Přinášet svatou službu jako rodina
„Snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu.“ — Římanům 12:1.
1, 2. a) Jaké požadavky musí křesťanská rodina splňovat, aby přinášela přijatelnou „svatou službu“? b) Uveď některé problémy, které mohou křesťanské rodině bránit ve „svaté službě“.
V KŘESŤANSKÉM sboru je rodina uznávána jako základní jednotka. Je-li v rodinném kruhu láska, pokoj, jednota a vědomí, jak důležité je konat „svatou službu“ Jehovovi, pak může být rodina znamenitým přínosem pro křesťanský sbor. (Řím. 12:1) Jde tedy o to: vybudovat a udržovat takovou rodinnou jednotku.
2 Proti prospěchu křesťanských rodin dnes pracuje mnoho věcí. Například manžel i manželka často cítí nutnost jít do zaměstnání, aby si vydělali na udržování domácnosti. V této situaci se mohou členové rodiny navzájem odcizit. Někdy, vlivem nesmírného tlaku tohoto systému věcí, může rodinu svádět touha po životě „nad poměry“, místo aby dbala na biblickou radu a spokojovala se s ‚živobytím a něčím na sebe‘. (1. Tim. 6:8) Také duch nezávislosti a touha každého, aby si namísto spolupráce dělal, co chce, rodiny spíše rozdělují, než aby je stmelovaly. Bez ohledu na to, jaký vliv tu působí, existuje pomoc, která může křesťanské rodině nesmírně prospět, drží-li se jí.
3. Jaká pomoc se nabízí?
3 Tato pomoc je skryta v jednom výroku z Kázání na hoře. Pán Ježíš řekl: „Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ (Mat. 6:33) Náš další rozbor se bude zabývat touto pomocí. Nebude se zabývat domácími hledisky rodinného života, ale pozitivními postupy, jimiž se rodina může řídit, když nejdříve hledá království a prosazuje to, co vede ke vzniku šťastné, milující křesťanské rodiny, jež může účinně přinášet „svatou službu“ Bohu.
„HLEDEJTE NEJDŘÍVE KRÁLOVSTVÍ“
4. Kvůli jakému zděděnému stavu potřebujeme být školeni, jak se líbit Jehovovi? (Jer. 10:23)
4 Hledáme-li ve svém životě něco „nejdříve“, zaujímá to u nás první místo, přednostní důležitost. Ježíš řekl: „Jestliže někdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe a bere den co den svůj mučednický kůl a následuje mne.“ (Luk. 9:23) Aby byl někdo pravým následovníkem Ježíše a zapřel sám sebe, je nezbytné, aby opravdu ‚hledal nejdříve království‘. Pro nedokonalé sklony naší mysli i srdce, jež způsobil zděděný hřích, musíme být všichni školeni či poučováni o tom, co se od nás očekává, abychom se líbili Bohu. (1. Mojž. 8:21; Řím. 5:12) Musíme být učeni, jak ‚hledat nejdříve království‘, protože sami o sobě bychom vždycky hledali nejdříve své vlastní tužby a potřeby. Jehova nám proto opatřil poučení, které k nám přichází prostřednictvím jeho Slova a dává nám potřebné vedení.
5. Jak rozsáhlý byl program, který v 5. Mojžíšově 6:6–9 nastínil Jehova starověkým Izraelitům?
5 Jehova přikázal svému vyvolenému lidu, starověkým Izraelitům, aby učili své děti jeho zákonům a přikázáním. Měli učení opakovat doma, když byli mimo dům, když odpočívali i když pracovali. (5. Mojž. 6:6–9) Totéž poučování je dnes vhodné pro rodiny, které přinášejí „svatou službu“ Bohu. Když jsme učeni, abychom ‚hledali nejdříve království‘, učíme se tím přejímat odpovědnosti. Jednou z těchto odpovědností je dělit se s druhými.
DĚLIT SE S DRUHÝMI
6. a) O jaký druh dělení se budeme hlavně zajímat? b) Jak velkou odpovědnost mají v této věci rodiče? c) Jakou překážku uvedl apoštol Pavel v 2. Korintským 2:14–16? Jaký stav to může u některých vyvolat?
6 Nechceme se zde zabývat tím, co znamená dělit se s druhými v hmotném smyslu, i když to je k pravému štěstí také nezbytné. (Sk. 20:35) Bude nás spíše zajímat, jak se dělit s druhými o naději na Boží království, kterou křesťané chovají. Jednou z nejznamenitějších vlastností, které může rodič vypěstovat ve svém dítěti, je touha dělit se s druhými o „dobré poselství o království“. Děti se mohou od časného věku cvičit, jak se s druhými podílet na rozhovorech o „dobrém poselství o království“. (Mat. 24:14) To vyžaduje od rodičů velké úsilí, protože povaha poselství o království je taková, že většina těch, kterým je nabízeno, je nepřijímá a netouží po něm. To proto, že satan, „bůh tohoto systému věcí“, zaslepil mysl lidí vůči „slavnému dobrému poselství o Kristu“. (2. Kor. 4:4) Apoštol Pavel mluvil o tom, jak plnit tuto odpovědnost, a o účincích této činnosti. Řekl: „[Bůh] na každém místě zjevnou činí skrze nás vůni svého poslání. Jsme Kristovou drahou mastí pro Boha, jak mezi těmi, kteří docházejí spásy, tak i mezi těmi, kteří propadají zahynutí; jedněm vůní smrtonosnou, jež působí smrt, druhým vůní životodárnou, jež působí život.“ (2. Kor. 2:14–16, „Žilka“) Problémem je, že ohromná většina lidstva pohlíží na toto výsostně důležité poselství jako na něco smrtonosného, pro ně nepřijatelného. Podílet se na šíření tohoto poselství mezi takovými osobami může být obtížné a skličující.
7. Jaké povzbuzení potřebují děti, aby pokračovaly v tom, co se naučily?
7 Při výchově dětí k tomu, aby se podílely na této „svaté službě“, je proto úloha křesťanských rodičů velice důležitá. Taková služba šíří „poznání o Kristu“, které je pro hrstku lidí důvodem k veliké radosti, ale která se u mnohých setkává s naprostým odmítnutím. Rodiče tedy mají příležitost i povinnost začít s výchovou dětí již v časném věku. Tak budou děti připraveny a vyzbrojeny pro podíl na této „svaté službě“, na šíření poselství o Kristu a království mezi druhými. Dětem je třeba velice pomáhat, aby si uvědomily, že mnozí pohlížejí na slavné Boží poselství jako na smrtonosné, ale že mladí zvěstovatelé „dobrého poselství“ by proto neměli ztrácet radost ani horlivost. Neměli by svěsit ruce a zanechat „svaté služby“ Jehovovi. — 1. Kor. 9:16, 17.
8. a) Jak důležitý je v přinášení „svaté služby“ rodičovský příklad? b) Proč je dobré, aby se rodiče přímo podíleli na takovém cvičení?
8 Je tedy zcela zřejmé, že rodiče mají závažnou a trvalou odpovědnost, aby ve vlastních životech zrcadlili horlivost a oddanost, když se pravidelně podílejí na zvěstování království. Musí si do svého každodenního života zařadit službu království se svými dětmi, a neposílat je v takových chvílích pryč, aby se o ně starali jiní. Nikdo jiný za ně nemůže převzít tuto odpovědnost. Dávat dobrý příklad je tou nejznamenitější cestou, jak dětem vštěpovat správné cíle a pohnutky. Vzpomeň na slova Písma: „Vychovávej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodvrátí se od ní.“ (Přísl. 22:6) Aby otec, matka nebo pokud možno oba poskytovali správnou výchovu, musí být se svými dětmi. Měli by se podílet na „svaté službě“ jako rodina.
9. Uveď, jaké to má dva blahodárné účinky, jestliže se podílíme na „svaté službě“ království.
9 Dělit se o „dobré poselství“ s druhými má ještě další blahodárné účinky než jen potěšení z vědomí, že plníme Jehovovy příkazy. Dává to dětem správné cíle, o které by v životě měly usilovat. Honba za prázdnými cíli u většiny dnešních mladých lidí nepřináší opravdové a trvalé štěstí. Jít za cílem, který se líbí Jehovovi, přináší zbožnost se spokojeností, nejcennější cíl ze všech. Zatímco svět všeobecně jen těžko hledá spokojenost, zbožné rodiny v křesťanském sboru ji mají na dosah ruky, jen když po ní sáhnou. Nabízí se jim mnoho cest ke spokojenosti. — Ef. 5:15, 16.
PRŮKOPNICKÁ SLUŽBA
10. Jak je možno v křesťanské rodině povzbuzovat k průkopnické službě? Jaký z toho může být užitek?
10 Po celém světě bylo ve služebním roce 1980 více než 137 000 svědků Jehovových, kteří se podíleli na jedné z forem služby plným časem, na průkopnické službě. Tito jednotlivci nalezli velké uspokojení v tom, že měli tak plný podíl na zvěstování království. Tato forma „svaté služby“ jim přinesla mnoho požehnání od Jehovy. Členové rodiny někdy mohou zařídit, aby jeden z nich vstoupil jako průkopník do služby plným časem. Možná, že to bude od každého vyžadovat jisté oběti, ale odměna za to opravdu stojí. Uvažovali jste o možnosti, zda by se jeden z členů vaší rodiny nemohl podílet na tomto poli „svaté služby“? Mnohé svobodné osoby a manželské dvojice, které zahájí průkopnickou službu zprvu jako pomocní průkopníci, potom jako pravidelní nebo zvláštní průkopníci, zjistí, že jsou dokonce tak daleko, že mohou svou službu rozšířit i na jiná odvětví „svaté služby“.
MISIONÁŘSKÁ SLUŽBA
11. a) Na jaké jiné pole „svaté služby“ vstoupili mnozí? b) Jak cenné to bylo pro konání „svaté služby“?
11 Již více než 38 let existuje Biblická škola Strážné věže Galád. Vychovává a vyzbrojuje lidi, aby šli do cizích zemí a tam ‚hledali nejdříve království‘. Mnozí křesťanští otcové a matky se ochotně zřekli potěšení mít děti nablízku a povzbudili je, aby rozšířily svou službu a pomáhaly jiným v cizích zemích. Tisíce svobodných bratrů a sester a manželských dvojic dostalo požehnanou přednost ujmout se misionářské služby v cizích zemích. V této „svaté službě“ byli obohaceni velkým požehnáním a stali se nástrojem šíření „dobrého poselství“ až do vzdálených končin země. V cizích zemích slouží do dnešního dne absolventi prvních tříd školy Galád a v mnoha případech tvoří pevný základ díla, které začalo před desítkami let. Jste při vykonávání své „svaté služby“ jako rodina tak daleko, že byste mohli některé ze svých dětí povzbudit, aby uvažovaly o tomto poli činnosti? — Mal. 3:10.
SLUŽBA V BÉTELU
12. Jakou úlohu může hrát domov bétel ve „svaté službě“ rodin?
12 Po celé zemi existují při odbočkách Společnosti Strážná věž domy bétel, kde mohou Bohu oddaní mladí muži a ženy sloužit svému stvořiteli ve dnech svého mladého mužství a ženství. (Kaz. 12:1) Tato forma „svaté služby“ rovněž přináší mnoho radosti těm, kteří jsou pro ni způsobilí, protože tak mohou sloužit svým bratrům a sestrám, kteří káží a vyučují „dobré poselství“. Mnohé rodiny mají požehnanou přednost, že jejich děti nebo příbuzní slouží v domově bétel. I když toto pole činnosti plným časem nedovoluje podílet se na veřejné službě do té míry, jako je tomu v průkopnické nebo misionářské práci, přesto se ti, kdo slouží v bételu, podílejí na kázání dům od domu a na šíření poselství o království. (Sk. 20:20) Kromě toho ovšem poskytují životně důležité služby, které pomáhají rozvoji celosvětového kazatelského díla.
CO UDĚLÁŠ?
13. Jaká příležitost je stále dostupná křesťanským rodinám?
13 Pavel psal ve svém dopise korintskému sboru, že zůstává v Efezu, protože ‚mu byly otevřeny velké dveře, které vedou k činnosti‘. (1. Kor. 16:9) Před Jehovovým lidem jsou i dnes stále otevřené velké dveře činnosti — „svaté služby“. Žijeme ve dnech konečného splnění mnoha biblických proroctví, která se týkají „času konce“, kdy má být dobré poselství o království kázáno po celém světě na svědectví. (Dan. 12:4; Mat. 24:14) Co učiní křesťanské rodiny svědků Jehovových? Čas naléhá, protože je omezený. Možnosti zde jsou; Jehova nám dal své Slovo, Bibli, a publikace, které prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“ zveřejňuje k dobru všech bohabojných lidí. (Mat. 24:45–47) Rodiny existují a Jehova stále přivádí další tisíce do řad těch, kteří se podílejí na zvěstování království. — Srovnej Izaiáše 60:22.
14. a) Jaké přiléhavé otázky si mohou rodiny klást? b) Jak se můžeme pokládat za způsobilé k podílu na „svaté službě“?
14 Otázky tedy zní: Co uděláš? Chopíš se příležitostí, které se tobě a celé tvé rodině nabízejí, abys přinášel „svatou službu“ stvořiteli? Povzbuzuješ k tomu druhé? Patří tvá rodina k těm ve sboru, kteří prokazují, že spočívají na pevném základě a touží nést ovoce království? Když Pavel mluvil o drahé masti, kterou jsme mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, i těmi, kdo hynou, dodal ještě: „Kdo na to stačí? Vždyť my nejsme jako mnozí, kteří falšují slovo Boží, nýbrž činíme to v čistotě, ano jako z Boha a před Bohem mluvíme v Kristu.“ — 2. Kor. 2:16, 17, „Žilka“.
15, 16. a) Jak mohou mnozí zvětšit svůj podíl na podpoře zájmů království? b) Jaká jsou požehnání rozšířené „svaté služby“?
15 Bude-li křesťanská rodina pěstovat lásku, pokoj a jednotu v rodinném kruhu, bude-li pro ni vždy tím nejdůležitějším ‚hledat nejdříve království‘ a usedne-li a spočítá náklady, snad zjistí, že opravdu může zvětšit svůj podíl na podpoře toho nejdůležitějšího poselství, které kdy bylo zvěstováno na zemi, „dobrého poselství“ o Božím zřízeném království. Za takové upřímné a sjednocené úsilí jí Jehova požehná; a on nepřidává žádnou bolest k požehnáním, jež dává. — Přísl. 10:22.
16 Proč jako rodina společně neusednete a nezvážíte, co už děláte a co ještě můžete udělat? Jsme-li poctiví, bezpochyby si budeme většinou muset přiznat, že s poněkud větším úsilím bychom jako rodina mohli zvětšit podíl, který máme na Jehovově „svaté službě“. Pamatujme, že Jehova od nás nežádá víc, než je rozumné. Naše láska k němu, k naší rodině a k lidstvu vůbec by nás měla pobízet, abychom se zkoumali a rozhodli se, co bychom mohli dělat. Přemýšlejme o různých stránkách své „svaté služby“, své slavné služby Kristova učedníka. (2. Kor. 4:7) Předložme tu věc Jehovovi v modlitbě, požádejme ho o pomoc v úsilí, které vynakládáme. Již dnes můžeme sklízet mnohá požehnání, spolu se zbožnou spokojeností, a v budoucím Božím novém systému věcí život, který bude opravdovým životem. — Mat. 25:34; 1. Tim. 6:6, 17–19.