‚Usilovat o cíl‘

„Zapomínám na věci za sebou a napřahuji se po věcech před sebou, usiluji o cíl.“ — FILIPANŮM 3:13, 14.

1, 2. a) Jak byla Saulovi z Tarsu přidělena služba a v čem spočívala? b) Jak reagoval na tento přidělený úkol?

KDYŽ byl Saul z Tarsu na cestě do Damašku, aby tam pronásledoval křesťany, zablesklo se kolem něho náhle světlo z nebe a uslyšel hlas, který mu řekl: „ ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ Řekl: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Řekl: ‚Jsem Ježíš, kterého pronásleduješ. Vstaň však, vejdi do města a bude ti řečeno, co máš udělat.‘ “ — Sk. 9:3–6.

² Proč způsobil Ježíš Saulovi z Tarsu takový zážitek? Ježíš to vysvětlil učedníku Ananiášovi: „Tento muž [Saul] je pro mne vyvolenou nádobou, aby nesl mé jméno národům a také králům a synům Izraele.“ Ananiáš poslušně šel, vložil na Saula ruce a řekl: „Ježíš, který se ti objevil na silnici, po níž jsi přicházel, mne vyslal, abys opět získal zrak a byl naplněn svatým duchem.“ (Sk. 9:15, 17) Jakmile se mu vrátil zrak, byl pokřtěn a připojil se ke křesťanskému sboru v Damašku. Jako pokřtěný křesťanský služebník Boží začal hned mezi Židy horlivě kázat dobré poselství o Ježíšovi, Božím Synu. — Sk. 9:20–22.

3, 4. a) Jakou cenu přikládal Pavel své službě? b) V čem se lišil Pavlův postoj od postoje efezského sboru?

³ Tento horlivý Boží služebník je známý spíše jako apoštol Pavel. O své službě a o nezasloužené laskavosti, která mu byla prokázána, mluvil vždy s velkým oceněním. „Jsem vděčný Kristu Ježíšovi, našemu Pánovi, který mi propůjčil sílu, protože mě uznal za věrného tím, že mi přidělil službu, ačkoli jsem byl dříve rouhačem a pronásledovatelem a nestoudným mužem. Nicméně mi bylo projeveno milosrdenství, protože jsem byl v nevědomosti a jednal jsem z nedostatku víry.“ (1. Tim. 1:12–14) Ano, měl velké ocenění pro svou službu. — Řím. 11:13; 2. Kor. 4:7.

⁴ Takové Pavlovy výroky jsou výmluvným svědectvím jeho postoje ke službě, který si zachoval po celou dobu své činnosti. Neupadl do stavu, který kdysi panoval v efezském sboru, jemuž řekl Ježíš: „Mám. . . proti tobě to, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl na počátku.“ (Zjev. 2:4) Pavel měl naopak stále před očima cíl a zachovával si stejnou horlivost a stejné nadšení pro službu, jaké měl na počátku v Damašku.

5. Jak bychom mohli povzbuzovat druhé, sloužíme-li Jehovovi již mnoho let?

⁵ Po desetiletích věrné křesťanské služby poukázal Pavel na svůj vlastní původ a na své zkušenosti, když chtěl povzbudit své spoluslužebníky ve filipském sboru, aby se nevzdávali. Nezdá se ti, že je obvykle velmi zajímavé dovědět se, jak někdo poznal pravdu a stal se Božím služebníkem? Povzbuzuješ tedy také jiné svými osobními zkušenostmi a svou dlouholetou věrnou službou, kterou konáš jako Bohu oddaný křesťanský služebník?

6. Jakou minulost měl Pavel jako Žid?

⁶ Pavel mohl ve svém dopise Filipanům poukázat na to, že žil podle židovského náboženství. Řekl: „Jestliže si někdo jiný myslí, že má důvody pro důvěru v tělo, já tím více: Obřezán osmý den, rodovým původem z Izraele, z kmene Benjamín, Hebrejec narozený z Hebrejců, podle zákona farizeus, podle horlivosti pronásledovatel sboru, podle spravedlnosti, která je ze zákona, ten, který se prokázal jako bezúhonný.“ — Fil. 3:4–6.

7. Proč zanechal Pavel těchto věcí a co tím získal?

⁷ S takovou minulostí se mohl Pavel těšit ve společenství se Židy z mnoha hmotných předností. Pokračoval však: „Co pro mne bylo ziskem, to jsem považoval za ztrátu pro Krista. Ano, opravdu všechno také považuji za ztrátu pro vynikající hodnotu poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem snesl ztrátu všeho a považuji to za množství smetí,. . . abych ho znal a moc jeho vzkříšení a podíl na jeho utrpeních a sám se poddal smrti podobné jeho, abych viděl, zda mohu nějak dosáhnout dřívějšího vzkříšení z mrtvých.“ (Fil. 3:7–11) V těchto slovech se projevuje plná víra v Krista Ježíše a v opatření, která učinil Jehova Bůh. Jsi jako Pavel v tom směru, že nepřipouštíš, aby tě v životě ovládala touha po vynikajícím postavení nebo po hmotném zisku?

Správné smýšlení

8. a) Co řekl Pavel o svém cíli po mnohaleté službě? b) Jak mohou i v našem případě platit Pavlova slova v 1. Korinťanům 9:24–27?

⁸ Polevil snad Pavel v úsilí o svůj cíl, když sloužil Bohu řadu desetiletí? Napsal Filipanům: „Bratři, ještě si o sobě nemyslím, jako bych to uchopil. Jde však o jedno: Zapomínám na věci za sebou a napřahuji se po věcech před sebou, usiluji o cíl, cenu Božího povolání vzhůru prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Fil. 3:13, 14) V křesťanské službě se již osvědčil a mnoho přestál, a tato slova Filipanům napsal, když byl v římském vězení, a přece jeho služba ještě neskončila. Měl-li obdržet cenu, na kterou měli vyhlídku ti, kdo sloužili v křesťanském sboru v prvním století, totiž „Boží povolání vzhůru prostřednictvím Krista Ježíše“, musel dále usilovat o svůj cíl. To je správný názor, který zastávají všichni zralí křesťané, bez ohledu na to, zda mají naději, že budou žít v nebi nebo na zemi. Je dobré, jestliže všichni jako jednotlivci zkoumáme každý svůj postoj a své smýšlení, abychom se přesvědčili, zda si opravdu vážíme služby, která nám byla svěřena na základě Božího uspořádání.

9. Jaký zralý duchovní postoj můžeme mít?

⁹ Pavel ukazuje, jaký je zralý křesťanský postoj, když říká: „Mějme tedy my, kolik je z nás zralých, toto smýšlení; a jste-li v nějakém ohledu myšlenkově nakloněni jinak, Bůh vám výše uvedené smýšlení zjeví.“ (Fil. 3:15) Zralý křesťanský postoj vede k úspěchu. Vyžaduje, abychom šli ve šlépějích Krista Ježíše, který úspěšně dokončil svou pozemskou službu, jež mu byla uložena. Ježíš se mohl modlit ke svému Otci: „Oslavil jsem tě na zemi tím, že jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych je konal. Otče, nyní mne tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“ — Jan 17:4, 5.

10. Co můžeme ještě říci o Kristově příkladném smýšlení ohledně Jehovovy služby?

¹⁰ Chceme-li se tedy líbit Jehovovi Bohu a tak získat cenu věčného života, musíme mít stejné smýšlení, jaké projevoval Kristus Ježíš. Pavel to věděl, a proto naléhavě vybízel: „Zachovejte si takové smýšlení, jaké měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu. Ne, ale vzdal se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se rovným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu jako člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano do smrti na mučednickém kůlu. Právě proto ho také Bůh povýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem.“ (Fil. 2:5–9) Jak nádherný postoj Ježíš projevil! Můžeme jej napodobovat? Snažíme-li se pokorně konat Boží vůli, vede to vždy k požehnání. A plníme-li úkol, který nám byl přidělen, vede to vždy k dobrému.

11. Co by měli dělat ti, kteří jsou duchovně silní a zralí?

¹¹ Z Pavlova dopisu je zřejmé, že někteří ve filipském sboru ještě museli usilovat o to, aby dosáhli zralého křesťanského postoje. Pavel se chopil iniciativy, povzbuzoval je a pomáhal jim. Ve většině dnešních sborů jsou někteří silnější ve víře a jiní, kteří jsou v určitém ohledu slabí. Silnější by měli povzbuzovat druhé, podobně jako Pavel. Kristus Ježíš učinil mnoho, aby posílil ty, kteří měli duchovní potřeby, a dal křesťanům příklad, který mají napodobovat. „My však, kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kteří nejsou silní, a ne líbit se sami sobě. Ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování. Ať dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejné smýšlení, jako měl Kristus Ježíš, abyste shodně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ — Řím. 15:1, 2, 5, 6.

12. Jak bychom měli pohlížet na cenu, kterou nám Bůh nabízí?

¹² Apoštol Pavel chtěl posílit víru Římanů, a proto zdůraznil, že „dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána“. (Řím. 6:23) Také Ježíš řekl během své služby mnoho o věčném životě. Je to podivuhodná odměna, kterou Bůh nabízí svým služebníkům. Bůh si přeje, aby jeho služebníci upírali zrak na tuto cenu, protože je to podněcuje k věrnosti. Když to činíme, projevujeme pevnou víru v jeho sliby. Při našich křesťanských shromážděních máme příležitost často mluvit o odměně, kterou dává Jehova věrným.

Naše služba navzdory těžkostem

13. Jak nás ovlivňuje Písmo ke správnému smýšlení?

¹³ Zachováváme-li si stále správný postoj neboli správné smýšlení, bude to pro nás v těchto posledních dnech neocenitelnou pomocí při vykonávání naší služby. Někteří snad ztratili lásku, kterou měli na počátku, ale my buďme rozhodnuti, aby se nám to nikdy nestalo. Písmo samo nám k tomu pomáhá. (Řím. 15:4) Jeho studiem získáváme naději. Jsi Jehovovi hluboce vděčný za Písmo, v němž je zaznamenáno tolik věcí o Jehovových věrných služebnících, jakým byl například apoštol Pavel?

14. Jak si mohl Pavel zachovat pozitivní postoj i přes těžké zážitky?

¹⁴ Co bychom dělali, kdybychom měli sami prožít to, o čem se zmiňuje Pavel ve 2. Korinťanům 11:23–28? Proč se Pavel nevzdal? Protože měl před očima svůj cíl. Nám se mohou stát podobné věci. A přece musíme stále usilovat o svůj cíl, o cenu, kterou nám staví před oči Bůh. Pavel projevil ve svém dopise Filipanům své dobré smýšlení, když se zmínil o tom, že byl ve vězeňských poutech k obhajobě dobrého poselství. (Fil. 1:7, 16) Chápal, proč se tam dostal. To nesmíme ztratit ze zřetele ani my, dostaneme-li se do takové zkoušky. Kromě toho víme, že nás Jehova může použít, abychom vydali svědectví k jeho chvále.

15. a) Proč potřeboval filipský sbor povzbuzení a co jim Pavel řekl, aby je posílil? b) Jak reagoval sbor v Římě na Pavlovo uvěznění?

¹⁵ Filipané prožívali podobné zkoušky, jaké měl Pavel v Římě. Napsal: „Vedete totiž stejný boj, jaký jste viděli u mne a o jakém nyní v mém případě slyšíte.“ (Fil. 1:30) Za těchto okolností jim Pavel mohl psát povzbudivě. Řekl, že dobré poselství se stalo známým mezi pretoriánskou stráží. Je zřejmé, že křesťanské poselství proniklo dokonce i do císařovy domácnosti, v níž se někteří stali Bohu oddanými křesťany. Sbor v Římě reagoval na tuto situaci dobře, bratři se nedali sklíčit, odradit nebo zastrašit tím, že byl Pavel ve vězení. Naopak, horlivě se věnovali dílu, které jim Jehova uložil, a ještě s větší odvahou mluvili nebojácně Boží slovo. — Fil. 1:12–14; 4:22.

16. Co musíme v první řadě dělat, když nastane odpor?

¹⁶ Když vzniká odpor, je velkým požehnáním, zachováváme-li jednotu v křesťanském sboru. Pavel zdůrazňoval jednotu a jednomyslnost. (Fil. 1:27–2:4) V takových dobách je nutné vzájemně se posilovat ve víře povzbuzujícími slovy, abychom nepolevovali a stále usilovali o cíl. V té době je nutné zachovávat milující, pokorný postoj, působit dobro jeden druhému a brát ohledy na zájmy druhých. — Srovnej Filipanům 2:19–21.

Překonávat překážky

17. Proč bychom neměli přestat v úsilí o svůj cíl, když vzniknou zdravotní problémy?

¹⁷ Blízkým druhem apoštola Pavla byl Epafroditus. Pro Pánovo dílo se velmi přiblížil smrti, ale nic nenasvědčuje tomu, že by ho jeho nemoc přiměla, aby ztratil ze zřetele svůj cíl. (Fil. 2:25–30) Ve 2. Korinťanům 12:7 se Pavel zmínil o svém vlastním zážitku, o ‚ostnu v těle‘, a měl přitom možná na mysli nějakou oční nemoc. Modlil se, aby toho byl zbaven, ale jeho prosba nebyla splněna. Pavel však měl před očima svůj cíl, a to mu pomáhalo, aby jej sledoval i přes jakékoli tělesné nemoci. Ačkoli měl své slabosti, nacházel s pomocí Krista Ježíše východisko. — 2. Kor. 12:9.

18. Jak projevil Pavel vyrovnanost ohledně hmotných věcí?

¹⁸ V dopise Filipanům (4:11–13) je také zmínka o věcech potřebných k životu. Nedostatek může být pro křesťana zkouškou, zda se vzdá a přestane usilovat o svůj cíl. Nebo zaujme zralý postoj, aby se s problémem vypořádal, a přece se nevzdal křesťanské služby? (Srovnej Skutky 18:1–4.) Bez ohledu na to, zda žil Pavel v nedostatku nebo v nadbytku, byla pro něj služba vždy na prvním místě. Když měl nadbytek, neužíval této situace, aby strávil mnoho času úsilím o potěšení, ale stále usiloval o cíl, o odměnu.

19. Co máme dělat podle rady Filipanům 4:6, 7, když potřebujeme pomoc? K čemu to vede?

¹⁹ Pavel se nezmiňoval o každé situaci, do které se může křesťan v životě dostat. Ale když nastanou okolnosti, které by mohly narušovat službu, měli bychom se jako zralí křesťané obracet v modlitbě k Jehovovi, jak je to doporučováno ve Filipanům 4:6, 7. Pak nám Jehova poskytne pokojnou mysl, pomůže nám, abychom mysleli jasně, a přispěje nám k překonání problémů, zůstáváme-li stále jeho věrnými služebníky. Modlitba nám pomáhá zachovávat víru a stále usilovat o cíl.

20. a) Jak nás povzbuzují příklady věrných lidí, kteří slouží již dlouho Jehovovi? b) Co bychom měli dělat? Proč?

²⁰ V dnešních sborech je mnoho osob, jež slouží Jehovovi již celá desetiletí. Všichni procházeli při vykonávání své služby zkouškami. Jehova jim však pomáhá, takže stále usilují o cíl, o odměnu. Jsme Jehovovi vděčni, že jsou i v dnešní době, stejně jako kdysi v prvním století, bratři a sestry, kteří jsou příkladem ve vytrvalosti, jsou věrní ve službě království a upírají oči na cenu. Pro ty, kteří jsou mladí nebo jsou teprve krátkou dobu na „té Cestě“, bude užitečné, jestliže se budou zabývat zprávami apoštola Pavla nebo věrných služebníků v dnešním sboru a budou uvažovat o tom, jak překonávali své problémy. (Sk. 9:2; Žid. 13:7) Kéž všichni užíváme každé příležitosti, abychom se navzájem povzbuzovali, abychom věrně vytrvali ve službě, které jsme se ujali, a abychom jednotně stále usilovali o cíl, který nám Jehova předložil. Tak máme vyhlídku, že budeme navždy sloužit Jehovovi Bohu ve společnosti jeho věrných služebníků. — Fil. 3:13–16,

„Plně dovrš svou službu“

„Slavnostně ti ukládám před Bohem a Kristem Ježíšem, který je určen k tomu, aby soudil živé a mrtvé,. . . plně dovrš svou službu.“ — 2. TIMOTEOVI 4:1, 5.

1. Jaký byl vztah mezi Pavlem a Timoteem?

KDYŽ psal apoštol Pavel svůj druhý dopis Timoteovi, usiloval o svůj cíl jako Boží služebník již asi 30 let. Dostal již od Jehovy mnoho požehnání. (2. Tim. 1:2) Pavel si vybral Timotea, aby s ním velmi úzce spolupracoval na cestách, když sloužili sborům. Prožívali spolu léta plodné spolupráce. — Sk. 16:1–5.

2. Jaký význam mají Pavlova slova ve 2. Timoteovi 4:6–8?

² Nyní se přiblížil čas, kdy měla Pavlova služba skončit. Napsal: „Já jsem již vyléván jako tekutá oběť a nastává patřičný čas pro mé osvobození. Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru. Od nynějška je pro mne vyhrazena koruna spravedlnosti, kterou mi dá Pán, ten spravedlivý soudce, jako odměnu v ten den, ne však pouze mně, ale také všem těm, kteří milovali jeho zjevení.“ (2. Tim. 4:6–8) Z toho lze vyvozovat, že se již blížila Pavlova smrt. Má se za to, že zahynul při pronásledování za Nerona v roce 66 n. l. Co asi procházelo Pavlovi myslí, když stál tváří v tvář smrti? Snad to byly otázky: Vykonal jsem svou službu dobře? Splnil jsem svou službu Bohu úspěšně? Ano, Pavel mohl s přesvědčením odpovědět, že to vše vykonal. Měl velmi silnou víru a byl přesvědčen, že získá cenu povolání vzhůru. Jak uspokojivé pro něj muselo být, že nikdy nezanedbal svůj úkol!

3. Co dobrého mohl Pavel vykonat pro Timotea před svou smrtí?

³ Pavlovi zbývalo ještě trochu času, aby mohl vykonat něco dobrého. Co dobrého mohl ještě udělat před svou smrtí pro Timotea? Pod inspirací mu udělil důležitou radu. Jeho myšlenky a slova čteme ve druhé knize Timoteovi. Je to jeho poslední příspěvek do Písma a je užitečný i pro nás.

4. K čemu vybízel Pavel Timotea?

⁴ Timoteus ještě neskončil svůj úkol ve službě, a proto mu Pavel napsal: „Slavnostně ti ukládám před Bohem a Kristem Ježíšem, který je určen k tomu, aby soudil živé a mrtvé, a při jeho zjevení a jeho království: Kaž slovo, naléhavě se toho drž v příznivém období, v období obtížném, kárej, napomínej, vybízej, se vší shovívavostí a uměním vyučovat. Nastane totiž časové období, kdy nesnesou zdravé učení, ale budou si shromažďovat učitele ve shodě se svými žádostmi, aby jim lechtali uši; a odvrátí uši od pravdy, zatímco se obrátí k falešným historkám. Ty však zůstaň střízlivý ve všem, snášej zlo, konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ — 2. Tim. 4:1–5.

5. Proč je pro nás Pavlova rada zvlášť zajímavá?

⁵ Tato znamenitá rada byla jistě pro Timotea velmi užitečná. Budeme však z ní mít užitek i my? Žijeme v „posledních dnech“, o nichž psal Pavel. Mnozí lidé mají dnes „způsob zbožné oddanosti, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní“. (2. Tim. 3:1–5) Takoví lidé mají sklon naslouchat jen „učitelům“, kteří jim budou lechtat uši. A přesto káží praví křesťané slovo nejen v rámci sboru, ale mají povinnost kázat je také všem veřejně a mají hledat ty, kteří budou na to „slovo“ reagovat příznivě. Tato rada je tedy dnes pro křesťanské svědky Jehovovy důležitá.

Jak dovršit službu plně

6. a) Proč bychom měli ‚kázat slovo‘? b) Jaký máme užitek z toho, že věnujeme pozornost způsobu, jak vykonáváme svou službu?

⁶ Naše služba Bohu má různé stránky; služebník musí konat mnoho věcí. Pavel nejdříve řekl: „Kaž slovo.“ To je slovo, které se Jehova rozhodl zjevit svým služebníkům. Je to slovo pravdy, o němž mluvil Ježíš. Kdykoli má Jehova pro lidstvo nějaké poselství, dává je oznamovat prostřednictvím svých svědků na zemi, kteří stojí na jeho straně ve sporné otázce. Jehova postupuje tak, že dává výstrahu, než přistoupí k činu. (2. Par. 36:15, 16; Iz. 42:9; 43:12; Jonáš 3:2–4) Jeho poselství bude mít dobré výsledky pro ty, kteří mu naslouchají; mohou se dostat na místo bezpečí. Ti, kteří na ně nedbají, musí pak nést následky, až Jehova přistoupí k činu a vykoná svůj rozsudek. Ponesou sami svou odpovědnost. (Sk. 20:20, 21, 26, 27) Ale Boží služebník jedná moudře, řídí-li se radou: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš jak sebe, tak ty, kteří ti naslouchají.“ — 1. Tim. 4:16.

7. Proč je dílo naléhavé i za okolností, jež se zdají nepříznivé?

⁷ Kazatelské dílo se vykonává za nejrůznějších okolností, ale musí postupovat. „Naléhavě se toho drž v příznivém období, v období obtížném,“ napsal Pavel. Poselství může znamenat pro lidi život. Ať je tedy věrný služebník v jakýchkoli podmínkách, považuje poselství za naléhavé a nachází způsoby, jak kázat toto slovo, i když se snad kazatelské dílo setká s odporem. Jasně to vidíme na příkladu Ježíšově a také ze zprávy ve Skutcích apoštolů.

8. a) Co může Božímu služebníkovi pomáhat, aby kázal slovo? b) Proč může být napomínání součástí služby?

⁸ Aby mohl Boží služebník kázat slovo — ať již uvnitř nebo vně sboru, musí se s Božím slovem seznámit tím, že je zkoumá. Musí věnovat čas studiu, přemýšlení a uvažování a musí se snažit, aby mu dobře rozuměl. Jedním předpokladem pro kázání je dobře znát nauky pravdy. Pavel řekl Titovi, že dozorce se musí ‚pevně držet spolehlivého slova při svém umění vyučovat, aby byl schopný jak vybízet zdravým učením, tak kárat ty, kteří odporují‘. (Tit. 1:9) Boží slovo slouží jako prostředek ke kárání těch, kteří nežijí v souladu s Jehovovými požadavky. Tomu, kdo se provinil, slouží pokárání k dobrému. To všechno patří k plnému vykonávání služby.

Je nutné vybízet

9. Proč jsou nutné křesťanské vybídky?

⁹ Někdy bývá nutné udělovat připomínky těm, kteří snad nedělají všechno, co by měli, nebo kteří snad nemají dost ocenění a horlivosti pro uctívání Jehovy. Ti, kteří milují Jehovu, si velmi váží křesťanského vybízení. Velmi rádi slyší, co říká Jehova, a považují to za bohatý duchovní pokrm. (Iz. 55:3; Žid. 12:5, 6) Prokazujeme tedy svým spolupracovníkům — a také lidem, kteří jsou nakloněni uctívání Jehovy — dobrou službu, jestliže je vybízíme na základě Božího slova. Pavel sám pronesl mnoho vybídek. — Řím. 15:30; 16:17; 1. Kor. 1:10, 11; 1. Tim. 4:13; 6:11, 12; Žid. 10:24.

10. Proč je při vybízení nutná shovívavost?

¹⁰ Bohu oddaný služebník také musí umět pěstovat ovoce Božího ducha. Bude možná třeba velké trpělivosti a vytrvalosti k vybízení těch, kteří nereagují ochotně. Někteří si možná nebudou vůbec vážit úsilí vynaloženého k tomu, abychom je vybízeli a povzbuzovali. Musí se to však dělat, a to zejména ze strany všech křesťanských starších. Je přitom důležité umět vyučovat. Čím více člověk užívá Jehovova slova, tím se stává schopnějším je používat. Když učitel poznává toho, kdo se učí, může mu vštěpovat poučení. Pavel dobře popisuje správnou metodu v 1. Tesaloničanům 5:14: „Bratři,. . . vybízíme [vás]: Napomínejte nepořádné, mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírejte slabé, buďte ke všem shovívaví.“

Odvracej se od odpadlíků

11. Jak bychom měli jednat s odpadlíky?

¹¹ Pavel chtěl, aby byl Timoteus schopen zachovat si rovnováhu a aby zůstal ve všem střízlivý. Nesměl připustit, aby se stal takovým, jako ti, kteří nesnášejí zdravé učení a odvracejí uši od pravdy. Dnešní Boží pravý služebník se nesmí nepatřičně zneklidňovat a vyrušovat ze své činnosti, když zjistí, že se někteří odvracejí od Božího slova a jeho zdravého učení. Byli jsme předem varováni, že budou existovat odpadlíci a lidé, kteří si dají rádi lechtat uši. Z rad, které jsou například ve 2. Janově 9–11, 1. Korinťanům 5:11–13 a 2. Timoteovi 3:5, poznáváme, že rozhodně nesmíme pěstovat společenství s těmi, kteří se odvracejí od pravdy. Také si nekupujeme ani nečteme jejich spisy. Je mnoho jiných lidí, kteří rádi slyší pravdu, a právě s těmi chceme pěstovat křesťanské společenství. — 1. Tim. 6:20, 21.

12. Proč zastává křesťanský Boží služebník toto rozhodné stanovisko?

¹² Pavel radil: „Ničemové a podvodníci budou postupovat čím dál hůř a budou svádět a budou sváděni.“ (2. Tim. 3:13) Na základě této prorocké výstrahy nebude chtít mít křesťanský Boží služebník s takovými lidmi nic společného. Dbá apoštolovy dobré rady: „Ty však pokračuj v tom, co ses naučil a o čem jsi byl přesvědčován, abys tomu věřil, protože víš, od jakých osob ses to naučil, a že od útlého dětství znáš svaté spisy, které tě mohou učinit moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem. Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Tim. 3:14–17) Pravidelné studium Božího slova je požehnáním pro ty, kteří se snaží plnit svou službu.

Požehnání z křesťanského společenství

13. Proč byla pro Timotea užitečná spolupráce s Pavlem? Jaký užitek můžeme mít z Pavlovy služby my?

¹³ Pro Timotea bylo skutečně požehnáním, že mohl být řadu let ve společnosti Pavlově, že mohl sledovat, jak se chová věrný a zralý Boží služebník. Pavel vhodně připomněl Timoteovi jejich společné zážitky: „Ty jsi. . . věrně následoval mé učení, mou životní dráhu, mé předsevzetí, mou víru, mou shovívavost, mou lásku, mou vytrvalost, má pronásledování, má utrpení, takové věci, jaké se mi staly v Antiochii, v Ikoniu, v Lystře, taková pronásledování, jaká jsem snášel; a přece mne Pán ze všech vysvobodil. Vskutku všichni ti, kteří si přejí žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Tim. 3:10–12) Ačkoli my dnes nejsme v přímém spojení s Pavlem, může i nám pomoci podrobná zpráva o jeho životní cestě, jak ji nacházíme v Bibli.

14. Proč musíme být připraveni snášet zlo?

¹⁴ Pavel se zmínil o pronásledování a utrpení a dal křesťanskému Božímu služebníkovi radu, aby byl ochoten snášet zlo. (2. Tim. 4:5) Často je nutné projít nějakým druhem pronásledování, máme-li dovršit svou službu. Je výsadou zachovat ve zkoušce ryzost a obšťastnit Jehovovo srdce. (Přísl. 27:11) Může to být dobrým svědectvím k Jehovově chvále!

Dílo evangelisty

15. Proč se musíme podílet na oznamování evangelia, máme-li plně dovršit svou službu?

¹⁵ Oznamování evangelia zabírá věrnému křesťanskému služebníkovi značnou část času. Ježíš řekl: „Také musí být ve všech národech nejprve kázáno dobré poselství.“ (Mar. 13:10) Jasně ukázal, že konec přijde teprve tehdy, až bude dobré poselství kázáno v dostatečné míře. Pavel měl přednost sdělit dobré poselství mnoha věřícím v římské říši. Tak se vytvářely nové sbory a byli jmenováni dozorci. Ti se opět účastnili se svými křesťanskými bratry a sestrami evangelizačního díla a kazatelské dílo se tak šířilo na všechny strany. Většina tohoto díla se koná, jak to popsal Pavel, ‚učením veřejně a dům od domu‘. (Sk. 20:20) V tehdejší době to mělo dobré výsledky, a vynikající výsledky jsou i dnes, kdy se křesťanské kazatelské dílo vykonává po celém světě. — Jan 14:12.

16. Které důkazy ukazují, že se mnozí lidé řídí Pavlovou radou ve 2. Timoteovi 4:5?

¹⁶ Mnozí využívají s vírou každé příležitosti, aby mohli rozšířit svou činnost v evangelizačním díle. Tisíce osob vstoupilo do misionářské služby a statisíce se účastní různých forem průkopnické služby. Ve 205 zemích slouží nyní jako zvěstovatelé evangelia přes 2 650 000 osob ve více než 46 000 sborech, a počet stále vzrůstá. Tyto podivuhodné výsledky dokazují, že si Jehovovi oddaní služebníci berou k srdci úkol, který jim Bůh ukládá, a ‚dovršují‘ svou službu.

Dovršit dílo

17. Co dnes Jehova očekává od svých služebníků, pokud jde o dílo, které jim určil?

¹⁷ Jehova pověřil své pomazané službou, a „velký zástup“ pracuje po jejich boku. V deváté kapitole Ezekielově je toto dílo prorocky znázorněno tak, že lidé, kteří vzdychají a naříkají, jsou označováni na čelech. Z tohoto proroctví víme, že přijde doba, kdy muž s kalamářem zapisovatele řekne: „Učinil jsem tak, jak jsi mi přikázal.“ Jehova má radost ze svých služebníků, když jednají, jak jim on přikazuje. — Ez 9:4, 11; 1. Mojž. 6:22; 1. Kor. 4:2.

18, 19. Jaké máš dnes možnosti uplatnit Pavlovu výzvu z 2. Timoteovi 4:1–5?

¹⁸ Pozorujeme, jak se světové poměry vyvíjejí podle proroctví, jež se vztahuje na tyto poslední dny, a proto můžeme jedině pociťovat, jak naléhavé je kazatelské dílo, které nám bylo přiděleno. Jde o životy. Probíhá shromažďování a Jehova je svým časem urychluje. (Iz. 60:22) Ať tedy máš jako oddaný služebník Jehovův jakoukoli odpovědnost, pracuj na tom, aby ses mu plně líbil. (Kol. 1:10; 3:23, 24) Měj na mysli práci, která ti byla uložena, a snaž se ji plně dovršit. Máš-li nějaké úkoly ve spojitosti se sálem království, dělej svou práci důkladně. Je-li ti uložena nějaká činnost ve spojení se skupinou sborového studia knihy, úzce s ní spolupracuj a vzájemně se vybízejte a povzbuzujte. Jsi-li průkopníkem nebo misionářem, pak se rozhodně pilně snaž dosáhnout svých služebních cílů. — Řím. 12:6–9.

¹⁹ Můžeš si také položit otázku: „Mohu dělat víc, abych pomáhal jiným křesťanům, především novým ve sboru, a abych je budoval?“ Patří-li k té službě činnost staršího ve sboru, pak se obeznam se „stádem“, a dobře pečuj o všechny, kteří jsou s ním spojeni. Dávej pozor, aby nebyl nikdo nečinný nebo neplodný, pokud jde o přesné poznání našeho Pána Ježíše Krista. (2. Petra 1:5–8) Především se celým srdcem věnuj tomu, co vykonáváš v evangelizačním díle, abys ‚plně dovršil svou službu‘.

Vzpomínáš si?

◆ V jaké situaci psal Pavel druhý dopis Timoteovi?

◆ Proč je tak nutné kázat slovo?

◆ Proč jsou důležité vybídky?

◆ Jak bychom měli jednat s falešnými učiteli?

◆ Proč je dnes tak důležité oznamovat evangelium?

Zprávy a jejich hlubší význam

„Co se děje v naší společnosti?“

Velmi často dnes dochází k násilným činům v době a na místech, kde by se to nejméně očekávalo. Například v jednom předměstí Sydney byl jednou nenadále porušen klid nedělního odpoledne, když došlo ke srážce členů soupeřících motoristických band, kteří se do sebe pustili za použití brokovnic, ručnic, nožů, obušků, šroubováků a řetězů. Boj skončil asi za patnáct minut, šest členů dvou motoristických band bylo mrtvých, a také jedna čtrnáctiletá dívka, která jen šla kolem. Nejméně dvacet dalších bylo zraněno, někteří z nich těžce.

Mnozí lidé v Austrálii a jinde na světě si kladou otázku, která byla výstižně vyjádřena v listu „The Australian“ ze 3. září 1984: „Co se děje v naší společnosti?“ Lidé, kteří jsou „vyučováni Jehovou“, znají odpověď. (Jan 6:45) Události, k nimž došlo nedávno v Austrálii, jsou jen dalším článkem dlouhého řetězu stále pokračujících násilných skutků, k nimž dochází na celém světě od roku 1914. Žádné místo na světě není imunní vůči smrtelnému doteku násilí. Bible zdůrazňuje, že takové věci jsou důkazem „posledních dnů“, v nichž žije lidstvo. Přesně podle proroctví Božího slova jsme nyní svědky toho, že ‚vzrůstá bezzákonnost‘ ve společnosti, jež je zamořena lidmi, kteří jsou „bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru“. — Mat. 24:12; 2. Tim. 3:1–3.