objevuje v Křesťanských řeckých písmech, je, že po staletí panovala domněnka, že se toto jméno nevyskytovalo v překladu „Septuaginta“, v překladu Hebrejských písem, jehož používal Ježíš a jeho apoštolové. Ale novější objevy jednoznačně dokazují, že v tehdejší době se v „Septuagintě“ tetragrammaton opravdu vyskytoval. Například profesor Howard z univerzity v Georgii říká: „Víme jistě, že řecky mluvící Židé dále psali [tetragrammaton] do svých Řeckých písem. Je také velice nepravděpodobné, že by se konzervativní řecky mluvící židovští křesťané raných dob odchýlili od této praxe. . . Bylo by krajně neobvyklé, kdyby byli z biblického textu jako takového vypustili tetragram.“ Proto dochází k závěru: „Protože tetragram byl psán v opisech řecké Bible, které tvořily Písmo rané církve, je logické věřit, že pisatelé N[ového] Z[ákona] zachovali tetragram v biblickém textu, když citovali z Písma. Na základě analogie s předkřesťanskou židovskou praxí můžeme si představit, že text NZ obsahoval tetragram v citacích ze SZ.“ Profesor Howard také poznamenává, že když byl tetragrammaton odstraněn ze „Septuaginty“, byl odstraněn také z citací z Hebrejských písem, jež se vyskytují v Křesťanských řeckých písmech. K této změně zřejmě došlo začátkem druhého století n. l. Nelze pochybovat o tom, že jméno Jehova skutečně patří do Křesťanských řeckých písem, jak je nacházíme v „Překladu nového světa“.

26. O které překlady v minulosti se opírá „Překlad nového světa“, když rozšiřuje použití Božího jména?

²⁶ „Překlad nového světa“ také používá jméno „Jehova“ ještě na jiných místech kromě těch, kde se toto jméno vyskytuje v citacích z Hebrejských písem. Proč? Aby pomohl čtenáři poznat, zda se mluví o Jehovovi Bohu nebo o Ježíši Kristu, když se v řeckém textu vyskytuje slovo „Pán“ (Kyrios). Je pro to nějaký dobrý příklad v minulosti? Ano, protože asi ve 20 hebrejských verzích Řeckých písem nacházíme tuto praxi. Také existuje mnoho misionářských překladů Křesťanských řeckých písem, jež postupují stejně. Například jeden z prvních překladů Křesťanských řeckých písem do japonštiny nezávisle užívá jména „Ehoba“ (Jehova).

27. Proč by měli věrní a oddaní Boží služebníci plně využívat „Překladu nového světa“ a bez ohledu nač?

²⁷ Bez ohledu na to, zda znalci hebrejštiny a řečtiny v křesťanstvu chválí nebo haní „Překlad nového světa Svatých písem“, zůstává skutečností, že jej vytvořili lidé, kteří se věrně a oddaně drželi Božího slova. Skutečně nám velmi pomáhá, protože nás ‚činí moudrými k záchraně‘ a pomáhá nám, abychom ‚byli zcela způsobilí, úplně vyzbrojení pro každé dobré dílo‘. (2. Tim. 3:15–17) Kéž všichni, kteří máme ve svém jazyce k dispozici tento znamenitý překlad, máme požehnání, když jej plně využíváme.

Jiné charakteristické rysy „Překladu nového světa“

Je ještě mnoho jiných charakteristických rysů, které doporučují „Překlad nového světa“ milovníkům Bible. Jedním z nich je, že v souladu s hebrejskými a řeckými slovesy soustavně rozlišuje mezi jednorázovým činem a opakovaným jednáním, takovým, které pokračuje. Podle překladů, které takové rozdíly neuznávají, například „Překlad krále Jakuba“, si apoštol Jan odporuje. Jak to? V tom, že v 1. Jana 2:1 říká: „Jestliže někdo hřeší, máme zastánce u Otce.“ Ale v 1. Jana 3:6 čteme: „Každý, kdož v něm zůstává, nehřeší.“ Ale „Překlad nového světa“ to všechno objasňuje, protože v něm 1. Jana 2:1 zní: „Jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka.“ Naproti tomu v 1. Jana 3:6 je řečeno: „Každý, kdo zůstává ve spojení s ním, nehřeší.“

Podobně u Lukáše 11:5–10 používá Ježíš podobenství, aby ukázal, že musíme vytrvávat v modlitbě. Neříká prostě, že nás Bůh vyslyší, jestliže budeme „prosit“, „hledat“ a „klepat“, ale že „každý totiž, kdo prosí [doslova: prosící], dostává a každý, kdo hledá [doslova: hledající], nalézá a každému, kdo klepe [doslova: klepajícímu], bude otevřeno“. Je tedy naznačeno trvalé jednání.

„Překlad nového světa“ také rozlišuje mezi přídavným jménem kalos, které znamená znamenitý, výborný, vynikající, vybraný, a agathos, které hlavně označuje to, co je dobré v mravním ohledu. U Jana 10:2–16 tedy o sobě Ježíš nemluví jen jako o dobrém pastýři, ale o pastýři znamenitém, výborném, vynikajícím.

„Překlad nového světa“ se také doporučuje tím, že jedinečně rozlišuje pět hebrejských slov, která se obvykle bez rozdílu překládají výrazem „člověk“. Ve významu těchto slov je rozdíl, a pisatelé Hebrejských písem tento rozdíl uznávali. Proto v souladu s původním významem „Překlad nového světa“ překládá slovo adam jako „pozemský člověk“, což poukazuje na člověka jako na tvora ze země. Výraz enoš překládá slovy „smrtelný člověk“; to zdůrazňuje lidskou slabost a nedostatečnost. Geber se překládá jako „zdatný člověk“, protože hebrejské slovo tak označuje člověka, který má sílu. Výraz iš se překládá prostě jako „muž“, kdežto iša se překládá jako žena nebo prostě osoba; a zakar se zde překládá jako „mužského rodu“, protože se obvykle používá s ohledem na sexuální styky.

Vzdělaný jazyk, který ‚ví, jak má odpovědět zemdlenému‘

„DÁM vám pastýře podle svého srdce a ti vás jistě budou živit poznáním a pochopením,“ slíbil Jehova Bůh. Neosvěží to, starají-li se o nás duchovní pastýři s poznáním a pochopením? — Jeremiáš 3:15.

Pochopení znamená více než jen povrchní zjištění. Vyžaduje hledět pod povrch. U Izaiáše 44:18 je pochopení spojováno se srdcem, tedy s něčím jiným, než je oko. Toto pochopení ze srdce je zejména potřebné, když pastýři jednají se „sklíčenými dušemi“. Izaiáš však naznačil, čeho je ještě třeba: „Sám svrchovaný Pán Jehova mi dal jazyk poučených abych věděl, jak mám slovem odpovědět zemdlenému.“ — Iz. 50:4.

Člověk musí být poučen, vzdělán Jehovou, aby ‚věděl, jak má slovem odpovědět zemdlenému‘. Tím, že se starší dobře obeznámí s Biblí, že ji používají a projevují srdečné pochopení, mohou úspěšně pomoci mnoha sklíčeným osobám. Většina starších vítá návrhy, které jim mohou pomoci v pastýřské práci. Možná, že mají smutné zkušenosti, že i některé dobře míněné snahy mohou zklamat. Následující látka se zabývá tím, jak pomáhat osobám, které propadly sklíčenosti. Zcela jinak budou starší samozřejmě zacházet s některým „nepořádným“ nebo s ‚marnomluvnými‘ ve sboru. — 1. Tess. 5:14; Tit. 1:10–13.

Abychom pochopili správné i nesprávné metody, pomohou nám protikladné příklady.

„OBTÍŽNÍ UTĚŠITELÉ“

Když byl Job sklíčený, doslechli se o jeho bídě tři z jeho druhů a přišli mu „projevit soustrast a utěšit ho“. (Job 2:11) Protože měli nesprávný názor na věci, byli k tomu velice špatně vybaveni. Přišli totiž již s předem vymyšlenou teorií — trpí-li někdo, je to proto, že udělal něco špatného. Proto nakonec nepochopili, v čem spočívají vlastně Jobovy problémy. „Interpreter’s Bible“ jejich ‚utěšování‘ hodnotí slovy: