‚Vyvol schopné muže, kteří se bojí Boha‘

„Vyhlédni si pak ze všeho lidu schopné muže, kteří se bojí Boha, muže důvěryhodné, kteří nenávidí úplatek. Dosaď je nad nimi.“ — 2. Mojžíšova 18:21, „EP“.

1. Proč jsou výrazy „dozorce“ a „starší muži“ zvlášť zajímavé pro svědky Jehovovy?

„OD HOMÉROVÝCH časů [kolem 9. stol. př. n. l.] do našich dnů zaniklo mnoho slov; mnoho jiných se zrodilo. Slova episkopos [dozorce] a presbyteros [starší muž] zůstala živá.“ Tato poznámka novodobého znalce řečtiny upozorňuje na velkou životnost řeckých výrazů pro „dozorce“ a „staršího muže“. Po tisíciletí se tato slova spojovala s Jehovovým organizačním uspořádáním pro jeho lid. Jestliže jsi spojen se svědky Jehovovými, bude tě jistě zvlášť zajímat následující rozbor toho, jak si tyto výrazy našly cestu do křesťanského sboru.

2, 3. Koho musel přesvědčovat Mojžíš, aby mohl sloužit jako Bohem jmenovaný vůdce Izraelitů?

² Biblická historie nás samozřejmě vede mnohem dál do minulosti než k řeckému básníku Homérovi. V 16. století př. n. l. obdržel Mojžíš pověření od Jehovy, aby se vrátil do Egypta a vyvedl Izraelity z otroctví. Byl od svého lidu odloučen asi 40 let; komu měl tedy předložit své pověřovací listiny? „Jdi“, řekl Bůh, „a shromáždíš izraelské starší muže [řecky gerusía, „rada starších“, viz „Septuagintu“] . . . A jistě budou naslouchat tvému hlasu, a přijdeš, ty a starší muži Izraele, k egyptskému králi.“ — 2. Mojž. 3:16, 18.

³ Od doby patriarchů byli starší muži zjevně vysoce váženi pro svou zkušenost, poznání, moudrost a zdravý úsudek. Tyto osoby měl Mojžíš přesvědčit, aby ho přijaly jako svého vůdce, který je Bohem ustanovený k osvobození.

PODMÍNKY ZPŮSOBILOSTI PRO STARŠÍ MUŽE V IZRAELI

4. Jaký návrh předložil Mojžíšovi Jetro a k čemu to vedlo?

⁴ Jakmile byli Izraelité na poušti, svobodní od svých egyptských utlačovatelů, zavalila Mojžíše jeho soudcovská odpovědnost vůči národu. Jeho tchán Jetro to při své návštěvě viděl tak jasně, že předložil praktický návrh, který měl zjevně Jehovovo schválení. „Není dobré, jak to děláš. Jistě se vyčerpáš, ty i tento lid, co je s tebou, protože tato jednání jsou pro tebe příliš veliký náklad. Nemůžeš to dělat sám. Naslouchej teď mému hlasu. Poradím ti, a Bůh prokáže, že je s tebou. Ty služ jako zástupce lidu před pravým Bohem . . . Ty by sis však měl sám vyvolit ze všeho lidu schopné muže bojící se Boha, důvěryhodné muže, kteří nenávidí nepoctivý zisk . . . a oni ponesou náklad s tebou.“ (2. Mojž. 18:17–23) Toto nové soudcovské uspořádání v Izraeli sloužilo k rozložení nákladu na jiné schopné muže. Izraelský sbor měl nyní organizovanou radu starších, kteří byli způsobilí vyřizovat soudní záležitosti a rozepře.

5. Měl si Mojžíš vybrat prostě jakékoli starší muže, které měl k dispozici?

⁵ Jak je to protikladné k přítomnému celosvětovému systému, kde tak málo lidí skutečně dodržuje vysoké zásady — kde úplatkářství a korupce rozleptávají vládce i ty, kterým vládnou! Ve starověkém Izraeli měli být muži, kteří budou sloužit s Mojžíšem při zjednávání práva v národě, pečlivě vybíráni. Jak to řekl Jetro: „Vyhlédni si pak ze všeho lidu schopné muže, kteří se bojí Boha, může důvěryhodné, kteří nenávidí úplatek. Dosaď je nad nimi.“ (2. Mojž. 18:21, „EP“) Nešlo jen o to vybrat muže, kteří byli věkově starší. Mojžíš měl „vyhlížet“ po schopných, způsobilých a nepodplatitelných mužích. Jaké podivuhodné měřítko pro ty, kteří se mají starat o zájmy Jehovova lidu dnes!

STARŠÍ MUŽI ZMOCNĚNÍ JEHOVOU

6, 7. Jak jednal Jehova, když jmenoval starší muže v Izraeli?

⁶ O něco později si Izraelité stěžovali na podmínky v pustině. Mojžíš cítil, že břemeno správy národa je pro něho příliš velké, a proto přednesl svůj problém Jehovovi. Jaké bylo Boží řešení? Čteme: „Opět řekl Jehova Mojžíšovi: ‚Shromáždi pro mne sedmdesát mužů ze starších mužů [řecky presbyteron, „Septuaginta“] Izraele, o kterých víš, že jsou starší muži [presbyteron] lidu a jejich úředníci . . . a odejmu něco z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně a oni ti budou muset pomáhat nést náklad.‘ “ — 4. Mojž. 11:16, 17.

⁷ Mojžíš se zachoval podle Božího příkazu, jak je nám řečeno: „Pak Jehova sestoupil v oblaku a mluvil s ním a odňal něco ducha, který byl na něm, a vložil jej na každého ze sedmdesáti starších mužů [presbyterus]. A stalo se, že jakmile na nich spočinul duch, přistoupili k tomu, aby jednali jako proroci.“ (4. Mojž. 11:24, 25) Zde byl jasný důkaz teokratického jmenování těchto „starších mužů“. Jehova zorganizoval svůj lid, aby jej osvobodil ze zajetí, a nyní používal schopné, důvěryhodné muže, kteří se báli Boha, aby se podíleli na odpovědnosti vedení a správy s Mojžíšem.

8. Jakou úlohu hráli starší muži, když se Izraelité usídlili v Zaslíbené zemi?

⁸ Časem dobyli kočující Izraelité Zaslíbenou zemi a vrátili se k trvalému bydlení ve městečkách, jak byli zvyklí žít v Egyptě. To znamenalo, že starší muži se nyní stali odpovědnými za lid na úrovni obcí. Jednali jako skupina dozorců svých obcí: byli soudci a úředníky při zjednávání práva a při udržování pokoje, pořádku a duchovního zdraví. — 5. Mojž. 16:18–20; 25:7–9; Rút 4:1–12.

STAČÍ ŠEDINY?

9, 10. Jaké jsou další požadavky pro „staršího muže“ kromě tělesné zralosti? Podlož to biblicky.

⁹ Znamená to tedy, že každý starší muž v Izraeli byl automaticky „starším mužem“ v soudním nebo správním postavení? Proměnilo dosažení určité věkové hranice Izraelitu ve „staršího muže“? Ne, takový závěr by nebyl rozumný. Elihu to jasně vyjádřil slovy: „Jako moudří se neprokazují ti, kteří pouze oplývají dny, ani soudu nerozumí ti, kteří jsou jen staří.“ A moudrý shromažďovatel napsal: „Šediny jsou korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti.“ (Job 32:6, 9; Přísl. 16:31; Kaz. 12:9, 10) Hebrejská písma jasně ukazují, že u způsobilého „staršího muže“ se musí stáří a zkušenost pojit s moudrostí a spravedlivým chováním.

¹⁰ Věk a zkušenosti však mají velkou hodnotu. Mají-li být starší muži způsobilí pro přednosti služby, musejí přijímat vedení Božího ducha a získat porozumění Božího slova. Nestačí jen citovat texty. Rozhodujícím činitelem pro „staršího muže“ je vědět, jak je moudře uplatnit. — Přísl. 4:7–9; Tit. 1:9.

STARŠÍ MUŽI V KŘESŤANSKÉM SBORU

11, 12. a) Měly židovské obce starší muže, ještě když byl Ježíš Kristus na zemi? b) Podle jakého uspořádání byli jmenováni starší v křesťanském sboru?

¹¹ Z toho, o čem jsme uvažovali, je zřejmé, že už od starověku byli používáni způsobilí „starší muži“, aby se ujímali vedení v záležitostech Jehovova lidu. Ale než přišel na zem Ježíš Kristus, zřídili Židé v Jeruzalémě ústřední sbor kněží a starších známý jako sanhedrin. Sloužil jako židovský nejvyšší soud. (Mat. 26:57–68) Doklady nicméně nasvědčují, že skupiny starších mužů stále působily v obecních záležitostech ve městech, a ne pouze na celonárodní úrovni. — Luk. 7:3–5.

¹² Máme-li na mysli toto historické pozadí, snadno pochopíme, jak raný křesťanský sbor dál používal teokratické uspořádání podobné tomu, které Jehova schválil v Mojžíšově době. Pod vedením Božího svatého ducha ti, kteří byli jmenováni jako „starší muži“ neboli starší v křesťanském sboru, měli být ‚schopní, poctiví, nepodplatitelní a Boha se bojící muži‘.

13. Proč bylo v křesťanském sboru zapotřebí aktivních, schopných mužů?

¹³ Od letnic roku 33 n. l. sbor věřících rychle rostl. (Sk. 2:41; 4:4) Křesťané se neoddělovali do soukromých, odloučených skupin studujících Bibli, jako by byli nějakou essénskou sektou. Křesťanství nebylo soukromou záležitostí. Mělo se stát veřejně známým, mělo být oznamováno národům. (Mat. 5:14–16; 28:19, 20) Proto bylo zapotřebí aktivních, schopných mužů, aby se ujali vedení v křesťanské organizaci. Logicky to měli být „starší muži“.

PODMÍNKY ZPŮSOBILOSTI PRO „STARŠÍ MUŽE“

14. Jaké požadavky na starší vyzdvihl Petr?

¹⁴ V sedmém desetiletí našeho letopočtu již byly stanoveny podmínky duchovní způsobilosti pro muže, kteří by se ujali vedení v křesťanském sboru. Ve spisech apoštolů Petra a Pavla na ně tedy nacházíme hojné odkazy. Petr například napsal:

„Proto vybízím starší muže mezi vámi . . . : Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nepoctivému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:1–3)

Když Petr zdůrazňoval, že „starší muži“ nemají sloužit „z lásky k nepoctivému zisku, ale dychtivě“, ozývala se v tom jako ozvěnou rada, aby Mojžíš vybral ‚schopné muže, bojící se Boha, důvěryhodné muže nenávidící nepoctivý zisk‘. — 2. Mojž. 18:21.

15. Jaké požadavky na „staršího muže“ předložil Pavel?

¹⁵ Když psal Pavel dopis svému spolupracovníku Titovi, jemuž důvěřoval a který sloužil na středomořském ostrově Krétě, poučoval ho, aby „napravil věci, které jsou nedostatečné“ ve sborech, a aby „ustanovil starší muže [presbyterus] v jednom místě po druhém“. Zajímavé je, že řecké slovo překládané „starší muži“ naznačuje „zralého muže, zkušenostmi a obezřetností vhodného pro správu své rodiny nebo lidu“. („Episcopos y presbyteros“ od profesora Manuela Cuerry y Gómeze) Toto porozumění je vyzdviženo rovněž v požadavcích, které Pavel vyjmenoval Titovi pro ty křesťany, kteří by měli být způsobilí k službě jako dozorci. Napsal:

„Jestliže je někdo bez obžaloby, manžel jedné manželky, který má věřící děti, jež nejsou viněny z prostopášnosti nebo nepoddajnosti. Dozorce [řecky episkopon] jako Boží správce musí být totiž bez obžaloby, ne umíněný, ne zlobný, ne opilý výtržník, ne rváč, ne chamtivý nečestného zisku, ale pohostinný, milující dobrotu, zdravé mysli, spravedlivý, věrně oddaný, se sebeovládáním, pevně se držící spolehlivého slova při svém umění vyučovat, aby byl schopný jak vybízet zdravým učením, tak kárat ty, kteří odporují.“ (Tit. 1:5–9)

Pečlivé prozkoumání těchto požadavků nám pomůže ocenit, že „starší muž“ v křesťanském sboru musel dosáhnout vysoké úrovně chování a duchovního smýšlení.

16. Jak víme, že starší byli v 1. století n. l. také dozorci?

¹⁶ Je také zajímavé povšimnout si, jak Pavel používá řecké termíny presbyteros a episkopos, „starší muž“ a „dozorce“. Můžeme z toho vyvodit, že způsobilí starší muži plnili ve sborech povinnosti dozorce. Jiné texty ukazují, že v tomtéž sboru mohla být celá řada takových starších mužů — dozorců. — Sk. 14:23; 20:28; Fil. 1:1.

17. a) Jaké požadavky na dozorce předložil Pavel Timoteovi? b) Proč musí být starší aktivní také v kazatelské činnosti?

¹⁷ Když psal Pavel Timoteovi, také předložil požadavky na dozorce, ale trochu jinými slovy; možná, že bral v úvahu odlišné okolnosti. (1. Tim. 3:1–7) Protože raný křesťanský sbor byl svou přirozeností evangelizační organizací, považovalo se za samozřejmé, že tito starší muži budou také horliví v oznamováni dobrého poselství. Nebylo místa pro netečnost. — Luk. 24:46–48; 1. Kor. 9:16; srovnej Matouš 25:24–27.

PRONIKÁ ODPADLICTVÍ

18. Jak ovlivnilo odpadlictví postavení dozorců?

¹⁸ Jak sbor vstoupil do druhého a třetího století, začalo docházet ke změnám. Zakořenilo se odpadlictví, které bylo předpovězeno. (Sk. 20:29, 30; 2. Petra 2:1) Přímo mezi staršími ve sborech povstali ctižádostiví muži. S převrácenými pohnutkami začali pohlížet na svůj úřad dozorce jako na postavení moci a prestiže. Jistí starší ve sborech se dokonce stali „biskupy“ a vládli nad diecézí neboli skupinou církví. Po čase byli tito biskupové voleni do úřadu laiky. Někteří z nich byli vlivnými vladaři. Jeden katolický historik proto napsal: „To přivodilo velmi značné nebezpečí, zejména od okamžiku, kdy rostla prestiž episkopátu a tato postavení byla provázena značným příjmem a hmotnými zájmy . . . [tak] byli na nejvlivnější místa [biskupství] dosazováni politikové.“

19. Co bylo konečným výsledkem odpadnutí?

¹⁹ Ano, každý biskup měl postavení jako mocný monarcha. To na druhé straně přispělo k rozkolům a rozdělením v křesťanstvu, které už dávno přestalo být pravým křesťanstvím. Teokratické uspořádání schopných, poctivých, duchovně smýšlejících starších–dozorců se změnilo v hierarchii duchovenstva. Dobrovolná služba sboru se přeměnila v placené povolání vyžadující roky vyššího vzdělání v teologii, filozofii a kanonickém zákoně.

20. Jaké otázky si nyní žádají odpověď?

²⁰ Znamenalo to, že pravé křesťanství se svým původním teokratickým uspořádáním pro každý sbor nebude nikdy obnoveno? Nebo že zdravá prostota služby vykonávané „staršími muži“ neboli „dozorci“ se navždy ztratila? A co Izaiášovo proroctví poukazující na vyvýšení teokratické organizace? Říká: „Místo mědi vnesu zlato a místo železa vnesu stříbro a místo dřeva měď a místo kamenů železo; a jmenuji ti pokoj za dozorce a spravedlnost, která ti bude přidělovat úkoly.“ (Iz. 60:17) Následující článek odpoví na tyto závažné otázky.

„Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení“

„Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ — Židům 13:7.

1. Jaké změny vzhledem k pravému uctívání nastaly ke konci 19. století, ale jak byli vybíráni křesťanští starší?

V POSLEDNÍ čtvrtině 19. století se začalo obnovovat pravé uctívání prostřednictvím skupinky oddaných badatelů Bible, spojené s Charlesem Taze Russellem v Pittsburghu v Pennsylvánii. Nejprve usilovali o obnovu pravého učení Bible, očištěného od babylónských tradic a filozofií. Na poli sborové organizace však byl počáteční proces obnovy pomalejší. Badatelé Bible sice měli starší a diákony (služební pomocníky), ale stále převládaly v některých ohledech falešné náboženské názory. Až do 20. století byli tedy starší ve sborech vybíráni pomocí demokratického hlasovacího postupu zvednutím ruky.

2. Jaké vysoké měřítko však bylo stanoveno pro starší v Jehovově lidu?

² I tak bylo požadováno vysoké měřítko, neboť „Strážná věž“ z 1. listopadu 1909 (angl.) psala na straně 325: „Při vybírání starších by měli zasvěcení pamatovat, že na nich spočívá odpovědnost; a neměl by být dán žádný hlas bez pečlivého zvážení božské vůle a bez modlitby o božské vedení.“ Článek dále zdůraznil tři charakteristické vlastnosti staršího: 1. měl být zběhlý ve vyučování, 2. měl vyučovat pravdu, a ne omyl, a 3. pokora a zbožnost byly „převládajícími a prvořadými znaky způsobilosti pro úřad staršího“.

OBNOVA TEOKRATICKÉHO POŘÁDKU

3, 4. Jaké historické změny, pokud jde o jmenování do odpovědnosti ve sborech, nastaly v roce a) 1919? b) 1932? c) 1938 a d) 1971?

³ V roce 1919 byl učiněn první krok k obnově teokratického jmenování. Sbory byly vyzvány, aby doporučily horlivého bratra jako „ředitele“ služby, jenž by se ujal vedení v kázání. Nebude podléhat místním každoročním volbám, ale bude jmenován přímo Společností Strážná věž, která je zákonným zástupcem sboru pomazaných. V roce 1932 pak byli volení starší, kteří měli spolupracovat s „ředitelem“ služby, nahrazeni služebním výborem zralých bratrů, kteří zastávali různá služební postavení ve sboru, ale dosud byli voleni sborem. Označení „starší“ se přestalo používat a místo toho byl „služebník skupiny“, „služebník biblických studií“ a tak dále.

⁴ Úplné zrušení voleb nastalo až v roce 1938, kdy bylo ukázáno, že jmenovací moc patří vedoucímu sboru světaširého křesťanského sboru. Od té doby byli způsobilí muži jmenováni přímo Společností jako „služebníci“, aby se starali o různé povinnosti ve sboru. Ve vydáních „Strážné věže“ z 15. listopadu a 15. prosince 1971 (angl.) bylo předloženo další jasnější pochopení úlohy staršího a dozorce. Byly uvedeny pádné důvody pro návrat k biblickému názvosloví starší muž neboli starší (presbyteros) a dozorce (episkopos).

5. a) Proč je nutná zvláštní opatrnost při doporučování starších? b) Jaké činitele by se měly brát v úvahu?

⁵ Znovu byly zdůrazněny vysoké požadavky na staršího, stanovené svatým duchem a zapsané v Božím slově. Proč? Protože starší, má-li být hoden úcty, se musí ‚ujímat vedení‘ v křesťanském chování a ve službě už předtím, než je doporučen a jmenován. (Žid. 13:7, 17) Proto by rady starších neměly ukvapeně doporučovat nové starší. (1. Tim. 3:6; 5:22) Často totiž stojí mnohem víc času a diskusí, aby byl nezpůsobilý starší odvolán, než když se doporučuje jeho jmenování. Doplňujícím vodítkem, kterým je možné se řídit, je to, zda sbor již před jeho jmenováním jedná s bratrem tak, jako by byl starším. Získal si natolik úctu sboru, že ohledně doporučení nejsou pochybnosti?

„VEDE ZNAMENITÝM ZPŮSOBEM SVOU DOMÁCNOST“

6. Jmenuj některé požadavky na staršího ve vztahu k jeho rodině.

⁶ Zopakujme si krátce některé požadavky na staršího, jak je uvádí apoštol Pavel, a podívejme se, co v praktickém ohledu znamenají dnes. Pavel napsal:

„Jestliže je někdo bez obžaloby, manžel jedné manželky, který má věřící děti, jež nejsou viněny z prostopášnosti nebo nepoddajnosti.“ — Tit. 1:6.

„Dozorce by tedy měl být . . . muž, který vede znamenitým způsobem svou domácnost, který drží děti v podřízenosti se vší vážností (jestliže někdo skutečně nedovede vést svou domácnost, jak bude pečovat o Boží sbor?).“ — 1. Tim. 3:2, 4, 5.

7. Jaká patřičná rovnováha je nutná mezi odpovědností staršího k jeho rodině a ke sboru?

⁷ Požadavek, aby se starší patřičně starali o svou domácnost, je pro mnohé náročným úkolem. Jak se může starší ujímat vedení ve sboru, a přece nezanedbávat duchovní a citové potřeby své manželky a dětí? Není to snadné. Rozhodně je nutná duchovní zralost, aby udržel mezi těmito odpovědnostmi patřičnou rovnováhu. Někdy vyžadují členové sboru čas a pozornost, které by měl starší správně věnovat své rodině. Proč je jeho starost o rodinu tak životně důležitá? Protože bez ohledu na všechny své schopnosti a horlivost ztratí přednost být starším, zanedbá-li své rodinné vztahy nebo se jeho nedospělé děti stanou v duchovním ohledu provinilci. Proto bychom měli pamatovat na to, že pastýřská práce začíná doma! Ano, je nutné projevovat patřičnou rovnováhu, ať už jde o požadavky staršího a jeho rodiny, nebo o požadavky sboru. — Ef. 5:28–33; 6:4; 1. Tim. 5:8; 1. Petra 3:7.

‚NE UMÍNĚNÝ, ALE ROZUMNÝ‘

8, 9. Jaké vlastnosti by měl starší projevovat ve vztazích k druhým?

⁸ Jiná řada požadavků se týká zvláště toho, jak starší jedná se svými spolustaršími a se sborem vůbec. Pavel to vysvětluje ve svých dopisech Titovi a Timoteovi:

„Dozorce jako Boží správce musí být totiž bez obžaloby, ne umíněný, ne zlobný . . . ne rváč . . . se sebeovládáním.“ — Tit. 1:7, 8.

„Ne rváč, ale rozumný, nebojovný.“ — 1. Tim. 3:3.

⁹ Tyto požadavky naznačují, že starší se musí svou osobností podobat Kristu. To je rozhodně vysoké měřítko. Toto měřítko se však vztahuje na každého křesťana. Všichni musíme být napodobiteli Krista a to znamená, že musíme být pokojní. (1. Kor. 11:1) Jak to vyjádřil biblický pisatel Jakub: „Moudrost shora je především cudná, pak pokojná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce . . . Nadto semeno ovoce spravedlnosti se rozsévá v pokojných podmínkách pro ty, kteří působí pokoj.“ — Jak. 3:17, 18.

10, 11. a) Jak by mohl postoj staršího ovlivnit sbor? b) Jaký postoj by měl převládat, i když snad vzniknou rozdíly v názorech?

¹⁰ ‚Působíme‘ jako starší pokoj? Žádný starší by nechtěl být příčinou sváru a rozepří. Rada starších by měla v tomto ohledu dávat dobrý příklad. Tak nebude sbor rozvrácen hádkami mezi staršími. Pamatujme všichni na Pavlova slova: „Přeji si tedy, aby se muži na každém místě stále modlili a pozvedali oddané ruce, bez zloby a debat.“ — 1. Tim. 2:8.

¹¹. Příležitostně snad vzniknou rozdílné názory. Rozumný muž i když možná silná osobnost — nebude umíněný a tvrdošíjný. Bude ochoten podřídit se, když nejde o biblické zásady. A když o ně jde, pozná, jak je moudré zachovávat sebeovládání. Připomene si zásadu vyjádřenou v 1. Korinťanům 13:4, 5, že láska se ‚nedá podráždit‘. — Kol. 3:12–14.

‚DRŽÍCÍ SE SPOLEHLIVÉHO SLOVA‘

12. Jaký další životně důležitý požadavek osvětluje Pavel?

¹² Co pomůže staršímu, aby v sobě dále rozvíjel podstatné rysy způsobilosti? Co vlastně může v některých případech dělat, aby si je udržel? Odpověď máme v Pavlových slovech:

„Pevně se držící spolehlivého slova při svém umění vyučovat, aby byl schopný jak vybízet zdravým učením, tak kárat ty, kteří odporují.“ — Tit. 1:9.

„Způsobilý vyučovat.“ — 1. Tim. 3:2.

13. Jak by měl starší věnovat zvláštní pozornost svému duchovnímu zdraví?

¹³ Co může starší dělat, aby se ‚pevně držel spolehlivého slova‘ a byl „způsobilý vyučovat“? Za prvé si musí pravidelně vyhradit čas pro osobní studium Bible. Do toho patří jeho příprava na křesťanská shromáždění a proslovy. K užitku jeho vlastního duchovního zdraví by tato příprava neměla být povrchní. Například odpovědi ve studijním článku „Strážné věže“ si může podtrhat za chvilku, ale znamená to, že byla látka prostudována? Rozumí důkladně, jak se námět rozvíjí? Ověřil si citované biblické texty, aby se ujistil o jejich uplatnění? To samozřejmě při krátkém posezení nad podtrháváním není možné. Osobní a rodinné studium vyžaduje čas. — Jozue 1:8; Žalm 1:2; 77:6, 12; 77:7, 13, „KB“.

14. Co může dělat starší, aby věnoval pozornost svému umění vyučovat?

¹⁴ Za druhé: protože zaplněný časový plán nedopřává čas na všechno, musí starší věnovat zvláštní pozornost křesťanským publikacím a článkům, které se přímo vztahují na jeho ‚umění vyučovat, vybízet a kárat‘. Jednoduchou pomocí v tom je udržovat si srovnanou a uklizenou osobní knihovnu. Zejména starší potřebuje mít rychlý přístup k přesným biblickým informacím, a to znamená pravidelné používání rejstříků publikací Strážné věže. Proč je to všechno tak důležité? Apoštol Pavel napsal: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš jak sebe, tak ty, kteří ti naslouchají.“ — 1. Tim. 4:16.

15. Proč je nebiblická rada nebezpečná?

¹⁵ Ano, na radě staršího může záležet život a záchrana. Například ve věcech, které se týkají potratů, krevních převodů a křesťanské neutrality, může mít starší silný vliv k dobrému nebo k špatnému, a to jak na vlastní svědomí, tak i na svědomí jiných a na jejich vztah k Jehovovi. Proto vidíme, že není moudré snažit se odpovídat na otázky, když si nejsme naprosto jisti biblickými zásadami, které jsou s tím spojeny. Rada, která postrádá zdravý biblický základ, může způsobit nenapravitelné škody. — Fil. 1:9, 10.

16. Proč upadli někteří starší do hrubého hříchu? Je to zanedbatelná záležitost?

¹⁶ Jiný důvod, abys jako starší věnoval pozornost sám sobě, je tvá potřeba pěstovat a udržovat důvěrný vztah k Jehovovi. Je smutné, že někteří starší tento vztah tak zanedbali, že upadli do takových hříchů, jako je cizoložství. Jak to bylo možné? Prostě nechali Jehovu a jeho sliby ustoupit do pozadí. Jejich duchovní vidění se zamlžilo a převládly sobecké, tělesné touhy. S lhostejností vzhledem k pohaně Jehovova svatého jména a k utrpení, které způsobili svým drahým, byl malý počet starších nevěrný svým manželským slibům. Takoví muži se stali příčinou ke klopýtání. Jejich hřích se nedá omluvit nebo přehlédnout jen proto, že žijeme ve věku nezdravé tolerantnosti k sexuálním přestupkům. — Mat. 13:41; 18:7–9; Žid. 13:4.

VĚRNÍ STARŠÍ A JEJICH MANŽELKY

17. Jaký znamenitý příklad dává většina starších?

¹⁷ Na druhé straně se musí ovšem konstatovat, že až na malé výjimky stojí starší na celém světě pevně na půdě ryzosti a pravdy. Jejich znamenitý příklad ve více než 45 000 sborech je zdrojem povzbuzení Božímu lidu. Během těchto ‚kritických časů, s nimiž je těžké se vyrovnat,‘ pracují pilní dozorci ve dne v noci jako apoštol Pavel. (2. Tim. 3:1; Sk. 20:31) Tito starší ochotně navštěvují duchovně nemocné osoby doma, a to bez ohledu na takové věci, jako je vzdálenost nebo počasí. A jak potěšující je vidět, jak se tito ‚starší muži‘ ujímají vedení v pravidelné kazatelské službě!

18. Jakou znamenitou úlohu hrají ve sboru manželky starších?

¹⁸ Velmi také oceňujeme oběti, které musí někdy přinášet manželky starších! Někdy zůstávají takové ženy doma, zatímco manželé se účastní zvláštních shromáždění nebo konají pastýřské návštěvy. Někdy se musí pečlivě připravené osobní plány odsunout pro nějaký naléhavý problém ve sboru. Ano, chválíme také tyto znamenité sestry, které se obezřetně vyhýbají tomu, aby nevyzvídaly na manželech důvěrné věci. Projevují úctu ke starším a jsou přínosem pro sbor. — Srovnej Římanům 16:12; Titovi 2:3–5.

19. a) Co znamená být starším? b) Jakou otázku by si mohli položit oddaní muži, kteří nejsou staršími?

¹⁹ Když pozorujeme úlohu starších v dnešním křesťanském sboru a vidíme, jak velká většina je obětavá a ujímá se vedení znamenitým způsobem, je naše srdce vděčné Jehovovi za to, že zavedl toto láskyplné opatření. Jsou to schopní muži, kteří si váží duchovních hodnot a dávají se k dispozici pro službu ve sboru. Proto mohl Pavel říci Timoteovi: „Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce, přeje si znamenitou práci.“ Tato „znamenitá práce“ neznamená postavení, moc a prestiž, jako je tomu v křesťanstvu. Tato práce vyžaduje nesobeckost, oběti a službu. Jestliže jsi oddaný a pokřtěný muž, který ještě není starším, jsi ochoten usilovat s čistou pohnutkou o tuto odpovědnost? — 1. Tim. 3:1; Luk. 17:10.

20, 21. a) Jak bychom měli pohlížet na věrné starší ve sboru? b) Když to děláme, co tím ještě dáváme najevo?

²⁰ Ti, kteří se věrně ujímají vedení, požívají ve sboru úctu. Loajální členové sboru ochotně reagují na jejich milující příklad a drží se Pavlovy rady: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru. Poslouchejte ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, a buďte poddajní, protože oni stále bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou skládat účty, aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ — Žid. 13:7, 17.

²¹ Projevujme tedy všichni poddajnost teokratickému uspořádání a úctu ke starším, kteří se opravdově ujímají vedení, aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním. Takovým postojem dáme najevo, že také máme úctu k svrchovanému dozorci, Jehovovi, a jeho zastupujícímu dozorci, Ježíši Kristu. — 1. Petra 2:25; Zjev. 1:1; 2:1–3:22.