velký zástup“ oddaných, pokřtěných křesťanů, kteří aktivně spolupracují s malým ostatkem duchovních izraelitů. Od jara 1938 jsou vždy zváni, aby se každoročně účastnili slavnosti na památku Kristovy smrti, ne aby měli účast na památných symbolech, nekvašeném chlebu a červeném vínu, ale jako uctiví pozorovatelé.a Uznávají Ježíše Krista jako svého nebeského krále od doby, kdy v roce 1914 skončily časy pohanů. Nadšeně se připojují k ostatku duchovních izraelitů a káží „toto dobré poselství o království“ po celé obydlené zemi na „svědectví všem národům“ dříve, než v nadcházejícím „velkém soužení“ skončí tento systém věcí. (Mat. 24:14, 21) Uznávají, že nejsou duchovními izraelity v nové smlouvě, kterou zprostředkoval Ježíš Kristus, a že také nepatří k „vyvolenému rodu, královskému kněžstvu, svatému národu“. — 1. Petra 2:9.

²⁴ A přece mají užitek z působení nové smlouvy. Mají z ní užitek stejně tak, jako ve starověkém Izraeli měl ‚cizí usedlík‘ užitek z toho, že bydlel mezi Izraelity, kteří byli ve smlouvě Zákona. — 2. Mojž. 20:10; 3. Mojž. 19:10, 33, 34; Zjev. 7:9–15.

25. S kým musí zůstat spojen „velký zástup“, má-li si zachovat vztah k Jehovovi Bohu? Proč?

²⁵ Má-li „velký zástup“ zůstat ve vztahu k „našemu zachránci, Bohu“, musí zůstat spojen s ostatkem duchovních izraelitů. Proč? Protože tito duchovní izraelité jsou „svatým národem“, o němž čteme u Jeremiáše 31:35, 36 vzápětí po Božím slibu ohledně nové smlouvy: „Tak řekl Jehova, který dal slunce, aby svítilo ve dne, ustanovení pro měsíc a hvězdy, aby svítily v noci, ten, který víří moře, aby se rozbouřily jeho vlny [proti Egypťanům, kteří pronásledovali Izraelity], ten, jehož jméno je Jehova vojsk: ‚ „Kdyby mohly být tyto předpisy ode mne vzdáleny,“ je Jehovův výrok, „mohli by stejně tak ti, kteří jsou semenem Izraelovým, přestat být provždy přede mnou národem.“ ‘ “

26. Jak trvalou existenci bude tedy mít duchovní izrael v Boží univerzální organizaci? Kde bude Ježíš Kristus vládnout nad těmi, kteří budou žít na rajské zemi?

²⁶ Jehova by nemohl připustit, aby duchovní izrael přestal existovat v jeho univerzální organizaci, stejně jako by nemohl odstranit z existence nebeská svítící tělesa, která dávají světlo naší Zemi. V nebesích bude duchovní izrael Novým Jeruzalémem, v němž bude Ježíš Kristus vládnout jako král nad přežijícím „velkým zástupem“ a nad všemi lidmi, kteří budou vzkříšeni z mrtvých na rajské zemi. — Zjev. 21:2–24.

[Poznámka pod čarou]

Boží slib světové vlády je spolehlivý

„Tak řekl Jehova: ‚Kdybyste vy, lidé, mohli zrušit mou smlouvu dne a mou smlouvu noci dokonce tak, aby den a noc nenastaly ve svém čase, podobně by mohla být zrušena má vlastní smlouva s mým služebníkem Davidem, takže by neměl syna, který by vládl jako král na jeho trůně.‘ “ — Jeremiáš 33:20, 21.

1. V jakém ohledu měla rodina krále Davida nesrovnatelný rekord?

TENTO svět nikdy neviděl něco podobného. Co? Aby králové jedné rodiny vládli 470 let, a potom po přerušení 2 520 let se opět chopili plné královské moci. Rodina s takovým nesrovnatelným rekordem je rodina jeruzalémského krále Davida, slavného předka Ježíše Krista, který se narodil v Davidově rodišti, v Betlémě.

2. Kde byl Jeremiáš v roce 608 př. n. l. za vlády posledního krále z Davidovy pozemské linie? Kdo pouze mohl být použit, aby obnovil vládu Davidovy rodové linie?

² Davidova vláda začala roku 1077 př. n. l. Ale když prorok Jeremiáš začal v roce 647 př. n. l. svou bouřlivou dráhu, Davidova pozemská linie králů vstoupila do posledních 40 let vlády v Jeruzalémě. Jeremiáš byl věrný podporovatel slavnostní smlouvy o věčném království, kterou Bůh uzavřel s Davidem. Avšak v roce 608 př. n. l. byl Jeremiáš pod vojenským dozorem v královském hlavním městě. Byl držen na Dvoře stráže v blízkosti paláce krále Sedechiáše, 21. krále z Davidovy rodové linie. Když Babylóňané v roce 607 př. n. l. svrhli Sedechiáše, skončilo 470 let nepřetržité vlády Davidovy rodové linie v Hebronu a pozemském Jeruzalémě. Pouze Ježíš Kristus, předpověděný Davidův potomek, mohl být Bohem použit, aby obnovil Davidovo království ve splnění Boží smlouvy o nezničitelném království.

3. S kým měl Jeremiáš spojení, i když byl pod vojenským dozorem, a jak se toto spojení podruhé projevilo?

³ Jelikož byl prorok Jeremiáš pod vojenským dozorem, nemohl mít spojení s Babylóňany, kteří obléhali Jeruzalém; měl však spojení se svým Bohem, neboť čteme: „A slovo Jehovovo přišlo k Jeremiášovi