kteří projevovali vzrušený zájem o tuto radostnou událost. Nevěsta i ženich byli obvykle oblečeni krásnými rouchy a v jeho domě byla obvykle svatební hostina pro pozvané hosty. — 1. Mojž. 24:65–67; Mat. 1:24; 25:1–10; srovnej 1. Makabejskou 9:37, 39.

11. Jak tomu bylo ve starověku se svatebními doklady?

¹¹ Národy, jež žily kolem Hebrejců, měly zákony, které vyžadovaly psané manželské smlouvy. Bible sice o takových dokladech nemluví, ale přece mluví v souvislosti s manželstvím o „smlouvě“. (Mal. 2:14) Z podrobných biblických rodopisů lze usuzovat, že manželství byla nějakým způsobem zaznamenávána, a je zajímavé, že Josef a Marie vyhověli určitému typu zákonné registrace. (Luk. 2:1–5; 3:23–38) Papyry z pátého století př. n. l. pocházející ze židovské kolonie v Elephantinu (Egypt) obsahují manželské úmluvy, z nichž jedna říká:

‚. . . Přišel jsem do tvého domu, abys mi dal svou dceru Miphtahiah do manželství. Je mou manželkou a já jsem jejím manželem od tohoto dne navždy. Dal jsem ti za tvou dceru Miphtahiah cenu za nevěstu (obnos) 5 šekelů. . .‘

12. a) Jak se dívají svědkové Jehovovi na občanské sňatky? b) Co je vhodné v případě, že je občanský i náboženský obřad?

¹² Svědkové Jehovovi uznávají, že by svatba měla odpovídat místnímu zákonu, a tak ‚splácejí césarovy věci césarovi‘. (Mar. 12:17; Řím. 13:1, 7) Zákon snad vyžaduje, aby si dvojice dala udělat krevní zkoušku, dostala povolení a složila sliby před kompetentním oddávajícím úředníkem. V některých zemích mohou uzavírat sňatky jen civilní úředníci, například starosta nebo soudce. Ale členové církví křesťanstva mají často pocit, že ve skutečnosti nejsou oddáni, dokud se neprovede církevní sňatek. Praví křesťané uznávají, že civilní uzavření sňatku je platné, ale někteří dají přece přednost (nebo místní cítění k tomu vede), aby po civilním úkonu následoval biblický proslov. Pokud tomu tak má být, pak by měl tento úkon následovat brzo po civilním uzavření sňatku.a

13. Co se pravděpodobně stane před svatbou, má-li jako úřadující osoba působit křesťanský starší?

¹³ Některé země poskytují služebníkům svědků Jehovových právo provádět obřad uzavření sňatku. Obvykle to vykonávají sboroví starší, muži vyznačující se zkušeností, pochopením, zralostí a poznáním Božího slova. Starší, který je požádán, aby provedl tento úřední úkon, se pravděpodobně předem sejde s budoucí nevěstou a ženichem. Budou jej chtít přirozeně ujistit, že neexistují žádné morální ani zákonné překážky jejich sňatku. On jim snad poskytne zdravé biblické rady a otcovská ponaučení. Pravděpodobně s nimi také bude chtít prohovořit způsob, jak proběhne obřad a jakékoli následující společenské setkání, protože chce mít čisté svědomí při události, v níž má mít podle jejich žádosti závažnou úlohu. — Přísl. 1:1–4; 2:1; 3:1; 5:15–21; Žid. 13:17, 18.

14. Jaké svatební proslovy jsou vhodné?

¹⁴ Bez ohledu na to, zda předchází civilní obřad nebo ne, může svatební proslov služebníka svědků Jehovových pomoci ke zdůraznění, že v manželství se má již od začátku sledovat duchovní hledisko. Takové proslovy nejsou příliš dlouhé a nemusí obsahovat vše, co Bible říká o manželství, ani v nich nemá být příliš mnoho humoru nebo příliš chvály pro dvojici. Vyrovnaný, radostný biblický obsah těchto proslovů může být k užitku těch, kteří vstupují do manželství, i ostatních přítomných. — 2. Tim. 3:16.

15. Jak se liší sliby, jež vyjadřují svědkové Jehovovi, od jiných slibů, jichž se užívá dnes?

¹⁵ K uzavření sňatku většinou patří sliby. Při některých „moderních“ světských svatbách se užívá slibů posbíraných z rozmanitých básní nebo se vyjadřují osobní názory na život. V časopisu „Time“ vyšel článek na téma „Nebezpečí doma sestavených slibů“, v němž je zmínka o duchovním, který se zeptal: „Gino, souhlasíš s tím, že budeš mít Petra raději než čokoládu?“ Potom se zeptal Petra: „Souhlasíš s tím, že budeš mít Ginu raději než ranní noviny?“ Článek však zdůrazňoval, že „sňatek je veřejná záležitost“ a měl by důstojně představovat důležitý společenský krok, který se podniká. Sliby pronášené při svatbách svědků Jehovových budou odpovídat požadavkům místního zákona. Kde je to dovoleno, užívají se sliby, jež vyjadřují čest Bohu, zdroji manželství:

„Já. . . si beru tebe. . . za svou manželku, a budu tě milovat a pečovat o tebe v souladu s božským zákonem pro křesťanské manžely, jak je vyjádřen ve svatém Písmu, a to po celý čas, kdy budeme spolu žít na zemi podle Božího manželského uspořádání.“

„Já. . . si beru tebe. . . za svého manžela, a budu tě milovat a pečovat o tebe a budu si tě hluboce vážit, v souladu s božským zákonem pro křesťanské manželky, jak je vyjádřen ve svatém Písmu, a to po celý čas, kdy budeme spolu žít na zemi podle Božího manželského uspořádání.“

Tyto sliby by neměly být měněny ani nahrazovány podle rozmaru dvojice.b

Svatby v sále království

16, 17. a) Co má rada starších společného se svatbami v sále království? (Jak. 3:17) b) Proč je správné, aby se o to starší zajímali?

¹⁶ Křesťanům je řečeno, aby vstupovali do manželství „pouze v Pánu“. (1. Kor. 7:39) Jestliže si dva křesťané, kteří mají ve sboru dobrou pověst, přejí mít svatbu (nebo svatební proslov) v sále království, měli by si vyžádat povolení od rady starších.c Starší nebudou chtít ovlivňovat svatební uspořádání podle svého osobního vkusu, ale zjistí, zda dvojice nemá v plánu podnikat v sále něco, co by mohlo znepokojit sbor. — Srovnej 1. Korinťanům 14:26–33.

¹⁷ Přišly například znepokojivé zprávy o svatbách, které se nekonaly v sále království. Nejdříve hrála hlasitá hudba, a pak do najatého sálu vtančila nevěsta se ženichem a jejich společnost. Připojili se hosté a tančili, dokud je předsedající nepřerušil, takže mohl po modlitbě začít svatební proslov. Je jasné, že to není správné ovzduší pro křesťanskou svatbu. Ukazuje to však, proč mají být starší opatrní, jde-li o svatby v sále království. V sále se hraje pouze povznášející hudba, jaká je ve zpěvnících svědků Jehovových. Květiny a jiná výzdoba by měly být skromné a rozumné, a stejně i způsob, jak svatební společnost vstupuje do sálu a jak se fotografuje. — Fil. 4:5.

18. Kdo může být při svatbě s nevěstou a ženichem? (1. Kor. 5:13; Jak. 2:1–4)

¹⁸ V biblických dobách byl obvykle přítomen „přítel ženicha“ a nevěsta měla družky. (Jan 3:29; Žalm 45:14; 45:15, „KB“) To se také často stává při svatbách v sále království. Je však nutné rozumně uvážit, kolik má být takových účastníků, a také jak budou oblečeni a jak budou jednat. Nebylo by vhodné, aby byli ve svatební společnosti vyloučení nebo osoby, jejichž nechvalně známý způsob života byl v příkrém rozporu s biblickými zásadami. (2. Kor. 6:14–16) Mnohé křesťanské dvojice (i řečníci) se rozhodnou, že nebudou zvát osoby, jež jsou významné nebo by mohly přinést nějaký drahý dar, ale pozvou ke svatební společnosti raději ty, kteří jsou jim blízcí ve službě Jehovovi.

19. Na co je dále správné brát ohled, aby svatba v sále království byla radostná?

¹⁹ Má-li se použít sál království, je možné učinit krátké oznámení o době svatby. Tak se sbor doví, že bude použito sálu a že se může účastnit, bude-li chtít. Sál království slouží v první řadě křesťanským shromážděním, a proto se bude svatba konat v době, kdy to nenaruší shromáždění. Ať je určena kterákoli doba, je přesnost ze strany všech projevem lásky a ohleduplnosti. V Ježíšově podobenství o svatbě „se ženich pozdržel“, což přineslo některým značné problémy. — Mat. 25:1–12.

20. Které další věci související se svatbami si zaslouží naši pozornost?

²⁰ Prorok Izaiáš psal o ‚jásotu ženicha nad nevěstou‘. (Iz. 62:5) I nevěsta se raduje ve svém svatebním dnu. Z křesťanských svateb ‚mají velkou radost‘ také mnozí, kteří přicházejí blahopřát. (Jan 3:29) Projevem takové radosti a přispěním k ní také často bývá společenské setkání po uzavření sňatku, recepce neboli slavnostní hostina. Jaké rady poskytuje Jehova ve svém Slově, aby při takových setkáních nevznikly problémy, ale aby přispěly ke štěstí? Uvidíme.

[Poznámky pod čarou]

Vyrovnaně se radovat při svatebních hostinách

1, 2. a) Proč bychom dnes měli věnovat pozornost svatebním hostinám? b) Jak nutné jsou hostiny?

PRAVDĚPODOBNĚ jsi viděl dostatek důkazů, že se plní proroctví o „posledních dnech“ a že lidé jsou „milovníky rozkoší spíše než milovníci Boha“. (2. Tim. 3:1–4) Důkazy lze snadno vidět v tom, jak se mnozí