Vytrvalost v modlitbě přináší odměnu

„Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách.“ — Skutky 1:14.

1. Co to znamená být v něčem vytrvalý?

„SETRVÁVAT“ nebo „vytrvávat“ v něčem znamená stále a soustavně jednat určitým způsobem, dokud nedosáhneme cíle. Tato slovesa obsahují i myšlenku, že je nutno překonávat těžkosti a odpor, než dosáhneme úspěchu.

2. Proč bylo vhodné, aby Ježíšovi učedníci „setrvávali v modlitbě“?

² Proto se ve Skutcích 1:14 výstižně říká o skupině Ježíšových pravých následovníků, že „všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách“. Věděli, že Ježíš vstal z mrtvých, a právě byli svědky toho, že vystoupil do nebe, ale ještě mnoha věcem nerozuměli. Ještě na ně nesestoupil slíbený svatý duch s mocí. (Sk. 1:8) Ještě plně nechápali, proč Bůh dovolil, aby jejich milovaný vůdce byl přibit na ten hrozný mučednický kůl. Muži, kteří za to měli odpovědnost, byli stále ještě u moci a nic nenasvědčovalo tomu, že by změnili postoj. Setrvávali ve svém houževnatém odporu. A tak Ježíšovi následovníci, kteří si byli vědomi toho, co potřebují, setrvávali v modlitbě k tomu, v něhož uvěřili.

3. a) Kdy byly jejich modlitby vyslyšeny? Oč potom začali mít prvořadý zájem? b) Jaké rozsáhlé svědectví bylo vydáno v těchto počátečních dnech?

³ Počínaje dnem letnic byly jejich modlitby ve víře vyslýchány jistě více, než očekávali. Začali chápat poslední slova, která jim Ježíš řekl, než vystoupil do nebe. Přestali se zajímat v prvé řadě o datum, jak to kdysi vyjádřili otázkou: „Pane, nyní obnovíš království izraelské?“, a místo toho byla jejich pozornost nyní soustředěna na pověření, že mají být „svědky [Ježíšovými] jak v Jeruzalémě, tak i v celé Judeji a v Samaří a do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:6–8) Jaké statečné a důkladné svědectví vydal Petr v ten den letnic, kdy také prohlásil: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme svědky této skutečnosti.“ — Sk. 2:32; viz též Sk. 2:40; 3:15; 4:33; 5:32.

4. Jak dnes Ježíšovi následovníci vidí, že je nutno setrvávat v modlitbě?

⁴ Podobně i dnes musí Ježíšovi praví následovníci setrvávat ve svých modlitbách k „tomu, který může podle své moci, jež v nás působí, učinit více než v nadbytku vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. (Ef. 3:20) Ačkoli jsou do značné míry poučeni o Jehovově předsevzetí a o tom, jak působí, je ještě mnoho věcí, o nichž neznají podrobnosti. Platí to jak vzhledem k přesnému časovému určení událostí, jež jsou ještě v budoucnosti, tak také vzhledem k tomu, jak se splní mnoho biblických textů, týkajících se úplného konce satanova systému věcí. Sem patří prorocké zmínky o Jehovově lidu, jako například u Izaiáše 26:20: „Jdi, můj lide, vstup do svých vnitřních místností. . . skryj se jen na okamžik, dokud nepřejde otevřené odsouzení.“

5. a) Které dvě životně důležité věci jsou vyžadovány od Jehovových svědků? b) K čemu vedlo ve světě poselství o Božím království? Jak to bylo předpověděno?

⁵ Jehovovi služebníci si uvědomují daleko důležitější věc, že totiž zatím musí konat velké dílo a že musí zachovat určitý postoj, jak je to patrné z jejich jména, jež jim dal Bůh, totiž svědkové Jehovovi. (Iz. 43:10–12) Toto dílo a jejich postoj vyžaduje stálost a vytrvalost. Poselství o Božím království mluví o tom, že budou odstraněny světské národy a království. (Jer. 25:15–30) Boží království „zničí a ukončí všechna tato království“. Dnešní vládci, kteří projevují ducha nacionalismu, neslyší toto poselství rádi. Jejich spojený odpor se projevuje stále zřetelněji. „Srotili se jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho pomazanému [na trůn dosazenému králi, Kristu Ježíši].“ — Žalm 2:2–6; Dan. 2:44.

6. a) Jaké vlastnosti jsou nutné? b) Jak bychom se měli dívat na každou situaci? Jak byla v tomto směru splněna naše potřeba?

⁶ Boží služebníci v dnešní době potřebují velkou odvahu, aby mohli stejně jako apoštolové v prvním století říci: „Musíme poslouchat Boha jako vládce spíše než lidi.“ (Sk. 5:29) Taková odvaha a statečnost nezávisí na našich vlastních zdrojích a na našem temperamentu, protože v tomto směru se málokdo z nás má čím pochlubit. K projevování těchto vlastností je nutné jasné porozumění a rozlišovací schopnost vzhledem k Božímu předsevzetí a ke spravedlivým měřítkům a zásadám, které určuje Boží slovo. Ještě nikdy nebylo v lidstvu tolik sobectví, násilí, zkaženosti a nečistoty všeho druhu. (2. Tim. 3:1–5) V těchto „posledních dnech“ je nutné zápolit s tlakem v mnoha různých ohledech. To znamená, že se musíme učit dívat se na každou situaci a na každý problém z Božího stanoviska. Jedině vzhlížíme-li k němu, můžeme získat pravé světlo prostřednictvím jeho Slova a za pomoci jeho ducha a organizace. (Žalm 36:9; 36:10, „KB“) Proto musíme být vytrvalí v modlitbě a budovat pravou a silnou víru, vítěznou víru. Jehova zná naše potřeby, a proto nám ve svém Slově laskavě dal včas mnoho povzbuzení, rad a varování vzhledem k těmto životně důležitým věcem. Na prvním místě je otázka, kdo se může modlit a za jakých podmínek, jsou-li jaké.

JEHOVA — ‚TEN, KTERÝ VYSLÝCHÁ MODLITBU‘

7. a) Kdo je ‚ten, který vyslýchá modlitbu‘? Proč David často v tomto směru něco potřeboval? b) Jakou znamenitou směrnici dostávají ti, kteří mají pocit, že nejsou hodni přiblížit se k Bohu? (Žalm 103:8–14)

⁷ Jehova inspiroval svého služebníka Davida, aby napsal: „Ty, který vyslýcháš modlitbu, právě k tobě budou přicházet lidé všeho těla.“ (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) David sám poznal, že je nutné vytrvávat v modlitbě, jak to vyjádřil v mnoha žalmech, které napsal. Někdy to bylo naléhavě nutné proto, že pociťoval ustavičný tlak ze strany svých nepřátel, jak to ukazuje Žalm 70:1–5 (70:2–6, „KB“). Někdy tato potřeba vznikla z jeho vlastní slabosti a chyb, z nichž některé byly velmi vážné. Kdybys někdy snad ty sám měl pocit, že nejsi hoden přiblížit se z takového důvodu k Bohu, a myslel bys, že tě nevyslyší, doporučujeme ti, aby sis znovu a znovu četl Žalm 51:1–12 (51:3–14, „KB“). Tato slova zapsaná ve verších 9–11 (11–13, „KB“) mohou tvořit dobrý základ pro tvou vlastní modlitbu.

„Skryj svou tvář před mými hříchy a vymaž i všechna má provinění. Stvoř mi i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového, pevného ducha. Neodvrhuj mne z místa před svou tváří a svého svatého ducha mi neodnímej.“

8. Pokud jde o přístup k Jehovovi, kdo ve skutečnosti činí volbu? Za jakých podmínek?

⁸ Znamená výrok o tom, že „lidé všeho těla“ budou přicházet k tomu, ‚který vyslýchá modlitbu‘, že každý to může činit, kdykoli chce? Ne. Ve skutečnosti je to opačně. V témže Žalmu je dále řečeno: „Šťastný je ten, kterého si vybereš [ty, Jehovo] a jemuž dáš, aby se přiblížil a přebýval v tvých nádvořích.“ (Žalm 65:4; 65:5, „KB“) Ačkoli pozvání je adresováno všem, musí být ti, kteří přistupují, naprosto upřímní. I když snad tvá víra není zpočátku silná, musí být opravdová. „Jehova je blízký všem, kteří jej vzývají. . . v opravdovosti.“ — Žalm 145:18.

9. Proč se musíme modlit k Jehovovi vždy v Ježíšově jménu?

⁹ Tvé modlitby k Jehovovi musí také být vždy pronášeny ve jménu Krista Ježíše, jenž je jediným sdělovacím prostředkem, který ustanovil Bůh. (Jan 14:13, 14) Vděčně uznáváme vykupující dílo, které vykonal Kristus ve prospěch celého lidstva, a uznáváme, že nyní slouží jako Boží velekněz, jehož prostřednictvím se můžeme „přibližovat. . . s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas“. — 1. Tim. 2:4–6; Žid. 2:9; 4:14–16.

10. Jak Žalm 15 poskytuje v tomto směru další užitečné vodítko?

¹⁰ Abys získal další poučení o tom, jaké osoby si Bůh vybírá, doporučujeme ti, aby sis v Žalmu 15 přečetl inspirovanou odpověď na otázku: „Ó Jehovo, kdo bude hostem ve tvém stanu? Kdo bude bydlet na tvé svaté hoře?“ Zásady, které jsou zde vytyčeny, musíme uznat jako spravedlivé a musíme o ně usilovat, i když se nám snad někdy v praxi nedaří je uplatňovat.

11. a) Pro koho bylo v první řadě napsáno Svaté písmo? b) Jaké povzbuzení můžeme najít v Šalomounově modlitbě v 1. Královské 8:41–43?

¹¹ Snad řekneš, a to právem, že Svaté písmo, včetně zde uvedených výroků, se soustřeďuje kolem Božího lidu a platí pro něj, obzvláště pro křesťanský sbor, který se skládá z duchovního izraele, „izraele Božího“. (Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11; Gal. 6:16) Když se srovnáváš s nimi, máš snad pocit, že k nim nepatříš nebo že jsi tak říkajíc cizinec kvůli tomu, jak jsi dříve žil a že ses vůbec nezajímal o náboženství. Dnes je v takové situaci mnoho lidí. Ale nevzdávej se hned. Pamatuj na to, že mezi prosbami, které předkládal Jehovovi Šalomoun při zasvěcení chrámu, pronášel modlitbu za ‚cizince, který není částí tvého izraelského lidu a který skutečně přichází z daleké země kvůli tvému jménu‘. Modlil se: „Kéž. . . ty sám. . . učiníš podle všeho, oč k tobě ten cizinec volá; aby všichni lidé na zemi poznali tvé jméno, aby se tě báli stejně jako tvůj izraelský lid.“ — 1. Král. 8:41–43.

12, 13. a) Co Izaiáš pod inspirací napsal o „cizincích“? b) Na koho a jak mohou být použity tyto výroky?

¹² Tito „cizinci“ získávají další pochopení a povzbuzení ze slov u Izaiáše 56:6, 7:

„A cizince, kteří se připojili k Jehovovi, aby mu sloužili a aby milovali Jehovovo jméno, aby se stali jeho služebníky, všechny, kteří zachovávají sabat, aby jej neznesvěcovali, a kteří se drží mé smlouvy, ty také přivedu ke své svaté hoře a způsobím, že se budou radovat uvnitř mého domu modlitby. Jejich celé zápaly a oběti budou přijatelné na mém oltáři. Neboť můj vlastní dům bude nazván i domem modlitby pro všechny národy.“

¹³ Jaký je to přitažlivý popis! Tito „cizinci“ nejsou pod žádným nátlakem, ale s radostí se sami připojují k Jehovovi z lásky k jeho jménu a ke všemu, co zastupuje. Po celý svůj život (ne pouze jeden den ze sedmi) „zachovávají sabat“, protože svůj život oddávají Jehovovi, a tak vcházejí do jeho odpočinku, jak to vysvětluje Pavel v Židům 4:1–10. Apoštol Pavel také ukazuje, co pro Bohu oddané křesťany prakticky znamenají „celé zápaly a oběti“. Píše:

„Skrze něj vždy obětujme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu. A kromě toho nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ — Žid. 13:15, 16.

14. Co byl v Izaiášově době „dům modlitby“? Co symbolizoval?

¹⁴ V Izaiášově době byl ovšem Jehovovým domem modlitby chrám, který vybudoval Šalomoun. Tento chrám byl symbolem Božího velkého chrámu duchovního. Bůh je osobně přítomen v nebeské Nejsvětější tohoto duchovního chrámu. Duchem zplození následovníci Ježíše Krista, kteří jsou ještě na zemi, jsou ve Svaté tohoto chrámu. Také je popsáno, že jsou na pozemském nádvoří, jež je vyhrazeno pro kněze v tomto duchovním chrámu.

15. a) Jak je ve Zjevení 7:9–17 popsán „velký zástup“? b) Jak to platí na dnešní svědky Jehovovy?

¹⁵. V plném souladu s předcházejícím popisem mluví Zjevení 7:1–8 o křesťanském sboru, který se skládá z duchovního izraele v celkovém počtu 144 000. Potom čteme o „velkém zástupu“, který se také těší Boží přízni; a na důkaz toho, že jsou mu oddáni, „prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“. (Zjev. 7:15) Toto nádherné vidění ukazuje mezinárodní „velký zástup“, který slouží Jehovovi v jeho chrámu, to znamená na pozemských nádvořích, jež jsou vyhrazena pro ty, kteří nejsou duchovními izraelity, jakoby na „nádvoří pohanů“. Převážná většina nynějších svědků Jehovových dnes ukazuje, že patří k „velkému zástupu“ a že má naději na věčný život v Božím království na rajské zemi. Ježíš o těchto lidech mluvil jako o svých „jiných ovcích, které nejsou z tohoto ovčince“. Jak dále ukázal, všechny jeho věrné ovce se dnes ‚stávají jedním stádem [pod] jedním pastýřem‘. — Luk. 12:32; Jan 10:16.a

16. Na jakou odměnu mají vyhlídku ti, kteří vážně hledají Jehovu?

¹⁶ Můžeš se připojit k této těsně spjaté skupině Jehovových pravých ctitelů. Zjistíš, že to pro tebe bude nanejvýše obšťastňující zážitek. Stane se ti to praktickou pomocí a velkým povzbuzením ve tvém úsilí vytrvávat v modlitbě v pravé víře. To přináší výsledky, protože Jehova „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Žid. 11:6) Tento námět o vytrvalosti v modlitbě ve spojení s vírou je velice zajímavě zdůrazněn v Lukášově evangeliu.

17. Jak je Jákobova zkušenost s andělem dobrým příkladem vytrvalosti?

¹⁷ Chtěli bychom ti na tomto místě připomenout mimořádný příklad vytrvalosti a bohatou odměnu, která následovala. Bylo to tehdy, když Jákob celou noc zápasil se zhmotněným andělem. I když anděl Jákobovi vymkl jamku kyčelního kloubu, Jákob jej nepustil, dokud, jak řekl: „Dokud mi dříve nepožehnáš“. Anděl potom řekl něco, co mělo mít trvalý význam: „Tvé jméno již nebude Jákob, nýbrž Izrael, protože jsi tak zápasil s Bohem a s lidmi, že jsi nakonec získal převahu.“ Nakonec také Jákobovi požehnal. Jákob jistě učinil daleko více, než že by jen soustavně a vytrvale šel určitou cestou. Doslova musel zápasit, a to i když byl ochromen, dokud nedosáhl toho, oč usiloval. Dostal podivuhodné požehnání, jak to řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář, a přece byla má duše osvobozena.“ Jaký je to znamenitý příklad vytrvalosti v modlitbě! — 1. Mojž. 32:24–30.

Modlitba v těchto „posledních dnech“

„A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste.“ — Lukáš 21:36.

1. a) Kde Lukáš se poprvé zmiňuje o modlitbě nebo „úpěnlivé prosbě“? b) Jak Ježíš odpověděl na žádost: „Pane nauč nás modlit se“?

ZMÍNKA o modlitbě je hned na začátku Lukášova evangelia v souvislosti s tím, že Zachariáš přinášel Bohu „úpěnlivou prosbu“ (kapitola 1, verš 13), ale v 11. kapitole Ježíš rozebírá tento námět obšírněji. Na začátku odpovídá na žádost jednoho ze svých učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan učil své učedníky.“ (Luk. 11:1) Ježíš odpověděl:

„Kdykoli se modlíte, říkejte: ‚Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Dej nám dnes náš chléb podle denní potřeby. A odpusť nám naše hříchy, neboť my též odpouštíme každému, kdo nám dluží, a neuváděj nás do pokušení.‘ “ — Luk. 11:2–4.

2. a) Jak je tím ctěno Boží jméno a v souladu s kterými biblickými texty? b) Jaká opačná situace je ve světě? Jak bude odstraněna?

² Povšimni si, že podobně jako v textech v 1. Královské 8:41–43 a u Izaiáše 56:6, 7, o nichž byla zmínka v předcházejícím článku, Ježíš klade na první místo jméno svého Otce. V dnešním světě rozhodně není posvěcováno Jehovovo jméno. Panuje duch nacionalismu, vlastní osoba a osobní požitky jsou stavěny na první místo. Lidé se spokojují se „způsobem zbožné oddanosti, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní“, a to spolu s jinými podobnými věcmi vede k potupování Božího jména; není mu proto prokazována čest nebo je úplně přehlíženo. (2. Tim. 3:5) Má-li být tato modlitba vyslyšena, musí tedy Bůh posvětit své vlastní jméno. (Ezech. 36:23) Tento hanebný stav věcí bude napraven, až Boží království v rukou Ježíše Krista podnikne kroky proti národům a jejich vládcům, jak je to živě popsáno ve 2. žalmu.

3. Jakou výstrahu a jaký slib dává v této souvislosti Petr?

³ To se stane v Jehovově dni, který je nyní tak blízko, jak to zřetelně ukazují splňující se biblická proroctví. Proto učiníme dobře, budeme-li jednat podle Petrova inspirovaného napomenutí a varování:

„Když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne, jímž se nebesa rozplynou v ohni a prvky se pro žhoucí horko roztaví! Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost. Milovaní, vzhledem k tomu, že očekáváte tyto věci, vynasnažte se, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ — 2. Petra 3:12–14.

4. Jak jsou v Pánově modlitbě těsně spojeny první dvě prosby? Jak nám to pomáhá, pokud jde o ostatní prosby?

⁴ Až se toto všechno splní, bude Boží jméno plně ospravedlněno a posvěceno. Proto jsou tyto dvě prosby u Lukáše 11:2 úzce spjaty a v Pánově modlitbě jsou na prvním místě. V naší době a v blízké budoucnosti to jsou skutečně velké události. Budeme-li je mít pevně v mysli, pomůže nám to k vyrovnanějšímu názoru na naše osobní každodenní potřeby a problémy, o nichž je v této modlitbě dále zmínka. Nebudeme soustřeďovat pozornost sami na sebe, což je tak snadné, ale místo toho si nejprve položíme otázku: Jaký postoj a způsob jednání z mé strany bude odpovídat Boží vůli, jak je vytyčena v jeho Slovu, a bude tudíž ke cti jeho jména?

SMĚLÁ NEÚSTUPNOST SE VYPLÁCÍ

5. a) Jaké všeobecné pravidlo ohledně popisovaných postav platí v Ježíšových podobenstvích? Uveď příklad. b) Jaké postavy pozorujeme u Lukáše 11:5–8? Jakou mají úlohu?

⁵ Lukáš sleduje výše uvedenou myšlenku, a proto dále vypráví Ježíšovo podobenství, jež obsahuje jeden neobvyklý charakteristický rys. Jestliže v nějakém podobenství je vylíčena jedna nebo více postav, pak obvykle každá z nich výrazně odpovídá té, kterou znázorňuje. Jestliže je například v podobenství o marnotratném synu u Lukáše 15:11–32 znázorňován nebeský Otec, pak můžeme bez obtíží pochopit, jak otec tohoto syna vhodně svými slovy a skutky znázorňuje nebeského Otce. To však není možno říci o následujícím Ježíšově podobenství:

„Kdo z vás bude mít přítele a o půlnoci k němu půjde a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě ke mně přišel jeden můj přítel, který je na cestě, a nemám, co bych mu předložil.‘ A ten uvnitř odpoví: ‚Přestaň mě obtěžovat. Dveře jsou již zamčené a mé malé děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dát.‘ Říkám vám: Když nevstane a nedá mu něco proto, že je jeho přítel, jistě vstane pro jeho smělou neústupnost a dá mu, co potřebuje.“ — Luk. 11:5–8.

6. Jak zde určitá postava vyvstává jako protiklad k Jehovovi? Co tím Ježíš zdůraznil?

⁶ Zde vidíme, že ten, který mohl splnit potřeby muže, který úpěnlivě prosil, nejdříve rozhodně odmítl cokoli udělat a řekl: „Přestaň mě obtěžovat.“ Byl naprosto neochotný. Nedal najevo, že je jako nebeský Otec, ale jednal právě opačně. Právě tím se vyvrcholení podobenství stalo daleko silnějším. Kdyby tento muž, jehož rodina s ním již byla na lůžku, byl ochoten vstát a dát to, co bylo zapotřebí, pak by nebylo nutné, aby ten, kdo úpěnlivě prosil, projevoval „smělou neústupnost“. Právě to Ježíš zdůrazňoval.

7, 8. Jak to potvrzují další Ježíšova slova? Jak nám to poskytuje velké povzbuzení?

⁷ Jasně to potvrzují Ježíšova další slova: „Proto vám říkám: Neustále žádejte a bude vám dáno; neustále hledejte a naleznete; neustále klepejte a bude vám otevřeno.“ (Luk. 11:9) Závěrem potom ukazuje ještě další rozdíl: „Jestliže tedy umíte, ačkoli jste zlí, dávat dobré dary svým dětem, oč mnohem více dá Otec v nebesích svatého ducha těm, kteří jej žádají!“ — Luk. 11:13.

⁸ Jen si představ toho muže, který ‚pro svou smělou neústupnost‘ dostal dokonce o půlnoci to, co potřeboval! Neústupnost se mu vyplatila. Jak je povzbuzující, že můžeme v praxi jednat podle toho, jak Ježíš sám uplatnil toto podobenství: ‚Neustále žádejte — hledejte klepejte.‘ Neochabuj v modlitbách a neslábni ve víře proto, že se neustále setkáváš s odporem, když kážeš království nebo činíš učedníky nebo když žiješ v rozdělené domácnosti nebo bojuješ proti nějaké osobní slabosti, která má hlubší kořeny, než sis myslel.

9. O kterých příkladech vytrvalosti v modlitbě a jednání se mluví ve Skutcích 4:24–30 a 5:41, 42?

⁹ Znamenitý příklad takové vytrvalosti v modlitbách doprovázené vhodným jednáním vidíme v raných dobách křesťanského sboru. Když Petr a Jan vyprávěli o tom, jaký odpor zažili před sanhedrinem, pronesli společně modlitbu, která je uvedena ve Skutcích 4:24–30. Uvědom si zvláště slova ve verši Sk 4:29: „A nyní, Jehovo, povšimni si jejich hrozeb a dej svým otrokům, aby stále mluvili tvé slovo se vší smělostí.“ Zanedlouho byli apoštolové po jednom dalším přelíčení před sanhedrinem zbičováni a zpráva ve Skutcích 5:41, 42 říká: „Ti tedy odešli od sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby nesli pohanu pro jeho jméno. A dále každý den bez přestání učili v chrámě i dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu Ježíši.“ Nikdo z těchto apoštolů nezažil houževnatější odpor než apoštol Pavel, a ten podle zprávy řekl: „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ — Fil. 4:13.

‚JE NUTNÉ STÁLE SE MODLIT A NEUSTÁVAT‘

10. Která Ježíšova slova uvádí Lukáš před dalším podobenstvím, jež zdůrazňuje modlitbu, a jaká dvě splnění mají?

¹⁰ Když se Ježíšova pozemská služba blížila ke konci, ukázal Ježíš ještě na nápadnějším příkladu, jak je možné v podobenství použít rozdílu, aby bylo něco znázorněno. Lukáš o tom píše: „Pak jim [Ježíš] dále vyprávěl podobenství o tom, že je nutné, aby se stále modlili a neustávali.“ (Luk. 18:1) Nejprve však budeme uvažovat o tom, co vedlo k tomu, že Ježíš pronesl toto podobenství. (Je zajímavé, že Lukáš často uvádí důvod, proč bylo dáno určité podobenství, jak to můžeme vidět u Lukáše 18:9 a 19:11.) Podíváme-li se zpět do Lukáše 17:22–37, poznáváme, že Lukáš mluvil o tom, co Ježíš řekl o poměrech, jež budou převládat v době, až bude „touto generací zavržen“. (Luk. 17:25) Tato Ježíšova slova, jež zčásti odpovídají Matoušově 24. kapitole, se splnila v jeho dnech v době do skončení židovského systému věcí, ale k jejich většímu splnění dochází nyní v naší době, v „čase konce“ přítomného systému věcí. — Dan. 12:4.

11. a) Jak dnešní poměry odpovídají dnům Noemovým a Lotovým? b) Co Ježíš výslovně poznamenal? Jakou to má dnes obdobu?

¹¹ A jaké poměry převládají dnes mezi lidmi v této generaci? Ano, každým dnem se více podobají poměrům ve dnech Noemových, kdy „viděl Bůh zemi a hle, byla zkažená, protože všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi“ a země byla „plná násilí“. (1. Mojž. 6:12, 13) Ježíš však nepoukazoval na tyto věci, ale spíše se zmínil o něčem jiném, co bylo ještě důležitější. Co to bylo? Lidé byli v té době plně zaměstnáni a byli docela spokojeni se svým každodenním způsobem jednání, kdy „jedli, pili, muži se ženili a ženy se vdávaly“. „Podobně. . . se dělo za dnů Lotových“. V souvislosti s nimi se mluví o dalších věcech, jako je kupování, prodávání, štěpování a stavění. (Luk. 17:26–29) Nezajímali se o to, že převládá špatnost a násilí a neznepokojovali se tím. Jejich postoj se naopak vyznačoval apatií a lhostejností. Pokud jde o velké svědectví, které dal Noe jak slovem, tak i skutkem, když stavěl archu, lidé ‚si nepovšimli‘. (Mat. 24:39; 2. Petra 2:5) Totéž může být jistě řečeno o všeobecném postoji lidí v dnešní době, obzvláště pokud jde o intenzívní celosvětové svědectví o Božím království, jež bylo předpověděno u Matouše 24:14. Většina lidí se o ně prostě nezajímá; příliš mnoho jiných věcí jim zabírá čas a pozornost. Povšimni si také, co Ježíš řekl o obou výše uvedených obdobích, že totiž vykonání konečného rozsudku přišlo neočekávaně náhle a ‚všechny je zničilo‘. — Luk. 17:27, 29.

12. Co se můžeme naučit na základě slov u Lukáše 17:31–37? Jak to můžeme uplatnit?

¹² Doufáme, že jsi mezi tím poměrně malým počtem lidí, kteří se zajímají o dnešní světovou situaci a chtějí věnovat pozornost tomu, co o těchto věcech říká Boží slovo. Jestliže vidíš, jak je naznačeno u Lukáše 17:31–37, že je nutné nebýt dále částí nebo podporovatelem nynějšího systému věcí, a jestliže se již nesnažíš ‚zachovat si duši (život) v bezpečí‘ pouze pro sebe, pak neztrácej čas! Postav se na stranu Jehovy a jeho království. Všechny své nynější i budoucí životní vyhlídky vlož do oddanosti Jehovovi, abys činil jeho vůli. Nedívej se toužebně zpět na to, co jsi zanechal za sebou. „Pamatujte na Lotovu manželku.“ (Luk. 17:32) Raději se spoj s těmi, kteří, jak řekl Ježíš, „nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa“. — Jan 17:14–17.

13. Které hlavní body zdůrazňuje podobenství u Lukáše 18:2–5?

¹³ Nyní přicházíme k podobenství u Lukáše 18:2–5. Zde je opět prosebník, tentokrát vdova. A také muž, který ve svém postavení může splnit její potřeby a je popsán jako „soudce, který se nebál Boha a neměl úctu před člověkem“. Ač nerad, nakonec se přece postaral o to, aby dosáhla práva. Učinil to jen proto, jak řekl, „že mne ta vdova stále obtěžuje“. Bezpochyby byla vytrvalá, což znázorňuje, ‚že je nutné, abychom se stále modlili a neustávali‘.

14. a) Co podle Ježíšových slov učiní Bůh na rozdíl od „nespravedlivého“ soudce? b) Co se z toho můžeme naučit, pokud jde o čas?

¹⁴ Tento soudce se podobá muži u Lukáše 11:7, protože zde opět vidíme pravý opak toho, jaký je ve skutečnosti Bůh. Povšimni si také Ježíšových dalších poznámek o tom, co učiní Bůh a čím se liší od onoho „nespravedlivého“ soudce. Bůh zjedná „právo pro své vyvolené. . . , i když je k nim shovívavý“. Učiní to „rychle“. (Luk. 18:6–8) Z tohoto vysvětlení se můžeme mnoho naučit. Musíme se snažit vidět všechno z Božího stanoviska, ať jde o nějakou osobní záležitost nebo o splňování jeho předsevzetí. Petr to vysvětlil slovy: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému zaslíbení, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám [k Božímu lidu] trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ A prorok tlumočil Jehovova slova o splňování vidění: „I kdyby se snad zdrželo, stále na ně čekej, protože se zcela jistě splní. Neopozdí se.“ — 2. Petra 3:9; Abak. 2:3; viz též Zjevení 6:10, 11.

15. Jak se to vztahuje na osobní problémy? Čeho je nutné se vyvarovat?

¹⁵ Máme-li osobní problémy, můžeme si být jisti, že zdánlivé nevyslyšení našich proseb neznamená, že by Bůh nebyl schopen nebo ochoten to učinit. Trpíme-li bezprávím nebo pronásledováním jako ta vdova, jak dáváme najevo víru, že bude zjednáno právo? Nestačí, abychom se jen dále modlili, ale musíme také dále věrně jednat. Jestliže činíme nějaké ústupky, abychom se vyhnuli pronásledování, pak ovšem nebude nutné, abychom se dále modlili. To by naznačovalo nejen nedostatek víry, ale vedlo by to k tomu, že by na nás již nebylo patrné, že patříme k Božím křesťanským služebníkům. — 2. Kor. 11:23–27; 2. Tim. 3:12.

16. Proč můžeme chápat otázku u Lukáše 18:8 jako osobní výzvu? Jaký nám to přinese užitek?

¹⁶ Snad se zdá zvláštní, že Ježíš uzavřel své vysvětlení otázkou: „Ale až přijde Syn člověka, nalezne skutečně víru na zemi?“ (Luk. 18:8) Ponechal tuto otázku otevřenou. Zdá se sice, že by podle toho nemělo být v té době mnoho víry, ale nemůžeme z toho usuzovat, že by vůbec nikde na zemi nemohla být nalezena pravá víra. Můžeme to spíše vzít jako osobní výzvu. Bez ohledu na to, jak dlouho jsme Jehovovými oddanými služebníky, neměli bychom si myslet, že vzhledem k nám je všechno samozřejmé. Musíme nejen dbát napomenutí u Lukáše 11:9, že máme ‚neustále žádat — hledat — klepat‘, ale musíme se také ‚stále dívat, zůstat ostražití. . . zůstat bdělí‘, protože Ježíš zdůraznil, že to je v dnešní době nutné. To vyžaduje, abychom byli vytrvalí ve všem, abychom odolávali vnějšímu tlaku lhostejnosti a odporu a abychom také překonávali vnitřní slabosti. — Mar. 13:32–37; 14:38.

17. V jakém směru bychom se měli především modlit? Čí příklad bychom měli následovat?

¹⁷ Stále se ve víře modli, aby ses prokázal věrným a abys neustoupil. (Žid. 10:39) Ve vážné zkoušce se stále modli, jako se modlil Ježíš v hodině své největší tísně, aby se především děla Boží vůle. (Mat. 26:38–44) Takové modlitby se Bohu líbí. Dovoluje nám, abychom ve svých prosbách projevovali hluboký zájem, intenzívní touhu a pravé pohnutky. Ačkoli je shovívavý, rychle prosadí právo, jakmile k tomu bude zralý čas. — Žalm 55:16, 17; 55:17, 18, „KB“; Řím. 1:9–12.

„ZŮSTAŇTE BDĚLÍ A V KAŽDÉ DOBĚ ÚPĚNLIVĚ PROSTE“

18. a) Jaké výslovné napomenutí a povzbuzení dal Ježíš v závěru svého proroctví? b) Jak můžeme uniknout všemu, co „má přijít“?

¹⁸ V souladu s předcházejícím výkladem zaznamenává Lukášovo evangelium, jak Ježíš na závěr svého proroctví o své i naší době varoval před tím, abychom se nevěnovali požitkům a aby naše srdce nebylo ‚obtíženo přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi, a náhle by na [nás] přišel ten den [konečného soudu] jako léčka‘. Potom zdůraznil: „A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ (Luk. 21:34–36) To neznamená, že jsme vzati z dějiště, ale že musíme spíše dát pozor, abychom nebyli ‚polapeni‘ jakoby léčkou nebo abychom se neocitli v nesprávném táboře. Naopak, musíme se vroucně v každé době modlit a snažit se jednat v souladu se svými modlitbami, aby bylo shledáno, že ‚stojíme [v postavení přízně] před Synem člověka‘.

19. Jaké užitečné otázky si můžeme položit ohledně modlitby? Jak nám pomáhá příklad Nehemiášův?

¹⁹ Uvážíš-li všechny tyto připomínky, abychom byli vytrvalí a nikdy se nevzdali, jak často se modlíš? Snad jen v určitých dobách, jako při jídle nebo při shromáždění? Vycházejí tvé modlitby jen z mysli a jsou vyjadřovány tvými rty, nebo neustále úpěnlivě a snažně prosíš z celého srdce, někdy snad i „s nevyslovitelnými vzdechy“? (Řím. 8:26) Ať potřebuješ cokoli, můžeš jednat tak, jak nepozorovaně jednal Nehemiáš před králem: „Ihned jsem se modlil k Bohu nebeskému.“ (Neh. 2:4) Jeho modlitba z víry byla vyslyšena. Také si uvědom, že modlitby jiných ti sice mohou pomoci, ale v modlitbě tě ve skutečnosti nikdo nemůže zastoupit.

Technická dovednost ve staré Africe

Antropologové zjistili, že Hayové, kmen Bantu v oblasti mezi jezery Tanzánie, vyráběli již před 2 000 roky ocel s obsahem uhlíku. Jak napsal časopis „Time“, „tento postup byl znovu vyvinut asi o 1 900 let později, když Karl Wilhelm Siemens. . . vyráběl první velmi hodnotnou ocel s obsahem uhlíku“. Antropologové zjistili, že Hayové svoji výrobu oceli zastavili asi před 50 lety, protože měli k dispozici levnější evropské nástroje. Ale velmi letití Hayové vystavěli pro badatele pec ze strusky a jílu, která také fungovala. Při vykopávkách na březích Viktoriina jezera se narazilo na zbytky třinácti skoro přesně stejných pecí, které byly 2 000 let staré. Vědci vysvětlují, že to „snad přispělo k tomu, aby se učenci a veřejnost vzdali názoru, že přečišťující technické postupy nebyly nikdy vyvinuty v Africe, ale jen v Evropě“.