Otázky čtenářů

■ Ve Filipanům 2:9 říká Pavel o Ježíši: „Bůh. . . [mu] laskavě dal jméno, které je nad každým jiným jménem.“ V jakém smyslu bylo Ježíši dáno „jméno, které je nad každým jiným jménem“?

V tom smyslu, že mu Jehova svěřil postavení neboli autoritu vyšší, než jaká kdy byla dána nějakému jinému tvorovi. Někteří si snad myslí, že jedině všemohoucí Bůh sám může mít „jméno, které je nad každým jiným jménem“. Proto snad vyvozují, že tento text dokazuje, že Ježíš je roven Jehovovi Bohu, nebo že je to dokonce táž osoba. Bližší zkoumání tohoto textu však nepodporuje tuto myšlenku.

Kontext Filipanům 2:9 ukazuje, že Ježíš dostal toto „jméno“ po své smrti a vzkříšení. Předtím tedy neměl „jméno, které je nad každým jiným jménem“. Bylo mu dáno, a to naznačuje změnu v jeho postavení. Mohlo by snad být nějakým způsobem někdy změněno Jehovovo postavení? Ne. Byl vždy nejvyšší. Ježíš dostal vyšší jméno, což dokazuje, že není totožný s Jehovou a že mu ani není roven.

Povšimni si také, že toto jméno ‚laskavě dal‘ Ježíši Jehova. Jestliže se Bůh může rozhodnout, že dá svému Synu, Ježíši, takové jméno, pak musí být Otec větší, a Ježíš musí být podřízený. (1. Kor. 11:3) A tak veškerá čest vzdávaná Ježíšovi pro jeho velkou přednost je „ke slávě Boha, Otce“. — Fil. 2:11.

Ježíš tedy dostal jméno, které je vyšší než jakékoli jméno dané kdy nějakým jiným Božím tvorům. Ale to, že dostal toto jméno, jej přirozeně neučinilo rovným Bohu. Srovnej s 1. Korinťanům 15:27, kde je řečeno, že Bůh podřídil všechny věci pod Ježíšovy nohy, ale sám nebyl Ježíšovi podřízen.

Jaké to bylo vznešené jméno, které mu bylo dáno? Prorok Izaiáš nám pomáhá získat odpověď. Říká o Ježíšovi: „Na jeho rameni spočine knížecí panství. A bude nazván jménem Podivuhodný rádce, Mocný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“ (Iz. 9:6, 7) Tento text ukazuje, že „jméno“ znázorňuje velkou moc, vysoké postavení nebo autoritu — ve všech ohledech, o nichž Izaiáš mluví — a že bylo dáno Ježíšovi, aby mohl plnit Jehovovu vůli.

Ježíš ukázal, jak rozsáhlá je jeho výkonná moc, když řekl svým učedníkům: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi.“ (Mat. 28:18) Ježíšovi bylo svěřeno vysoké postavení, a v tom tkví jediná naděje lidstva ohledně budoucnosti. Proto na něj platí Izaiášovo proroctví: „Národy budou vskutku doufat v jeho jméno.“ — Mat. 12:21.

Apoštol Pavel řekl, že se má ‚v Ježíšově jménu sklánět každé koleno‘. (Fil. 2:10) To není jen nějaký symbol. Ježíš varoval, že mnozí budou tvrdit, že konají mocné skutky v jeho „jménu“, ale že on je neuzná. (Mat. 7:21–23) Opravdu ‚sklánět koleno‘ v Ježíšově jménu znamená uznávat jeho postavení a plně se podřizovat jeho autoritě. Dnes to znamená podřizovat se jemu jako králi, podílet se na díle oznamování dobrého poselství o království a zůstávat neutrální v záležitostech pozemských království. — Mat. 24:14.

To vyvolává odpor světských králů. Ježíš varoval: „Budete předmětem nenávisti všech národů pro mé jméno.“ (Mat. 24:9) Ale pro ty, kteří takto ‚sklánějí koleno‘, má Ježíšovo jméno skutečnou moc.

Apoštol Petr prohlásil: „V žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, kterým máme být zachráněni.“ (Sk. 4:12) Předtím Petr řekl chromému muži: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, choď!“ A muž chodil. (Sk. 3:6) Ježíš řekl svým následovníkům, že se mají modlit ‚v jeho jménu‘. (Jan 14:14) Užíváme-li ve svých modlitbách Ježíšova jména, neříkáme jen nějakou formuli. Naopak, prosíme, aby byla v náš prospěch použita velká moc a autorita Ježíše Krista.

Prokazujeme-li náležitou čest a úctu Ježíšovu „jménu“ — jeho vysokému postavení neboli autoritě — ocitáme se mezi těmi, o nichž je řečeno: „Aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce.“ — Fil. 2:11.