Marek — pisatel evangelia činu

MÁŠ stále naspěch? Máš málo času na čtení? A přece bys rád v krátkém čase poznal hlavní události Kristova života a hlavní rysy jeho učení, a nechceš se přitom zatěžovat teologií nebo filozofií? Jinými slovy, chtěl bys v kostce poznat křesťanské učení? Pak si vezmi Bibli a přečti si knihu Markovu. Říkáme „knihu“, ačkoli zabírá v obvyklé Bibli jen asi 25 stránek. A proč poukazujeme právě na zprávu Markovu, a ne na evangelium Matoušovo, Lukášovo nebo Janovo? Protože Markovo evangelium („dobré poselství“) je nejkratší a nejživější ze čtyř evangelií, jež popisují život Ježíše Krista.

Duch Markova evangelia je patrný již v první kapitole, kde Marek používá jedenáctkrát řeckého slova euthús, „ihned“ nebo „okamžitě“. Celkem používá ve svém záznamu tohoto slova dvaačtyřicetkrát. V záznamu o Kristově činnosti se tak soustavně promítá bezprostřednost a naléhavost.

Na začátku první kapitoly Markovy zprávy je Ježíš pokřtěn v řece Jordánu svým bratrancem Janem. Verše 16 až 21 pojednávají o tom, jak si Ježíš vybral čtyři učedníky, kteří jej doprovázejí při první kazatelské cestě po Galileji. O prvních dvou, Šimonovi a Ondřejovi, kteří byli rybáři, čteme: „Ihned [euthús] opustili své sítě a následovali ho.“ Potom Ježíš vybral Jakuba a Jana, kteří se svým otcem spravovali sítě, a „bez meškání [euthús] je zavolal“. — Mar. 1:10–43.

Markův vysloveně živý sloh je dále patrný ve zprávách v kapitole deváté a desáté, kde líčí, jak zástup ‚běžel‘ k Ježíši a potom jak se „k nim sbíhá“. Zvídavý mladý bohatý předák „přiběhl“ a „padl. . . na kolena“ před Kristem. Ze všech pisatelů synoptických evangelií (Matouš, Marek a Lukáš) se pouze Marek v těchto případech zmiňuje o tom, že někdo běžel.a — Mar. 9:15, 25; 10:17; srovnej Mat. 19:16 a Luk. 18:18.

KDO BYL MAREK?

Nyní se možná zeptáš: Kdo byl Marek? Byl očitým svědkem událostí, o nichž píše? Nebo měl nějaké jiné zdroje informací?

Marie, Markova matka, byla zřejmě věřící a dovolovala, aby se u ní doma konala křesťanská shromáždění. Ze Skutků apoštolů také víme, že Marek byl v misionářské službě druhem svého bratrance Barnabáše a apoštola Pavla. Nebyl apoštolem ani očitým svědkem mnohých z událostí, o nichž vypráví. Byl možná učedníkem v době, kdy byl Ježíš zatčen. Někteří znalci říkají, že on byl ten „mladík“, který při této příležitosti „utekl nahý“. — Sk. 12:6–17, 25; 15:36–41; Mar. 14:51, 52.

„Jan, který měl přezdívku Marek,“ je v biblické zprávě poprvé uveden ve spojitosti se zprávou o zázračném vysvobození apoštola Petra z vězení v roce 44 n. l. Petr sám přišel v noci k Markovi domů, aby pověděl křesťanům, kteří tam byli shromážděni, o svém osvobození. (Sk. 12:12, 18) Marek tehdy sotva tušil, jak jej tento návštěvník ovlivní v pozdějších letech. Jak to? Později se totiž stal důvěrným druhem Petrovým. Ten jej ve svém prvním inspirovaném dopise dokonce nazývá „můj syn Marek“. (1. Petra 5:13) Ačkoli Marek měl přístup k jiným zdrojům, jeho evangelium velkou měrou zrcadlí důvěrnou Petrovu znalost Ježíšova života a kazatelské služby. Jaké pro to máme důkazy? Znázorní to jednoduchý příklad.

Nějaký čas po slavnosti pasach roku 31 n. l. byl Ježíš v doprovodu svých dvanácti apoštolů na své druhé kazatelské cestě po Galileji. Rozhodl se přeplout Galilejské moře na člunu. Je zajímavé porovnat zprávu Matoušovu a Markovu. Matouš píše:

„A hle, moře se velmi rozburácelo, takže vlny zakrývaly člun; ale on [Ježíš] spal.“ — Mat. 8:24.

Tato zpráva sice poskytuje určitou představu o bouři, ale nijak zvlášť nezdůrazňuje činnost ani nepůsobí na city. Jak popisuje tutéž událost Marek?

„Vypukla prudká větrná bouře a vlny narážely na člun, takže se člun téměř potápěl. Ale on [Ježíš] byl na zádi a spal na polštáři.“ — Mar. 4:37, 38.

Marek tam tehdy nebyl. Jak mohl poskytnout takový názorný popis? Zřejmě o tom dostal informaci od rybáře Petra. Povšiml sis živého popisu bouře a jak bouře působila na člun? A co podrobnost „na zádi“? Matouš, který nebyl rybářem, ale výběrčím daní, ji do své zprávy nezahrnul, ačkoli byl na člunu. Petr musel mít dobrý postřeh a dobrou paměť, že si vzpomněl na to, jak Ježíš „spal na polštáři“. — Viz též Lukáše 8:23.

Je snadné pochopit, proč někteří znalci Bible říkají, že Marek působil jako Petrův tlumočník. Znamená to však, že Markovo evangelium by se vlastně mělo jmenovat evangelium Petrovo? To rozhodně ne. Zpráva sice na mnoha místech dokazuje Petrovu všímavost a smysl pro podrobnosti, ale živý, svižný, lidový sloh, který poskytuje představu o činnosti, jež byla téměř bez oddechu, patří zcela jednoznačně Markovi.

Dále je nutné vzít v úvahu důležitou skutečnost, že „celé Písmo je inspirováno Bohem“ a že „žádné proroctví Písma nepramení z nějakého soukromého výkladu. . . , ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem“. Tak vznikla šťastná kombinace Petrova vnímavého vyprávění a Markova stručného, živého slohu. Marek byl skutečně jedním z těch, kteří byli vedeni či „unášeni“ Božím svatým duchem neboli činnou silou. — 2. Tim. 3:16; 2. Petra 1:20, 21.

PRO KOHO MAREK PSAL?

Je zřejmé, že každý pisatel evangelia měl na mysli jiný druh čtenářů. Matouš psal hlavně pro Židy, což je patrné z jeho mnoha odkazů na Hebrejská písma a z jeho zájmu o Ježíšův rodokmen, jímž dokazuje Ježíšův zákonný původ od Abraháma. Lukáš píše pro „nejznamenitějšího Teofila“ a pro lidi ze všech národů a uvádí rodokmen, který sahá až k Adamovi. (Luk. 1:1–4; 2:14; 3:23–38) Tak má každý jiný sloh, zdůrazňuje jiné body a soustřeďuje pozornost na jiné věci. Pro koho hlavně psal Marek?

S největší pravděpodobností psal z Říma a měl na mysli římské věřící. Jeho prostá, lidová řečtina je kořeněna latinskými výrazy, které přepsal do řečtiny, což by bylo velmi přirozené pro řecky mluvícího člověka, který žije v Římě. Při osmnácti příležitostech používá nejméně devíti latinských slov, například speculator (řecky spekóulatora, „tělesný strážce“). Praetorium (řecky praitórion, „místodržitelův palác“) a centurio (řecky kenturíon, „důstojník“ nebo „setník“). — Mar. 6:27; 15:16, 39.

Další důkaz, že Marek psal hlavně pro pohany, je v tom, že nic neříká o Ježíšově narození a o jeho rodu. Ano, začíná bezprostředně o činnosti Jana Křtitele a o tom, jak Jan oznamoval Mesiáše. Všechno ostatní o začátku Ježíšova života rozhodně nebylo potřebné, protože o tom bylo již dostatečně pojednáno v dřívějších evangeliích Matouše a Lukáše. Proč opakovat jejich svědectví k užitku lidí, kteří nebyli Židé? Toto stanovisko také odporuje názoru mnoha dnešních znalců Bible, kteří tvrdí, že Marek byl prvním pisatelem evangelií, ačkoli většina nejstarších autorit se shoduje na tom, že Matouš psal své evangelium jako první.

O KRISTU JAKO OSOBĚ

Jaký obraz nám poskytuje Marek o Kristu? Pokusíme se zůstat na stopě tomu rychle se pohybujícímu muži, který činí zázraky a který po několika verších jakoby již byl zase někde jinde. Sledujeme jej, když nejméně na deseti různých místech v Galileji a v Judeji působí devatenáct zázraků.b A přece můžeme současně vidět Ježíše jako soucitného. Toto evangelium staví do popředí podrobnosti víc než kterékoli jiné, a jasně ukazuje, co Ježíš cítil a jak reagoval. Čteme například:

„Lidé k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotýkal, ale učedníci je napomínali. Ježíš se rozhořčil, když to uviděl, a řekl jim: ‚Nechte ke mně přijít malé děti.‘. . . Bral děti do náruče, žehnal jim.“ — Mar. 10:13–16.

Můžeš si v duchu představit tuto scénu? Jak často jsme sami řekli nebo slyšeli výraz „děti by člověk měl vidět, ale ne slyšet“! Učedníci zde projevili stejný postoj. Jak reagoval Pán? ‚Rozhořčil se.‘ Petr, očitý svědek, si zřejmě vzpomněl na Ježíšovu spravedlivou, citovou reakci. Potom Ježíš řekl: „Nechte ke mně přijít malé děti. Nezabraňujte jim.“ Zde Marek dodává své zprávě velmi lidský rys, který u Matouše a Lukáše na tomto místě chybí. Jako kdyby pomocí speciálního objektivu nejprve zhotovil celkový snímek a pak se zaměřil na podrobnost v obraze, když píše: „Bral děti do náruče.“ Zde je současně činnost i soucit. Opravdu vidíme Ježíše lidským a humánním pohledem Petrovým. Můžeme být šťastni, že svatý duch přiměl Marka, aby připojil tento maličký tah štětcem a tak dodal obrazu barvu a vřelost.

Začínáš-li se teprve zabývat Biblí nebo křesťanstvím, chtěl bys možná začít tímto jasným, výrazným „dobrým poselstvím“ o Ježíši Kristu, muži činu. Uzavři se na hodinu nebo na dvě před světem a rozptýlením, jež je v něm, a zaber se do Markova napínavého vyprávění, do zprávy o „začátku dobrého poselství o Ježíši Kristu“. (Mar. 1:1) A proč to neudělat „okamžitě“, „ihned“?

[Poznámky pod čarou]