k jejichž služební práci patří služba sborům v různých směrech. Ti pomáhají budovat sbory. (Srovnej Skutky 16:4, 5.) Proto by se všichni křesťanští služebníci měli zajímat o službu plným časem. Je-li jejich situace taková, že se mohou stát průkopníky, měli by to udělat. Nemohou-li sami působit jako průkopníci, měli by povzbuzovat ty, kteří mohou. — Řím. 12:11.

18. Proč je křesťanská služba dnes tak životně důležitá?

¹⁸ Je velmi třeba oddaných Jehovových svědků s takovým duchem. Tisíce lidí ještě kladně reagují na kázání dobrého poselství, a to i v místech, kde bylo během let často vydáváno svědectví. Jestliže křesťanský služebník věnoval čas a navštěvoval takové dobře reagující lidi a vyprávěl jim o Božích záměrech, otevřela se pro tyto lidi příležitost získat věčný život. (Řím. 10:13, 14; 1. Tim. 4:16) Oč více lidí stále ještě čeká, aby mohli slyšet? Ať již se můžeme účastnit průkopnické služby nebo ne, buďme si vědomi naléhavosti a mějme obětavého ducha. Kéž jsme ochotni usilovně pracovat v křesťanské službě. — Gal. 6:10.

Jezuita nachází pravdu

Vypráví Julio Iniesta Garcia

JAKOU představu v tobě vyvolává slovo „jezuita“? U mnoha lidí vyvolává okamžitou reakci, u některých hlubokou úctu, u jiných naopak naprostý odpor. Průměrný katolík pod tímto jménem rozumí velice disciplinovanou skupinu kněží — vzdělavatelů a misionářů. Pro mnohé nekatolíky druhotný význam tohoto označení odpovídá popisu v některých slovnících: „Ten, kdo se věnuje intrikám nebo mluví dvojsmyslně s úmyslem klamat.“

Až do listopadu 1977 jsem byl ordinovaným knězem řádu Tovaryšstva Ježíšova neboli jezuitů. Pod tímto jménem jsou všeobecně známí. Pak jsem z tohoto společenství vystoupil. Snad by vás zajímalo, proč jsem se stal jezuitou, a co mě přimělo, abych se po pětadvaceti letech vzdal kněžského úřadu.

MLÁDÍ V KATOLICKÉM ŠPANĚLSKU

Narodil jsem se na jaře roku 1918 jako třetí dítě v rodině, ve které pak bylo deset dětí. Můj otec měl bar a restauraci jménem Nigeria v Murcii v jihovýchodním Španělsku. Jako téměř všichni Španělé té doby jsem získal normální katolickou náboženskou výchovu, v neděli jsem se účastnil mše, v pátek zpovědi a tak dále.

Jako chlapec jsem byl po duchovní stránce neklidný a silně jsem toužil sloužit Bohu a svým bližním. Proto jsem se rozhodl vstoupit do Mariánské družiny v Murcii. Byla to skupina mladých lidí, hlavně vysokoškolských a středoškolských studentů, pod vedením jezuitů. Za čas jsem byl jmenován mluvčím za misie a vzniklo ve mně silné přání sloužit jako katolický misionář. Krátce na to mě trpké zkušenosti ze španělské občanské války ještě více přesvědčily, že musím sloužit Bohu a lidem ve svém okolí.

UVĚZNĚNÍ Z DŮVODU SVĚDOMÍ

Přišel rok 1936 a vypukla španělská občanská válka. V osmnácti letech jsem byl povolán, abych hájil zřízení, které bylo v mých očích ateistické. Připadalo mi nelidské, abych pozvedl zbraň proti svým