Biblická pravda ukazuje cestu k bezpečí

Zpráva z Dominikánské republiky

ASI 960 kilometrů na východ od Floridy leží mezi ostrovy Kubou a Portorikem karibský ostrov Hispaniola. Východní dvě třetiny ostrova zaujímá Dominikánská republika. Je to země s dostatkem vody, a to prospívá zemědělství. Pěstuje se tu cukrová třtina, káva a kakao, a také ovoce jako papayas, banány, mango a ananasy.

Lidé Dominikánské republiky jsou přátelští a rádi se pouštějí do živých rozhovorů. Gestikulují rukama, obličejem, ba celým tělem. Mnozí Dominikánci jsou protestanté, ale většinou jsou římští katolíci, jako byli evropští osadníci, kteří během 15. století přišli na Hispaniolu ze Španělska.

Jak asi budou srdeční a pokorní lidé z této karibské země reagovat na biblickou pravdu? 1. dubna 1945 to začali zjišťovat misionáři z Biblické školy galád Společnosti Strážná věž. Nastěhovali se do hotelu v centru Santo Dominga a ještě téhož dne se vydali hledat lékaře, který projevil zájem o biblické studium a jehož adresu dostali ještě v New Yorku. Lékaře našli, a ten začal studovat Písmo. K těmto rozhovorům se připojil jeho soused. Výsledkem studia bylo, že se Juan Pedro Green a Moisés Rollins stali prvními dominikánskými svědky Jehovovými.

Sdílení biblické pravdy s Dominikánci se neomezilo na Santo Domingo, ale brzy se rozšířilo na vnitrozemí. Misionáři se propracovali na sever do Santiaga, druhého největšího města v republice. Pak postupovali dál na sever do Puerto Plata, města na mořském pobřeží. Mnoho lidí se v těchto místech zaradovalo, když naslouchalo biblickým pravdám, které nikdy neslyšeli v kostele.

Nedlouho po tom, kdy začala jejich kazatelská činnost, navštívili svědky Jehovovy v Dominikánské republice N. H. Knorr a F. W. Franz, tehdejší prezident a viceprezident Společnosti Strážná věž. Po této návštěvě byli do země vysláni další misionáři. Posléze byly v Santiagu, Puerto Platě, San Francisku de Macorís, La Romaně a San Pedru de Macorís zřízeny misionářské domovy.

Na konci roku 1946 bylo již v republice 28 svědků. Protože většina místních obyvatel neznala ani nejzákladnější biblické nauky, znělo jim poselství oznamované touto malou skupinou nezvykle. Počet svědků zprvu rostl jen zvolna. Krátce po započetí díla narazila jejich práce dokonce na vážný odpor. Ale ‚v dobách tísně se jim stal Jehova bezpečnou výšinou‘, právě tak, jak to řekl žalmista David. — Žalm 9:9; 9:10, „KB“.

Následovníci Ježíše Krista zaujímali neutrální postoj k politickým záležitostem a bojům. Proto očekávají, že se na některých místech střetnou s pronásledováním. (Jan 15:18–20) Odpor proti svědkům Jehovovým v Dominikánské republice začal v roce 1948. Tehdy vládl v zemi diktátor Rafael Trujillo. Během roku 1948 význačný člen Trujillova Partido Dominicano (Dominikánské strany) přijal biblické poselství hlásané svědky Jehovovými a učinil důležité změny ve svém životě. Ve svém rodném městě San Cristobalu začal odvážně hlásat biblické poselství jiným. Vládní úředníky mrzela znamenitá reakce lidí na toto poselství. Jeden katolický kněz a místní dopisovatelé pozvedli hlasy na odpor proti činnosti svědků Jehovových. V červnu 1950 byli svědkové oficiálně zakázáni. Zákaz byl zrušen v roce 1956, ale o rok později byl obnoven. Zrušen byl až v roce 1960.

SLUŽBA POD ZÁKAZEM

Přestali svědkové po zákazu činnosti hlásat biblickou pravdu? Naopak, tato činnost vzkvétala. Jak již bylo poznamenáno, v roce 1946 bylo v Dominikánské republice 28 svědků. Když byl v roce 1960 zákaz zrušen, počet vzrostl na 460.

Roky 1961 a 1962 byly obdobím reorganizace. Společnost Strážná věž zařídila, aby cestující zástupci navštívili a posilnili sbory. V roce 1961 bylo do dosud nedotčených oblastí vysláno 17 kazatelů plným časem. Toto úsilí přineslo plody a v roce 1963 již více než 1 000 Dominikánců projevovalo aktivní ocenění žalmistových slov: „Ty sám, Jehovo, působíš, abych bydlel v bezpečí.“ — Žalm 4:8; 4:9, „KB“.

VÝPRAVY NA VENKOV

V roce 1973 již probíhala biblická vzdělávací činnost ve všech větších i menších městech této země. V prosinci toho roku učinila Společnost opatření, aby se pečovalo i o duchovní potřeby lidí žijících v odlehlých zemědělských oblastech. Sbory dostaly dopisy, které vyzývaly dobrovolníky, aby šli na dva měsíce kázat do takových zemědělských oblastí. Devatenáct „pravidelných průkopníků“ (kazatelů plným časem) se ujalo této zvláštní služby. Od prosince 1973 do ledna 1977 bylo organizováno šest skupin a vysláno na místa, kde dříve svědkové Jehovovi nekázali, nebo tam vyvíjeli jen malou činnost. Jak si počínali tito dobrovolníci? Jeden z nich vypráví:

„Nejprve jsme se nastěhovali do středu oblasti, kde jsme měli kázat. Najali jsme si starou ‚kuchyni‘ (malou doškovou chatrč postavenou vně domu). Tam jsme se usídlili s postelí, stolním vařičem, tlakovým hrncem a podobným náčiním. Denně jsme časně vstávali, pořádně se nasnídali a vybavili se hojně literaturou, která vysvětluje základní biblické nauky. Ta nám však nadlouho nevystačila. Lidé s potěšením naslouchali Božímu slovu. Jak jsme kázali, krabice s publikacemi byly stále lehčí.

Po dni, kdy jsme oznamovali biblické poselství a nechávali lidem literaturu, jsme strávili další den dodatečnými návštěvami u těch, kdo projevili zájem. Protože venkované měli málo peněz, vyměňovali jsme biblické publikace za kuřata, vajíčka a ovoce. Díky Jehovovi jsme nikdy nehladověli.“

Reakce obyvatel těchto odlehlých oblastí byla pozoruhodná. Mnozí slyšeli poprvé v životě čtení z Bible. Dříve náboženští vůdcové říkali některým lidem, že Jehova je ďábel. Jak teď tito lidé žasli, když jim byly z Bible přečteny texty jako: „Ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí.“ „Jah Jehova je má síla a moc a stal se mou záchranou.“ (Žalm 83:18; 83:19, „KB“; Iz. 12:2) Místy byl zájem tak velký, že byla organizována veřejná shromáždění. Jedné z těchto schůzek se zúčastnilo 68 osob. Tak toužili poučit se z Božího slova, že nabídli, že najmou dům a „zřídí kostel“. Opravdu dychtili po duchovním bezpečí. „Někteří při našem odchodu plakali,“ vypráví jeden průkopník. Plánuje se zde další kazatelská činnost.

Při jedné příležitosti řekl Ježíš svým posluchačům: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (Mat. 11:28) Mnozí lidé v Dominikánské republice nalézají občerstvení a s ním duchovní bezpečí, když svědkové Jehovovi pokračují v kázání „dobrého poselství“ v této zemi. — Mat. 24:14.