18. a) Co musí nyní udělat každý, kdo doufá v přežití? b) Kdo podle Bible přežije „velké soužení“ a jakou mají před sebou vyhlídku?

¹⁸ Každý, kdo doufá, že se ‚ukryje v den Jehovova hněvu‘, musí ‚hledat spravedlnost, hledat mírnost‘ a ‚činit Jehovova vlastní soudní rozhodnutí‘, místo aby je kritizoval. (Sof. 2:2, 3) Každý, kdo doufá, že bude Jehovovým ustanoveným soudcem uznán za „ovci“, aby byl ušetřen ve „velkém soužení“, musí prokázat, že je „spravedlivý“, a činně podporovat Kristovy pomazané bratry, kteří tvoří třídu „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 25:33, 40, 46; 24:45–47) Jediní, kterým Bible předkládá naději na přežití „velkého soužení“, jsou Kristovi „bratři“ neboli „vyvolení“ a „velký zástup“ „ovcí“, který ‚prokazuje Bohu svatou službu‘ bez ustání a stále říká tak, aby to všichni slyšeli: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ Jako pokřtění učedníci vybraní z „lidí všech národů“ jsou členové tohoto „velkého zástupu“ paseni Beránkem, Kristem Ježíšem, který je vede k „pramenům vod života“, jež nikdy nevyschnou. „A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — Mat. 24:21, 22; 25:34; 28:19, 20; Zjev. 7:9–17.

‚Šťastní jste, když vás lidé pronásledují‘

„Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují a lživě pro ti vám mluví všechno zlé pro mne. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ — MATOUŠ 5:11, 12.

1–4. Která zkušenost může vyvolat v naší mysli otázky o tom, zda je možné radovat se v pronásledování?

MŮŽEŠ být opravdu šťastný, když o tobě lidé mluví lži a snaží se všemi způsoby ti ubližovat? Zamysli se nad tím, co postihlo jednu mladou ženu ve Finsku, která před několika lety začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Brzy se začala radovat z toho dobrého, co se dověděla o Jehovově předsevzetí s lidstvem, a začala být hluboce vděčná za jeho dobrotu a lásku.

² Potom však její manžel začal projevovat odpor a nechtěl, aby studovala Bibli. Když odmítla přestat studovat, začal se k ní chovat násilně. Nakonec se obrátil k soudu a žádal povolení k rozluce. Mladá žena byla brzy vyhnána z domova a přinucena opustit své tři malé děti, z nichž jednomu bylo jen něco přes rok. Soud je svěřil do opatrování otci. Proč? Zanedbávala snad své povinnosti k nim? Ne, protože studiem Bible učila se, jak být lepší manželkou a matkou.

³ Za několik týdnů ji manžel násilím vzal z jejího pracoviště do zdravotního střediska, aby byla zbavena svéprávnosti a aby se dostala do ústavu pro choromyslné. Vyšetřující lékař zpočátku nechtěl vydat takový příkaz, ale později, když na něj manžel naléhal, skutečně přikázal, aby byla poslána do ústavu pro choromyslné. Mladá žena, která byla nyní pokřtěna a byla jedním ze svědků Jehovových, však tehdy již odešla do jiného města, kde navštívila jiného lékaře. Ten ji vyšetřil a ochotně jí vydal potvrzení o tom, že je duševně zdravá.

⁴ Tím však nebyl zrušen příkaz prvního lékaře. Proto se musela několik týdnů ukrývat, dokud tento příkaz neztratil platnost. Potom již lékař odmítl vydat nový příkaz. Sestra se tedy mohla vrátit do města, kde byl její domov. Časem manžel dosáhl rozvodu na základě příkazu k rozluce a soud dal děti do opatrování otci.

5, 6. a) Byla by tato nebo podobná zkušenost důvodem k radosti? Proč? (Mar. 10:29, 30) b) Jak je ukázáno ve výše uvedených textech, proč se mohl Job radovat po svém pronásledování?

⁵ Považoval bys takové zážitky za důvod k radosti? Jistě žádná manželka nebo matka by nebyla šťastná, kdyby byla nucena opustit svůj domov a kdyby jí byly odňaty její malé děti. Ani by se neradovala, kdyby se její milovaní snažili dát ji dopravit do ústavu pro choromyslné pouze proto, že chtěla studovat Bibli a uplatňovat její znamenité zásady. Ale povšimni si, co říká Ježíš o tom, proč bychom se měli za takových okolností radovat: „Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ — Mat. 5:12.

⁶ Ano, jestliže důvod k pronásledování je skutečně, jak Ježíš řekl v předcházejícím verši, „pro mne“, můžeme se radovat z toho, že máme příležitost projevit ryzost Jehovovi a podílet se na ospravedlňování jeho jména, jak to činil Ježíš. Tak dokazujeme, že ďábel je lhář, když tvrdí, že je schopen odvrátit všechny lidi od Boha. Takový postoj na straně Jehovy Boha se Jehovovi líbí, a jak je ukázáno na případě Jobově, nezůstane bez odměny. — Job 1:9, 10; 42:10–16; 1. Petra 2:19, 20.

PRONÁSLEDOVÁNÍ JE NUTNÉ OČEKÁVAT

7. a) Proč mohou křesťané očekávat, že budou pronásledováni? b) Platí to pro všechny křesťany, nebo jen pro některé z nich?

⁷ Proč by však měl být člověk pronásledován jen proto, že chce

Zprávy a jejich hlubší význam

Přehlížejí Kristovo stanovisko

● „Boží království je politické.“ To řekl anglikánský biskup Steven Momba, když povzbuzoval křesťany, aby nezůstávali stranou od politiky. Africký biskup ve skutečnosti jen opakuje názor anglikánského předáka Roberta Runcieho, arcibiskupa canterburského, který nedávno řekl v newyorském episkopálním kostele sv. Filipa: „Církev neexistuje sama pro sebe, ale proto, aby budovala Boží království v obcích, do nichž je vysílána.“

Když kněží křesťanstva spojují Boží království s politikou, neříkají návštěvníkům kostelů, jaké je v té věci stanovisko Kristovo. Ježíš například zcela odmítl zabývat se politikou, přestože mu bylo více než jednou nabízeno království na zemi. (Mat. 4:8–11; Jan 6:15) Ježíš řekl, že jeho následovníci nejsou „částí světa, stejně jako já nejsem částí světa“. A když se ho dotazovali na jeho královskou autoritu, řekl Ježíš římskému místodržiteli Pilátu Pontskému: „Mé království. . . není odtud.“ — Jan 17:16; 18:36.

„Nebývalá situace“

● Časopis „Scientific American“ uveřejnil článek o nedávné studii Organizace spojených národů o jaderných zbraních. Z pověření generálního tajemníka OSN je prováděla mezinárodní skupina odborníků, která dospěla k „jednomyslné závěrečné zprávě“. Článek říká, že skupina OSN zjistila, že lidstvo je v „historicky nebývalé situaci“. Skupina OSN prohlašuje: „Ještě nikdy nebyly státy schopny zničit samotný základ trvalé existence jiných států či oblastí; ještě nikdy nebyla ničivá síla zbraní tak bezprostřední, úplná a všeobecná; ještě nikdy nehrozilo lidstvu jako dnes opravdové nebezpečí sebevyhlazení.“ — Leden 1981, s. 82, 84.

Toto zjištění dodává váhy biblickým náznakům, že „poslední dny“ lidstva nemohly nastat dříve než v naší generaci. (2. Tim. 3:1) Jelikož dnes je člověk schopen sebevyhlazení nebo, jak říká Bible ve Zjevení 11:18 („Ekumenický překlad“), schopen „zahubit zemi“, musíme žít v „posledních dnech“. Pro všemohoucího Boha tedy přišel „čas“, aby „zkazil ty, kteří kazí zemi“. — „Sýkora“.