„Bůh veškeré útěchy“ je s námi

„Požehnaný buď. . . Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení.“ — 2. KORINŤANŮM 1:3, 4.

1, 2. Co řekl apoštol Pavel ve 2. Korinťanům 1:3–7 o útěše v dobách soužení?

JEHOVA je „Bůh veškeré útěchy“. Apoštol Pavel to věděl ze své osobní zkušenosti. A tak pro povzbuzení ostatních křesťanů napsal tato povzbuzující slova:

² „Požehnaný buď. . . Otec něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení. . . Ať jsme tedy v soužení, je to pro vaši útěchu a záchranu; nebo ať jsme utěšováni, je to pro vaši útěchu, která působí, abyste vytrvali v týchž utrpeních, kterými i my trpíme. A tak naše naděje vzhledem k vám nekolísá, protože víme, že stejně jako jste podílníky na utrpeních, tak se také budete podílet na útěše.“ — 2. Kor. 1:3–7.

3. a) Proč věděl Pavel, že Jehova je „Bůh veškeré útěchy“? b) Na jakém základě mohou ostatní svědkové získat útěchu a povzbuzení, aby vytrvávali v soužení?

³ Ano, Pavel věděl, že Jehova je „Bůh veškeré útěchy“. Sám zakusil, jak jej jeho nebeský Otec utěšil a jak s ním jednal něžně a milosrdně, zejména když trpěl „pro spravedlnost“. (Srovnej Matouše 5:10.) Apoštol proto mohl utěšovat jiné a mohl je povzbuzovat, aby vytrvali v soužení. Ano, svým příkladem věrnosti a svými projevy důvěry v Jehovu poskytují křesťanští svědkové Jehovovi, kteří vytrvali v soužení, povzbuzení, jež podněcuje spoluvěřící, aby zůstali věrní Bohu. A svou vytrvalostí v utrpeních dal Pavel vynikající příklad.

ZPRÁVA O VĚRNÉ VYTRVALOSTI

4, 5. a) Kdy psal Pavel druhý dopis Korinťanům? b) V čem se Pavel rovnal korintským „velejemným apoštolům“, ale v čem je předčil?

⁴ Kolem roku 55 n. l. napsal Pavel svůj druhý inspirovaný dopis křesťanům ve městě Korintu. Tam se setkal s odporem od těch, které sarkasticky označil jako „velejemné apoštoly“. Statečně hájil své apoštolské postavení, ne kvůli sobě, ale „pro Boha“, to znamená k záchraně sboru, který patří Jehovovi. (2. Kor. 11:5, 12–14; 12:11; 5:12, 13) Apoštol ukázal, že svým původem byl roven svým odpůrcům, a potom zdůraznil, že je předčil v namáhavých pracech, v utrpení, cestování, v nebezpečích a těžkostech jako ‚Kristův služebník‘. Napsal:

⁵ „Jsou [ti, kteří se stavěli proti němu] Kristovými služebníky? Odpovídám jako šílenec: Já jsem jím mnohem víc: v namáhavých pracech hojněji, ve vězeních hojněji, v úderech až nad míru, často blízko smrti. Od Židů jsem dostal pětkrát čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem zažil ztroskotání lodi, noc a den jsem strávil v hlubině; často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od své rasy, v nebezpečích od národů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry, v usilovné práci a lopotě, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, mnohokrát bez jídla, v chladu a nahotě.“ — 2. Kor. 11:21–27.

6. a) Kde nacházíme zprávu o některých rysech Pavlova křesťanského života předtím, než psal druhý dopis Korinťanům? b) Jaký užitek budeme mít, budeme-li uvažovat o dobré pověsti, kterou si Pavel vytvořil svou věrnou vytrvalostí?

⁶ Biblická kniha Skutků apoštolů (9:3 až asi do 20:4) se zmiňuje o některých z těchto charakteristických rysů Pavlova života od doby, kdy se stal křesťanem, až do období, v němž psal druhý dopis Korinťanům. Uvažujme nyní o tom, co je známé o jeho věrné vytrvalosti. Bezpochyby nás to povzbudí, abychom vytrvali v soužení s důvěrou, že „Bůh veškeré útěchy“ je s námi.

‚V NAMÁHAVÝCH PRACECH A VE VĚZENÍCH HOJNĚJI‘

7. a) Kterou práci měl Pavel na mysli, když mluvil o „hojnějších namáhavých pracech“? b) Jak vykonával tento apoštol svou službu podle slov, která řekl „starším mužům“ efezského sboru? c) Co podněcovalo Pavla při usilovné práci pro dobré poselství a pro zájmy království?

⁷ V namáhavých pracech hojněji: Jako zvěstovatel „dobrého poselství“ Pavel „pracoval mnohem tvrději“ než ti, kteří vystupovali proti němu. (2. Kor. 11:23, „Překlad v dnešní angličtině“) Věnoval se ovšem kazatelskému dílu déle a často ve velmi obtížných územích. Například v Efezu, kde byla uctívána pohanská bohyně Artemis a kde se Pavel stal obětí útoku lůzy, věnoval kazatelské službě i zájmu ostatních věřících opravdu veliké, někdy přímo srdcervoucí úsilí. Vedlo to však ke znamenitému duchovnímu ovoci. Později mohl právem říci „starším mužům“ z efezského sboru: „Přitom jsem se nezdržel, abych vám neřekl všechno, co bylo užitečné, abych vás neučil veřejně a dům od domu. Ale důkladně jsem svědčil Židům i Řekům o pokání před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše.“ (Sk. 20:17, 20, 21, 31; 19:1–41) Než se tito muži, kteří nyní byli staršími, stali křesťany, učil je tedy apoštol Pavel základním pravdám křesťanství při své kazatelské činnosti „dům od domu“. Na Pavlovo srdce působilo Jehovovo Slovo a svatý duch, a toto působení jej podněcovalo, aby usilovně a průbojně rozšiřoval dobré poselství a podporoval zájmy království. (Iz. 61:1, 2; Řím. 10:8–10) Takovou průbojnou činností dal apoštol vynikající příklad křesťanům ve dvacátém století.

8. a) Proč mohl Pavel říci, že byl „ve vězeních hojněji“ než ti „velejemní apoštolové“? b) V čem Pavel a Silas bezpochyby nacházeli útěchu, když byli uvězněni ve Filipech? Co udělali, když se při zemětřesení dostali na svobodu? c) Jaké povzbuzení můžeme vytěžit ze zážitku, který měl Pavel ve vězení ve Filipech?

⁸ Ve vězeních hojněji: Klement Římský, který psal koncem prvního století n. l., říká, že Pavel byl ve vězení sedmkrát. Již předtím, než psal druhý dopis Korinťanům, byl ve vězení vícekrát než „velejemní apoštolové“. Zpráva ve Skutcích vypráví o jednom takovém uvěznění — v makedonském městě Filipech. Pavel a Silas byli zřejmě šťastni, že mohli trpět „pro spravedlnost“, protože se modlili k Bohu a chválili jej písní, když tam byli ve vězení. Našli útěchu v úvahách o Písmu a také v tom, že si uvědomovali, že Bůh slyší jejich modlitby a vyslýchá je. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“; 119:52) Když byli vysvobozeni zemětřesením, nesnažili se rychle uniknout, ale „mluvili o Jehovově slovu s ním [žalářníkem] spolu se všemi v jeho domě“. K čemu to vedlo? Žalářník a jeho domácnost se stali křesťany! (Sk. 16:16–40) Tato zpráva opravdu povzbuzuje svědky Jehovovy, kteří jsou ve vězení v dnešní době, aby přijali pronásledování se zbožnou radostí, aby setrvávali v modlitbách, uvažovali o Božím slovu a odvážně o něm mluvili. — Sk. 4:29–31.

NEDAL SE ZASTRAŠIT BITÍM ANI SITUACEMI, KDY BYL BLÍZKO SMRTI

9. Co je naznačeno slovy „v úderech až nad míru“?

⁹ V úderech až nad míru: Pavel byl nadmíru bit. Je také řečeno, že byl často „na prahu smrti“. (Verš 23, „Nový zákon dvacátého století“.) To může naznačovat, že při některém bití dostal tak tvrdé rány, že byl téměř ubit k smrti.

10. a) Jak byl Pavel „často blízko smrti“? b) Co zřejmě apoštola podpořilo, když byl „na prahu smrti“?

¹⁰ Často blízko smrti: To se nemusí nutně vztahovat jen na určité případy bití. V témž dopisu dříve řekl Pavel: „Vždy snášíme všude na svém těle smrtící zacházení působené Ježíšovi.“ (2. Kor. 4:10, 11) Apoštol byl ve smrtelném nebezpečí, nebo dokonce ve smrtelných bolestech v Damašku, v Antiochii Pisidské, v Ikoniu, v Lystře, v Tesalonice a v Beroji. (Sk. 9:23–25; 13:49–51; 14:1–6, 19, 20; 17:1, 5–9, 13, 14) Často byl možná vystaven smrtelnému nebezpečí při římských hrách, soudíme-li podle jeho zmínky o tom, že „bojoval s divokými zvířaty v Efezu“. (1. Kor. 15:32; srovnej Skutky 19:23–41; 2. Korinťanům 1:8–11.) Jeho život byl tak často v nebezpečí, že mohl jistě říci: „Denně čelím smrti.“ (1. Kor. 15:31) Apoštol Pavel byl často „na prahu smrti“, a bezpochyby jej při tom podporovala pomoc Jehovova svatého ducha a víra v Boží drahocenné sliby. — 2. Kor. 1:20–22.

11. Jakého druhu bylo bití, které dostal Pavel od Židů?

¹¹ Od Židů jsem dostal pětkrát čtyřicet ran bez jedné: Pavel naznačil, že bití, které zakusil „pro spravedlnost“, dostal pětkrát od Židů, snad v jejich synagógách. (Verš 24; Mat. 10:17) Mojžíšský Zákon určoval, že bití má být provedeno holí nebo prutem, přičemž soudci měli určit počet ran podle druhu přečinu. Trest byl však humánně omezen na čtyřicet ran, a Židé zmenšovali počet na 39, aby omylem nepřevýšili zákonnou hranici. (5. Mojž. 25:1–3) Takové bití bylo velmi bolestivé. Ale „Bůh veškeré útěchy“ Pavla posiloval, aby Pavel s věrnou vytrvalostí snesl toto zacházení.

12. a) O čem zřejmě mluvil Pavel, když řekl: „Třikrát jsem byl bit pruty“? b) S jakou pomocí je možné vydržet bití „pro spravedlnost“?

¹² Třikrát jsem byl bit pruty: Tato tři krutá bití mu udělali římští důstojníci, kteří nosili prut. (Verš 25) Před takovým bitím prutem byla oběť vysvlečena ze svého svrchního oděvu. Jako římský občan byl Pavel podle zákona zproštěn takového bití. To však neuchránilo jej ani Silu před „mnoha ranami“, které dostali, než byli uvězněni jako zvěstovatelé dobrého poselství ve Filipech. (Sk. 16:19–24, 33, 35–40) Takové bití mohlo být velmi brutální, ale s pomocí Božího ducha Pavel věrně vydržel toto drsné zacházení „pro spravedlnost“. A s podobnou božskou podporou mnozí dnešní křesťané zachovali věrnost Bohu, ačkoli s nimi bylo podobně špatně tělesně zacházeno.

13. Kde byl Pavel kamenován? Přestal snad proto se svou službou?

¹³ Jednou jsem byl kamenován: Fanatičtí Židé v Lystře „kamenovali Pavla a vyvlekli ho z města ven, protože se domnívali, že je mrtvý“. Ovšem, účelem tohoto kamenování bylo usmrtit jej. (Srovnej 3. Mojžíšovu 20:2; Skutky 7:58–60.) „Když ho však učedníci obklopili, vstal a vešel do města“ a hned příští den se vydal na další služební cesty. — Sk. 14:19–22.

ZTROSKOTÁNÍ LODI A NEBEZPEČÍ NA MOŘI

14. O jakých zážitcích při ztroskotání lodi mluvil Pavel? Jak to zapůsobilo na jeho cesty v zájmu dobrého poselství?

¹⁴ Třikrát jsem zažil ztroskotání lodi: Kniha Skutků podává zprávu jen o jednom ztroskotání, a k tomu došlo až po tom, kdy Pavel psal Korinťanům. Stalo se to, když byl Pavel na cestě do Říma. (Skutky, kapitola 27) Ale předtím se apoštol často plavil na námořních lodích, a při cestách podél pobřeží nebylo ztroskotání lodi ničím neobvyklým. Ačkoli tedy Písmo neposkytuje žádné podrobnosti ohledně citovaných tří ztroskotání, je zřejmé, že riziko spojené s plavbami po Středozemním moři nepřimělo Pavla k tomu, aby omezil své cesty v zájmu dobrého poselství.

15. a) Co měl Pavel na mysli, když řekl: „Noc a den jsem strávil na hlubině“? b) Jak pomohl „Bůh veškeré útěchy“ Pavlovi v předcházejícím případě? Jakou by nám to mělo poskytnout důvěru?

¹⁵ Noc a den jsem strávil v hlubině: Tím ovšem apoštol neříkal, že by zázračně vydržel 24 hodin pod vodou. Jako oběť ztroskotání lodi strávil možná tyto nebezpečné hodiny částečné tím, že se snažil plavat v rozbouřených vodách nebo se držet na plovoucím trámu nebo zbytku ztroskotaného plavidla. I kdyby byl na voru, bylo by nutné, aby apoštol v této tísnivé situaci (o níž není nikde v Písmu zmínka) zůstal statečný a vytrvalý, dokud by nebyl zachráněn nebo dokud by se mu nepodařilo přistát na pevnině. Pavel jistě ‚ve své tísni volal k Jehovovi, a Bůh jej vyvedl z jeho nesnází‘. (Srovnej Žalm 107:23–31.) Týž „Bůh veškeré útěchy“ může vyslyšet i naše modlitby. — Srovnej 1. Jana 5:13–15.

NÁŠ BŮH POSKYTUJE NESELHÁVAJÍCÍ ÚTĚCHU

16, 17. Proč lze říci, že pomoc Jehovova ducha je neocenitelná, když trpíme „pro spravedlnost“?

¹⁶ Povšimli jsme si některých zdrojů útěchy, jež pomáhaly Pavlovi, aby i přes soužení zůstal věrný Jehovovi. Zasluhují si zdůraznění, protože pomohou i dnešním svědkům Jehovovým, aby vytrvali v utrpení „pro spravedlnost“.

¹⁷ Pomoc Jehovova svatého ducha je neocenitelná. Obzvláště během soužení bychom se měli modlit o tohoto ducha, měli bychom se podvolit jeho vedení a projevovat jeho ovoce. (Luk. 11:13; Žalm 143:10; Gal. 5:22, 23) Když Jehovův duch působí na naše srdce, uvědomujeme si jeho lásku, a toto ujištění nás bude potěšovat a pomůže nám vytrvat v soužení. — Řím. 5:3–5; 8:35–39; 2. Tes. 3:5.

18. Jsme-li jako křesťané v soužení, jak nás může utěšovat víra v Boží drahocenné sliby?

¹⁸ Víra v Boží drahocenné sliby, jež jsou vyjádřeny v Písmu, nám také poskytne útěchu. (Řím. 15:4) Vzpomeň si, že „[Ježíš Kristus] pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl“. (Žid. 12:1, 2) I kdybychom měli trpět do té míry, že bychom překročili „práh smrti“, máme nádhernou vyhlídku na vzkříšení a nekonečný život v Božím novém pořádku, ať již máme naději nebeskou nebo pozemskou. (Mat. 10:28; Luk. 23:43; Jan 5:28, 29; 17:3; 1. Kor. 15:53; 2. Petra 3:13) Jak „chvilkové a lehké“ je soužení, máme-li na zřeteli věčnost! — 2. Kor. 4:16–18.

19. Jak nám v soužení přináší útěchu modlitba?

¹⁹ Bůh vyslýchá naše modlitby a poskytuje nám pokojnou mysl a sílu, a to je během soužení pro nás také velkým zdrojem útěchy. (Viz Lukáše 22:32; Skutky 4:23–31; Jakuba 5:16–18.) Ježíš se vážně obracel s úpěnlivými prosbami a žádostmi k Jehovovi, „který byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen“. Ano, Jehova poslal svého anděla, aby Ježíše posilnil v době těžké zkoušky. (Žid. 5:7; Luk. 22:43) Když vidíme, že Jehova vyslýchá naše modlitby uprostřed soužení, zcela jistě nám to přináší útěchu.

20. O kterých dalších věcech, v nichž Pavel předčil korintské „velejemné apoštoly“, budeme dále uvažovat?

²⁰ Snažíme-li se upřímně, abychom věrně vytrvali jako křesťanští svědkové Jehovovi, „Bůh veškeré útěchy“ bude s námi, stejně jako byl s apoštolem Pavlem. Až dosud jsme uvažovali o Pavlově usilovné práci a o jeho utrpeních. Ale jeho obhajoba jako ‚služebníka Kristova‘ ukazuje, že také předčil korintské „velejemné apoštoly“ v cestách, nebezpečích a těžkostech. Čemu se můžeme naučit z těchto zkušeností?

Můžeme ‚vytrvat až do konce‘

„Ten, kdo trpělivě vytrvá do konce, bude zachráněn.“ — MATOUŠ 24:13, „The Emphatic Diaglott“.

1. a) Co může být pro nás jednotlivě „konec“, o němž se zmínil Ježíš podle Matouše 24:13? b) Co je nezbytně nutné pro záchranu?

JEŽÍŠ KRISTUS pronesl ve svém velkém proroctví o své „přítomnosti“ toto nadějné prohlášení: „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Mat. 24:3, 13) „Konec“ může být pro nás jako jednotlivce buď „závěr systému věcí“ nebo naše smrt, možná po dlouhé a těžké zkoušce. Ke konečné záchraně je však nezbytně nutné věrně vytrvat. — 1. Petra 1:8, 9.

2, 3. a) Proč můžeme mít důvěru, že můžeme dosáhnout záchrany, ačkoli jsme nedokonalí? b) O čem budeme nyní uvažovat?

² Ježíš poskytl dokonalý příklad vytrvalosti. (Žid. 12:1–3) Ale my jako nedokonalí lidé můžeme být Bohu věrní i přes velké utrpení a pronásledování „pro spravedlnost“. (Mat. 5:10) Ano, z Jehovovy nezasloužené laskavosti můžeme dosáhnout záchrany k věčnému životu prostřednictvím vykupující oběti jeho milovaného Syna, Ježíše Krista. — Jan 3:16; 1. Jana 2:1, 2.

³ Apoštol Pavel byl sice nedokonalý člověk, ale přece nám poskytuje znamenitý příklad vytrvalosti, jež vede k záchraně. Když jsme uvažovali o jedné části jeho obhajoby, která je zaznamenaná ve 2. Korinťanům 11:23–27, poznali jsme, že byl ‚mnohem více‘ ‚služebníkem Kristovým‘ než korintští „velejemní apoštolové“. Jak uvidíme, předčil je jako „Kristův služebník“ také v cestách, v nebezpečích a v různých těžkostech.

NEBEZPEČNÉ CESTY K PODPOŘE DOBRÉHO POSELSTVÍ

4. Jaké cestování měl apoštol Pavel na mysli, když se zmiňoval o tom, že byl „často na cestách“?

⁴ Často na cestách: Pavel v souvislosti s oznamováním dobrého poselství často cestoval, a daleko tím předstihl ty, kteří se v Korintu stavěli proti němu. (Verše 23, 26) Musel při tom ovšem čelit různým druhům nebezpečí, jako všichni cestující v římském světě. Ale jeho cesty byly velmi rozsáhlé a únavné. Dostal se při nich do takových měst jako byla Antiochie v Pisidii, Ikonium, Lystra, Derben, Filipy, Tesalonika, Beroja, Athény a Korint. — Sk. 13:14 až 14:26; 16:11 až 18:17.

5. Proč byly Pavlovy cesty mimořádně náročné a nebezpečné Jak mohl snášet takové obtížné cestování?

⁵ Apoštolovy cesty byly ještě náročnější a nebezpečnější, protože byl ‚předmětem nenávisti pro Kristovo jméno‘. (Mat. 10:22) Jehova však dal Pavlovi životní sílu a odvahu, kterou potřeboval pro tyto svízelné cesty. (Iz. 40:28–31) Jako těžce pracující služebník dal apoštol dnešním svědkům Jehovovým znamenitý příklad v podpoře zájmů království. — Mat. 6:33.

VĚRNĚ VYTRVAT V MNOHA NEBEZPEČÍCH

6. Jaká „nebezpečí na řekách“ měl asi apoštol na mysli?

⁶ V nebezpečích na řekách: V té době bylo poměrně málo mostů, a proto byl jistě Pavlův život často v nebezpečí, když Pavel překračoval rozvodněné řeky. Při své první misionářské cestě a návratu cestoval například Pisidií, kde byly velmi nebezpečné prudké horské řeky. (Sk. 13:13, 14; 14:21, 24) Svědkové Jehovovi — obzvláště misionáři a jiní služebníci v odlehlých místech — si mohou vzít povzbuzující příklad z Pavlovy vytrvalosti za takových okolností.

7. a) S jakým „nebezpečím od lupičů“ se Pavel setkával? b) Jak mohou dnešní svědkové vytrvat v podobných nebezpečích?

⁷ V nebezpečích od lupičů: Ježíšovo podobenství o Samaritánovi, který měl lásku k bližnímu, ukazuje, že ten, kdo cestoval v prvním století, mohl ‚padnout mezi lupiče, kteří ho snad svlékli a způsobili mu rány a nechali ho polomrtvého‘. (Luk. 10:25–37) Lupiči se běžně vyskytovali v mnoha oblastech, jimiž Pavel cestoval. Když například Pavel a Barnabáš cestovali na sever od Pergen do Antiochie v Pisidii, procházeli horskou oblastí, která byla zamořena lupiči. (Sk. 13:13, 14) Takoví nebezpeční zločinci číhali na oběti v odlehlých místech a neváhali užít násilí. Snad i Pavel sám byl napaden lupiči. Dnešní svědkové Jehovovi se možná setkávají s podobným nebezpečím a musí být opatrní. Ale jako tento apoštol mohou i oni věrně vytrvat, nepoddají se strachu, ale budou stále důvěřovat v Jehovovu ochranu. — Žalm 56:4.

8. Proč ostatní Židé nenáviděli Pavla a dokonce jej chtěli zabít?

⁸ V nebezpečích od své rasy: Pavel kázal o Mesiáši, který byl přibit na kůl a vzkříšen, o Mesiáši, kterého jeho vlastní soukmenovci všeobecně zavrhli. (1. Kor. 1:22–24; 2:2) Učil však, že člověk může být prohlášen za spravedlivého nikoli na základě skutků mojžíšského Zákona, ale skrze víru v Ježíše Krista. (Řím. 3:20; 5:18–21; 6:14) Ostatní Židé proto považovali Pavla za odpadlíka, nenáviděli ho, bili ho, a dokonce ho chtěli zabít. (Sk. 9:23–25) Členové jeho vlastní rasy se také zřejmě rozčilovali, protože získával pro křesťanství některé pohany, z nichž se Židé snažili předtím učinit proselyty pro své vlastní náboženství. — Mat. 23:15; Sk. 17:1–10.

9. Jakým „nebezpečím od národů“ musel apoštol čelit? Umlčela jej snad taková nebezpečí?

⁹ V nebezpečích od národů: Pohané neboli lidé z národů Pavla také pronásledovali. (Sk. 19:11–41) Jeho židovští nepřátelé ve skutečnosti někdy podněcovali pohany k násilným akcím proti apoštolovi. (Sk. 14:1–7, 19, 20) Ale taková nebezpečí ze strany Židů a pohanů nikdy neumlčela tohoto nebojácného zvěstovatele království. Podobně i dnešní pronásledovaní křesťanští svědkové Jehovovi nebojácně káží mezi lidmi své vlastní rasy i mezi jinými. — Sk. 17:30; srovnej Žalm 59:1–4; 59:2–5, „KB“.

10. Jak byl Pavel ohrožen „ve městě“?

¹⁰ V nebezpečích ve městě: Ve městech, jako byl Damašek, Jeruzalém, Lystra, a Efez, byl Pavel nejrůznějším způsobem pronásledován. (Sk. 9:23–30; 14:19; 19:29–31) Pohanští odpůrci ve Filipech řekli, že Pavel a Silas ‚znepokojují jejich město‘. A tak se tito evangelisté stali obětí útoků lůzy, byli biti a uvězněni. (Sk. 16:16–24) To však nezarazilo tyto zvěstovatele království, stejně jako podobné násilí neumlčí svědky Jehovovy v naší době.

11. Co snad byla „nebezpečí v pustině“?

¹¹ V nebezpečích v pustině: Apoštol neomezoval svou činnost a svůj pohyb na lidnaté oblasti a cesty, na nichž byl velký provoz. Jeho cesty jej přivedly do málo obydlených území, dokonce do „pustin“. („Překlad v dnešní angličtině“) Tam mohlo Pavlovi hrozit nebezpečí v podobě hladovění, vichřic, mohl tam sejít z cesty, mohla jej napadnout divoká zvířata a mohli na něj číhat lupiči. Pavel těmto nebezpečím statečně čelil.

12. Jakým „nebezpečím na moři“ musel Pavel čelit? Odstrašilo jej to snad, takže by přestal se svou službou?

¹² V nebezpečích na moři: Když bylo při rozšiřování dobrého poselství nebo při pomoci jiným věřícím nutné cestovat „na otevřeném moři“ („Překlad v dnešní angličtině“), hrozilo zde nebezpečí v podobě prudkých bouří, a také možnost ztroskotání. Ale Pavel se nedal takovými nebezpečími zastrašit a dále konal svou službu, stejně jako mnozí svědkové Jehovovi v dnešní době statečně vytrvávají v podobných nebezpečích, když cestují, aby podporovali zájmy království.

OHROŽEN „FALEŠNÝMI BRATRY“

13, 14. a) Kdo byli „falešní bratři“? b) Proč byli tito „falešní bratři“ mimořádně nebezpeční? c) Jak jsou svědkové Jehovovi duchovně posilováni, aby se mohli hájit před „falešnými bratry“, kteří by mohli proniknout do sborů?

¹³ V nebezpečích mezi falešnými bratry: Nejnebezpečnější ze všeho byli zrádní „falešní bratři“ neboli „pseudo–bratři“ („Meziřádkový překlad Království“), a ti bezpochyby působili Pavlovi zvlášť krušné chvíle. Takoví lidé se vyskytovali mezi Kristovými následovníky od doby zrádce Jidáše Iškariotského. V Pavlových dnech snad mezi těmito „falešnými bratry“ byli korintští „velejemní apoštolové“. „Falešní bratři“ byli obzvláště nebezpeční, protože se zrádně stavěli jako přátelé, ale ve skutečnosti to byli nevěrní zrádci. Takoví muži se snažili najít proti Pavlovi nějaké obvinění. — 2. Kor. 11:5, 12–14; srovnej Daniela 6:4, 5.

¹⁴ Mezi „pseudo–bratry“ byli ti, kteří působili v „galatských sborech“. Ale Pavel se nikdy nepoddal takovým mužům, aby jeho spoluvěřícím „zůstala zachována pravda dobrého poselství“. (Gal. 1:1, 2; 2:4, 5; srovnej Judu 3, 4.) Jehova Pavlovi pomáhal, a stejně duchovně posiluje i své dnešní svědky, aby „pravda dobrého poselství“ jim zůstala. V takových spisech, jako jsou Bohem inspirované dopisy korintským a galatským věřícím, nacházejí duchovní pomoc, kterou potřebují, aby se mohli bránit proti „falešným bratrům“, kteří by mohli proniknout do sborů.

SNÁŠET TĚŽKOSTI VE „SVATÉ SLUŽBĚ“

15. Co měl Pavel na mysli, když řekl, že byl „mnohem víc“ Kristovým služebníkem „v usilovné práci a lopotě“?

¹⁵ V usilovné práci a lopotě: Pavel se dále zmínil o těžkostech, pro které se stal „mnohem více“ „Kristovým služebníkem“ než ti, kteří vystupovali proti němu. (Verše 23, 27) „Usilovná práce a lopota“, o nichž se zde zmiňuje, se mohly vztahovat do jisté míry na únavnou manuální práci, kterou Pavel vykonával, aby měl při své službě obživu. (Sk. 18:1–4; 1. Kor. 4:11, 12; 2. Tes. 3:7, 8) Ale všechno, co apoštol činil, se soustřeďovalo kolem Jehovovy služby. Proto zřejmě k této „usilovné práci a lopotě“ patřilo to, že vynakládal velké úsilí a doléhala proto na něho únava, neboť cestování bylo namáhavé, byl vystaven živlům, postihovala jej nouze a byl ve „svaté službě“ Jehovovi vystaven i jiným těžkostem. — Řím. 12:1.

16. Proč trávil Pavel často „bezesné noci“?

¹⁶ Často v bezesných nocích: Pavel nechtěl uvalit finanční břemeno na ty, jimž kázal dobré poselství, a proto těžce manuálně pracoval „dnem i nocí“, přičemž zřejmě často a do značné míry přicházel o spánek. (1. Tes. 2:9) To všechno bylo ovšem spojeno s činností, kterou apoštol vynakládal jako „služebník Kristův“. „Bezesné noci“ netrávil proto, že by měl úzkostlivou starost o hmotné potřeby, neboť Jehova se stará o to, aby jeho služebníci měli to, co potřebují. (Mat. 6:25–34) Ale některé z těchto nocí, v nichž bděl, strávil možná v modlitbě nebo velkou starostí o spoluvěřící. (Srovnej Lukáše 6:12–16; 2. Korinťanům 11:28, 29.) Při jedné příležitosti považoval za nutné mluvit ke shromážděným bratrům „až do půlnoci“, ano dokonce celou noc „až do rozbřesku“. (Sk. 20:7–12) A kromě toho mnohé z těchto bezesných nocí jistě byly následkem tělesného nepohodlí, nebezpečí a jiných těžkostí, které apoštol snášel při své službě.

17. Proč asi Pavel zakoušel „hlad a žízeň“?

¹⁷ 0 hladu a žízni: Pavel možná zakoušel „hlad a žízeň“, když cestoval opuštěnými krajinami nebo vyprahlými pouštními oblastmi. Někdy možná býval hladový a žíznivý, protože byl závislý na cizích lidech nebo na tom, jaké potraviny mohl získat svou vlastní usilovnou prací v místech, která dobře neznal. Ale Jehova se vždy postaral o to, aby Pavel přežil, i když potravin bylo někdy skrovně. „Bůh veškeré útěchy“ se podobně stará o to, aby i jeho dnešní služebníci měli to, co nezbytně potřebují k životu. — Žalm 37:25; Luk. 11:2, 3.

18. Nač se může vztahovat výraz „mnohokrát bez jídla“?

¹⁸ Mnohokrát bez jídla: Zde (ve verši 27) měl snad Pavel v úmyslu ukázat rozdíl mezi nedobrovolným „hladem a žízní“ a mezi úmyslným stavem, kdy byl „mnohokrát bez jídla [doslova „půsty“]“. Při některých příležitostech se snad postil dobrovolně, například když se věnoval modlitbě nebo se staral o velmi závažné duchovní věci. (Srovnej Skutky 13:3; 14:23.) Jestliže se zde však zmiňoval jen o těžkostech, pak tím mínil, že nedobrovolně byl bez jídla, snad následkem nějaké nemoci, například úplavice, nebo následkem strádání při službě. (Srovnej 2. Korinťanům 6:5.) Když ovšem se Pavel vydával na určitou služební cestu, snad si přitom uvědomoval, že bude mít možná málo jídla a vody, nebo že je nebude mít vůbec. Ale to ho neodradilo, a dále podporoval křesťanské zájmy. — Fil. 4:12.

19. Za jakých okolností asi Pavel snášel „chlad a nahotu“?

¹⁹ V chladu a nahotě: Apoštol vydržel i takové těžkosti, jako byl chlad a do jisté míry „nahota“ neboli stav „bez přikrytí“. („Nová anglická bible“) Ale nebyl „skrovně oblečen“ proto, že by byl líný. Pavel pracoval, aby se postaral o své potřeby. (1. Kor. 4:11, 12; srovnej Skutky 20:33, 34.) „Chlad a nahota“ byly těžkosti, které apoštol snášel, protože byl nepřiměřeně oblečen, když byl pronásledován, když cestoval v nevlídném počasí nebo se věnoval službě za obtížných okolností.

‚VYTRVEJ AŽ DO KONCE‘!

20, 21. a) Proč se dá říci, že Pavel jako člověk nebyl jako pevná věž? b) Jak můžeme srovnat dnešní svědky Jehovovy s apoštolem Pavlem?

²⁰ Uvažovali jsme o některých usilovných pracech, utrpeních, cestách, nebezpečích a těžkostech apoštola Pavla, a někdo by z toho mohl usuzovat, že se jako člověk podobal pevné věži. Ale byl nedokonalým člověkem jako každý z nás. (Řím. 7:21–25) Ti, kteří v Korintu vystupovali proti němu, se dokonce na něj dívali s opovržením a říkali: „Jeho dopisy jsou závažné a silné, ale jeho osobní přítomnost je slabá a jeho řeč je opovrženíhodná.“ (2. Kor. 10:10) Pavel měl kromě toho ‚osten v těle‘ — snad nějaké oční obtíže. — 2. Kor. 12:7; Sk. 23:1–5; Gal. 4:15; 6:11.

²¹ My jako dnešní Jehovovi svědkové jsme podobně nedokonalí, ačkoli se stejně jako Pavel usilovně snažíme líbit se Bohu. (1. Kor. 9:24–27) I když projevujeme hluboký zájem o duchovní blaho ostatních lidí, svět se na nás dívá s opovržením, stejně jako někteří opovrhovali tímto apoštolem. (Mat. 22:39) Podobně jako Pavel mají mnozí z nás různé tělesné obtíže. Ale tím ještě více cítíme závislost na Boží síle, a mezi těmi, jimž kážeme, se v naší slabosti obzvláště projevuje jeho síla. — 2. Kor. 12:7–10.

22. a) Máme-li trpět „pro spravedlnost“, jak nás Jehova utěšuje? b) Jedině jak můžeme ‚vytrvat až do konce‘?

²² Tato síla shora podporovala bezpochyby Pavla jako nedokonalého, ale věrného Jehovova služebníka až do jeho smrti. (2. Kor. 4:7; 2. Tim. 4:6–8) Podobně i my můžeme jedině v Boží síle věrně ‚vytrvat až do konce‘ tohoto ničemného systému věcí nebo do své smrti. (Žalm 29:11; Mat. 10:28; 24:3, 13; Marek 13:13) Máme-li trpět „pro spravedlnost“, máme velkou útěchu Jehovova svatého ducha, čerpáme ji z jeho drahocenných slibů a z toho, že vyslýchá naše modlitby. Z těchto věcí čerpáme důvěru, že „Bůh veškeré útěchy“ je s námi. Podobně jako Pavel jsme snad „na rozpacích, ale naprosto ne bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme sráženi, ale ne zničeni“. (2. Kor. 4:8, 9) Náš Bůh nás zmocňuje, abychom oznamovali dobré poselství nebojácně tváří v tvář pronásledování a těžkostem. A jistě v Jehovově síle můžeme ‚vytrvat až do konce‘.